DRTINA, Michal: Loutkářský soubor v Třemošné oslavil stovku. AS 25. 11. 2021
Loutkářský soubor v Třemošné oslavil stovku
100. let loutkového divadla Třemošná
V sobotu 20. listopadu oslavil loutkářský soubor v Třemošné sto let od svého vzniku. K oslavě tohoto výročí odehrál tři představení a pokřtil knihu. Za sto let svého trvání prošlo souborem 189 loutkářů. Redakce Amatérské scény se přidává ke gratulantům.
Loutkové
Na oslavu narozenin sehráli současní členové souboru společně s těmi bývalými tři inscenace – O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Krakonoš a Jak Honza vyzrál na princeznu. Byla pokřtěna kniha ke 100. výročí založení Loutkového divadla Třemošná. Vydána byla ve formátu A4, pevné vazbě a má sto šedesát stran. Finančně se na jejím vzniku podílelo město Třemošná a současný zřizovatel souboru DDM Kamarád.
Jak se v údajích uvádí
od roku 1921 prošlo třemošenským souborem 189 loutkářů.
Někteří strávili v divadle jeden rok, ale někteří byli nebo stále jsou v souboru přes 40 let.
S 54 lety spojenými s pravidelnou činností v souboru je lídrem neustále první principál František Čečil.
Od roku 1946 (dříve se evidence nevedla) soubor sehrál 1 001 představení.
Nejčastěji se hrála pohádka Čert a Káča (85×), následovaná pohádkami Adámek mezi broučky a Jak Honza vyzrál na princeznu (obě 73×).
Nejvíce představení 44 – se odehrálo v sezoně 2001–2002.
Divadlo hrálo nejen na domácí scéně v Třemošné, ale celkem ve 132 obcích a městech v České republice, a dokonce také v německých Drážďanech.
Trocha historie souboru
Loutkové divadlo v Třemošné vděčí za svoji existenci prvorepublikovým učitelům, kteří v roce 1921 začali hrát dětem loutková představení a koupili si klasické Alšovy loutky pětadvacítky. Měli zájem o kvalitní hraní a pozvali si proto profesora Josefa Skupu z Plzně, který je do loutkohereckých tajů zasvětil. Tak se tedy před 85 lety objevilo první amatérské loutkové divadlo na venkově v západních Čechách.
S odchodem některých nadšenců z řad kantorů usnula po několika letech i práce loutkového divadla. Loutky přešly do majetku Sokola a našli se noví nadšenci, kteří opět přivedli dřevěné herce k životu. Jevištní konstrukci vyrobil sokolník Janda a nejaktivnějšími loutkoherci byli Toman, Kočandrle a Ritter. Hrála se představení nejen pro děti, ale i pro dospělé. Opatřeny byly větší loutky – 50 centimetrové.
Druhá světová válka učinila této kulturní činnosti konec. Loutky i celé divadlo bylo během války zničeno. Kultura brzy po válce začala opět žít. Lidé se sice vyměnili, odstěhovali, přistěhovali, ale nadšenců se našlo dost.
V roce 1946 sokol Jaroslav Denk požádal o radu Františka Čečila, co vymyslet pro děti na vánoční svátky. Ten navrhl sehrát loutkové představení. A tak se 26. prosince 1946 zahrálo první představení v Sokole Třemošná po válečné přestávce. Hrála se pohádka B. Schweigstilla "Krejčík, švec a Kašpárek. Vytvořil se tak loutkářský soubor, jehož členy byli: Antonín Pokorný, Ludvík Bejsta, František Čečil, Vlastimil Les, Antonín Kohout, Miloslav Kovařík, Marta Hosnedlová, Helena Pelikánová, Václav Valenta, Božena Procházková, Václav Kovařík, Václav Frána, Anna Majerová, Blažena Pavlová, Václav Pavel a Karel Ziegler. A František Čečil byl zvolen vedoucím souboru. Hrálo se s 25 centimetrovými loutkami.
Tak se hrálo 3 roky, poté Ludvík Bejsta navrhl přechod na loutky 50 cm. Sadu asi 15 loutek vyrobil František Čečil a hlavy vymodeloval a namaloval učitel František Hrabák. Ten vyrobil také 130 cm dlouhého draka, s nímž se hraje dodnes a namaloval do pavilonu divadelní oponu.
Od roku 1946, kdy se vedou písemné záznamy o souboru, se sehrálo 815 pohádkových představení s 94 různými tituly. Hrálo se na 89 místech po celé České republice a členů v souboru se vystřídalo téměř 190.
V dubnu 1948 se podařilo získat kovovou trubkovou konstrukci, ale kam s ní? Bylo tedy rozhodnuto, že pavilonek sokolovny se rozšíří o přístavek jeviště. Západočeské keramické závody poskytly zdarma cihly. A tak se stavělo.
Hrálo se pravidelně po čtrnácti dnech a pokaždé jiná hra. František Čečil s Václavem Valentou vyrobili další loutky, z nichž se do současnosti dochovalo jen torzo.
Ze zbytků kovové konstrukce se vyrobilo ještě zájezdové jeviště, takže třemošenské loutkové divadlo poznaly děti, ale i dospělí v okolních obcích. V roce 1953 přešla loutková scéna do majetku Závodního klubu Západočeských keramických závodů. I když ZK ZKZ zakoupil divadlu tovární sériové loutky – marionety, s nimiž hrajeme dodnes, nastalo období stagnace.
V roce 1958 předal ZK loutkové divadlo tělovýchovné jednotě Tatran, ale i tak se nehrálo pravidelně jako dříve, ale jen nahodile. Hrálo se nepřetržitě 6 let a hry se začaly nahrávat na magnetofonové pásky za pomoci Jaroslava Kabáta. V roce 1964 se František Čečil – principál – přestěhoval do Plzně a loutky na 3 roky osiřely.
Autor: Michal Drtina
100. let loutkového divadla Třemošná
V sobotu 20. listopadu oslavil loutkářský soubor v Třemošné sto let od svého vzniku. K oslavě tohoto výročí odehrál tři představení a pokřtil knihu. Za sto let svého trvání prošlo souborem 189 loutkářů. Redakce Amatérské scény se přidává ke gratulantům.
Loutkové
Na oslavu narozenin sehráli současní členové souboru společně s těmi bývalými tři inscenace – O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Krakonoš a Jak Honza vyzrál na princeznu. Byla pokřtěna kniha ke 100. výročí založení Loutkového divadla Třemošná. Vydána byla ve formátu A4, pevné vazbě a má sto šedesát stran. Finančně se na jejím vzniku podílelo město Třemošná a současný zřizovatel souboru DDM Kamarád.
Jak se v údajích uvádí
od roku 1921 prošlo třemošenským souborem 189 loutkářů.
Někteří strávili v divadle jeden rok, ale někteří byli nebo stále jsou v souboru přes 40 let.
S 54 lety spojenými s pravidelnou činností v souboru je lídrem neustále první principál František Čečil.
Od roku 1946 (dříve se evidence nevedla) soubor sehrál 1 001 představení.
Nejčastěji se hrála pohádka Čert a Káča (85×), následovaná pohádkami Adámek mezi broučky a Jak Honza vyzrál na princeznu (obě 73×).
Nejvíce představení 44 – se odehrálo v sezoně 2001–2002.
Divadlo hrálo nejen na domácí scéně v Třemošné, ale celkem ve 132 obcích a městech v České republice, a dokonce také v německých Drážďanech.
Trocha historie souboru
Loutkové divadlo v Třemošné vděčí za svoji existenci prvorepublikovým učitelům, kteří v roce 1921 začali hrát dětem loutková představení a koupili si klasické Alšovy loutky pětadvacítky. Měli zájem o kvalitní hraní a pozvali si proto profesora Josefa Skupu z Plzně, který je do loutkohereckých tajů zasvětil. Tak se tedy před 85 lety objevilo první amatérské loutkové divadlo na venkově v západních Čechách.
S odchodem některých nadšenců z řad kantorů usnula po několika letech i práce loutkového divadla. Loutky přešly do majetku Sokola a našli se noví nadšenci, kteří opět přivedli dřevěné herce k životu. Jevištní konstrukci vyrobil sokolník Janda a nejaktivnějšími loutkoherci byli Toman, Kočandrle a Ritter. Hrála se představení nejen pro děti, ale i pro dospělé. Opatřeny byly větší loutky – 50 centimetrové.
Druhá světová válka učinila této kulturní činnosti konec. Loutky i celé divadlo bylo během války zničeno. Kultura brzy po válce začala opět žít. Lidé se sice vyměnili, odstěhovali, přistěhovali, ale nadšenců se našlo dost.
V roce 1946 sokol Jaroslav Denk požádal o radu Františka Čečila, co vymyslet pro děti na vánoční svátky. Ten navrhl sehrát loutkové představení. A tak se 26. prosince 1946 zahrálo první představení v Sokole Třemošná po válečné přestávce. Hrála se pohádka B. Schweigstilla "Krejčík, švec a Kašpárek. Vytvořil se tak loutkářský soubor, jehož členy byli: Antonín Pokorný, Ludvík Bejsta, František Čečil, Vlastimil Les, Antonín Kohout, Miloslav Kovařík, Marta Hosnedlová, Helena Pelikánová, Václav Valenta, Božena Procházková, Václav Kovařík, Václav Frána, Anna Majerová, Blažena Pavlová, Václav Pavel a Karel Ziegler. A František Čečil byl zvolen vedoucím souboru. Hrálo se s 25 centimetrovými loutkami.
Tak se hrálo 3 roky, poté Ludvík Bejsta navrhl přechod na loutky 50 cm. Sadu asi 15 loutek vyrobil František Čečil a hlavy vymodeloval a namaloval učitel František Hrabák. Ten vyrobil také 130 cm dlouhého draka, s nímž se hraje dodnes a namaloval do pavilonu divadelní oponu.
Od roku 1946, kdy se vedou písemné záznamy o souboru, se sehrálo 815 pohádkových představení s 94 různými tituly. Hrálo se na 89 místech po celé České republice a členů v souboru se vystřídalo téměř 190.
V dubnu 1948 se podařilo získat kovovou trubkovou konstrukci, ale kam s ní? Bylo tedy rozhodnuto, že pavilonek sokolovny se rozšíří o přístavek jeviště. Západočeské keramické závody poskytly zdarma cihly. A tak se stavělo.
Hrálo se pravidelně po čtrnácti dnech a pokaždé jiná hra. František Čečil s Václavem Valentou vyrobili další loutky, z nichž se do současnosti dochovalo jen torzo.
Ze zbytků kovové konstrukce se vyrobilo ještě zájezdové jeviště, takže třemošenské loutkové divadlo poznaly děti, ale i dospělí v okolních obcích. V roce 1953 přešla loutková scéna do majetku Závodního klubu Západočeských keramických závodů. I když ZK ZKZ zakoupil divadlu tovární sériové loutky – marionety, s nimiž hrajeme dodnes, nastalo období stagnace.
V roce 1958 předal ZK loutkové divadlo tělovýchovné jednotě Tatran, ale i tak se nehrálo pravidelně jako dříve, ale jen nahodile. Hrálo se nepřetržitě 6 let a hry se začaly nahrávat na magnetofonové pásky za pomoci Jaroslava Kabáta. V roce 1964 se František Čečil – principál – přestěhoval do Plzně a loutky na 3 roky osiřely.
Autor: Michal Drtina
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.