PÍSKALA, Vít: Jihočeská postupovka s Tylem…neboli sTYlem (recenze, nominace, doporučeníú. AS 5.4.2023.
Jihočeská postupovka s Tylem…neboli sTYlem
Už druhým rokem se jihočeská krajská postupová přehlídka mladého a experimentujícícho divadla koná v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a nese jméno „sTYlem“. Název odkazuje k dnes již legendárnímu českému divadelníkovi J.K. Tylovi, který v jihočeské metropoli hrál poslední představení svého života, než se vydal vstříc další štaci v Plzni a po cestě zemřel. Co však nezemřelo, je chuť mladých Jihočechů dělat divadlo!
Činoherní | Experimentální | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské
Letos se k nám na přehlídku přihlásilo pět souborů, dva z Jindřichova Hradce, dva z Českých Budějovic a jeden z Třeboně. Program se nesl v poklidném tempu, v pátek jsme viděli dvě představení a v sobotu tři. Musím dodat, že po loňském kvapíku, kdy jsme během jednoho dne viděli 8 představení, to byla příjemná změna.
Celou přehlídku odstartoval soubor CH.C.I.P. z Třeboně se svou černou groteskou Chléb náš vezdejší, ve které se hlavní hrdina snažil ve světě plném zvláštních lidí vrátit bombu, kterou dostal, když zaplatil za chléb. Soubor v režii Jirky Rezka umě zarámoval povídku estonského prozaika Arvo Valtona v bohoslužbu, čímž přidal další vrstvu tomuto absurdnímu světu. Za mě to byla moc fajn předloha a soubor prokázal velké hrdinství, když tento kus odehrál poprvé v kuse až před lidmi u nás v sále, což se ovšem ale také podepsalo i na pomalejším temporytmu.
Druhým pátečním představením byly Songy, jež připravil soubor SUD/studentské univerzitní divadlo/ z Českých Budějovic. Pětice velmi herecky vyzrálých hereček zde na poměrně velké ploše přivádí k životu předlohu Ronalda Schimmerlphenninga s názvem 100 songů. Dívky tento postdramatický žánr zvládly na výbornou. Z monologů plynule přecházely do dialogů v poměrně skromné a funkční scénografii. Vystačily si s náznaky kostýmů, změnami hlasu či polohou těla. Přesto vytvořily pozoruhodnou inscenaci, která mě jako diváka přímo pohltila. Tato inscenace byla jedním z vrcholů letošního sTYlemu. Po právu si zasloužila i postupovou nominaci na celostátní přehlídku do Ústí nad Orlicí.
Po tomto představení následovalo setkání s lektory, jež zasedli v porotě, a rozjímání nad viděným. Michaela Váňová, Tomáš Ondřej Pilař i Vítězslav Větrovec pojmenovávali silné i slabé stránky přesně a precizně. Slovo dostali samo sebou i tvůrci a diváci. Čili klasický rozborový seminář.
Druhý den rámovaly soubory ZUŠ z Jindřichova Hradce. Nejprve jsme viděli inscenaci Recepce. Autorem předlohy byl opět Arvo Valton a režie byla rovněž v otěžích Jirky Rezka. Tentokrát jsme se ocitli v jakémsi hotelu, kde recepční ubytovává své hosty (kteří přicházejí z hlediště) na věky věků. Každý má nějaký způsob, jak se do hotelu dostat. Recepční někomu lehce pomůže, někomu přímo připraví jeho odchod. Pak se však situace mění a přichází jeden ubytovaný a chce odejít, zjišťujeme, že se jmenuje Ježíš Nazaretský. Tvůrci umě pracují s divadelní logikou, zvukovým plánem a momentem překvapení. Bohužel (podobně jako většina dalších souborů) měli na sTYlemu nejen premiéru, ale i první „jetí v kuse“ což se na výsledku podle mě trochu podepsalo. Nicméně potenciál je veliký!
Předposlední představení letošní postupové přehlídky neslo název Cestovatelky časem, aneb jak to tenkrát (možná) bylo. A odehrál jej soubor Ovečka, o.p.s. Na jevišti jsme mohli vidět čtyři herečky s velmi osobitým způsobem hraní. Ovečka, o.p.s. je organizace, jejíž snahou je pomoci rodičům děti s Downovým syndromem maximálně rozvinout, aby se pak mohly podle svých možností co nejlépe začlenit do běžné společnosti. Tady se to povedlo stoprocentně. Autorka scénáře a režisérka Jana Jarošová vytvořila něco, co přesahuje krajskou přehlídku. Nadšení, energie a radost z toho být na jevišti z hereček přímo prýštila. Divadelní nápady, zkratka, zcizení a nadhled tvoří vynikající koktejl, kde jako pověstná třešnička je humor. Nejen podle poroty byla tato inscenace druhým vrcholem přehlídky a tak nebylo překvapením, když byla doporučena na divadelní přehlídku Šrámkův Písek.
Nakonec sTYlemu se opět představila ZUŠ z Jindřichova Hradce. Režisér a vedoucí souboru František Oplatek společně s celým souborem si vzali inspiraci a předlohu v divadelní hře současného dramatika S.d.Ch. Univerzální toaleta. Viděli jsme poměrně funkčně rozdělenou hrací plochu, nápaditě odlišené toalety, odhodlání herců a zaslechli spoustu vulgarismů (i když ne zas tolik, kolik jsem já očekával po varování v programu – poznámka autora). Celkově ovšem, dle mého, tomu představení hodně uškodila okolnost, že to bylo poprvé, co jej soubor zahrál v kuse. I dle poroty by bylo fajn ještě tomuto kusu věnovat nějakou péči. Je to velmi komplikovaný text, potřebuje komentář, který bude jakousi nadstavbou, žel tentokrát se nadstavba nekonala.
Kdybych měl shrnout letošní ročník, musím říct, že mne velmi překvapilo, jaké předlohy si soubory v jižních Čechách volí. Jde o současné autory, napříč žánry, a to beru jako velmi příjemný trend a známku osvícené práce vedoucích a režisérů. Nuže nezbývá jen zvolat: „Nechť žije příští ročník!“
V příloze fotografie z představení Cestovatelky časem, aneb jak to tenkrát (možná) bylo, foto archiv přehlídky – pozn.red.
Autor: Vít Pískala
Přílohy:
sTYlem-2023-093-h7ic1
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Už druhým rokem se jihočeská krajská postupová přehlídka mladého a experimentujícícho divadla koná v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a nese jméno „sTYlem“. Název odkazuje k dnes již legendárnímu českému divadelníkovi J.K. Tylovi, který v jihočeské metropoli hrál poslední představení svého života, než se vydal vstříc další štaci v Plzni a po cestě zemřel. Co však nezemřelo, je chuť mladých Jihočechů dělat divadlo!
Činoherní | Experimentální | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské
Letos se k nám na přehlídku přihlásilo pět souborů, dva z Jindřichova Hradce, dva z Českých Budějovic a jeden z Třeboně. Program se nesl v poklidném tempu, v pátek jsme viděli dvě představení a v sobotu tři. Musím dodat, že po loňském kvapíku, kdy jsme během jednoho dne viděli 8 představení, to byla příjemná změna.
Celou přehlídku odstartoval soubor CH.C.I.P. z Třeboně se svou černou groteskou Chléb náš vezdejší, ve které se hlavní hrdina snažil ve světě plném zvláštních lidí vrátit bombu, kterou dostal, když zaplatil za chléb. Soubor v režii Jirky Rezka umě zarámoval povídku estonského prozaika Arvo Valtona v bohoslužbu, čímž přidal další vrstvu tomuto absurdnímu světu. Za mě to byla moc fajn předloha a soubor prokázal velké hrdinství, když tento kus odehrál poprvé v kuse až před lidmi u nás v sále, což se ovšem ale také podepsalo i na pomalejším temporytmu.
Druhým pátečním představením byly Songy, jež připravil soubor SUD/studentské univerzitní divadlo/ z Českých Budějovic. Pětice velmi herecky vyzrálých hereček zde na poměrně velké ploše přivádí k životu předlohu Ronalda Schimmerlphenninga s názvem 100 songů. Dívky tento postdramatický žánr zvládly na výbornou. Z monologů plynule přecházely do dialogů v poměrně skromné a funkční scénografii. Vystačily si s náznaky kostýmů, změnami hlasu či polohou těla. Přesto vytvořily pozoruhodnou inscenaci, která mě jako diváka přímo pohltila. Tato inscenace byla jedním z vrcholů letošního sTYlemu. Po právu si zasloužila i postupovou nominaci na celostátní přehlídku do Ústí nad Orlicí.
Po tomto představení následovalo setkání s lektory, jež zasedli v porotě, a rozjímání nad viděným. Michaela Váňová, Tomáš Ondřej Pilař i Vítězslav Větrovec pojmenovávali silné i slabé stránky přesně a precizně. Slovo dostali samo sebou i tvůrci a diváci. Čili klasický rozborový seminář.
Druhý den rámovaly soubory ZUŠ z Jindřichova Hradce. Nejprve jsme viděli inscenaci Recepce. Autorem předlohy byl opět Arvo Valton a režie byla rovněž v otěžích Jirky Rezka. Tentokrát jsme se ocitli v jakémsi hotelu, kde recepční ubytovává své hosty (kteří přicházejí z hlediště) na věky věků. Každý má nějaký způsob, jak se do hotelu dostat. Recepční někomu lehce pomůže, někomu přímo připraví jeho odchod. Pak se však situace mění a přichází jeden ubytovaný a chce odejít, zjišťujeme, že se jmenuje Ježíš Nazaretský. Tvůrci umě pracují s divadelní logikou, zvukovým plánem a momentem překvapení. Bohužel (podobně jako většina dalších souborů) měli na sTYlemu nejen premiéru, ale i první „jetí v kuse“ což se na výsledku podle mě trochu podepsalo. Nicméně potenciál je veliký!
Předposlední představení letošní postupové přehlídky neslo název Cestovatelky časem, aneb jak to tenkrát (možná) bylo. A odehrál jej soubor Ovečka, o.p.s. Na jevišti jsme mohli vidět čtyři herečky s velmi osobitým způsobem hraní. Ovečka, o.p.s. je organizace, jejíž snahou je pomoci rodičům děti s Downovým syndromem maximálně rozvinout, aby se pak mohly podle svých možností co nejlépe začlenit do běžné společnosti. Tady se to povedlo stoprocentně. Autorka scénáře a režisérka Jana Jarošová vytvořila něco, co přesahuje krajskou přehlídku. Nadšení, energie a radost z toho být na jevišti z hereček přímo prýštila. Divadelní nápady, zkratka, zcizení a nadhled tvoří vynikající koktejl, kde jako pověstná třešnička je humor. Nejen podle poroty byla tato inscenace druhým vrcholem přehlídky a tak nebylo překvapením, když byla doporučena na divadelní přehlídku Šrámkův Písek.
Nakonec sTYlemu se opět představila ZUŠ z Jindřichova Hradce. Režisér a vedoucí souboru František Oplatek společně s celým souborem si vzali inspiraci a předlohu v divadelní hře současného dramatika S.d.Ch. Univerzální toaleta. Viděli jsme poměrně funkčně rozdělenou hrací plochu, nápaditě odlišené toalety, odhodlání herců a zaslechli spoustu vulgarismů (i když ne zas tolik, kolik jsem já očekával po varování v programu – poznámka autora). Celkově ovšem, dle mého, tomu představení hodně uškodila okolnost, že to bylo poprvé, co jej soubor zahrál v kuse. I dle poroty by bylo fajn ještě tomuto kusu věnovat nějakou péči. Je to velmi komplikovaný text, potřebuje komentář, který bude jakousi nadstavbou, žel tentokrát se nadstavba nekonala.
Kdybych měl shrnout letošní ročník, musím říct, že mne velmi překvapilo, jaké předlohy si soubory v jižních Čechách volí. Jde o současné autory, napříč žánry, a to beru jako velmi příjemný trend a známku osvícené práce vedoucích a režisérů. Nuže nezbývá jen zvolat: „Nechť žije příští ročník!“
V příloze fotografie z představení Cestovatelky časem, aneb jak to tenkrát (možná) bylo, foto archiv přehlídky – pozn.red.
Autor: Vít Pískala
Přílohy:
sTYlem-2023-093-h7ic1
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.