RICHTER KOHUTOVÁ, Petra: 50. Žlutické divadelní léto v česko-anglické verzi /recenze, výsledky). AS 31.5.2023.
50. Žlutické divadelní léto v česko-anglické verzi
50. ročník Žlutického divadelního léta, západočeské oblastní přehlídky venkovských divadelních souborů, proběhl v kulturním domě Žlutice ve dnech 26.-28. května 2023. Zhlédli jsme šest představení, v polovině případů šlo o české autorské komedie (ve dvou případech napsané domácími autory účinkujícím přímo na tělo), ve zbytku pak o anglické látky.
Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory
Divadelní soubor Kolofantí z Kolovče funguje třináct let, za tu dobu s ním jeho dramaturg a režisér Martin Volf realizoval jedenáct vlastních her v rozpětí od komedie, grotesky či satiry (např. ZOO z roku 2017 či Urologie, 2018) přes psychologická dramata s dávkou černého humoru (např. Srovnej mu tu čepici, 2016) až po muzikál (např. Zbývá příběh náš, 2019 či loňské Peklo v nebi). Tentokrát zvolil Martin Volf žánr konverzační tragikomedie a pod názvem Lockdown nabídl příběh manželské dvojice, učitelky Zuzany (Líba Lásková – cena za herecký výkon) a majitele firmy Libora (Pavel Kruml – čestné uznání za herecký výkon), kteří uprostřed covidové epidemie řeší partnerskou krizi a rozhodnou se navzájem si představit své bokovky. A zrovna v okamžiku, kdy jsou na návštěvě Liborova sekretářka a údajná milenka Lada a Zuzanin údajný milenec, ve skutečnosti najatý profesionál Tomáš, je vyhlášen zákaz vycházení a „manželský čtyřúhelník“ je nucen spolu setrvat v jednom bytě. Do toho občas zasáhne Zuzanin bratr, lékař Jarda, syn Petr řeší těhotenství své o mnoho let starší přítelkyně a tatínka vracejí z penzionu pro přestárlé, protože mu haraší – sexuálně… Lockdown je tady jen kulisou, záminkou pro komediální situace (Zuzanina domácí výuka či uvěznění čtveřice), přesto diváka při televizních zprávách, leitmotivu hry, zamrazí (vtípek se znělkou zpráv z osmdesátých let tento dojem retarduje). Škoda, že inscenace je příliš opřena o slovo a negraduje a herci charaktery spíše načrtnou, než že by je rozvíjeli jednáním v situacích. Je nesporné, že Martin Volf-autor ušel od svých prvních inscenací kus cesty, ale stále platí, co o něm napsal Ruda Felzmann v roce 2016: „Autor leccos ví, ale režisér to nedokáže interpretovat.“ Našly se okamžiky, kdy to „zasvítilo“ – souboj v převlékání, pánská „Sparta!“ či duetní řešení delikátního problému s pouty na rukou. Kolovečská inscenace Lockdownu Martina Volfa získala cenu diváků.
V Radnicích sáhli po Wildeově Cantervillském strašidle v dramatizaci Jana Skopečka podruhé, poprvé s režisérem Rudolfem Šimice v roce 1971. Premiérou v roce 2022 navázal radnický Spolek divadelních ochotníků na dramaturgickou linii kvalitních klasických titulů (Drdovy Dalskabáty, Stroupežnického Naši furianti, Čapkův Loupežník, Tylův Strakonický dudák, ale také Shakespearův Sen čarovné noci či Čechovovy aktovky). Přestože je pojetí Wildeova evergreenu v režii Jana Kroce avizováno jako crazy komedie a mohlo by být zábavnou podívanou, postavenou na konfrontaci dvou světů (mystického s materialistickým, anglického s americkým, šlechtického s plebejským…) a povýšenou značnou dávkou ironického a černého humoru, představení ve Žluticích nefungovalo ani v elementárních ohledech. Dialogy postrádaly lehkost, jednání v situacích nefungovalo, dokonce nebyl zřetelně odvyprávěn příběh; k tomu se soubor nebyl ochoten vyrovnat se změnami dispozic oproti vlastnímu jevišti (např. v živém zvukovém plánu). Účinkující hrají každý trochu jinou komedii, nejblíže se chápání smyslu přiblížil René Keller v titulní roli, Jaroslava Smetáková v roli paní Umnyové a Hana Sládková jako Lukrecie Otisová.
Vladimír Zajíc přivezl se svým domovským Divadelním ochotnickým souborem při MKZ Horšovský Týn další z historizujících her, vycházejících z jeho hluboké znalosti českých dějin (o nichž jsme se dost dozvěděli nejen z představení, ale také z autorova poutavého vystoupení během debaty). Kníže Břetislav zvaný český Achilles zpracovává prvních padesát let jedenáctého století metodou Daňkovy slavné „Ošklivky“ (kvarteta motivicky propojených dialogů Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo, jež svého času z dobrých důvodů brázdilo profesionální i amatérská jeviště). Příběh Oldřicha a Guty (potažmo Boženy) a příběh Břetislava a Jitky (potažmo kata a šamana Františka), se zobecňujícím poselstvím, že za každým úspěšným mužem stojí silná žena a za každým velkým historickým zlomem množství osobních rozhodnutí, režírovala s autorem Hana Žáková. Krásným jazykem traktovanou zprávu o lásce obětavé a lásce ctižádostivé, s odkazy na hraniční okamžiky dějin netoliko českých, přibližuje vědomě a přesně stavěný inscenační tvar na pomezí oživené kroniky a rituálního divadla (všichni herci jsou po celou dobu představení na jevišti, soustředění a ději přihlížející). Střídmá výprava pracuje s barevnou symbolikou, s podivuhodnými scénickými objekty (na jedné straně kančí kůže s lebkou, na druhé těžké vyšívané ubrusy připomínající gobelíny), se znakem (např. kůň vzniká spojením židle, gobelínu a uzdy) nebo ozvláštňujícími animacemi (pobaví třeba anekdotická ilustrace rozhodnutí, která probíhají za oponou). Herecké výkony jsou vyrovnané (mírně vyniká Michal Pivoňka), výhodou je živá hudba. Vladimír Zajíc obdržel cenu za text hry a Michal Pivoňka za herecký výkon v roli knížete Oldřicha, čestná uznání Filip Vrba za hudbu v gotickém duchu a Tereza Jahnová za její citlivou interpretaci. Horšovskotýnecký Kníže Břetislav zvaný český Achilles získal čestné uznání za inscenaci a doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou (který proběhne 6.-14. října 2023).
Část souboru Jirásek 2012 z Losiné, který se orientuje především na hudební divadlo, se ze svého domovského tělesa vydělila s úmyslem inscenovat komorní komedie a založila soubor DRAMOKLAM se sídlem v Ejpovicích. Ve spolupráci s režisérem Františkem Dvořákem padla první volba na komedii Alana Ayckbourna Aby bylo jasno, dobře napsanou hru z roku 1965, v níž náhodou nalezené trepky pod milenčinou postelí odstartují setkání čtveřice rozdílných lidí a roztočí kolotoč nedorozumění s bláznivým průběhem a překvapivou pointou. Devizou inscenace, jíž by slušely rasantnější škrty (dvouapůlhodinová stopáž byla vražedná), dodefinování časových souvislostí (mimo jiné doby, kdy se vše odehrává – co s telefonem nikoli mobilním v současnosti?) a akčnější aranžmá (ne všechny dialogy nutno odehrát vsedě) jsou nadprůměrně, nejen konverzačně disponovaní účinkující, kteří dokážou přirozeným a zábavným způsobem existovat na jevišti. Obzvláště Petra Koňaříková jako Sheila a Pavel Kopáček jako Filip okouzlili, Lucii Volfové coby Giny a Marku Koňaříkovi coby Gregovi chybí k dokonalému naplnění rolí jen málo (přesnější definování skryté motivace jednání).
Oblíbenou Hrobku s vyhlídkou Normana Robbinse si pro svou druhou režii vybrala Jana Ježková z DS J. K. Tyla Mýto, loňského vítěze Žlutického divadelního léta. Na národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou jeli mýtští v roce 2022 poprvé ve své historii s černou komedií Ach, ta něha našich dam! – smysl pro humor barvy krve v noci si tedy vyzkoušeli už tehdy. Komedii o tajemství svérázných figurek z rodu Tombů, podivné závěti a více než malému množství úmrtí na jednom šlechtickém sídle se podařilo režisérce vystavět přehledně a logicky, se smyslem pro všechny detektivní stopy skutečné i matoucí. Inscenace je výtvarně zajímavá – s naivistickou scénou a planoucím krbem, v líčení vyniká spojené obočí jako rodový znak, sloužící ke snadnější identifikaci a zařazení postav. Většina účinkujících je schopna držet typ, nejzajímavější výkony podaly Gita Pálková jako Emily a Pavla Mrázová jako Anna Franklinová. Soubor má dobře nakročeno, teď ho ještě čeká práce na souhře a přesnějším rytmu inscenace. A v souvislosti s Hrobkou se mluvilo v obecnější rovině o možnostech sofistikovanější práce se světlem (s vědomím toho, že ne všechny venkovské scény to umožňují).
Nejlepší jsou studený, komedie Josefa Berana, se objevila už na přehlídce v Červeném Kostelci v podání předměřického souboru, o pár let dříve ji uvedl soubor Skupa Mladějovice. Na Žlutické divadelní léto s ní přijel před pár lety obnovený soubor Kozina z Hostouně s režisérem Milanem Leškem v čele. Jednoduchému příběhu o problematickém soužití líného mladého páru s hodnými tchyněmi dominoval herecký výkon Dany Lukášové v roli Alžběty. Rezervy jsou v aplikaci zákonů komedie na zvolený materiál, chybí zkratka a nadsázka, nepříliš šťastné je spojení posledních dvou obrazů do jednoho a zvolená předělová hudba. Přesto je potěšující, že soubor v Hostouni obnovil svou činnost a doufejme, že mu nadšení a oddanost divadlu vydrží.
Do role moderátora přehlídky se vrátil Jaromír Břehový (získal zvláštní cenu poroty za celoživotní spolupráci na Žlutickém divadelním létu), letos si vzal v úvodu jednotlivých představení na paškál autory uváděných her a objevil či vymyslel si o nich množství zábavných informací. Konalo se setkání u starostky a tradiční společenský večer s překvapením, které připravil místní divadelní spolek Žlutičan. Cena Žlutičanu za zásluhy o přehlídku putovala k Marii Kučerové. Tajemnice Hana Šiková pečovala o porotu ve složení režisér Jaroslav Kodeš, dramaturgyně Petra Richter Kohutová a scénografka Jana Stejskalová. A k padesátinám přehlídky si žlutičtí nadělili almanach, zachycující stručně všechny její ročníky a lidi s ní spojené. Kéž je budoucnost Žlutického divadelního léta stejně slavná jako jeho minulost.
Na návrh odborné poroty udělili pořadatelé následující ocenění:
Zvláštní cena poroty
Jaromíru Břehovému za celoživotní spolupráci na Žlutickém divadelním létu
Čestná uznání
Pavlu Krumlovi za roli Libora v inscenaci Lockdown DS Kolofantí Koloveč
Jaroslavě Smetákové za roli paní Umneyové v inscenaci Cantervillské strašidlo aneb Strašidlo cantervillské SDO v Radnicích
Haně Sládkové za roli Lukrecie Otisové v inscenaci
Cantervillské strašidlo aneb Strašidlo cantervillské SDO v Radnicích
Daně Lukášové za roli Alžběty v inscenaci Nejlepší jsou studený DS Kozina Hostouň
Filipu Vrbovi a Tereze Jahnové za hudbu a její interpretaci v inscenaci Kníže Břetislav zvaný český Achilles DOS při MKZ Horšovský Týn
Pavlu Krumlovi za scénu inscenace Lockdown DS Kolofantí Koloveč
DS J. K. Tyla Mýto za výpravu inscenace Hrobka s vyhlídkou DS J. K. Tyla Mýto
DOS při MKZ Horšovský Týn za inscenaci Kníže Břetislav zvaný český Achilles
Ceny
Líbě Láskové za roli Zuzany v inscenaci Lockdown DS Kolofantí Koloveč
Renému Kellerovi za titulní roli inscenace Cantervillské strašidlo aneb Strašidlo cantervillské SDO v Radnicích
Michalu Pivoňkovi za roli knížete Oldřicha v inscenaci Kníže Břetislav zvaný český Achilles
Petře Koňaříkové za roli Sheily v inscenaci Aby bylo jasno divadla DRAMOKLAM Ejpovice
Pavlu Kopáčkovi za roli Filipa v inscenaci Aby bylo jasno divadla DRAMOKLAM Ejpovice
Gitě Pálkové za roli Emily Tombové v inscenaci Hrobka s vyhlídkou DS J. K. Tyla Mýto
Pavle Mrázové za roli Anny Franklinové v inscenaci Hrobka s vyhlídkou DS J. K. Tyla Mýto
Vladimíru Zajícovi za text hry Kníže Břetislav zvaný český Achilles DOS při MKZ Horšovský Týn
Na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim 2023 ve Vysokém nad Jizerou je doporučena inscenace DOS při MKZ Horšovský Týn – Vladimír Zajíc: Kníže Břetislav zvaný český Achilles (režie Vladimír Zajíc a Hana Žáková)
Zpč. oblastní přehlídka se uskutečnila za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Karlovarského kraje a Města Žlutice.
V příloze fotografie Jaroslava Kodeše z představení Aby bylo jasno, Lockdown, Hrobka s vyhlídkou, Cantervillské strašidlo a Nejlepší jsou studený – pozn. red.
Autor: Petra Richter Kohutová
Přílohy:
Ejpovice-Dramoklam-Aby-bylo-jasno-2023-JK102-0ajj4 Kolovec-Kolofanti-Lockdown-2023-JK027-hwg5g Myto-ODS-J.K.Tyl-Hrobka-s-vyhlidkou-2023-JK171-4ibtc Radnice-SDO-Cantervillske-strasidlo-2023-JK059-coray
Hostoun-Kozina-Nejlepsi-jsou-studeny-2023-JK220-nnve9
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
50. ročník Žlutického divadelního léta, západočeské oblastní přehlídky venkovských divadelních souborů, proběhl v kulturním domě Žlutice ve dnech 26.-28. května 2023. Zhlédli jsme šest představení, v polovině případů šlo o české autorské komedie (ve dvou případech napsané domácími autory účinkujícím přímo na tělo), ve zbytku pak o anglické látky.
Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory
Divadelní soubor Kolofantí z Kolovče funguje třináct let, za tu dobu s ním jeho dramaturg a režisér Martin Volf realizoval jedenáct vlastních her v rozpětí od komedie, grotesky či satiry (např. ZOO z roku 2017 či Urologie, 2018) přes psychologická dramata s dávkou černého humoru (např. Srovnej mu tu čepici, 2016) až po muzikál (např. Zbývá příběh náš, 2019 či loňské Peklo v nebi). Tentokrát zvolil Martin Volf žánr konverzační tragikomedie a pod názvem Lockdown nabídl příběh manželské dvojice, učitelky Zuzany (Líba Lásková – cena za herecký výkon) a majitele firmy Libora (Pavel Kruml – čestné uznání za herecký výkon), kteří uprostřed covidové epidemie řeší partnerskou krizi a rozhodnou se navzájem si představit své bokovky. A zrovna v okamžiku, kdy jsou na návštěvě Liborova sekretářka a údajná milenka Lada a Zuzanin údajný milenec, ve skutečnosti najatý profesionál Tomáš, je vyhlášen zákaz vycházení a „manželský čtyřúhelník“ je nucen spolu setrvat v jednom bytě. Do toho občas zasáhne Zuzanin bratr, lékař Jarda, syn Petr řeší těhotenství své o mnoho let starší přítelkyně a tatínka vracejí z penzionu pro přestárlé, protože mu haraší – sexuálně… Lockdown je tady jen kulisou, záminkou pro komediální situace (Zuzanina domácí výuka či uvěznění čtveřice), přesto diváka při televizních zprávách, leitmotivu hry, zamrazí (vtípek se znělkou zpráv z osmdesátých let tento dojem retarduje). Škoda, že inscenace je příliš opřena o slovo a negraduje a herci charaktery spíše načrtnou, než že by je rozvíjeli jednáním v situacích. Je nesporné, že Martin Volf-autor ušel od svých prvních inscenací kus cesty, ale stále platí, co o něm napsal Ruda Felzmann v roce 2016: „Autor leccos ví, ale režisér to nedokáže interpretovat.“ Našly se okamžiky, kdy to „zasvítilo“ – souboj v převlékání, pánská „Sparta!“ či duetní řešení delikátního problému s pouty na rukou. Kolovečská inscenace Lockdownu Martina Volfa získala cenu diváků.
V Radnicích sáhli po Wildeově Cantervillském strašidle v dramatizaci Jana Skopečka podruhé, poprvé s režisérem Rudolfem Šimice v roce 1971. Premiérou v roce 2022 navázal radnický Spolek divadelních ochotníků na dramaturgickou linii kvalitních klasických titulů (Drdovy Dalskabáty, Stroupežnického Naši furianti, Čapkův Loupežník, Tylův Strakonický dudák, ale také Shakespearův Sen čarovné noci či Čechovovy aktovky). Přestože je pojetí Wildeova evergreenu v režii Jana Kroce avizováno jako crazy komedie a mohlo by být zábavnou podívanou, postavenou na konfrontaci dvou světů (mystického s materialistickým, anglického s americkým, šlechtického s plebejským…) a povýšenou značnou dávkou ironického a černého humoru, představení ve Žluticích nefungovalo ani v elementárních ohledech. Dialogy postrádaly lehkost, jednání v situacích nefungovalo, dokonce nebyl zřetelně odvyprávěn příběh; k tomu se soubor nebyl ochoten vyrovnat se změnami dispozic oproti vlastnímu jevišti (např. v živém zvukovém plánu). Účinkující hrají každý trochu jinou komedii, nejblíže se chápání smyslu přiblížil René Keller v titulní roli, Jaroslava Smetáková v roli paní Umnyové a Hana Sládková jako Lukrecie Otisová.
Vladimír Zajíc přivezl se svým domovským Divadelním ochotnickým souborem při MKZ Horšovský Týn další z historizujících her, vycházejících z jeho hluboké znalosti českých dějin (o nichž jsme se dost dozvěděli nejen z představení, ale také z autorova poutavého vystoupení během debaty). Kníže Břetislav zvaný český Achilles zpracovává prvních padesát let jedenáctého století metodou Daňkovy slavné „Ošklivky“ (kvarteta motivicky propojených dialogů Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo, jež svého času z dobrých důvodů brázdilo profesionální i amatérská jeviště). Příběh Oldřicha a Guty (potažmo Boženy) a příběh Břetislava a Jitky (potažmo kata a šamana Františka), se zobecňujícím poselstvím, že za každým úspěšným mužem stojí silná žena a za každým velkým historickým zlomem množství osobních rozhodnutí, režírovala s autorem Hana Žáková. Krásným jazykem traktovanou zprávu o lásce obětavé a lásce ctižádostivé, s odkazy na hraniční okamžiky dějin netoliko českých, přibližuje vědomě a přesně stavěný inscenační tvar na pomezí oživené kroniky a rituálního divadla (všichni herci jsou po celou dobu představení na jevišti, soustředění a ději přihlížející). Střídmá výprava pracuje s barevnou symbolikou, s podivuhodnými scénickými objekty (na jedné straně kančí kůže s lebkou, na druhé těžké vyšívané ubrusy připomínající gobelíny), se znakem (např. kůň vzniká spojením židle, gobelínu a uzdy) nebo ozvláštňujícími animacemi (pobaví třeba anekdotická ilustrace rozhodnutí, která probíhají za oponou). Herecké výkony jsou vyrovnané (mírně vyniká Michal Pivoňka), výhodou je živá hudba. Vladimír Zajíc obdržel cenu za text hry a Michal Pivoňka za herecký výkon v roli knížete Oldřicha, čestná uznání Filip Vrba za hudbu v gotickém duchu a Tereza Jahnová za její citlivou interpretaci. Horšovskotýnecký Kníže Břetislav zvaný český Achilles získal čestné uznání za inscenaci a doporučení do programu Krakonošova divadelního podzimu ve Vysokém nad Jizerou (který proběhne 6.-14. října 2023).
Část souboru Jirásek 2012 z Losiné, který se orientuje především na hudební divadlo, se ze svého domovského tělesa vydělila s úmyslem inscenovat komorní komedie a založila soubor DRAMOKLAM se sídlem v Ejpovicích. Ve spolupráci s režisérem Františkem Dvořákem padla první volba na komedii Alana Ayckbourna Aby bylo jasno, dobře napsanou hru z roku 1965, v níž náhodou nalezené trepky pod milenčinou postelí odstartují setkání čtveřice rozdílných lidí a roztočí kolotoč nedorozumění s bláznivým průběhem a překvapivou pointou. Devizou inscenace, jíž by slušely rasantnější škrty (dvouapůlhodinová stopáž byla vražedná), dodefinování časových souvislostí (mimo jiné doby, kdy se vše odehrává – co s telefonem nikoli mobilním v současnosti?) a akčnější aranžmá (ne všechny dialogy nutno odehrát vsedě) jsou nadprůměrně, nejen konverzačně disponovaní účinkující, kteří dokážou přirozeným a zábavným způsobem existovat na jevišti. Obzvláště Petra Koňaříková jako Sheila a Pavel Kopáček jako Filip okouzlili, Lucii Volfové coby Giny a Marku Koňaříkovi coby Gregovi chybí k dokonalému naplnění rolí jen málo (přesnější definování skryté motivace jednání).
Oblíbenou Hrobku s vyhlídkou Normana Robbinse si pro svou druhou režii vybrala Jana Ježková z DS J. K. Tyla Mýto, loňského vítěze Žlutického divadelního léta. Na národní přehlídku do Vysokého nad Jizerou jeli mýtští v roce 2022 poprvé ve své historii s černou komedií Ach, ta něha našich dam! – smysl pro humor barvy krve v noci si tedy vyzkoušeli už tehdy. Komedii o tajemství svérázných figurek z rodu Tombů, podivné závěti a více než malému množství úmrtí na jednom šlechtickém sídle se podařilo režisérce vystavět přehledně a logicky, se smyslem pro všechny detektivní stopy skutečné i matoucí. Inscenace je výtvarně zajímavá – s naivistickou scénou a planoucím krbem, v líčení vyniká spojené obočí jako rodový znak, sloužící ke snadnější identifikaci a zařazení postav. Většina účinkujících je schopna držet typ, nejzajímavější výkony podaly Gita Pálková jako Emily a Pavla Mrázová jako Anna Franklinová. Soubor má dobře nakročeno, teď ho ještě čeká práce na souhře a přesnějším rytmu inscenace. A v souvislosti s Hrobkou se mluvilo v obecnější rovině o možnostech sofistikovanější práce se světlem (s vědomím toho, že ne všechny venkovské scény to umožňují).
Nejlepší jsou studený, komedie Josefa Berana, se objevila už na přehlídce v Červeném Kostelci v podání předměřického souboru, o pár let dříve ji uvedl soubor Skupa Mladějovice. Na Žlutické divadelní léto s ní přijel před pár lety obnovený soubor Kozina z Hostouně s režisérem Milanem Leškem v čele. Jednoduchému příběhu o problematickém soužití líného mladého páru s hodnými tchyněmi dominoval herecký výkon Dany Lukášové v roli Alžběty. Rezervy jsou v aplikaci zákonů komedie na zvolený materiál, chybí zkratka a nadsázka, nepříliš šťastné je spojení posledních dvou obrazů do jednoho a zvolená předělová hudba. Přesto je potěšující, že soubor v Hostouni obnovil svou činnost a doufejme, že mu nadšení a oddanost divadlu vydrží.
Do role moderátora přehlídky se vrátil Jaromír Břehový (získal zvláštní cenu poroty za celoživotní spolupráci na Žlutickém divadelním létu), letos si vzal v úvodu jednotlivých představení na paškál autory uváděných her a objevil či vymyslel si o nich množství zábavných informací. Konalo se setkání u starostky a tradiční společenský večer s překvapením, které připravil místní divadelní spolek Žlutičan. Cena Žlutičanu za zásluhy o přehlídku putovala k Marii Kučerové. Tajemnice Hana Šiková pečovala o porotu ve složení režisér Jaroslav Kodeš, dramaturgyně Petra Richter Kohutová a scénografka Jana Stejskalová. A k padesátinám přehlídky si žlutičtí nadělili almanach, zachycující stručně všechny její ročníky a lidi s ní spojené. Kéž je budoucnost Žlutického divadelního léta stejně slavná jako jeho minulost.
Na návrh odborné poroty udělili pořadatelé následující ocenění:
Zvláštní cena poroty
Jaromíru Břehovému za celoživotní spolupráci na Žlutickém divadelním létu
Čestná uznání
Pavlu Krumlovi za roli Libora v inscenaci Lockdown DS Kolofantí Koloveč
Jaroslavě Smetákové za roli paní Umneyové v inscenaci Cantervillské strašidlo aneb Strašidlo cantervillské SDO v Radnicích
Haně Sládkové za roli Lukrecie Otisové v inscenaci
Cantervillské strašidlo aneb Strašidlo cantervillské SDO v Radnicích
Daně Lukášové za roli Alžběty v inscenaci Nejlepší jsou studený DS Kozina Hostouň
Filipu Vrbovi a Tereze Jahnové za hudbu a její interpretaci v inscenaci Kníže Břetislav zvaný český Achilles DOS při MKZ Horšovský Týn
Pavlu Krumlovi za scénu inscenace Lockdown DS Kolofantí Koloveč
DS J. K. Tyla Mýto za výpravu inscenace Hrobka s vyhlídkou DS J. K. Tyla Mýto
DOS při MKZ Horšovský Týn za inscenaci Kníže Břetislav zvaný český Achilles
Ceny
Líbě Láskové za roli Zuzany v inscenaci Lockdown DS Kolofantí Koloveč
Renému Kellerovi za titulní roli inscenace Cantervillské strašidlo aneb Strašidlo cantervillské SDO v Radnicích
Michalu Pivoňkovi za roli knížete Oldřicha v inscenaci Kníže Břetislav zvaný český Achilles
Petře Koňaříkové za roli Sheily v inscenaci Aby bylo jasno divadla DRAMOKLAM Ejpovice
Pavlu Kopáčkovi za roli Filipa v inscenaci Aby bylo jasno divadla DRAMOKLAM Ejpovice
Gitě Pálkové za roli Emily Tombové v inscenaci Hrobka s vyhlídkou DS J. K. Tyla Mýto
Pavle Mrázové za roli Anny Franklinové v inscenaci Hrobka s vyhlídkou DS J. K. Tyla Mýto
Vladimíru Zajícovi za text hry Kníže Břetislav zvaný český Achilles DOS při MKZ Horšovský Týn
Na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim 2023 ve Vysokém nad Jizerou je doporučena inscenace DOS při MKZ Horšovský Týn – Vladimír Zajíc: Kníže Břetislav zvaný český Achilles (režie Vladimír Zajíc a Hana Žáková)
Zpč. oblastní přehlídka se uskutečnila za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Karlovarského kraje a Města Žlutice.
V příloze fotografie Jaroslava Kodeše z představení Aby bylo jasno, Lockdown, Hrobka s vyhlídkou, Cantervillské strašidlo a Nejlepší jsou studený – pozn. red.
Autor: Petra Richter Kohutová
Přílohy:
Ejpovice-Dramoklam-Aby-bylo-jasno-2023-JK102-0ajj4 Kolovec-Kolofanti-Lockdown-2023-JK027-hwg5g Myto-ODS-J.K.Tyl-Hrobka-s-vyhlidkou-2023-JK171-4ibtc Radnice-SDO-Cantervillske-strasidlo-2023-JK059-coray
Hostoun-Kozina-Nejlepsi-jsou-studeny-2023-JK220-nnve9
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.