HULÁK, Jakub: Přehlídka dětského divadla Uherské Hradiště, 23.–24.3.2023. Deník Dětské scény, č. 0., str. 28, 9.6.2023.
Přehlídka dětského divadla
Uherské Hradiště, 23. –24. 3. 2023
První polovina školního roku 2022/2023 byla obdobím radikálních změn ve financování soutěží a přehlídek ze strany MŠMT. Podpora přehlídek dětského divadla z prostředků MŠMT byla sice v minulosti zanedbatelná (pořadatelé byli závislí především na dotacích Ministerstva kultury, případně z krajských a městských rozpočtů), střediska volného času a domy dětí a mládeže byly ovšem aktuálními změnami postiženy i snížením objemu prostředků na provoz a na zaměstnance, což mnohde vedlo ke ztrátě tradičních pořadatelů. Byl to i případ DDM Uherské Hradiště, jehož pracovnice Martina Dörrová musela s lítostí oznámit, že instituce není nadále schopna organizovat přehlídky dětské recitace a dětského divadla na krajské ani okresní úrovni. Přehlídek se naštěstí obětavě ujal Stanislav Nemrava ze ZUŠ Uherské Hradiště a některé z nich pozoruhodným způsobem zkombinoval s okresními koly soutěže LDO ZUŠ. Byl to případ krajské přehlídky dětského divadla Zlínského kraje, která se částečně překrývala s okresní soutěží LDO ZUŠ v kategorii souborů. Přehlídka se uskutečnila v útulném „vesnickém“ Kulturním zařízení Vésky v jedné z okrajových částí Uherského Hradiště. Lektorský sbor přehlídky s postupem na Dětskou scénu zasedal ve složení Jaroslav Dejl, Lucie Semančíková a Jakub Hulák, pět z celkových devíti představení ovšem hodnotil spolu s porotou soutěže ZUŠ ve složení Daniela Evjáková (Veselí nad Moravou), Veronika Zmeškalová (ZUŠ Zlín), Lenka Sasínová (ZUŠ Kroměříž) a Jan Chytil (ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm). Na okraj dodávám, že to bylo velice příjemné setkání.
Když se za přehlídkou ohlédnu, asi největším divadelním zážitkem bylo představení inscenace Skellig souboru 27 a 53 ze ZUŠ Uherské Hradiště, která vznikla pod vedením Stanislava Nemravy. Velký podíl na tomto zážitku má bezesporu zajímavá literární předloha Davida Almonda (vyšlo pod názvy Skellig nebo Tajemný Skellig), ale nejen ona. Vedoucí souboru vhodně zvolil epický princip, aktéři příběh vyprávějí a zároveň hrají jeho postavy v ringu, veškeré dospělé postavy jsou elminovány, přítomna je pouze postava Skelliga, ovšem jen jako hlas z reproduktoru. Situace se rozehrávají v nepopisném náznaku, hlavní postava chlapce Michala je zmnožena čtyřmi aktéry (to inscenaci pomáhá, ale není to dostatečně divadelně zdůvodněno). Přestože je patrné, že si členové souboru za svou inscenací stojí, bohužel ji zatím nedokážou přesvědčivě herecky naplnit. Největší překážkou účinku představení na diváka je samotná srozumitelnost mluvního projevu. Přestože jsme seděli vepředu, slyšeli jsme sotva každé třetí slovo. Představení přes všechny problémy nepostrádá působivost, bylo proto doporučeno do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna.
Působivost nechyběla ani úvodnímu představení přehlídky. Inscenace Linda souboru Honzovy buchty ze ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm (ved. Jan Chytil) zkoumá prostřednictvím postavy školní psycholožky motivy, které vedly dívku k pokusu o sebevraždu. Poněkud schematický příběh se podařilo naplnit řadou citlivě podaných a autenticky působících situací. Struktura, vycházející z řady „výslechů“ spolužáků a spolužaček Lindy, se ale brzy stane stereotypní. Slabinou inscenace je i ztvárnění dospělých postav, ani ne tak školní psycholožky, která je i díky svému naturelu poměrně uvěřitelná, ale především třídní učitelky nebo rodičů.
O různých druzích smutků vyprávěly tři dospívající dívky ze souboru Uleželá želva ze ZUŠ Uherské Hradiště – pobočka Kunovice (ved. Olga Strašáková) v představení inscenace A smutek utek, vytvořené z textů knih Marky Míkové A smutek utek a Žvejkačky. Divadlo poezie, kultivovaný projev dívek, členěný hrou na jednoduché rytmické i melodické hudební nástroje, poetická atmosféra a lyrizující přístup… Ve výsledku ale málo konkrétní a bohužel poměrně nevzrušivé.
Kdesi na půl cesty zůstala inscenace Lososí prokletí souboru LDO ZUŠ Uherský Brod (ved. Roman Švehlík). Tajemnému příběhu zpracovanému podle jednoho z tzv. kaidanů (strašidelných příběhů ze starého Japonska) z knihy Kótaró Tanaky Krabí zjevení nechyběla dávka „japonské atmosféry“ posvátného obřadu, v přehlídkovém představení jí však zatím chyběla důslednější pohybová stylizace, pečlivější stavba situací a nakonec i přehlednost a logika příběhu a jasná tematická linka.
Za zajímavý počin lze označit inscenaci Umrlčí věnec souboru LDO ZUŠ Zlín (ved. Jakub Janíček). Zatímco balady Karla Jaromíra Erbena se
na jevišti – včetně toho dětského – vyskytují poměrně často, není běžné, že si soubor zvolí za předlohu balady jiných českých klasiků, Jana Nerudy (Romance helgolandská a Balada zimní) a Antonína Klášterského (Obraz). Škoda jen, že za působivou scénografií a obrazivostí inscenace
poněkud pokulhával projev dětí (9–13 let), často sklouzávající k mechanické deklamaci veršů.
Zatímco se zdálo, že v případě Umrlčího věnce děti zatím nestačí na to, aby naplnily umělecké ambice vedoucího, ve dvou dalších představeních zlínské ZUŠ to bylo vlastně naopak. Vedoucí souboru v případě inscenací Psychopatické princezny a Princezny na síti jako by tentokrát až příliš ustoupil vkusu členů souboru, utvářenému nahlouplými televizními pohádkami a seriály nebo videy z internetu.
Spíš jako shromážděný materiál k dalšímu tvarování než jako plnohodnotná inscenace zatím působily Strachy souboru Breptalky ze ZUŠ Uherské Hradiště (ved. Radka Mrázová). Každé z jedenácti dětí prezentovalo v poloimprovizovaném tvaru některý ze svých strachů, někdy v podobě tísnivého snu, jindy jako jednoduše přehranou situaci ze života. Výpověď dětí ale končila na úrovni konstatování a zatím jí chyběl nějaký přesah.
Jindy bezprostřední a spontánní žáci ZUŠ Bojkovice byly podle slov svého vedoucího Romana Švehlíka v přehlídkovém představení Starých pověstí českých neobvykle nekoncentrované a zaražené. Pravda je, že nám jako divákům trvalo poměrně dlouho, než jsme pochopili, že se říběhy o příchodu Čechů do země zaslíbené nehrají vážně a s posvátnou úctou, ale s humornou nadsázkou. I tam, kde byla tato nadsázka zřejmá, ale část dětí naplňovala své úlohy spíš mechanicky a chyběla jim motivace ke sdělování příběhů.
Soubory Šedíci z LDO ZUŠ Uherské Hradiště, pobočka Kunovice, s představením Šedík a Bubu a LDO ZUŠ Uherský Brod s Povídkami z malého nádraží bohužel pro nemoc odpadly. I tak jsme viděli osm představení, která nám přinesla zajímavé zážitky, a hlavně spoustu podnětného materiálu k diskusi.
Jakub Hulák
Uherské Hradiště, 23. –24. 3. 2023
První polovina školního roku 2022/2023 byla obdobím radikálních změn ve financování soutěží a přehlídek ze strany MŠMT. Podpora přehlídek dětského divadla z prostředků MŠMT byla sice v minulosti zanedbatelná (pořadatelé byli závislí především na dotacích Ministerstva kultury, případně z krajských a městských rozpočtů), střediska volného času a domy dětí a mládeže byly ovšem aktuálními změnami postiženy i snížením objemu prostředků na provoz a na zaměstnance, což mnohde vedlo ke ztrátě tradičních pořadatelů. Byl to i případ DDM Uherské Hradiště, jehož pracovnice Martina Dörrová musela s lítostí oznámit, že instituce není nadále schopna organizovat přehlídky dětské recitace a dětského divadla na krajské ani okresní úrovni. Přehlídek se naštěstí obětavě ujal Stanislav Nemrava ze ZUŠ Uherské Hradiště a některé z nich pozoruhodným způsobem zkombinoval s okresními koly soutěže LDO ZUŠ. Byl to případ krajské přehlídky dětského divadla Zlínského kraje, která se částečně překrývala s okresní soutěží LDO ZUŠ v kategorii souborů. Přehlídka se uskutečnila v útulném „vesnickém“ Kulturním zařízení Vésky v jedné z okrajových částí Uherského Hradiště. Lektorský sbor přehlídky s postupem na Dětskou scénu zasedal ve složení Jaroslav Dejl, Lucie Semančíková a Jakub Hulák, pět z celkových devíti představení ovšem hodnotil spolu s porotou soutěže ZUŠ ve složení Daniela Evjáková (Veselí nad Moravou), Veronika Zmeškalová (ZUŠ Zlín), Lenka Sasínová (ZUŠ Kroměříž) a Jan Chytil (ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm). Na okraj dodávám, že to bylo velice příjemné setkání.
Když se za přehlídkou ohlédnu, asi největším divadelním zážitkem bylo představení inscenace Skellig souboru 27 a 53 ze ZUŠ Uherské Hradiště, která vznikla pod vedením Stanislava Nemravy. Velký podíl na tomto zážitku má bezesporu zajímavá literární předloha Davida Almonda (vyšlo pod názvy Skellig nebo Tajemný Skellig), ale nejen ona. Vedoucí souboru vhodně zvolil epický princip, aktéři příběh vyprávějí a zároveň hrají jeho postavy v ringu, veškeré dospělé postavy jsou elminovány, přítomna je pouze postava Skelliga, ovšem jen jako hlas z reproduktoru. Situace se rozehrávají v nepopisném náznaku, hlavní postava chlapce Michala je zmnožena čtyřmi aktéry (to inscenaci pomáhá, ale není to dostatečně divadelně zdůvodněno). Přestože je patrné, že si členové souboru za svou inscenací stojí, bohužel ji zatím nedokážou přesvědčivě herecky naplnit. Největší překážkou účinku představení na diváka je samotná srozumitelnost mluvního projevu. Přestože jsme seděli vepředu, slyšeli jsme sotva každé třetí slovo. Představení přes všechny problémy nepostrádá působivost, bylo proto doporučeno do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna.
Působivost nechyběla ani úvodnímu představení přehlídky. Inscenace Linda souboru Honzovy buchty ze ZUŠ Rožnov pod Radhoštěm (ved. Jan Chytil) zkoumá prostřednictvím postavy školní psycholožky motivy, které vedly dívku k pokusu o sebevraždu. Poněkud schematický příběh se podařilo naplnit řadou citlivě podaných a autenticky působících situací. Struktura, vycházející z řady „výslechů“ spolužáků a spolužaček Lindy, se ale brzy stane stereotypní. Slabinou inscenace je i ztvárnění dospělých postav, ani ne tak školní psycholožky, která je i díky svému naturelu poměrně uvěřitelná, ale především třídní učitelky nebo rodičů.
O různých druzích smutků vyprávěly tři dospívající dívky ze souboru Uleželá želva ze ZUŠ Uherské Hradiště – pobočka Kunovice (ved. Olga Strašáková) v představení inscenace A smutek utek, vytvořené z textů knih Marky Míkové A smutek utek a Žvejkačky. Divadlo poezie, kultivovaný projev dívek, členěný hrou na jednoduché rytmické i melodické hudební nástroje, poetická atmosféra a lyrizující přístup… Ve výsledku ale málo konkrétní a bohužel poměrně nevzrušivé.
Kdesi na půl cesty zůstala inscenace Lososí prokletí souboru LDO ZUŠ Uherský Brod (ved. Roman Švehlík). Tajemnému příběhu zpracovanému podle jednoho z tzv. kaidanů (strašidelných příběhů ze starého Japonska) z knihy Kótaró Tanaky Krabí zjevení nechyběla dávka „japonské atmosféry“ posvátného obřadu, v přehlídkovém představení jí však zatím chyběla důslednější pohybová stylizace, pečlivější stavba situací a nakonec i přehlednost a logika příběhu a jasná tematická linka.
Za zajímavý počin lze označit inscenaci Umrlčí věnec souboru LDO ZUŠ Zlín (ved. Jakub Janíček). Zatímco balady Karla Jaromíra Erbena se
na jevišti – včetně toho dětského – vyskytují poměrně často, není běžné, že si soubor zvolí za předlohu balady jiných českých klasiků, Jana Nerudy (Romance helgolandská a Balada zimní) a Antonína Klášterského (Obraz). Škoda jen, že za působivou scénografií a obrazivostí inscenace
poněkud pokulhával projev dětí (9–13 let), často sklouzávající k mechanické deklamaci veršů.
Zatímco se zdálo, že v případě Umrlčího věnce děti zatím nestačí na to, aby naplnily umělecké ambice vedoucího, ve dvou dalších představeních zlínské ZUŠ to bylo vlastně naopak. Vedoucí souboru v případě inscenací Psychopatické princezny a Princezny na síti jako by tentokrát až příliš ustoupil vkusu členů souboru, utvářenému nahlouplými televizními pohádkami a seriály nebo videy z internetu.
Spíš jako shromážděný materiál k dalšímu tvarování než jako plnohodnotná inscenace zatím působily Strachy souboru Breptalky ze ZUŠ Uherské Hradiště (ved. Radka Mrázová). Každé z jedenácti dětí prezentovalo v poloimprovizovaném tvaru některý ze svých strachů, někdy v podobě tísnivého snu, jindy jako jednoduše přehranou situaci ze života. Výpověď dětí ale končila na úrovni konstatování a zatím jí chyběl nějaký přesah.
Jindy bezprostřední a spontánní žáci ZUŠ Bojkovice byly podle slov svého vedoucího Romana Švehlíka v přehlídkovém představení Starých pověstí českých neobvykle nekoncentrované a zaražené. Pravda je, že nám jako divákům trvalo poměrně dlouho, než jsme pochopili, že se říběhy o příchodu Čechů do země zaslíbené nehrají vážně a s posvátnou úctou, ale s humornou nadsázkou. I tam, kde byla tato nadsázka zřejmá, ale část dětí naplňovala své úlohy spíš mechanicky a chyběla jim motivace ke sdělování příběhů.
Soubory Šedíci z LDO ZUŠ Uherské Hradiště, pobočka Kunovice, s představením Šedík a Bubu a LDO ZUŠ Uherský Brod s Povídkami z malého nádraží bohužel pro nemoc odpadly. I tak jsme viděli osm představení, která nám přinesla zajímavé zážitky, a hlavně spoustu podnětného materiálu k diskusi.
Jakub Hulák
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.