SCHEJBAL, Milan: MUŠKETÝŘI aneb Co už Dumas nenapsal, recenze inscenace Divadýlka na dlani Mladá Boleslav, Wintrův Rakovník 2022
MUŠKETÝŘI aneb Co už Dumas nenapsal
Alexandr Dumas starší napsal v polovině 19. století román, který okamžitě po svém vydání uchvátil velké množství čtenářů, stal se neuvěřitelně populárním, a to postupně doslova ve všech koutech světa. Příběh přináší plno intrik, pomluv, boje o moc, ale především romantické lásky, touhy po spravedlnosti, cti a přátelství, tedy hodnoty, po kterých tolik toužíme a kterých se nám v běžném životě dostává jen sporadicky. Není proto divu, že Tři mušketýři jsou dodnes symboly uvedených hodnot a lákají znovu a znovu filmové i divadelní tvůrce k novým a novým adaptacím. Nejinak je tomu i v případě mladoboleslavského Divadýlka na dlani. Jeho principál, autor, režisér a herec Petr Matoušek ve své textové předloze vyšel z klasického románu, leč posunul děj o několik let později, kdy D´Artagnan je již kapitánem mušketýrů a jeho kamarádi žijí svým vlastním životem. Kardinál Richelieu chce Francii zavést do válečného konfliktu s habsburskou monarchií a chce k tomu využít i služeb samotného Gaskoňce. Příběh se zamotává tak, jak to má v takovémto případě být, aby vše spělo ke šťastnému konci. Nebyl by to však Petr Matoušek, kdyby neuchopil nabídnutou látku po svém a výrazně ji autorsky neobohatil. Připsal postavu Cyrana de Bergerac, který v duchu svého literárního předobrazu bloumá po Paříži a vyjadřuje se pouze ve verších, nechybí ani jeho láska Roxana, zde jedna z dvorních dam královny a dokonce i Albrecht z Valdštejna, který má být díky své ambicióznosti kardinálovým spojencem ve válečném tažení. Není bez zajímavosti, že všechny tyto osobnosti se z historického pohledu mohly skutečně hypoteticky sejít, což mimo jiné svědčí o autorově nepochybné poučenosti. Mylady de Winter a paní Bonacieux byly nahrazeny dvojčaty mademoiselle Mort a mademoiselle Madelaine, které samozřejmě nesly v duchu románové předlohy charakterově opačná znaménka. Petr Matoušek tak připravil poměrně zajímavou a velmi neotřelou textovou základnu, která slibovala i zajímavou a neotřelou jevištní podobu. Ta však nadějná očekávání, bohužel, nenaplnila. Vše se zvláště v první polovině soutěžního představení odehrávalo pouze v rovině reprodukce textu, herci takřka vždy přišli ze středu horizontu prostřihem, stoupli si doprostřed jeviště, odříkali své repliky a stejným způsobem opustili jeviště. Jednotlivé výstupy tudíž trpěly statičností, stávaly se stereotypními a postrádaly znaky dramatické situace, které by nutily ztvárňované postavy skutečně na jevišti jednat. Největším překvapením však byla skutečnost, že absentoval humor, nadsázka a „pohrávání si“ s divadelností, tak typické výrazové prostředky tohoto sympatického divadelního kolektivu. Později se v inscenaci tyto prostředky přece jen objevily, a to ať již záměrné („uklízím scénu, protože bude další obraz“, jízda mušketýrů na koních, knírek u německého hospodského atd.) nebo bezděčně („zlomená“ dýka v zádech) a okamžitě to bylo znát na ohlasu vstřícných diváků. Až později jsem se dozvěděl, že inscenace byla původně koncipována pro venkovní produkci, což mnohé vysvětluje, a to včetně poměrně značného počtu živě zpívaných písní. Vím z vlastní zkušenosti, že scénování v plenéru má přece jen jiné zákonitosti a pravidla a že to, co venku díky mnoha vnějším faktorům přináší potřebnou divadelní kvalitu, může v klasické divadelní budově dopadnout zcela opačně. Myslím, že to může být pro Divadýlko na dlani velká a poučná zkušenost především v tom, že pouhé mechanické přenesení inscenace z plenéru na jeviště nemusí (a podle mě ani nemůže) fungovat plnohodnotně. Přesto i ze soutěžního představení bylo patrné, že většina souboru je dnes na kvalitní herecké úrovni. Z tohoto pohledu zaujala nejvíce Květa Horáková v dvojroli mademoiselle Mort a mademoiselle Madelaine. Mladoboleslavským patří také velký dík za to, že se i s inscenací koncipovanou do jiného divadelního prostředí Wintrova Rakovníku zúčastnili a umožnili tak, že letošní ročník v podstatě důstojně proběhl, což považuji za to vůbec nejdůležitější.
Milan Schejbal
Alexandr Dumas starší napsal v polovině 19. století román, který okamžitě po svém vydání uchvátil velké množství čtenářů, stal se neuvěřitelně populárním, a to postupně doslova ve všech koutech světa. Příběh přináší plno intrik, pomluv, boje o moc, ale především romantické lásky, touhy po spravedlnosti, cti a přátelství, tedy hodnoty, po kterých tolik toužíme a kterých se nám v běžném životě dostává jen sporadicky. Není proto divu, že Tři mušketýři jsou dodnes symboly uvedených hodnot a lákají znovu a znovu filmové i divadelní tvůrce k novým a novým adaptacím. Nejinak je tomu i v případě mladoboleslavského Divadýlka na dlani. Jeho principál, autor, režisér a herec Petr Matoušek ve své textové předloze vyšel z klasického románu, leč posunul děj o několik let později, kdy D´Artagnan je již kapitánem mušketýrů a jeho kamarádi žijí svým vlastním životem. Kardinál Richelieu chce Francii zavést do válečného konfliktu s habsburskou monarchií a chce k tomu využít i služeb samotného Gaskoňce. Příběh se zamotává tak, jak to má v takovémto případě být, aby vše spělo ke šťastnému konci. Nebyl by to však Petr Matoušek, kdyby neuchopil nabídnutou látku po svém a výrazně ji autorsky neobohatil. Připsal postavu Cyrana de Bergerac, který v duchu svého literárního předobrazu bloumá po Paříži a vyjadřuje se pouze ve verších, nechybí ani jeho láska Roxana, zde jedna z dvorních dam královny a dokonce i Albrecht z Valdštejna, který má být díky své ambicióznosti kardinálovým spojencem ve válečném tažení. Není bez zajímavosti, že všechny tyto osobnosti se z historického pohledu mohly skutečně hypoteticky sejít, což mimo jiné svědčí o autorově nepochybné poučenosti. Mylady de Winter a paní Bonacieux byly nahrazeny dvojčaty mademoiselle Mort a mademoiselle Madelaine, které samozřejmě nesly v duchu románové předlohy charakterově opačná znaménka. Petr Matoušek tak připravil poměrně zajímavou a velmi neotřelou textovou základnu, která slibovala i zajímavou a neotřelou jevištní podobu. Ta však nadějná očekávání, bohužel, nenaplnila. Vše se zvláště v první polovině soutěžního představení odehrávalo pouze v rovině reprodukce textu, herci takřka vždy přišli ze středu horizontu prostřihem, stoupli si doprostřed jeviště, odříkali své repliky a stejným způsobem opustili jeviště. Jednotlivé výstupy tudíž trpěly statičností, stávaly se stereotypními a postrádaly znaky dramatické situace, které by nutily ztvárňované postavy skutečně na jevišti jednat. Největším překvapením však byla skutečnost, že absentoval humor, nadsázka a „pohrávání si“ s divadelností, tak typické výrazové prostředky tohoto sympatického divadelního kolektivu. Později se v inscenaci tyto prostředky přece jen objevily, a to ať již záměrné („uklízím scénu, protože bude další obraz“, jízda mušketýrů na koních, knírek u německého hospodského atd.) nebo bezděčně („zlomená“ dýka v zádech) a okamžitě to bylo znát na ohlasu vstřícných diváků. Až později jsem se dozvěděl, že inscenace byla původně koncipována pro venkovní produkci, což mnohé vysvětluje, a to včetně poměrně značného počtu živě zpívaných písní. Vím z vlastní zkušenosti, že scénování v plenéru má přece jen jiné zákonitosti a pravidla a že to, co venku díky mnoha vnějším faktorům přináší potřebnou divadelní kvalitu, může v klasické divadelní budově dopadnout zcela opačně. Myslím, že to může být pro Divadýlko na dlani velká a poučná zkušenost především v tom, že pouhé mechanické přenesení inscenace z plenéru na jeviště nemusí (a podle mě ani nemůže) fungovat plnohodnotně. Přesto i ze soutěžního představení bylo patrné, že většina souboru je dnes na kvalitní herecké úrovni. Z tohoto pohledu zaujala nejvíce Květa Horáková v dvojroli mademoiselle Mort a mademoiselle Madelaine. Mladoboleslavským patří také velký dík za to, že se i s inscenací koncipovanou do jiného divadelního prostředí Wintrova Rakovníku zúčastnili a umožnili tak, že letošní ročník v podstatě důstojně proběhl, což považuji za to vůbec nejdůležitější.
Milan Schejbal
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.