HULÁKOVÁ, Lenka: 4 × P aneb Punková Postupová Pražská Přehlídka. AS 29.4.2023.
4 × P aneb Punková Postupová Pražská Přehlídka
Stala se letos nepříjemná věc. Tradiční organizátorka se rozhodla zrušit pražskou postupovou přehlídku. Odpadl tedy Stodůlecký Píseček. Nechtěli jsme to nechat jen tak a uspořádali jsme Punkovou přehlídku. Punkovou proto, že jsme na ni neměli nejdřív ani korunu a že se musela nějak uskutečnit do 21 dnů…
Činoherní | Experimentální | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské
Punková také proto, že lektoři pracovali doslova za svačinu a prostor jsme získali stejně tak punkově. Jeden ze souborů, který se přihlásil na původní Stodůlecký Píseček, nemohl hrát v čase přehlídky, tak jsme se domluvili na tom, že my se na ně přijedeme podívat jiný den a oni nám zase nabídnou další den pro přehlídku. A tak vše vzniklo. Tímto bych chtěla moc poděkovat divadlu Radar a hlavně Janě Kottasové a Elišce Toperczerové, které byly ochotné do akce jít a pomoct s přípravami a s organizací na místě.
Ukázalo se, že pražská přehlídka může klidně probíhat v oddělených dnech v pondělí a sobotu. V Praze byl odjakživa problém, že soubory nikdy nezůstávaly na akci a jezdilo se posledním metrem domů. Přehlídka tedy proběhla ve dvou částech, v pondělí 20. března a v sobotu 25. března 2023 v divadle Radar.
Dále píšu tento článek jako veliké poděkování lektorům: Jiřině Lhotské, Hance Malaníkové, Vladimíru Hulcovi a Pavlu Skálovi, kteří byli ochotni vstoupit do lektorského sboru, i když věděli, že přinesu maximálně svačinu v ubrousku. Punk v tomto případě byl povolený. Byl zkrátka nutný.
Také, a to nejvíc, bych ráda poděkovala členům souborů, kteří šli do punkové akce, věděli, že je malý prostor, že jsou podmínky, jaké jsou. Přichystali jsme diskuse o viděném, ale nestihli nic navíc, co se kolem přehlídky dělává, zpravodaj, semináře, to se pokusíme přichystat v příštím roce. Co ale přehlídka měla, byl punkový plakát a listy s poděkováním souborům. Ty zařídila cestou ve vlaku z Olomouce do Prahy Veronika Zárubová a tímto ji děkuju a také prozrazuju, že je velice nadaná a šikovná nejen ve výrobě plakátů.
Lektorský sbor se nakonec nerozhodl pro postup u žádné z inscenací. Jak řekl jeden z lektorů, pokud by bylo divadlo chrám, to co jsme měli možnost na přehlídce vidět směrem na Mladou scénu, stojí zatím před chrámem. I tak si myslím, že bylo dobré akci uskutečnit, členové souborů měli možnost vidět práci druhých a zahráli si před diváky jiného typu, než jsou jejich kamarádi a rodiče. Dostali také zpětnou vazbu od lektorského sboru, i když se do všeho mírně mísil punk. Lektorský sbor o souboru Nejhodnější medvídci a Divadlo na tahu informuje programovou radu činoherního a hudebního divadla tzv. návrhem k postupu na celostátní činoherní přehlídku ve Volyni.
Co jsme vlastně měli možnost na punkové přehlídce vidět:
PŘÍSLOVÍ? souboru ŠOK, což je zkratka Študáci od Keplera pod vedením Evy Neumannové. Študáci nám nabídli nahlédnutí do své práce, jejich inscenace byla plná skvělých nápadů, jak přehrát různá přísloví, i když šlo spíš o rčení, která vždy pronesla „babka v šátku“ nebo kdosi starší… a mladí jej pak rozehrávali po svém, většinou trochu jinak, než by se „na první dobrou“ k danému rčení hodilo. Lektorský sbor se zajímavě stočil k diskusi o kvásku, který provází všechna zpracovaná rčení, někdo by toužil mít jej doopravdy a ne imaginárně… Také se hledala spojitost mezi „babkami v šátku“, nabízelo se, že se studenti potkávali se svými prarodiči a probírali různá rčení nebo přísloví, která používají. Ukázalo se, že tak to ale nebylo. Každopádně šlo o příjemnou diskusi se študáky od Keplera.
Krysa souboru Divadla Radar / Před oponou pod vedením právě Jany Kottasové a Elišky Toperczerové byla druhým představením. Představení se hraje opačně proti jevišti. Krysa je text Lenky Havlíkové. Depresivní příběh o neporozumění si s nejbližším okolím, rodinou, absolutní odcizení, doslova přeměna v Krysu… soubor si text vybral v covidové době, kdy text rezonoval s tím, co se (s každým z nás) dělo. Určitě jsou zde zajímavě použité momenty opakování událostí nebo závislost metaforicky znázorněná bublifukem, pohybové pasáže, které si studenti vzali za své, pravděpodobně spolupracovali na tvorbě. Jen je pak těžké zahrát jednoduše rodiče, pacienty psychiatrické léčebny nebo lékaře. Naštěstí soubor Před oponou neviděl konec příběhu tak černě jako autorka textu a nechává na konci naději. Divadlo Radar má vysoké ambice, hraje své inscenace běžně pro „normální publikum“, nejen pro známé a kamarády. Jen jestli právě to není na škodu středoškolského divadla, které si může dovolit být mnohem víc hravé a „své“. Není nutné hrát „celovečerní kusy“. To jen (za mě) k zamyšlení.
Adame, Adámku, příkladná ukázka drobné věci, která měla souboru Jednabáseň (vedoucí Eva Hodinová) přinést odlehčení od nejrůznějších závažných látek, které soubor zpracovával v posledních letech. Příběh kluka, kterého matka miluje až moc, nedává mu volný prostor pro vlastní nadechnutí. On se cítí jako outsider, ale nepůsobí tak… Chce trochu změnit, co se mu děje ve škole, začít chodit s nejhezčí holkou, která jej ale nechce a také navíc stíhá přehlížet někoho, kdo mu je nablízku a má ho rád… Klasika. Se všemi se bravurně vypořádá ve svém snu, dokonce i s tyranskou učitelkou tělocviku. Možná malý prostor trochu upozornil na časté přestavby, kterých by nemuselo být tolik (nemusely by tam být dokonce vůbec – některé věci můžou být pro diváky přiznané). Adam také často leží ve své posteli, ale na zemi – tedy na jevišti, a není zdaleka odevšad vidět… Příjemná drobná inscenace, která potěší, jen měla podle lektorského sboru víc konců.
Soubor Nekroflík pod vedením Veroniky Borovkové a Ondřeje Kohouta s inscenací To neřeš si zkouší pravděpodobně dojít od improvizace k pevnému tvaru, ale neustále se vše mění. Nyní je to tak, že se parta kamarádů jednou týdně schází u stolu v hospodě nebo klubovně, ale zdá se, že to brzy skončí, protože jedna členka party má jet studovat do Ameriky a šetří na to, dokonce kvůli tomu prodává všechny své věci. Další člen musí odjet s rodiči do Japonska, protože tam jedou pracovně. Dokonce musí, pravděpodobně kvůli rodičům další dívky, která sedí u stolu s botami, ve kterých neumí chodit, ale jednou za čas si je prostě musí vzít (kvůli rodičům?). Další má podivného otce, který potřebuje, aby na oběd s babičkou přišel se svou dívkou. Ale ta se schází i s nejlepším kamarádem, který má jet do Japonska. A ještě je tam jedna dívka, která kvůli tomu všemu spáchá sebevraždu, protože jí je líto, že se už nebudou scházet, ale divné je, že tohle všechno o sobě se od ní dozvídají, že se sami navzájem moc dobře neznají. Paradoxem je, že se sejdou zase další úterý, jsou tam všichni, kteří vypadali, že už tam nebudou. Zajímavé byly momenty zastavení. Také chvíle, kdy někdo odešel ven do deště a přišel celý mokrý. Členové souboru si také vyzkoušeli, asi vůbec poprvé, začít hrát mezi diváky. Jen než se diváci usadili a přestali sami mluvit, neslyšeli členy souboru.
Vedoucí Dana Svobodová a Karel Tomas nechali tentokrát dost věcí na samotném souboru UŽVAK. Mají za sebou hodně let spolu a na hraní to bylo vidět. Souhra a jejich společný humor. Na scéně vidíme dívku, která si sama skládá veliké dřevěné váhy a začíná vážit různé nádoby s vodou, snaží se vždy vyvážit obě strany. Jedná se tedy o jakýsi pokus o rovnováhu, dále na scéně vidíme soud. Jde pravděpodobně o spravedlnost, i když ta by měla být slepá (?)… Postupně se mění situace, různé rodinné záležitosti. Například kluka, který má rozvedené rodiče. Matka, když je s ním, hlavně mluví o tom, jak je špatný otec a otec zase o tom, jak je nesnesitelná matka. Muž, který na svou ženu celý život hraje, že je na vozíku, a i když vstane, tak prostě si trvá na tom, že nemůže chodit, a žena tedy přijímá svou úlohu, protože mu věří… Také jsou zde reklamy na podivné předměty, které musíte zaručeně mít. Nebo oběd na oslavu babičky, která ale není na místě a asi už je mrtvá, to se ale dozvídáme jen z hovoru s vnučkou, která tančí s utrženým sluchátkem. Je vidět, jak se nikdo v rodině nemusí ani vidět u jednoho stolu. Další situace jsou dětské hry, mají svá pravidla, když tě střelí, jsi mrtvý. Tedy jsi mrtvý, i když tě střelí pistolkou plnou vody. Všichni si chodí pro vodu k „vodnářce“, to se dozvídáme až od souboru. Ona pak musí zase vyrovnat hladiny na obou vahách. Končí vše zase soudem, kdo je vinný? Ona zná pravdu, ale o tu se nikdo nezajímá. Soubor si vzal za téma, že víra je silnější než pravda. Vodnářka si na konci zase své váhy skládá. Sama se ani trochu nenapije.
Nejhodnější medvídci a Divadlo na tahu tvrdili na přehlídce, že jsou také studentský soubor, ale už 35 let. Patří tedy bez pochyby na punkovou přehlídku. Andrej Krob se svou metodou neherectví by měl v Radaru radost z diváků, jak krásně přijali jejich inscenaci Klešice. Návrat z velké vojny… text napsal Jan Žďárský (jeden z mnoha pseudonymů Reného Levínského). Příběh čtyř mladých mužů (hrají je muži starší), kteří se vrací domů z vojny ke svým ženám. Postupně zjišťujeme, že jedna žena v průběhu vojny zemřela a nechala po sobě dítě, o které se tři zbývající ženy starají a otcem dítěte je čtvrtý muž, který se podle všeho nevrátí z vojny domů nikdy. Pak se ale ukáže, že není mrtvý a také vyjde najevo, že dítě může být všech tří mužů, kteří se vrátili ke svým ženám, a že rozhodně není toho, na kterého je dítě psané. A ženy zase během vojny měly doma každá Itala na práci a ukáže se, že nejen na práci. Ten, kdo je pravděpodobně otcem dítěte, se oběsí, a kameník (jeden z mladíků/ herců tedy postarších) už má připravený jeho náhrobní kámen. Příběh čtyř dědečků Reného Levínského zpracovává historii Klešic (vesnice na Chrudimsku). Scéna je v duchu „kuchyňského realismu“, z pípy teče pivo a nalévá se polévka, peče se v kamnech, lípa je zastoupena umělou větví. Lektorský sbor podává návrh činoherní radě, aby vzala do úvahy, že by se inscenace vyjímala na celostátní přehlídce Divadelní Piknik Volyně. A na konec mám zvolání: není tady někdo, kdo by se mnou/ s námi chtěl pořádat krajskou pražskou postupovou punkovou nebo nepunkovou přehlídku směrem na celostátní přehlídku studentských souborů Mladá scéna a celostátní přehlídku experimentujícího divadla Šrámkův Písek? Ozvěte se, díky všem!
Autor: Lenka Huláková
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Stala se letos nepříjemná věc. Tradiční organizátorka se rozhodla zrušit pražskou postupovou přehlídku. Odpadl tedy Stodůlecký Píseček. Nechtěli jsme to nechat jen tak a uspořádali jsme Punkovou přehlídku. Punkovou proto, že jsme na ni neměli nejdřív ani korunu a že se musela nějak uskutečnit do 21 dnů…
Činoherní | Experimentální | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské
Punková také proto, že lektoři pracovali doslova za svačinu a prostor jsme získali stejně tak punkově. Jeden ze souborů, který se přihlásil na původní Stodůlecký Píseček, nemohl hrát v čase přehlídky, tak jsme se domluvili na tom, že my se na ně přijedeme podívat jiný den a oni nám zase nabídnou další den pro přehlídku. A tak vše vzniklo. Tímto bych chtěla moc poděkovat divadlu Radar a hlavně Janě Kottasové a Elišce Toperczerové, které byly ochotné do akce jít a pomoct s přípravami a s organizací na místě.
Ukázalo se, že pražská přehlídka může klidně probíhat v oddělených dnech v pondělí a sobotu. V Praze byl odjakživa problém, že soubory nikdy nezůstávaly na akci a jezdilo se posledním metrem domů. Přehlídka tedy proběhla ve dvou částech, v pondělí 20. března a v sobotu 25. března 2023 v divadle Radar.
Dále píšu tento článek jako veliké poděkování lektorům: Jiřině Lhotské, Hance Malaníkové, Vladimíru Hulcovi a Pavlu Skálovi, kteří byli ochotni vstoupit do lektorského sboru, i když věděli, že přinesu maximálně svačinu v ubrousku. Punk v tomto případě byl povolený. Byl zkrátka nutný.
Také, a to nejvíc, bych ráda poděkovala členům souborů, kteří šli do punkové akce, věděli, že je malý prostor, že jsou podmínky, jaké jsou. Přichystali jsme diskuse o viděném, ale nestihli nic navíc, co se kolem přehlídky dělává, zpravodaj, semináře, to se pokusíme přichystat v příštím roce. Co ale přehlídka měla, byl punkový plakát a listy s poděkováním souborům. Ty zařídila cestou ve vlaku z Olomouce do Prahy Veronika Zárubová a tímto ji děkuju a také prozrazuju, že je velice nadaná a šikovná nejen ve výrobě plakátů.
Lektorský sbor se nakonec nerozhodl pro postup u žádné z inscenací. Jak řekl jeden z lektorů, pokud by bylo divadlo chrám, to co jsme měli možnost na přehlídce vidět směrem na Mladou scénu, stojí zatím před chrámem. I tak si myslím, že bylo dobré akci uskutečnit, členové souborů měli možnost vidět práci druhých a zahráli si před diváky jiného typu, než jsou jejich kamarádi a rodiče. Dostali také zpětnou vazbu od lektorského sboru, i když se do všeho mírně mísil punk. Lektorský sbor o souboru Nejhodnější medvídci a Divadlo na tahu informuje programovou radu činoherního a hudebního divadla tzv. návrhem k postupu na celostátní činoherní přehlídku ve Volyni.
Co jsme vlastně měli možnost na punkové přehlídce vidět:
PŘÍSLOVÍ? souboru ŠOK, což je zkratka Študáci od Keplera pod vedením Evy Neumannové. Študáci nám nabídli nahlédnutí do své práce, jejich inscenace byla plná skvělých nápadů, jak přehrát různá přísloví, i když šlo spíš o rčení, která vždy pronesla „babka v šátku“ nebo kdosi starší… a mladí jej pak rozehrávali po svém, většinou trochu jinak, než by se „na první dobrou“ k danému rčení hodilo. Lektorský sbor se zajímavě stočil k diskusi o kvásku, který provází všechna zpracovaná rčení, někdo by toužil mít jej doopravdy a ne imaginárně… Také se hledala spojitost mezi „babkami v šátku“, nabízelo se, že se studenti potkávali se svými prarodiči a probírali různá rčení nebo přísloví, která používají. Ukázalo se, že tak to ale nebylo. Každopádně šlo o příjemnou diskusi se študáky od Keplera.
Krysa souboru Divadla Radar / Před oponou pod vedením právě Jany Kottasové a Elišky Toperczerové byla druhým představením. Představení se hraje opačně proti jevišti. Krysa je text Lenky Havlíkové. Depresivní příběh o neporozumění si s nejbližším okolím, rodinou, absolutní odcizení, doslova přeměna v Krysu… soubor si text vybral v covidové době, kdy text rezonoval s tím, co se (s každým z nás) dělo. Určitě jsou zde zajímavě použité momenty opakování událostí nebo závislost metaforicky znázorněná bublifukem, pohybové pasáže, které si studenti vzali za své, pravděpodobně spolupracovali na tvorbě. Jen je pak těžké zahrát jednoduše rodiče, pacienty psychiatrické léčebny nebo lékaře. Naštěstí soubor Před oponou neviděl konec příběhu tak černě jako autorka textu a nechává na konci naději. Divadlo Radar má vysoké ambice, hraje své inscenace běžně pro „normální publikum“, nejen pro známé a kamarády. Jen jestli právě to není na škodu středoškolského divadla, které si může dovolit být mnohem víc hravé a „své“. Není nutné hrát „celovečerní kusy“. To jen (za mě) k zamyšlení.
Adame, Adámku, příkladná ukázka drobné věci, která měla souboru Jednabáseň (vedoucí Eva Hodinová) přinést odlehčení od nejrůznějších závažných látek, které soubor zpracovával v posledních letech. Příběh kluka, kterého matka miluje až moc, nedává mu volný prostor pro vlastní nadechnutí. On se cítí jako outsider, ale nepůsobí tak… Chce trochu změnit, co se mu děje ve škole, začít chodit s nejhezčí holkou, která jej ale nechce a také navíc stíhá přehlížet někoho, kdo mu je nablízku a má ho rád… Klasika. Se všemi se bravurně vypořádá ve svém snu, dokonce i s tyranskou učitelkou tělocviku. Možná malý prostor trochu upozornil na časté přestavby, kterých by nemuselo být tolik (nemusely by tam být dokonce vůbec – některé věci můžou být pro diváky přiznané). Adam také často leží ve své posteli, ale na zemi – tedy na jevišti, a není zdaleka odevšad vidět… Příjemná drobná inscenace, která potěší, jen měla podle lektorského sboru víc konců.
Soubor Nekroflík pod vedením Veroniky Borovkové a Ondřeje Kohouta s inscenací To neřeš si zkouší pravděpodobně dojít od improvizace k pevnému tvaru, ale neustále se vše mění. Nyní je to tak, že se parta kamarádů jednou týdně schází u stolu v hospodě nebo klubovně, ale zdá se, že to brzy skončí, protože jedna členka party má jet studovat do Ameriky a šetří na to, dokonce kvůli tomu prodává všechny své věci. Další člen musí odjet s rodiči do Japonska, protože tam jedou pracovně. Dokonce musí, pravděpodobně kvůli rodičům další dívky, která sedí u stolu s botami, ve kterých neumí chodit, ale jednou za čas si je prostě musí vzít (kvůli rodičům?). Další má podivného otce, který potřebuje, aby na oběd s babičkou přišel se svou dívkou. Ale ta se schází i s nejlepším kamarádem, který má jet do Japonska. A ještě je tam jedna dívka, která kvůli tomu všemu spáchá sebevraždu, protože jí je líto, že se už nebudou scházet, ale divné je, že tohle všechno o sobě se od ní dozvídají, že se sami navzájem moc dobře neznají. Paradoxem je, že se sejdou zase další úterý, jsou tam všichni, kteří vypadali, že už tam nebudou. Zajímavé byly momenty zastavení. Také chvíle, kdy někdo odešel ven do deště a přišel celý mokrý. Členové souboru si také vyzkoušeli, asi vůbec poprvé, začít hrát mezi diváky. Jen než se diváci usadili a přestali sami mluvit, neslyšeli členy souboru.
Vedoucí Dana Svobodová a Karel Tomas nechali tentokrát dost věcí na samotném souboru UŽVAK. Mají za sebou hodně let spolu a na hraní to bylo vidět. Souhra a jejich společný humor. Na scéně vidíme dívku, která si sama skládá veliké dřevěné váhy a začíná vážit různé nádoby s vodou, snaží se vždy vyvážit obě strany. Jedná se tedy o jakýsi pokus o rovnováhu, dále na scéně vidíme soud. Jde pravděpodobně o spravedlnost, i když ta by měla být slepá (?)… Postupně se mění situace, různé rodinné záležitosti. Například kluka, který má rozvedené rodiče. Matka, když je s ním, hlavně mluví o tom, jak je špatný otec a otec zase o tom, jak je nesnesitelná matka. Muž, který na svou ženu celý život hraje, že je na vozíku, a i když vstane, tak prostě si trvá na tom, že nemůže chodit, a žena tedy přijímá svou úlohu, protože mu věří… Také jsou zde reklamy na podivné předměty, které musíte zaručeně mít. Nebo oběd na oslavu babičky, která ale není na místě a asi už je mrtvá, to se ale dozvídáme jen z hovoru s vnučkou, která tančí s utrženým sluchátkem. Je vidět, jak se nikdo v rodině nemusí ani vidět u jednoho stolu. Další situace jsou dětské hry, mají svá pravidla, když tě střelí, jsi mrtvý. Tedy jsi mrtvý, i když tě střelí pistolkou plnou vody. Všichni si chodí pro vodu k „vodnářce“, to se dozvídáme až od souboru. Ona pak musí zase vyrovnat hladiny na obou vahách. Končí vše zase soudem, kdo je vinný? Ona zná pravdu, ale o tu se nikdo nezajímá. Soubor si vzal za téma, že víra je silnější než pravda. Vodnářka si na konci zase své váhy skládá. Sama se ani trochu nenapije.
Nejhodnější medvídci a Divadlo na tahu tvrdili na přehlídce, že jsou také studentský soubor, ale už 35 let. Patří tedy bez pochyby na punkovou přehlídku. Andrej Krob se svou metodou neherectví by měl v Radaru radost z diváků, jak krásně přijali jejich inscenaci Klešice. Návrat z velké vojny… text napsal Jan Žďárský (jeden z mnoha pseudonymů Reného Levínského). Příběh čtyř mladých mužů (hrají je muži starší), kteří se vrací domů z vojny ke svým ženám. Postupně zjišťujeme, že jedna žena v průběhu vojny zemřela a nechala po sobě dítě, o které se tři zbývající ženy starají a otcem dítěte je čtvrtý muž, který se podle všeho nevrátí z vojny domů nikdy. Pak se ale ukáže, že není mrtvý a také vyjde najevo, že dítě může být všech tří mužů, kteří se vrátili ke svým ženám, a že rozhodně není toho, na kterého je dítě psané. A ženy zase během vojny měly doma každá Itala na práci a ukáže se, že nejen na práci. Ten, kdo je pravděpodobně otcem dítěte, se oběsí, a kameník (jeden z mladíků/ herců tedy postarších) už má připravený jeho náhrobní kámen. Příběh čtyř dědečků Reného Levínského zpracovává historii Klešic (vesnice na Chrudimsku). Scéna je v duchu „kuchyňského realismu“, z pípy teče pivo a nalévá se polévka, peče se v kamnech, lípa je zastoupena umělou větví. Lektorský sbor podává návrh činoherní radě, aby vzala do úvahy, že by se inscenace vyjímala na celostátní přehlídce Divadelní Piknik Volyně. A na konec mám zvolání: není tady někdo, kdo by se mnou/ s námi chtěl pořádat krajskou pražskou postupovou punkovou nebo nepunkovou přehlídku směrem na celostátní přehlídku studentských souborů Mladá scéna a celostátní přehlídku experimentujícího divadla Šrámkův Písek? Ozvěte se, díky všem!
Autor: Lenka Huláková
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.