SKÁLA, Pavel: Přehlídka dětského divadla OTVÍRÁNÍ, PRAHA, 21.–23.4.2023. Deník Dětské scény, č. 0., str. 2-4, 9.6.2023.

Přehlídka dětského divadla
PRAHA, OTVÍRÁNÍ, 21.–23. 4 2023

Letos se v Praze poprvé organizovalo nejen pražské, ale i středočeské kolo přehlídky v jednom čase a na jednom místě. Vzniklo tím velmi inspirativní setkání, kde se mohlo diskutovat o různých přístupech k tvorbě, seznámily se tu soubory a pedagogové, kteří se ještě neznají a všichni se mohli vzájemně inspirovat. Za víkend jsme měli možnost zhlédnout sedmnáct inscenací dětských souborů a s nimi nepřeberné množství přístupů a směřování a způsobů zpracovávání témat a látek.
Viděli jsme různá jevištní uspořádání, jako je ulice, klasické kukátko nebo třeba i náznak imerzivního divadla. Setkali jsme se s divadlem autorským, s divadlem výpovědi, s divadlem vycházejícím z klasické předlohy, nebo i z říkadel a poezie, a v neposlední řadě i s divadlem nonverbálním a tanečním.
Vedle diskusí o jednotlivých představeních s vedoucími souborů
se konaly paralelně i dílny pro účinkující děti, které vedly Julie Šišková s Adélou Greéovou, jež jsou studentkami prvního ročníku Katedry výchovné dramatiky na DAMU. Lektorský tým se sešel v sestavě: Jiřina Lhotská, pedagožka dramatické výchovy, pedagožka na DAMU a režisérka, Jiřina Vacková, herečka z legendární Ypsilonky a někdejší členka dětských divadelních souborů, pedagožka DAMU, a já, Pavel Skála, pedagog dramatické výchovy, a jak pravidelně zmiňoval neúnavný organizátor Jakub Hulák, nejspíš i kulturní aktivista.
Z mého pohledu celá přehlídka probíhala v naprosto přátelském duchu, a musím říci, že ač nás Jakub varoval před punkovou situací, k níž došlo rozšířením o příliv představení ze Středočeského kraje (a s tím související časovou tíseň), tento punk se naštěstí nekonal.
Tímto bych chtěl Jakubovi i jeho ženě Lence poděkovat, že nenechali zaniknout přehlídky, ať už ve Středočeském kraji, tak tu v Praze pro Mladou Scénu a Šrámkův Písek, ale umožnili tato společná setkání.
Setkání, která jsou právě kvůli výrazným překážkám ještě intenzivnější. Možná se díky tomu je na nich méně prostoru pro soutěživost a
možná o to víc jsme rádi, že se na nich můžeme setkat spolu, s dalšími novými přístupy, s diváky a především se zážitky. Já rád jsem a moc.
Děkuji.
A nyní se pojďme dostat k samotným představením. Přehlídku zahájilo představení Hola, hola, škola volá! pod vedením Hany Trázníkové. Soubor pracoval mimo jiné s říkadly a s knihou Jana Nejedlého, Mistr sportu skáče z dortu. Děti se na jevišti neztratily, byly plné energie a hravé, jen škoda, že se v inscenaci často objevovaly vtipy založené na záchodovém humoru. Vedoucí jsme upozornili na přílišné množství situací, které byly bohužel na úkor kvality. Dalo by se s nimi více vyhrát.
I přesto bylo pro nás představení pěkným zážitkem. Ocenili jsme například situaci „žádost o ruku”, která byla divadelně chytře zpracovaná.
Představení získalo cenu za energii a hravost na jevišti.
Další představení Poslední kapka do Prahy přijelo z Libčice nad Vltavou. Vedoucí Jaroslav Hejnic s žáky si pro nás připravili autorský příběh učitelky, která postupně přichází o své iluze ve školství, až nakonec zkolabuje. Zajisté bylo velice zajímavé se tímto tématem zabývat,
často se setkáváme jen s problémy samotných žáků a s nepochopením z druhé strany, ze strany pedagogů. Z představení jsme se bohužel nedozvěděli, čím si obrovský tlak od dětí hlavní představitelka učitelky
zasloužila. Také jsme vnímali jako problematické přílišné psychologizování situací týkajících se zhroucení učitelky, při kterém představitelka
polyká prášky a atmosféra je velice depresivní. Ocenili jsme detektivní retrospektivní rámec a živou hudbu, jež by se dala využít ještě více
a dalšími způsoby. Poslední kapka získala ocenění za výběr tématu a autorské zpracování.
Třetí představení v prvním bloku Služba u královny bylo založené především na pohybu a pantomimě a méně na jednání slovem, i když slovo jednotlivé situace propojovalo. Žáci vedoucí Valérie Daňhové ovládali pohyb naprosto bez problémů. Na rozboru jsme diskutovali především o situacích s obrazem a situaci s focením se s klenoty, kde se pro nás stal příběh poněkud matoucím a nepřehledným. V každém případě se jednalo o velice poctivé autorské pohybové zpracování tématu
královny Alžběty II.. Představení získalo ocenění za pohybovou stylizaci a doporučení do širšího výběru na Dětskou scénu do Svitav.
Posledním představením prvního bloku byla Řepa od souboru Okna
ven! z Kralup nad Vltavou pod vedením Jana Bouchnera. Řepa je precizní zpovědí o tvorbě souboru literárně dramatického oddělení v době
karantén a covidového období. Problematické setkávání online, hledání něčeho, co bychom mohli spolu vytvořit, až nakonec vytvoříme něco narychlo. Řepu. Představení pro nás bylo nejen silnou výpovědí souboru, ale oceňovali jsme i vzájemné vnímání se členů na jevišti a jejich přítomnost. Za problematickou jsme označili postavu sestry/vedoucí souboru, nikoliv kvůli jejímu projevu, ale kvůli k funkci v příběhu. Kdo to přesně je? Soubor získal ocenění za autorskou výpověď a doporučení do širšího výběru na Dětskou scénu do Svitav.
Páteční večer uzavíralo představení, které vzniklo na základě klasické předlohy Karla Čapka s úpravou Ivany Sobkové Válka s mloky. Práce
na tomto kusu byla nepopiratelně rozsáhlá, bylo vidět, že si vedoucí souboru Jana Kottasová dala záležet na všech složkách od kostýmů po světla. Velice zajímavě z hlediska tématu a vývoje inscenace zde byla zpracována rovina manželů Povondrových, ovšem z důvodů prostorového uspořádání se nám často tyto postavy vytrácely. Dalším zajímavým posunem inscenátorů bylo vnímání tématu skrze masmédia a opravdu první velká situace „tisková konference” byla obrazově zpracována velice dobře. Slabinou tohoto představení ovšem byla nedostatečná dramatičnost jednotlivých situací. Příběh nám byl spíše převyprávěn, což možná bylo způsobeno tím, že jsme kvůli zmíněnému uspořádání prostoru nemohli skrze Povondrovy vnímat celý děj příběhu. Představení získalo ocenění za stylizovanou práci s tématem.
V sobotu nás čekaly rozmanité cesty, jak zpracovávat různorodou látku do dětského divadelního představení. V prvním bloku jsme se setkali s představením Robinové pod vedením Dany Svobodové a Karla Tomase. Soubor HRÁBLOTI, z. s. Divadlo pro Zličín přivezl představení dle předlohy Martiny Drijverové. Základem byly tři příběhy, které na sebe navazovaly. Děti na jevišti působily energicky a většinu času se vnímaly velmi dobře. Možné rezervy vnímal lektorský sbor především v nastolení expozice, abychom věděli, kde se nacházíme a kdo jsou jednotlivé postavy. Diskutovalo se i o dalším hledání cesty v situaci chycení bytosti a o jejím větším propracování. Kvitovali jsme, jak děti uchopily postavy a jejich základní vlastnosti držely po celou dobu představení. Soubor získal ocenění za skupinovou spolupráci na jevišti.
Další se nám představil soubor KUKlíci pod vedením Zuzany Sobkové s představením Lichožrouti dle předlohy Pavla Šruta. Soubor nám
ikázal svět malých příšerek, které kradou lidem ponožky, a jejich rivalů vědců, kteří se je snaží dopadnout. Jevištně to soubor vyřešil jednoduchou proměnou pomocí pláště, děti tedy mohly být tu lichožroutem, tu vědcem. Celkově i přes pro mě zajímavou kostru inscenace, byla inscenace
přijata lehce rozpačitě. Děti byly mnohdy v situacích nejisté (prozatím). Vrcholem inscenace pak byla prohlídka lichožroutů pod mikroskopem, určité rezervy má trénink lichožroutů před vstupem do opravdické akce. Soubor získal cenu za práci s literární předlohou.
Poslední v bloku sobotního dopoledne bylo druhé představení pod vedením Jaroslava Hejnice z Libčice nad Vltavou, nyní se však jednalo o soubor Anmia a představení s názvem Průšvihářka Radomila.
Předloha byla napsána vedoucím souboru, odehrály ji dvě dívky, které si na této předloze mohly zdokonalit své divadelní dovednosti. V inscenačním procesu měly možnost pracovat se znakem, vyzkoušet si střih
v situacích, a také herecky uchopit různé typy postav. Za problematickou jsme považovali především postavu otce v závěru představení, jež
byla zpracována nedůvěryhodně. Soubor získal ocenění za partnerskou souhru na jevišti.
V odpoledním bloku jsme zhlédli další dvě představení, prvním byla Mrtvá společnost od souboru Smrtící delfínci pod vedením Lenky Kašičkové. Soubor si pro svoji autorskou práci zvolil téma smrti, které ohledával z různých úhlů. V představení se odehrávalo setkání smrtek, od nějž jsme se dostávali do jednotlivých příběhů. Tyto příběhy by však stálo za to hlouběji zpracovat, abychom si opravdu uvědomili, proč je smrt
v tomto případě důležitá, případně jaký tam má další rozměr. Soubor získal ocenění za partnerskou souhru a doporučení do širšího výběru na celostátní přehlídku do Svitav.
Druhé představení bylo pro mnohé překvapením především pro jeho stylové uchopení. Nina je představení souboru Kompoty ze ZUŠ Klecany pod vedením Barbory Černochové. Jedná se o velmi promyšlený příběh dívky, který nám ukazuje několik zlomových okamžiků v jejím životě, jež ji dovedou až do chvíle, kdy zkolabuje. Následuje diskuse s diváky, ti se mohou zapojit do jednotlivých situací a pokusit se změnit osud Niny. Aktéři jsou na to připraveni a jsou schopni jednat v různých variantách příběhu. Na rozboru jsme se bavili taktéž o divadelních prostředcích: světlech, apod., zda jsou přínosem či naopak. Soubor získal ocenění za zprostředkování tématu v divadle fórum a byl nominován na celostátní přehlídku do Svitav.
Následovala dvě představení od souboru Taneční studio Light při ZUŠ Popelka pod vedením Lenky Tretiagové. Soubor už od rána pracoval na přeměně sálu, který zdaleka nenese divadelní parametry, obzvláště pro taneční divadlo, a není akusticky zcela ideální. O to napínavější bylo vyčkávat, jak se s tím soubor vypořádá. A zhostil se toho více než se ctí. První ze dvou představení Námořníci a mořské panny oplývalo velice kvalitním pohybem, jak je u tohoto souboru pravidelně zvykem. Rád bych vyzdvihl i práci se slovem, obzvlášť v prostoru, kde je s tím potřeba pracovat velmi precizně. Souboru bylo rozumět v podstatě vše. Scénografie byla jednoduchá a funkční, kluci námořníci měli k dispozici malířské náčiní a štafle. Dívky měly igelit, s nímž pracovaly jako s mořem. Problém však nastává při uchopení role nejmenšího námořníka. V tomto konkrétním představení působil spíš jako něco než
jako někdo. A ač naprosto přesně plní úkol, který měl pedagožkou zadán, na diváka působí tak, že je naprosto nepřítomný ve hře samotné
a že si zcela neuvědomuje sebe jako součást příběhu. Představení získalo ocenění za energii na jevišti.
Druhé představení souboru Má to hloubku? Aneb Písání Džona Lemouna vychází z literární předlohy Písání Johna Lennona. Soubor nám představuje opět jiné prostorové uspořádání, jež nám bylo uvedeno jako částečně imerzivní (jak toto představení vzniklo v prostorách souboru), avšak v tomto prostoru jde spíše o jeviště poloprstencové, všude se hraje, všude se zpívá, všude se tančí a divák se otáčí. Je nám předvedena jakási laboratoř, která nám neotřelým způsobem přibližuje tvorbu Johna Lennona. Vzhledem k podpoře větší divadelnosti jsme na
rozborovém semináři zmínili, zda by nebylo vhodnější zkrátit písničky pouze na sloku a refrén, a zda je nutné hrát přídavek na konci představení. Obzvláště povedené nám přišlo propojení písničky HAPPY XMAS
(WAR IS OVER) a textu Randolfův večírek. Soubor získal ocenění za zprostředkování divadelní laboratoře a doporučení do širšího výběru na celostátní přehlídku do Svitav.
V neděli ráno jsme se setkali v Klubu Letka, kde byl připraven soubor Ty-já-tr – Letíme pod vedením Radky Tesárkové s představením
Chlapec v pruhovaném pyžamu. I tento soubor nám nabídl další prostorové uspořádání, tentokrát se jednalo o avenue – ulici. Soubor připravil příběh, který v sobě nesl mnoho velkých témat: rodiny, přátelství, život během 2. světové války a holocaust. Děti po celou dobu byly na jevišti naprosto přítomné a věděly kde jsou, co dělají a proč to dělají.
Nutno říci, že celé představení probíhalo už od začátku v ponuré a závažné atmosféře, že nám neumožnilo se tolik zaměřit na jednotlivé příběhy dvou hlavních postav. Ztotožnit se s nimi se nám podařilo bohužel až po nějaké době. Kladli jsme si otázku, zda použitá projekce pouze neilustruje to, co je schopen soubor předat svým jednáním. I přesto se jedná o zajímavý počin a soubor získal ocenění za zprostředkování náročného tématu v inscenaci a byl nominován na celostátní přehlídku do Svitav.
Následně jsme se přesunuli opět do Karlínského spektra, kde nás čekalo představení Elá hop! od souboru Tři boty ze ZŠ a MŠ škola Třebotov pod vedením Václavy Makovcové a Jany Barnové. Inscenace vznikla i díky předloze Daniila Charmse Cirkus Abrafrk. Celým představením
nás provází dva konferenciéři, kteří nám představují další a další čísla, jež nám předvedou jednotliví vystupující. Do toho se jim plete jeden Všetečkin, který na sebe neustále upoutává pozornost. Až ho nakonec kouzelník zavře do bedny a kouzlem pošle pryč. A nakonec se zase objeví, protože prostě Všetečkina se nezbavíte. Představení působilo nervózním dojmem, obzvláště ve své první polovině. Děti se z velké části soustředily na úkol. V druhé části, od odkouzlení Všetečkina, děti začaly více reagovat, byly živější. V tom jim pomohlo i větší rozehrávání jednotlivých situací. Obzvláště jsme ocenili situaci s akváriem ke konci představení, nebo hravý slovní humor se jménem Am ham chlam Kaba baba Saba baba Samba hip čip lip Čili Kuki luky kuki Čuch šuch Sdugr pugr Puf uf Prrr. Soubor získal ocenění za radost a energii na jevišti a doporučení do širšího výběru na celostátní přehlídku do Svitav.
Předposledním představením přehlídky Otvírání byla Koralína zpracovaná dramatickým kroužkem ZŠ Weberova pod vedením Kateřiny
Škrétové. Představení na motivy stejnojmenné knihy Neila Gaimana nás dostává do rodiny, kde se rodiče nestarají, resp. nemají čas na svoji dceru Koralínu. Ta se dostává skrze tajný průchod do jiného světa, kde je vše naopak, ale pokud zůstane, dá se předpokládat její uvěznění. Celé představení vnímám jako neukotvené zejména žánrově. Používají se zde prvky nejen groteskní, ale i hororové, divák je po chvíli zmaten, protože se mu ztrácí myšlenka, kterou mu chce soubor předat. Následně pak dochází ke komickému jednání či dialogům, u kterých divák neví, zda je to tak záměrné nebo ne. Ovšem několik prvků je zde ryze divadelních například stínohra nebo ztvárnění uvězněných postav na druhé straně. Soubor
získal cenu za práci s inspirativní předlohou v inscenaci Koralína.
Na závěr nám zahrál soubor HEVLIMESKA z. s. Divadlo pro Zličín pod vedením Dany Svobodové a Karla Tomase představení Vidíš ho? Představení se zabývalo tématem outsiderství a přechodem na další školu, kde se studenti setkávají a znovu si utvářejí vazby. Děti jsou na jevišti přítomné a ví co, jak a proč konají. Je zřejmé, že se jedná o zkušený soubor. Avšak je škoda, že situace, například strašení na zámku, nejsou úplně uvěřitelné vzhledem ke stáří souboru. Podobně jsme
vnímali i přehnanou stylizaci kluků „drsňáků”. Soubor získal ocenění za práci s literární předlohou.
V konečném součtu jsme viděli sedmnáct inscenací, které byly z velké části na vysoké úrovni, a to především díky vedoucím jednotlivých souborů. Děkujeme všem pedagogům, že si nadále dávají práci
a vedou děti k tvorbě, ukazují jim cestu k literatuře a společně tráví čas na těchto i jiných setkáních. Děkujeme, že jsme se mohli bavit o divadle a dramatické výchově. Děkujeme Jakubu Hulákovi, že toto setkání zorganizoval pro dva kraje, pro tři dny plné inspirace, diskusí, hledání a propojení. Díky.
Pavel Skála