ZAHÁLKA, Michal: Třešť venkovu zaslíbená (nominace, doporučení). AS 26.3.2023.
Třešť venkovu zaslíbená
Třešťské divadelní jaro je docela určitě nejdelší ze všech krajských přehlídek – trvá devět dní, soubory tu aspirují na postup do Volyně, do Rakovníka i na Vysoké, a tak je to náročný maraton zvládnutelný jedině díky nesmírné pohostinnosti pořadatelů. A teda taky díky tomu, že to tu divadelně vůbec nebývá marné, čehož důkazem byl i právě skončený ročník, který nesl jubilejní kulaté pořadové číslo 60.
Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory
Aby se porota, jež letos zasedla ve složení Vladimír Altán Mátl, Ladislav Valeš a moje maličkost, nenudila, a aby ostatní měli co číst, vychází na festivalu denně i zpravodaj – pro reflexe jednotlivých inscenací odkážu p. t. čtenářstvo na něj, k dispozici je v on-line verzi ZDE: https://www.trestskedivadelnijaro.cz/…aj-oko-2023/ Tady si dovolím přičinit jenom pár nesouvislých poznámek k průběhu i výsledkům.
Nelze to říct úplně jednoznačně, ale obecně vzato bych řekl, že letošní Třešťské divadelní jaro ukázalo v dobré kondici především soubory tzv. venkovské. Nominaci na Krakonošův divadelní podzim si vysloužilo sivické Divadlo Stodola s inscenací klasické historické tragikomedie Jamese Goldmana Lev v zimě (režie Marek Šudoma) – zejména u ústředních postav tu sledujeme velice vyzrálé herectví klasického činoherního divadla založeného na situačním jednání a konverzačním umu, které nezůstalo Goldmanově vynikající, ale rozhodně nikoliv snadné předloze nic dlužno.
První „vysocké“ doporučení putovalo do vesnice Mnich, kde sídlí maličký soubor MonAMOUR (složený z herečky Moniky Novákové a režisérky Běty Minářů). Výsledkem jejich práce je komediální monodrama Dokud se randí, vtipně a s jazykovou vynalézavostí napsaný příběh tak trochu zamindrákované čtyřicátnice, která nachází lásku, ale zdráhá se tomu uvěřit. Je to zábavné divadlo, v tom dobrém slova smyslu lidové, ale bez podbízení a přehrávání, naopak s chytrostí a šarmem.
Druhou doporučenou inscenací se stala stonařovská inscenace Svatba bude, i kdybyste nechtěli, adaptace Štechova Třetího zvonění z pera Luďka Doležala a v režii hostujícího Milana Šindeláře. Příliš přesvědčivě tu nevyznívají muzikálové pasáže, jinak je výsledek ale velice poučenou a stylově kompaktní podívanou, scénograficky odkazují kamsi k avantgardě dvacátých let minulého století.
I soubor, který si získal doporučení na Popelku Rakovník, je typicky „vysocký“: jde o Divadelní spolek bratří Mrštíků z Boleradic, který pod režijním vedením Juraje Hádera zinscenoval klasickou televizní pohádkovou komedii Princové jsou na draka. Předloha je to sice spíš slavná než opravdu dobrá a divadelně nosná, ale i tak je výsledkem nesmírně kultivovaná, vtipná a hravá podívaná pro rodinné publikum.
A do parametrů pro venkovské přehlídky by se vešly i dvě inscenace delegované do programu přehlídky volyňské. Nominace putovala tentokrát do Ořechovského divadla, s nímž jeho principál Vlastimil Peška nazkoušel svou úpravu Goldoniho Poprasku na laguně – a výsledkem je svižné, sytým komediálním herectvím naplněné veseloherní divadlo se silnou hudební složkou. Doporučení do Volyně si od nás potom vysloužil DS Forbína z Jistebnice, který nastudoval tragikomedii Jiřího Šotoly Možná je na střeše kůň, a to beze stopy nepatřičného sentimentu, zato s velkým smyslem pro krutou nadsázku ve zpodobnění vztahu dvou starých sester a jejich de facto společného životního druha. Inscenaci režiséra Ondřeje Máchy by se dala vytknout leckterá neobratnost třeba při předělech scén nebo obecně hromadných výstupech, ale komorní scény ústřední trojice mají v sobě mimořádnou působivost a jakousi zemitost.
Bylo toho v Třešti na programu samozřejmě mnohem víc potěšujícího. Třeba táborská Kapota po odchodu Kateřiny Pokorné získala nového šéfa a autora Martina Jurajdu a jejich první společná práce je sympaticky ambiciózní a slibná. Budějovický DS J. K. Tyl se představil s milou edukativní pohádkou Běla mezi včelami. Voživot i tentokrát potěšil fenomenálním komediálním herectvím v čele s Vlastou Chrenkovou v titulní roli Uklízečky. Divadlo Duha z Polné se pod vedením Petra Vaňka na podkladě textu Ladislava Vrchovského potměšile, zábavně zamyslelo nad Leninem a Stalinem. A tak dál a tak dál, některé soubory měly třeba mezery v dramaturgii, jiné v pevnějším režijním uchopení a důsledné situační stavbě, ale vysloveně špatné, zbytečné divadlo tu k nalezení nebylo. Dohromady je dost dobrých důvodů, proč stojí za to tuhle opulentní akci navštěvovat – patří za ni všem zúčastněným veliký dík.
Autor: Michal Zahálka
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Třešťské divadelní jaro je docela určitě nejdelší ze všech krajských přehlídek – trvá devět dní, soubory tu aspirují na postup do Volyně, do Rakovníka i na Vysoké, a tak je to náročný maraton zvládnutelný jedině díky nesmírné pohostinnosti pořadatelů. A teda taky díky tomu, že to tu divadelně vůbec nebývá marné, čehož důkazem byl i právě skončený ročník, který nesl jubilejní kulaté pořadové číslo 60.
Činoherní | Hudební | Krajské postupové přehlídky | Soubory
Aby se porota, jež letos zasedla ve složení Vladimír Altán Mátl, Ladislav Valeš a moje maličkost, nenudila, a aby ostatní měli co číst, vychází na festivalu denně i zpravodaj – pro reflexe jednotlivých inscenací odkážu p. t. čtenářstvo na něj, k dispozici je v on-line verzi ZDE: https://www.trestskedivadelnijaro.cz/…aj-oko-2023/ Tady si dovolím přičinit jenom pár nesouvislých poznámek k průběhu i výsledkům.
Nelze to říct úplně jednoznačně, ale obecně vzato bych řekl, že letošní Třešťské divadelní jaro ukázalo v dobré kondici především soubory tzv. venkovské. Nominaci na Krakonošův divadelní podzim si vysloužilo sivické Divadlo Stodola s inscenací klasické historické tragikomedie Jamese Goldmana Lev v zimě (režie Marek Šudoma) – zejména u ústředních postav tu sledujeme velice vyzrálé herectví klasického činoherního divadla založeného na situačním jednání a konverzačním umu, které nezůstalo Goldmanově vynikající, ale rozhodně nikoliv snadné předloze nic dlužno.
První „vysocké“ doporučení putovalo do vesnice Mnich, kde sídlí maličký soubor MonAMOUR (složený z herečky Moniky Novákové a režisérky Běty Minářů). Výsledkem jejich práce je komediální monodrama Dokud se randí, vtipně a s jazykovou vynalézavostí napsaný příběh tak trochu zamindrákované čtyřicátnice, která nachází lásku, ale zdráhá se tomu uvěřit. Je to zábavné divadlo, v tom dobrém slova smyslu lidové, ale bez podbízení a přehrávání, naopak s chytrostí a šarmem.
Druhou doporučenou inscenací se stala stonařovská inscenace Svatba bude, i kdybyste nechtěli, adaptace Štechova Třetího zvonění z pera Luďka Doležala a v režii hostujícího Milana Šindeláře. Příliš přesvědčivě tu nevyznívají muzikálové pasáže, jinak je výsledek ale velice poučenou a stylově kompaktní podívanou, scénograficky odkazují kamsi k avantgardě dvacátých let minulého století.
I soubor, který si získal doporučení na Popelku Rakovník, je typicky „vysocký“: jde o Divadelní spolek bratří Mrštíků z Boleradic, který pod režijním vedením Juraje Hádera zinscenoval klasickou televizní pohádkovou komedii Princové jsou na draka. Předloha je to sice spíš slavná než opravdu dobrá a divadelně nosná, ale i tak je výsledkem nesmírně kultivovaná, vtipná a hravá podívaná pro rodinné publikum.
A do parametrů pro venkovské přehlídky by se vešly i dvě inscenace delegované do programu přehlídky volyňské. Nominace putovala tentokrát do Ořechovského divadla, s nímž jeho principál Vlastimil Peška nazkoušel svou úpravu Goldoniho Poprasku na laguně – a výsledkem je svižné, sytým komediálním herectvím naplněné veseloherní divadlo se silnou hudební složkou. Doporučení do Volyně si od nás potom vysloužil DS Forbína z Jistebnice, který nastudoval tragikomedii Jiřího Šotoly Možná je na střeše kůň, a to beze stopy nepatřičného sentimentu, zato s velkým smyslem pro krutou nadsázku ve zpodobnění vztahu dvou starých sester a jejich de facto společného životního druha. Inscenaci režiséra Ondřeje Máchy by se dala vytknout leckterá neobratnost třeba při předělech scén nebo obecně hromadných výstupech, ale komorní scény ústřední trojice mají v sobě mimořádnou působivost a jakousi zemitost.
Bylo toho v Třešti na programu samozřejmě mnohem víc potěšujícího. Třeba táborská Kapota po odchodu Kateřiny Pokorné získala nového šéfa a autora Martina Jurajdu a jejich první společná práce je sympaticky ambiciózní a slibná. Budějovický DS J. K. Tyl se představil s milou edukativní pohádkou Běla mezi včelami. Voživot i tentokrát potěšil fenomenálním komediálním herectvím v čele s Vlastou Chrenkovou v titulní roli Uklízečky. Divadlo Duha z Polné se pod vedením Petra Vaňka na podkladě textu Ladislava Vrchovského potměšile, zábavně zamyslelo nad Leninem a Stalinem. A tak dál a tak dál, některé soubory měly třeba mezery v dramaturgii, jiné v pevnějším režijním uchopení a důsledné situační stavbě, ale vysloveně špatné, zbytečné divadlo tu k nalezení nebylo. Dohromady je dost dobrých důvodů, proč stojí za to tuhle opulentní akci navštěvovat – patří za ni všem zúčastněným veliký dík.
Autor: Michal Zahálka
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.