TOMAN. Petr: Bechyňské Perlení 2023 (recenze). AS 27.2.2023.
Bechyňské Perlení 2023
XXIX. ročník celostátní přehlídky klasické amatérské divadelní tvorby se konal ve dnech 3.-5. února 2023, tradičně v prostorách kulturního domu v Bechyni. Pomyslné žezlo pořadatele převzala nová ředitelka, paní Jaroslava Malíková, přehlídkou provázela a diplomy „všem nejlepším ze všech nejlepších zcela zperlených souborů“ předávala věčně usměvavá Petra Šulcová, o zázemí a bar se obětavě starali členové místního divadelního souboru. Rolí moderátorů a lektorů rozprav zvaných „Povídání o viděném“ se ujali Vladimír Zajíc a Petr Toman.
Činoherní | Hudební | Soubory
Páteční večer zahájil** DS Jiřího Voskovce ze Sázavy inscenací Dokonalá svatba od Robina Howdona**. V této zručně vystavěné komedii sledujeme trable nastávajícího ženicha, který se po večeru věnovaném zapíjení svobody, z něhož si nic nepamatuje, ráno probudí v novomanželském apartmá vedle úplně cizí dívky. Následuje kolotoč vysvětlování, zachraňování situací, záměn postav, vydávání se někoho jiného – v duchu klasických situačních komedií a frašek – a přitom tu a tam lehce probleskne (vážnější) téma, s kým a zda chceme kráčet společným životem. Sázavští se úkolu zhostili se ctí; po vlažnějším začátku se dostali do tempa a dokázali diváky bavit situační komikou i barvitým vykreslením svěřených postav až do grandiózního finále.
I druhé páteční představení bylo laděno nevážně. Ochotnický spolek ŽUMPA přijel z Nučic se hrou Sex od Pavla Kohouta, v níž ovšem nedochází (k jistému zklamání části diváků) k odhalování těl, nýbrž k odhalování naprosté neschopnosti šestice partyzánů (disidentů) podniknout v totalitním režimu ráznou akci. Inscenátoři dobové zakotvení posunuli do obecnější roviny tím, že z celých jmen skutečných disidentů (např. Václav Havel) v textu ponechali jen jména křestní. Přesto vznikal dojem, že „za tím vším“ je něco více, co patrně vyžaduje detailnější znalost osudů skutečných osob a reálií doby. Kladem představení byly civilní herecké projevy u většiny postav (kontrastující s afektovaností vůdce party), jimiž v drobnokresbě zprostředkovávali atmosféru zahnívajícího českého rybníčku, v němž ideály ustupují bezpečnějším přízemním (či jen všednodenním?) starostem.
Suchdolský divadelní spolek SUD si již získal renomé výtvarně zdařilými, nápaditými a originálními inscenacemi doprovázenými živou hudbou. V sobotu ráno tento soubor opět nabídl celý repertoár svých dovedností v autorské sci-fi pohádce Za pět minut dvanáct. Dětští diváci se zájmem sledovali putování robota Menora 3 za záchranou princezny Galy, během něhož navštíví několik (personifikovaných) vesmírných těles, včetně Černé díry nebo Bílého trpaslíka. Kromě sympatického poselství, že hrdina může být i trošku popletený (resp. poruchový), a přesto mít dobré srdce, a proto zvítězit, se zvídaví diváci mohli dozvědět – díky webovým odkazům v podobě QR kódů v tištěném programu – jak se to má s jednotlivými vesmírnými tělesy ve skutečnosti.
DS Tábor se představil s vlastní úpravou hry Tak takhle to bylo od Pavla Němce. Inscenace vypráví černohumorný příběh životního vzestupu a pádu bezskrupulózního Patrika, nadaného uměním intrik a manipulace, který se odehraje před zraky diváků během přerušené one woman show. Původní obsazení pro dva muže a jednu ženu režisér a autor úpravy Jan Schmödl nahradil dvěma ženami a jedním mužem, čímž došlo k zajímavému pootočení perspektivy a výkladu, jehož naplnění však přeci jen scházelo jistější vedení herců v jednotlivých situacích; k domyšlení také vybízel ne zcela jasný rámec divadla na divadle.
K hereckému vrcholu přehlídky bezesporu patřilo představení Mařka od Divadla Máj Praha. Dramatizace režiséra Jaroslava Kodeše podle povídky Johannese Urzidila předkládá příběh z období německé okupace Československa, kdy se dvě sestry pocházející z chudých poměrů nečekaně dostanou k vlastnímu bytu a nemalým penězům. Díky celkové koncepci, funkční scéně a soustředěným hereckým výkonům nejen obou sester ale i celého ansámblu se jednalo o fascinující studii nenápadného, a o to tragičtějšího zaplétání obyčejného (a snad „jen“ trochu naivního) člověka s totalitní mocí vedoucího k postupné ztrátě vlastních hodnot.
Divadlo BANDA z Benešova odlehčilo atmosféru humornou manželskou etudou Rozvod. Laskavé nahlédnutí do malicherných rozmíšek jednoho páru si pohrává s komikou „nesnesitelných zlozvyků“ (v duchu mačkání tuby se zubní pastou od konce), které oba partneři na svém protějšku vzájemně nacházejí, a jejichž „tolerování“ po mnoha letech soužití přetéká přes pohár trpělivosti. K nejlepším momentům představení patřily pasáže, kdy dostávaly prostor jednotlivé gagy a vzájemné trumfování gradovalo až na hranici grotesky. Anekdota, původně napsaná jako svatební dar, splnila svůj záměr.
Bechyňský divadelní soubor Lužnice uvedl inscenaci Rejžák z Prahy od Jaromíra Břehového. Divácky vděčné zasazení do divadelního prostředí, tentokrát v podobě zákulisí ochotnického souboru, nabídlo ke sledování střet „prostých venkovanů“ s avantgardou progresivního „režiséra z velkoměsta“, o jehož divadelní erudici však postupem času vyvstávají pochybnosti. Bechyňští s chutí využili potenciál textu, neboť řada situací z divadelního života se vyskytuje takřka univerzálně napříč soubory, a také s patřičnou nadsázkou ztvárnili jednotlivé typy členů ansámblu; pozadu nezůstal ani suverénní výkon Jaroslava Mrzeny titulní roli. Jak se ukázalo v rozpravě po představení, nejasné bylo pro diváky vyznění závěru, který nabízel hned několik logických možností.
Nedělní dopoledne patřilo dětem. První pohádkou byly Čertovy zlaté vlasy od Divadelního a hudebního spolku Rubikon z Tábora, která pojednává o výpravě nepříliš bystrého čerta na zem, odkud má přivést hloupou Nánu, ženu Jiříkovu, v čemž mu mají pomoci loupežník a čarodějnice vyslaní dodatečně čertovou bábou. Herci díky svému nasazení dokázali zaujmout a „utáhnout“ početné dětské publikum, jež na řadě míst na děj spontánně reagovalo. Problémem ovšem zůstává samotný text hry, který s pohádkovými motivy nakládá poněkud svévolně a neváhá porušovat základní konvence: hříšníci jsou peklem posláni na zem krást, do pekla má být odnesena Nána, aniž něco zlého provedla, a za krádež zlatých vlasů zůstane Jiřík nepotrestaný.
Přehlídku zakončila autorská pohádka O mazané kovářce a čertu Matlafouskovi od Karla Smoly v podání DS Prácheňská scéna v Písku. Sledujeme v ní trampoty učednických let čerta Matlafouska v městečku obývaném trojicí drben, kovářkou, sedlákem Broučkem a dalšími. Hudební čísla pravidelně se střídající s úspornými činoherními pasážemi vyvolávaly představu orloje, na němž se jednotlivé postavy (a situace) střídají. Zvolená forma byla výhodou i nevýhodou – na jednu stranu umožňovala držet pevný tvar inscenace, který nepostrádal uměleckou kvalitu, na straně druhé byla poměrně náročná na udržení pozornosti, zvláště pro mladší děti. Odlehčení jemným (až cimrmanovským) humorem vždy zapůsobilo jako vítané osvěžení, především pro dospělé diváky.
Letošní přehlídka se nad očekávání vydařila. Většina představení měla velmi solidní úroveň, a to jak při srovnání v rámci vývoje jednotlivých souborů v průběhu let, tak i s ohledem na současné amatérské divadlo, jaké známe z postupových i jiných přehlídek. Pozitivní byl také nárůst počtu diváků, nepochybně díky zlepšení propagace přehlídky. Do budoucna si můžeme jen přát, aby ještě více hrajících mohlo zůstat a zhlédnout ostatní představení, neboť poskytování vzájemné zpětné vazby během rozprav bylo vždy jedním z cílů a přínosů Bechyňského Perlení. Závěrem nezbývá než dodat: příští rok opět na viděnou!
Autor: Petr Toman
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
XXIX. ročník celostátní přehlídky klasické amatérské divadelní tvorby se konal ve dnech 3.-5. února 2023, tradičně v prostorách kulturního domu v Bechyni. Pomyslné žezlo pořadatele převzala nová ředitelka, paní Jaroslava Malíková, přehlídkou provázela a diplomy „všem nejlepším ze všech nejlepších zcela zperlených souborů“ předávala věčně usměvavá Petra Šulcová, o zázemí a bar se obětavě starali členové místního divadelního souboru. Rolí moderátorů a lektorů rozprav zvaných „Povídání o viděném“ se ujali Vladimír Zajíc a Petr Toman.
Činoherní | Hudební | Soubory
Páteční večer zahájil** DS Jiřího Voskovce ze Sázavy inscenací Dokonalá svatba od Robina Howdona**. V této zručně vystavěné komedii sledujeme trable nastávajícího ženicha, který se po večeru věnovaném zapíjení svobody, z něhož si nic nepamatuje, ráno probudí v novomanželském apartmá vedle úplně cizí dívky. Následuje kolotoč vysvětlování, zachraňování situací, záměn postav, vydávání se někoho jiného – v duchu klasických situačních komedií a frašek – a přitom tu a tam lehce probleskne (vážnější) téma, s kým a zda chceme kráčet společným životem. Sázavští se úkolu zhostili se ctí; po vlažnějším začátku se dostali do tempa a dokázali diváky bavit situační komikou i barvitým vykreslením svěřených postav až do grandiózního finále.
I druhé páteční představení bylo laděno nevážně. Ochotnický spolek ŽUMPA přijel z Nučic se hrou Sex od Pavla Kohouta, v níž ovšem nedochází (k jistému zklamání části diváků) k odhalování těl, nýbrž k odhalování naprosté neschopnosti šestice partyzánů (disidentů) podniknout v totalitním režimu ráznou akci. Inscenátoři dobové zakotvení posunuli do obecnější roviny tím, že z celých jmen skutečných disidentů (např. Václav Havel) v textu ponechali jen jména křestní. Přesto vznikal dojem, že „za tím vším“ je něco více, co patrně vyžaduje detailnější znalost osudů skutečných osob a reálií doby. Kladem představení byly civilní herecké projevy u většiny postav (kontrastující s afektovaností vůdce party), jimiž v drobnokresbě zprostředkovávali atmosféru zahnívajícího českého rybníčku, v němž ideály ustupují bezpečnějším přízemním (či jen všednodenním?) starostem.
Suchdolský divadelní spolek SUD si již získal renomé výtvarně zdařilými, nápaditými a originálními inscenacemi doprovázenými živou hudbou. V sobotu ráno tento soubor opět nabídl celý repertoár svých dovedností v autorské sci-fi pohádce Za pět minut dvanáct. Dětští diváci se zájmem sledovali putování robota Menora 3 za záchranou princezny Galy, během něhož navštíví několik (personifikovaných) vesmírných těles, včetně Černé díry nebo Bílého trpaslíka. Kromě sympatického poselství, že hrdina může být i trošku popletený (resp. poruchový), a přesto mít dobré srdce, a proto zvítězit, se zvídaví diváci mohli dozvědět – díky webovým odkazům v podobě QR kódů v tištěném programu – jak se to má s jednotlivými vesmírnými tělesy ve skutečnosti.
DS Tábor se představil s vlastní úpravou hry Tak takhle to bylo od Pavla Němce. Inscenace vypráví černohumorný příběh životního vzestupu a pádu bezskrupulózního Patrika, nadaného uměním intrik a manipulace, který se odehraje před zraky diváků během přerušené one woman show. Původní obsazení pro dva muže a jednu ženu režisér a autor úpravy Jan Schmödl nahradil dvěma ženami a jedním mužem, čímž došlo k zajímavému pootočení perspektivy a výkladu, jehož naplnění však přeci jen scházelo jistější vedení herců v jednotlivých situacích; k domyšlení také vybízel ne zcela jasný rámec divadla na divadle.
K hereckému vrcholu přehlídky bezesporu patřilo představení Mařka od Divadla Máj Praha. Dramatizace režiséra Jaroslava Kodeše podle povídky Johannese Urzidila předkládá příběh z období německé okupace Československa, kdy se dvě sestry pocházející z chudých poměrů nečekaně dostanou k vlastnímu bytu a nemalým penězům. Díky celkové koncepci, funkční scéně a soustředěným hereckým výkonům nejen obou sester ale i celého ansámblu se jednalo o fascinující studii nenápadného, a o to tragičtějšího zaplétání obyčejného (a snad „jen“ trochu naivního) člověka s totalitní mocí vedoucího k postupné ztrátě vlastních hodnot.
Divadlo BANDA z Benešova odlehčilo atmosféru humornou manželskou etudou Rozvod. Laskavé nahlédnutí do malicherných rozmíšek jednoho páru si pohrává s komikou „nesnesitelných zlozvyků“ (v duchu mačkání tuby se zubní pastou od konce), které oba partneři na svém protějšku vzájemně nacházejí, a jejichž „tolerování“ po mnoha letech soužití přetéká přes pohár trpělivosti. K nejlepším momentům představení patřily pasáže, kdy dostávaly prostor jednotlivé gagy a vzájemné trumfování gradovalo až na hranici grotesky. Anekdota, původně napsaná jako svatební dar, splnila svůj záměr.
Bechyňský divadelní soubor Lužnice uvedl inscenaci Rejžák z Prahy od Jaromíra Břehového. Divácky vděčné zasazení do divadelního prostředí, tentokrát v podobě zákulisí ochotnického souboru, nabídlo ke sledování střet „prostých venkovanů“ s avantgardou progresivního „režiséra z velkoměsta“, o jehož divadelní erudici však postupem času vyvstávají pochybnosti. Bechyňští s chutí využili potenciál textu, neboť řada situací z divadelního života se vyskytuje takřka univerzálně napříč soubory, a také s patřičnou nadsázkou ztvárnili jednotlivé typy členů ansámblu; pozadu nezůstal ani suverénní výkon Jaroslava Mrzeny titulní roli. Jak se ukázalo v rozpravě po představení, nejasné bylo pro diváky vyznění závěru, který nabízel hned několik logických možností.
Nedělní dopoledne patřilo dětem. První pohádkou byly Čertovy zlaté vlasy od Divadelního a hudebního spolku Rubikon z Tábora, která pojednává o výpravě nepříliš bystrého čerta na zem, odkud má přivést hloupou Nánu, ženu Jiříkovu, v čemž mu mají pomoci loupežník a čarodějnice vyslaní dodatečně čertovou bábou. Herci díky svému nasazení dokázali zaujmout a „utáhnout“ početné dětské publikum, jež na řadě míst na děj spontánně reagovalo. Problémem ovšem zůstává samotný text hry, který s pohádkovými motivy nakládá poněkud svévolně a neváhá porušovat základní konvence: hříšníci jsou peklem posláni na zem krást, do pekla má být odnesena Nána, aniž něco zlého provedla, a za krádež zlatých vlasů zůstane Jiřík nepotrestaný.
Přehlídku zakončila autorská pohádka O mazané kovářce a čertu Matlafouskovi od Karla Smoly v podání DS Prácheňská scéna v Písku. Sledujeme v ní trampoty učednických let čerta Matlafouska v městečku obývaném trojicí drben, kovářkou, sedlákem Broučkem a dalšími. Hudební čísla pravidelně se střídající s úspornými činoherními pasážemi vyvolávaly představu orloje, na němž se jednotlivé postavy (a situace) střídají. Zvolená forma byla výhodou i nevýhodou – na jednu stranu umožňovala držet pevný tvar inscenace, který nepostrádal uměleckou kvalitu, na straně druhé byla poměrně náročná na udržení pozornosti, zvláště pro mladší děti. Odlehčení jemným (až cimrmanovským) humorem vždy zapůsobilo jako vítané osvěžení, především pro dospělé diváky.
Letošní přehlídka se nad očekávání vydařila. Většina představení měla velmi solidní úroveň, a to jak při srovnání v rámci vývoje jednotlivých souborů v průběhu let, tak i s ohledem na současné amatérské divadlo, jaké známe z postupových i jiných přehlídek. Pozitivní byl také nárůst počtu diváků, nepochybně díky zlepšení propagace přehlídky. Do budoucna si můžeme jen přát, aby ještě více hrajících mohlo zůstat a zhlédnout ostatní představení, neboť poskytování vzájemné zpětné vazby během rozprav bylo vždy jedním z cílů a přínosů Bechyňského Perlení. Závěrem nezbývá než dodat: příští rok opět na viděnou!
Autor: Petr Toman
narodni-informacni-a-poradenske-stredisko-pro-kulturu-z8543
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.