BENEŠOVÁ Františka: 72. loutkářská Chrudim – den pátý. AS 5.7.2023.
72. loutkářská Chrudim – den pátý
DSC-1306-cmevy
Hana Voříšková: Nikdy naráz netrápí tě mráz a oblak komárů Autor: Ivo Mičkal
Dnešní řadu divadel v mém případě zahájilo představení Jedno moře souboru Na vlně a s ním v jednom bloku Trable šerifa Míši souboru Pod Kloboukem. Šerif Míša je postava psa, který by měl hlídat pořádek a bezpečí, avšak ve skutečnosti způsobí potíže on sám.
Loutkové
Zabaví kočce ukradené slepičí vejce a když slepičí maminka vejce hledá, odmítne jí ho vydat. A tak si kuře Tínka po vylíhnutí myslí, že šerif Míša je její rodič a později příchozí slepici vyhání z domu koštětem. Byla jsem zaskočena že ani slepice nepoznala v Tínce své dítě. Pak následovalo pár vtipných scének, a nakonec slepice snesla nové vejce. Tak by se to mohlo cyklit znovu a znovu. Možná by se hodilo přirovnat hru k absurdnímu dramatu, kde se scény opakují a komunikace lehce selhává. Navíc bylo toto vystoupení proloženo songy šerifa a Tínky. Tento text už do konce festivalu nezapomenu: „Býti šerifem, mám těžkou úlohu…“ a samozřejmě energické: „Já jsem kuře Tínka, levá, levá! Bydlím u tatínka, levá, levá! Kuře – Tínka…“ Nezapomenutelný zážitek.
Ihned po skončení zmíněného představení jsem se spěšným krokem přesunula do prostoru Vinárny a také do úplně jiné nálady. Shlédla jsem inscenaci Hany Voříškové, Nikdy naráz netrápí tě mráz a oblak komárů. Diváci se rázem ocitají v chladném a nemilosrdném prostředí zimy a hladu, který trápí eskymáky. Každý pohyb a každé slovo mělo svůj význam, použité loutky byly kuchyňské potřeby, které všichni dobře známe. Červená řepa se proměnila z mrože na soba, na slunce, maso, červeně zbarvená voda pak v krev. Bílý oděv Hany Voříškové však nebyl potřísněn ani kapkou červené barvy. Navíc stálé napětí v inscenaci si vás chytne a nepustí a možná i rozpláče.
V podvečerních hodinách se konalo (HE)ART BEATS!, kolokvium se zahraničními hosty, kde měli diváci možnost seznámit se s loutkářstvím v jiných zemích. V R Klubu potom následovala debata a před půlnocí vystoupilo divadlo DNO se svým Jsem Fagi. Jak jsem pochopila, je tento humor spíše pro lidi, kteří na festival jezdí již dlouho a znají koncept komiksu Jsem Fagi. Každopádně už nikdy nezapomenu chytlavou znělku „Jsem Fagiii! Fagi, Fagi, Fagi, yes!“ Ještě si dovolím malou perličku na závěr:
„Býti dobrovolnicí mám těžkou úlohu…
Jsem Fany… yes!“
Autor: Františka Benešová
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
DSC-1306-cmevy
Hana Voříšková: Nikdy naráz netrápí tě mráz a oblak komárů Autor: Ivo Mičkal
Dnešní řadu divadel v mém případě zahájilo představení Jedno moře souboru Na vlně a s ním v jednom bloku Trable šerifa Míši souboru Pod Kloboukem. Šerif Míša je postava psa, který by měl hlídat pořádek a bezpečí, avšak ve skutečnosti způsobí potíže on sám.
Loutkové
Zabaví kočce ukradené slepičí vejce a když slepičí maminka vejce hledá, odmítne jí ho vydat. A tak si kuře Tínka po vylíhnutí myslí, že šerif Míša je její rodič a později příchozí slepici vyhání z domu koštětem. Byla jsem zaskočena že ani slepice nepoznala v Tínce své dítě. Pak následovalo pár vtipných scének, a nakonec slepice snesla nové vejce. Tak by se to mohlo cyklit znovu a znovu. Možná by se hodilo přirovnat hru k absurdnímu dramatu, kde se scény opakují a komunikace lehce selhává. Navíc bylo toto vystoupení proloženo songy šerifa a Tínky. Tento text už do konce festivalu nezapomenu: „Býti šerifem, mám těžkou úlohu…“ a samozřejmě energické: „Já jsem kuře Tínka, levá, levá! Bydlím u tatínka, levá, levá! Kuře – Tínka…“ Nezapomenutelný zážitek.
Ihned po skončení zmíněného představení jsem se spěšným krokem přesunula do prostoru Vinárny a také do úplně jiné nálady. Shlédla jsem inscenaci Hany Voříškové, Nikdy naráz netrápí tě mráz a oblak komárů. Diváci se rázem ocitají v chladném a nemilosrdném prostředí zimy a hladu, který trápí eskymáky. Každý pohyb a každé slovo mělo svůj význam, použité loutky byly kuchyňské potřeby, které všichni dobře známe. Červená řepa se proměnila z mrože na soba, na slunce, maso, červeně zbarvená voda pak v krev. Bílý oděv Hany Voříškové však nebyl potřísněn ani kapkou červené barvy. Navíc stálé napětí v inscenaci si vás chytne a nepustí a možná i rozpláče.
V podvečerních hodinách se konalo (HE)ART BEATS!, kolokvium se zahraničními hosty, kde měli diváci možnost seznámit se s loutkářstvím v jiných zemích. V R Klubu potom následovala debata a před půlnocí vystoupilo divadlo DNO se svým Jsem Fagi. Jak jsem pochopila, je tento humor spíše pro lidi, kteří na festival jezdí již dlouho a znají koncept komiksu Jsem Fagi. Každopádně už nikdy nezapomenu chytlavou znělku „Jsem Fagiii! Fagi, Fagi, Fagi, yes!“ Ještě si dovolím malou perličku na závěr:
„Býti dobrovolnicí mám těžkou úlohu…
Jsem Fany… yes!“
Autor: Františka Benešová
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.