HULÁK, Jakub a ČURDOVÁ, Lenka: Přehlídka dětské recitace Horšovský Týn, 25.4.2023. Deník Dětské scény, č. 0., str.7-8, 9.6.2023.
Přehlídka dětské recitace
Horšovský Týn, 25. 4. 2023
Krajská přehlídka dětských recitátorů se tradičně uskutečnila v Horšovském Týně díky skvělé péči Jitky Pluháčkové ze ZUŠ Staňkov, která se letos obětavě ujala nejen krajského kola a okresního kola pro okres Domažlice, ale i okresního kola pro Plzeň-město, které se její tradiční
plzeňský pořadatel zřejmě z důvodu nejasností s financováním přehlídek nečekaně zřekl. Velké poděkování patří i ředitelce ZUŠ Staňkov Ivě
Záhořové, která organizaci přehlídek umožnila a aktivně podpořila.
V první, nepostupové kategorii, vystoupilo 13 recitátorů. Výrazně zde převažovaly básně, celý blok dokonce trochu připomínal malou „antologií“ české poezie pro děti: František Hrubín, Josef Kainar, Zdeněk Nerušil, Michal Černík, Jiří Havel, Ivan Martin Jirous, Janek Ledecký (kupodivu s absencí jindy všudypřítomného Jiřího Žáčka). K tomu ovšem dvakrát A. A. Milne, jedna „rodinná tvorba“ a dvě prózy. Úroveň recitačních vystoupení vesměs nebyla nijak mimořádná, mezi všemi ale výrazně zazářil Karel Syka (ZŠ Božkov, Plzeň), který se nenechal vyvést z rovnováhy tím, že Milneova báseň Schovávaná v 1. kategorii už jednou zazněla, a se zaujetím a konkrétní vnitřní představou text mimořádným způsobem rozžil. Získal proto ocenění za inspirativní přednes. Ocenění za výborný přednes klasického textu získala Ema Škardová, která hezky po smyslu a s vědomím celku přednesla Hrubínovu báseň Paleček a jeho kamarádi. Spíš dílčí ocenění – za přehledné a srozumitelné uchopení textu – dostala Elena Hošková (Ivan Jirous: Ptala se Františky Marta), ocenění za sdělný přednes pak Anna Matějková (Josef Kainar: Na zápraží koště stálo).
Ve druhé kategorii se představilo 15 recitátorů. Poezie se už vyskytla jen čtyřikrát a s jednou výjimkou se nedalo mluvit o dobré volbě. Výběr textů byl ovšem často kamenem úrazu i u recitovaných próz. V několika případech se ale naopak recitátor se svým textem velmi dobře „sešel“. Určitě to byl případ Matěje Stona ze ZŠ a ZUŠ Kašperské Hory s textem Shela Silversteina Bordelář. Přestože je báseň v posledních letech na přehlídkách dětské recitace dost frekventovaná, Matěj ji dokázal přednést velmi přesvědčivě, s konkrétní představou a trochu jinak, než je obvyklé. Nápaditě k tomu využil „trik“ s upuštěným a posléze nalezeným papírovým kapesníčkem. Velmi dobře se to podařilo i Barboře Štichové ze ZUŠ Domažlice se zdařile zkrácenou kapitolou z knihy Ivy Procházkové Myši patří do nebe. Recitátorka ho vyprávěla přehledně a přirozeně, zároveň s velkým zaujetím a citem pro vystižení situace. Oba recitátoři byli doporučeni k postupu na celostátní přehlídku. Ocenění za kultivovaný projev získali Antonín Štěrba s prózou Jak řídících Tonča krasobruslila na rybníčku u školy… z knihy Václava Bárty Kozí válka, Viktorie Molcarová s kapitolou Jak se fotografuje štěně z Dášeňky Karla Čapka a Isabella Johannah Stirzula s textem Lojzička Reného Goscinnyho. Filip Novák s textem Miloše
Nesvatby Štětce na ostrově získal ocenění za přehledné uchopení textu. Ocenění za zaujaté vyprávění kapitoly Podivná hůl z knihy Prevítovi
Roalda Dahla získala Johana Malíková.
Vystoupení obou mladších kategorií hodnotil lektorský sbor ve složení: Pavla Sovová, Jaroslav Provazník a Jakub Hulák. Moderování se velmi dobře ujala Simona Brožovská, kolegyně Jitky Pluháčkové ze ZUŠ Staňkov.
Ve třetí kategorii se přehlídky zúčastnilo 14 recitátorů. V porotě (Vojtěch Maděryč, Lenka Čurdová, Tomáš Fejtek) panovala shoda na tom, že zde bylo mnohem víc živých a přesvědčivých výkonů než v kategorii čtvrté. Poměr prozaických a poetických textů byl rovnoměrný. Lektorský sbor udělil celkem šest ocenění v podobě čtyř čestných uznání za interpretaci jednoho z vybraných textů a dvou postupů do celostátního kola přehlídky Dětská scéna. U postupujících byla rozhodující kvalitní připravenost obou textů, byl jim však doporučen text, který lektoři shledali jako zdařilejší – interpretačně i dramaturgicky. Zároveň byla recitátorům sdělena další doporučení, na která se v další práci s textem zaměřit.
Ondřej Kapusta (Václav Bárta: Jak jsem zapálil piliňáky, z knihy Kozí válka; Jiří Suchý: Dobré rady) v prozaickém textu dokázal velmi působivě předat téma, pracoval s pozorností diváka, se kterým zdařile komunikoval. Text byl po stránce vyprávění dobře vystavěn a propojen myšlenkou očekávaného výprasku za to, že nesplnil to, co se od něj očekávalo a splnit měl. Tato myšlenka byla jakýmsi laitmotivem celé interpretace textu. Doporučení směřovala k práci s temporytmem a jeho zlepšení, k čemuž má Ondřej zjevné předpoklady i schopnosti. Tento text byl doporučen. Ve druhém textu interpret dovedl velmi ukázněně a přesně technicky interpretovat poetický text s dodržením a naplněním přesahu ve verších, velmi citlivě pracoval i s prostorem a dobře komunikoval s diváky. V poslední sloce bylo patrno, že je třeba zlepšit a zpřesnit sdělení ve vztahu k pointě textu a vlastní porozumění samotnému konci básně.
Matěj Vejvoda (Vítězslav Nezval: Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti; Jan Skácel: Uspávanka se studánkou) v prozaickém textu V. Nezvala prokázal svou schopnost předat své osobní sdělení a velmi zajímavým způsobem nás přesvědčit o tom, že textu rozumí a je mu blízký. Po celou
dobu jeho recitace bylo patrné velké zaujetí pro interpretaci a radost z možnosti sdělení myšlenky textu a svou radost předával i publiku. V textu Jana Skácela dokázal recitátor přesně pracovat s veršem a dokázal srozumitelně interpretovat myšlenku textu. Osobní zaujetí textem vypovídalo o jeho porozumění básni a ukázněnou formou dovedl přesvědčivě sdělit svůj postoj k textu publiku, jehož pozornost si dokázal ihned získat a udržet po celou dobu interpretace.
Tento text byl doporučen.
Ve 4. kategorii vystoupilo 12 recitátorů. Obecně lze říci, že tato kategorie byla méně zdařilá v kvalitě interpretace i dramaturgickém výběru textů, které byly velmi často pod očekáváním toho, co by recitátoři v nejstarší kategorii měli být schopni zvládnout. Část textů byla svým zaměřením, tématem, a především zpracováním neúměrná k věku recitátorů a vedle toho nebyla ani interpretace zmíněných textů dobře odvedená. V rozborovém semináři se porotci snažili o předání doporučení právě i k výběrům textů (způsob, zdroje, téma, zaujetí) nejen k samotné interpretaci. Porota udělila jedno ocenění za interpretaci textu a dva postupy na celostátní přehlídku.
Tereza Mašátová (Jan Otčenášek: úryvek z knihy Romeo, Julie a tma; Jan Jícha: Pátý den) byla soustředěná a orientovaná na téma a sdělení vnitřního souznění s textem, práci s hlasem a intonací. Výrazná byla její schopnost představit, předložit a zprostředkovat svou představu prostoru, prostředí a událostí v textu v první polovině. V druhé části zvolila rychlejší formu vyprávění naléhavé události, ve které je mladá židovka naháněna. Tam jsme místy postrádali její představu o tom, čím dívka prochází v rovině strachu o život, tíživosti situace a spíše jsme vnímali zprostředkování v rovině fyzického pohybu – k tomu vedlo naše doporučení ve zpřesnění představy a začlenění do interpretace. Tento text byl doporučen k interpretaci. U textu Jana Jíchy recitátorka zvolila velmi dobrý způsob interpretace silného a aktuálního tématu, bylo patrné její hluboké vnitřní zaujetí tématem a společenskou situací. I přes popis postoje autora k celé situaci a vnímání toho, co v našich životech mění, nespadala do patosu, velmi přesně pracovala s veršem. Svým zaujetím a hlasovým projevem upoutala pozornost diváků a získala si publikum. Nicméně pochybujeme o kvalitě a možnosti textu (s tak aktuálním tématem) reflektovat přesvědčivým způsobem téma válka na Ukrajině. Text je z našeho pohledu jakýmsi citovým zpracováním osobního šoku, proto byl k recitaci doporučen předchozí text.
Zuzana Wünschová (Wisława Szymborská: V ohromné spoustě; Michal Viewegh – úryvek z knihy Výchova dívek v Čechách) prokázala svou zkušenost a schopnost interpretovat text s komplikovaným sdělením, ale i schopnost dobře text vystavět a pracovat s veršem až k pointě. Osobní zaujetí a výpověď recitátorky byly silným zážitkem z jejího podání básně V ohromné spoustě. V druhé části básně bylo doporučeno zapracovat na soudržnosti, aby nedocházelo k rozdrobení slok nad rámec formy textu a nutného pochopení sdělení. Pro dramaturgický výběr i větší interpretační možnosti byl tento text doporučen k interpretaci na Dětské scéně. Interpretace úryvku z knihy Výchova dívek v Čechách byla v jejím podání opravdu velmi zdařilá. Povedlo se jí z textu vytěžit vše, co bylo možné předat. Dokázala skvěle komunikovat s diváky a získat je na svou stranu. Textem dokázala diváky provést a zároveň velmi bavit i díky svému nadhledu a způsobu vyprávění. Interpretačně jsme shledali skutečně yčerpání možností textu, a protože text nenabízí výjimečné příležitosti, byl k interpretaci doporučen text W. Szymborské.
Velmi děkujeme za skvělou organizaci celé přehlídky, která byla o to náročnější, že nebylo možné být v prostorech zrekonstruovaného kina, jak bylo plánováno a avizováno, z důvodu prodloužení zmíněné rekonstrukce. Přehlídka se tak konala na dvou místech, 3. a 4. kategorie v sále hotelu Šumava. Sál neměl úplně ideální akustiku, nicméně jsme se společně s recitátory dohodli na vytvoření adekvátních podmínek v prostoru a ten jsme dle toho upravili. Recitátoři byli vlídní, vstřícní a ukáznění, i díky tomu se nám podařilo akusticky nepříznivé podmínky překonat. Program přehlídky se dařilo plnit plynule dle harmonogramu. K naší radosti byl jak ze strany recitátorů, tak i doprovodu včetně rodičů velký zájem o výkladový rozborový seminář. Při vedení semináře jsme se snažili sdělit hlavní přednosti, ale i úskalí interpretace jednotlivým recitátorům v menších skupinkách. Vzniklo mnoho užitečných a inspirativních diskusí a doporučení k další práci. Součástí diskusí pak byly i obecné rady a inspirace týkající se výběrů textů vhodných k interpretaci.
Jakub Hulák (1. a 2. kategorie) a Lenka Čurdová (3. a 4. kategorie)
Horšovský Týn, 25. 4. 2023
Krajská přehlídka dětských recitátorů se tradičně uskutečnila v Horšovském Týně díky skvělé péči Jitky Pluháčkové ze ZUŠ Staňkov, která se letos obětavě ujala nejen krajského kola a okresního kola pro okres Domažlice, ale i okresního kola pro Plzeň-město, které se její tradiční
plzeňský pořadatel zřejmě z důvodu nejasností s financováním přehlídek nečekaně zřekl. Velké poděkování patří i ředitelce ZUŠ Staňkov Ivě
Záhořové, která organizaci přehlídek umožnila a aktivně podpořila.
V první, nepostupové kategorii, vystoupilo 13 recitátorů. Výrazně zde převažovaly básně, celý blok dokonce trochu připomínal malou „antologií“ české poezie pro děti: František Hrubín, Josef Kainar, Zdeněk Nerušil, Michal Černík, Jiří Havel, Ivan Martin Jirous, Janek Ledecký (kupodivu s absencí jindy všudypřítomného Jiřího Žáčka). K tomu ovšem dvakrát A. A. Milne, jedna „rodinná tvorba“ a dvě prózy. Úroveň recitačních vystoupení vesměs nebyla nijak mimořádná, mezi všemi ale výrazně zazářil Karel Syka (ZŠ Božkov, Plzeň), který se nenechal vyvést z rovnováhy tím, že Milneova báseň Schovávaná v 1. kategorii už jednou zazněla, a se zaujetím a konkrétní vnitřní představou text mimořádným způsobem rozžil. Získal proto ocenění za inspirativní přednes. Ocenění za výborný přednes klasického textu získala Ema Škardová, která hezky po smyslu a s vědomím celku přednesla Hrubínovu báseň Paleček a jeho kamarádi. Spíš dílčí ocenění – za přehledné a srozumitelné uchopení textu – dostala Elena Hošková (Ivan Jirous: Ptala se Františky Marta), ocenění za sdělný přednes pak Anna Matějková (Josef Kainar: Na zápraží koště stálo).
Ve druhé kategorii se představilo 15 recitátorů. Poezie se už vyskytla jen čtyřikrát a s jednou výjimkou se nedalo mluvit o dobré volbě. Výběr textů byl ovšem často kamenem úrazu i u recitovaných próz. V několika případech se ale naopak recitátor se svým textem velmi dobře „sešel“. Určitě to byl případ Matěje Stona ze ZŠ a ZUŠ Kašperské Hory s textem Shela Silversteina Bordelář. Přestože je báseň v posledních letech na přehlídkách dětské recitace dost frekventovaná, Matěj ji dokázal přednést velmi přesvědčivě, s konkrétní představou a trochu jinak, než je obvyklé. Nápaditě k tomu využil „trik“ s upuštěným a posléze nalezeným papírovým kapesníčkem. Velmi dobře se to podařilo i Barboře Štichové ze ZUŠ Domažlice se zdařile zkrácenou kapitolou z knihy Ivy Procházkové Myši patří do nebe. Recitátorka ho vyprávěla přehledně a přirozeně, zároveň s velkým zaujetím a citem pro vystižení situace. Oba recitátoři byli doporučeni k postupu na celostátní přehlídku. Ocenění za kultivovaný projev získali Antonín Štěrba s prózou Jak řídících Tonča krasobruslila na rybníčku u školy… z knihy Václava Bárty Kozí válka, Viktorie Molcarová s kapitolou Jak se fotografuje štěně z Dášeňky Karla Čapka a Isabella Johannah Stirzula s textem Lojzička Reného Goscinnyho. Filip Novák s textem Miloše
Nesvatby Štětce na ostrově získal ocenění za přehledné uchopení textu. Ocenění za zaujaté vyprávění kapitoly Podivná hůl z knihy Prevítovi
Roalda Dahla získala Johana Malíková.
Vystoupení obou mladších kategorií hodnotil lektorský sbor ve složení: Pavla Sovová, Jaroslav Provazník a Jakub Hulák. Moderování se velmi dobře ujala Simona Brožovská, kolegyně Jitky Pluháčkové ze ZUŠ Staňkov.
Ve třetí kategorii se přehlídky zúčastnilo 14 recitátorů. V porotě (Vojtěch Maděryč, Lenka Čurdová, Tomáš Fejtek) panovala shoda na tom, že zde bylo mnohem víc živých a přesvědčivých výkonů než v kategorii čtvrté. Poměr prozaických a poetických textů byl rovnoměrný. Lektorský sbor udělil celkem šest ocenění v podobě čtyř čestných uznání za interpretaci jednoho z vybraných textů a dvou postupů do celostátního kola přehlídky Dětská scéna. U postupujících byla rozhodující kvalitní připravenost obou textů, byl jim však doporučen text, který lektoři shledali jako zdařilejší – interpretačně i dramaturgicky. Zároveň byla recitátorům sdělena další doporučení, na která se v další práci s textem zaměřit.
Ondřej Kapusta (Václav Bárta: Jak jsem zapálil piliňáky, z knihy Kozí válka; Jiří Suchý: Dobré rady) v prozaickém textu dokázal velmi působivě předat téma, pracoval s pozorností diváka, se kterým zdařile komunikoval. Text byl po stránce vyprávění dobře vystavěn a propojen myšlenkou očekávaného výprasku za to, že nesplnil to, co se od něj očekávalo a splnit měl. Tato myšlenka byla jakýmsi laitmotivem celé interpretace textu. Doporučení směřovala k práci s temporytmem a jeho zlepšení, k čemuž má Ondřej zjevné předpoklady i schopnosti. Tento text byl doporučen. Ve druhém textu interpret dovedl velmi ukázněně a přesně technicky interpretovat poetický text s dodržením a naplněním přesahu ve verších, velmi citlivě pracoval i s prostorem a dobře komunikoval s diváky. V poslední sloce bylo patrno, že je třeba zlepšit a zpřesnit sdělení ve vztahu k pointě textu a vlastní porozumění samotnému konci básně.
Matěj Vejvoda (Vítězslav Nezval: Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti; Jan Skácel: Uspávanka se studánkou) v prozaickém textu V. Nezvala prokázal svou schopnost předat své osobní sdělení a velmi zajímavým způsobem nás přesvědčit o tom, že textu rozumí a je mu blízký. Po celou
dobu jeho recitace bylo patrné velké zaujetí pro interpretaci a radost z možnosti sdělení myšlenky textu a svou radost předával i publiku. V textu Jana Skácela dokázal recitátor přesně pracovat s veršem a dokázal srozumitelně interpretovat myšlenku textu. Osobní zaujetí textem vypovídalo o jeho porozumění básni a ukázněnou formou dovedl přesvědčivě sdělit svůj postoj k textu publiku, jehož pozornost si dokázal ihned získat a udržet po celou dobu interpretace.
Tento text byl doporučen.
Ve 4. kategorii vystoupilo 12 recitátorů. Obecně lze říci, že tato kategorie byla méně zdařilá v kvalitě interpretace i dramaturgickém výběru textů, které byly velmi často pod očekáváním toho, co by recitátoři v nejstarší kategorii měli být schopni zvládnout. Část textů byla svým zaměřením, tématem, a především zpracováním neúměrná k věku recitátorů a vedle toho nebyla ani interpretace zmíněných textů dobře odvedená. V rozborovém semináři se porotci snažili o předání doporučení právě i k výběrům textů (způsob, zdroje, téma, zaujetí) nejen k samotné interpretaci. Porota udělila jedno ocenění za interpretaci textu a dva postupy na celostátní přehlídku.
Tereza Mašátová (Jan Otčenášek: úryvek z knihy Romeo, Julie a tma; Jan Jícha: Pátý den) byla soustředěná a orientovaná na téma a sdělení vnitřního souznění s textem, práci s hlasem a intonací. Výrazná byla její schopnost představit, předložit a zprostředkovat svou představu prostoru, prostředí a událostí v textu v první polovině. V druhé části zvolila rychlejší formu vyprávění naléhavé události, ve které je mladá židovka naháněna. Tam jsme místy postrádali její představu o tom, čím dívka prochází v rovině strachu o život, tíživosti situace a spíše jsme vnímali zprostředkování v rovině fyzického pohybu – k tomu vedlo naše doporučení ve zpřesnění představy a začlenění do interpretace. Tento text byl doporučen k interpretaci. U textu Jana Jíchy recitátorka zvolila velmi dobrý způsob interpretace silného a aktuálního tématu, bylo patrné její hluboké vnitřní zaujetí tématem a společenskou situací. I přes popis postoje autora k celé situaci a vnímání toho, co v našich životech mění, nespadala do patosu, velmi přesně pracovala s veršem. Svým zaujetím a hlasovým projevem upoutala pozornost diváků a získala si publikum. Nicméně pochybujeme o kvalitě a možnosti textu (s tak aktuálním tématem) reflektovat přesvědčivým způsobem téma válka na Ukrajině. Text je z našeho pohledu jakýmsi citovým zpracováním osobního šoku, proto byl k recitaci doporučen předchozí text.
Zuzana Wünschová (Wisława Szymborská: V ohromné spoustě; Michal Viewegh – úryvek z knihy Výchova dívek v Čechách) prokázala svou zkušenost a schopnost interpretovat text s komplikovaným sdělením, ale i schopnost dobře text vystavět a pracovat s veršem až k pointě. Osobní zaujetí a výpověď recitátorky byly silným zážitkem z jejího podání básně V ohromné spoustě. V druhé části básně bylo doporučeno zapracovat na soudržnosti, aby nedocházelo k rozdrobení slok nad rámec formy textu a nutného pochopení sdělení. Pro dramaturgický výběr i větší interpretační možnosti byl tento text doporučen k interpretaci na Dětské scéně. Interpretace úryvku z knihy Výchova dívek v Čechách byla v jejím podání opravdu velmi zdařilá. Povedlo se jí z textu vytěžit vše, co bylo možné předat. Dokázala skvěle komunikovat s diváky a získat je na svou stranu. Textem dokázala diváky provést a zároveň velmi bavit i díky svému nadhledu a způsobu vyprávění. Interpretačně jsme shledali skutečně yčerpání možností textu, a protože text nenabízí výjimečné příležitosti, byl k interpretaci doporučen text W. Szymborské.
Velmi děkujeme za skvělou organizaci celé přehlídky, která byla o to náročnější, že nebylo možné být v prostorech zrekonstruovaného kina, jak bylo plánováno a avizováno, z důvodu prodloužení zmíněné rekonstrukce. Přehlídka se tak konala na dvou místech, 3. a 4. kategorie v sále hotelu Šumava. Sál neměl úplně ideální akustiku, nicméně jsme se společně s recitátory dohodli na vytvoření adekvátních podmínek v prostoru a ten jsme dle toho upravili. Recitátoři byli vlídní, vstřícní a ukáznění, i díky tomu se nám podařilo akusticky nepříznivé podmínky překonat. Program přehlídky se dařilo plnit plynule dle harmonogramu. K naší radosti byl jak ze strany recitátorů, tak i doprovodu včetně rodičů velký zájem o výkladový rozborový seminář. Při vedení semináře jsme se snažili sdělit hlavní přednosti, ale i úskalí interpretace jednotlivým recitátorům v menších skupinkách. Vzniklo mnoho užitečných a inspirativních diskusí a doporučení k další práci. Součástí diskusí pak byly i obecné rady a inspirace týkající se výběrů textů vhodných k interpretaci.
Jakub Hulák (1. a 2. kategorie) a Lenka Čurdová (3. a 4. kategorie)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.