Kollertová, Marcela - Stream ANTRÉ s Marcelou Kollertovou. Antré - s divadelníky o divadle připravuje Volné sdružení východočeských divadelníků (VSVD).
Povídání o životě a divadle. Tentokrát s Marcelou Kollertovou.
MARCELA KOLLERTOVÁ JE MEZI OCHOTNÍKY ZNÁMÉ JMÉNO. TŘINÁCT LET MĚLA NA STAROSTI VÝKONNOU PRODUKCI FESTIVALU JIRÁSKŮV HRONOV. JE DLOUHOLETOU ČLENKOU, HEREČKOU, REŽISÉRKOU A V SOUČASNÉ DOBĚ PRINCIPÁLKOU DS NA TAHU ČERVENÝ KOSTELEC, KTERÝ SE ORGANIZAČNĚ PODÍLÍ NA KRAJSKÉ POSTUPOVÉ PŘEHLÍDCE ČINOHERNÍHO A HUDEBNÍHO DIVADLA.
Ve streamu Antré si 18. března 2021 povídala s Marcelou Kollertovou moderátorka Kateřina Fikejzová Prouzová. Tématem byla letošní krajská přehlídka, červenokostelečtí ochotníci, cesta Marcely ke kultuře a její působení na Jiráskově Hronově.
VĚTRÁME KOSTÝMY A DIGITALIZUJEME ARCHIVY
Jaké byly letošní původní plány DS Na tahu, Červený Kostelec? „Mám dvě režisérky, které jsou nachystané zkoušet. Mají připravenou hru, obsazení. Teď čekají, až budou moci začít. Uvažujeme o tom, že nastudujeme nějaký titul o jednom nebo dvou lidech,“ říká Marcela Kollertová. Členové souboru jsou navzájem v kontaktu. Telefonují si nebo se prochází orouškovaní s dvoumetrovým odstupem po městě a povídají si o tom, co všechno by dělali, kdyby to šlo… V nucené pauze se vždycky najde čas na něco, co je jindy opomíjené. Teď je tu prostor probrat se archivem divadelních textů a číst nové. V Červeném Kostelci také vytřídili a provětrali kostýmy ve fundusu. „Jedna naše kolegyně všem členům před lety zavedla osobní kartu. Papírovou, jako u doktora. Je na ní napsáno, kdy jsme kde hráli, jak často. Jsou to kompletní statistiky. Máme v plánu tomu dát elektronickou podobu,“ i tak se dá zabavit, vysvětluje Marcela Kollertová.
VŠICHNI CHTĚJÍ NA PŘEHLÍDKY DO ČERVENÉHO KOSTELCE DÍKY JEJÍ ATMOSFÉŘE
Krajská postupová přehlídka hudebního a činoherního divadla patří tradičně k prvním v divadelní sezoně. Koná se v druhé půlce února. Letošní únorový i březnový termín byl kvůli vládním opatřením zrušen. Teď se upínáme k datu 29. dubna až 2. května. Netroufáme si ani doufat, že by snad v hledišti mohla být veřejnost. Přesto se zdá být smysluplné přehlídku uspořádat jako podporu všem souborům, které to nevzdaly. Vnímáme to zároveň jako podporu celostátním přehlídkám, které stojí právě na krajských základech.
„Nedovedu si představit, že budu hrát a v hledišti nebude vůbec žádná odezva. Chtělo by to alespoň 10 - 15 diváků, kteří by nějak reagovali. Je to smutné, když herec na jevišti nemá žádnou zpětnou vazbu,“ myslí si Marcela Kollertová.
Pokud přehlídka bude (a v to doufáme), nemůžeme ji letos brát jako prezentaci toho nejlepšího, co se v regionu urodilo. Soubory nemohou zkoušet. Jejich inscenace se vlivem pauzy tzv. „rozjíždí“ nebo nejsou dozkoušené. K jednotlivým představením bude nutné přistupovat jako k rozpracovaným projektům. Lektorský sbor by měl tvůrce inscenací nasměrovat a inspirovat, jakým způsobem lze ještě na jednotlivých titulech pracovat.
Přehlídku v Červeném Kostelci pořádá Centrum podpory uměleckých aktivit Impuls Hradec Králové, Volné sdružení východočeských divadelníků ve spolupráci s Městským kulturním střediskem a DS Na tahu v Červeném Kostelci. Počet přihlášek vždy převyšuje kapacitu festivalu. Čtyřdenní akce není jen o soutěžení, ale hlavně o setkávání aktivních divadelníků.
„Podílíme se na tom moc rádi. Vždy nás to velmi stmelí. Každý v souboru, kdo má ruce a nohy, chce něco dělat. Ke každému souboru přiřadíme osobního pečovatele. Staráme se o občerstvení. Někdo smaží řízky, někdo peče věnečky, další vaří guláš. Rádi se setkáváme s dalšími divadelníky,“ říká Marcela Kollertová. Právě atmosféra v Červeném Kostelci je to, čeho si všichni nejvíce váží.
Téměř každý rok má DS Na tahu v soutěžním programu svou inscenaci. Na jednu stranu je od koncentrace na výkon odvádí povinnosti kolem přehlídky, na druhou stranu hrát doma má své výhody. „Jsme na svém jevišti. Technika ví, co má přesně dělat. Mnohé si můžeme připravit předem,“ poznamenává Marcela Kollertová.
DIVADLU V ČERVENÉM KOSTELCI PROPADAJÍ CELÉ RODINY
Červenokostelecký ochotnický divadelní soubor existuje 157 let. V současné době má 79 členů, z toho okolo padesátky aktivních. „Naší výhodou je, že máme šest režisérů. To nám jinde závidí. Každý režisér dělá jiný druh divadla. Díky tomu máme žánrově pestrou dramaturgii. Mám dost času, protože přijdu na řadu jednou za pět let,“ směje se Marcela Kollertová.
Například Vlastimil Klepáček má rád autorské divadlo, které sám píše. Janu Jančíkovou přitahují vážnější témata na jevišti. Marcela Kollertová to střídá. „Většinou si titul nevybírám já. Herci za mnou přijdou s textem a řeknou, tohle chceme hrát, udělej to,“ uvádí Marcela Kollertová.
S čím soubor bojuje? Je to stejné jako u všech amatérských divadel. Věkové rozložení herecké části není rovnoměrné. Některé ročníky chybí, zejména muži v nejlepších letech. Některé tituly se tak nedají hrát, není pro ně obsazení.
Jak je možné, že v devítitisícovém městě se najde tolik aktivních divadelníků? Fenoménu ochotnického divadla tu propadají celé rodiny. „A jak chodí společně hrát do divadla, tak se tam dají navzájem dohromady. Myslím si, že třičtvrtě souboru jsou příbuzní. Láska k divadlu se tu dědí z generace na generaci,“ vysvětluje Marcela Kollertová. V Červeném Kostelci je také početná, vstřícná a milá divácká základna. Vždy se tu hraje pro plný sál. Publikum pro místní nešetří chválou.
OD HERECTVÍ K REŽII
Marcela Kollertová se s divadlem potkala na základní škole v dramaťáků. Vedl ho Jiří Kubina, dlouholetý člen červenokosteleckého souboru. Na gymnáziu se divadlu Marcela věnovala jen okrajově. Poté se zúčastnila souborového náboru zaměřeného na mladé adepty. „Rok nás učili chodit, mluvit, hýbat se na jevišti. Potom jsme nazkoušeli Radůze a Mahulenu, hrála jsem hlavní roli. Pak přišla odmlka. Všichni si mysleli, že když jsem měla jednou hlavní roli, nebudu chtít malou. Musela jsem se o roli sama přihlásit,“ vzpomíná Marcela Kollertová. Následovaly další role. Poté si Marcelu přizval Jan Brož jako asistentku režie k jedné inscenaci. Zalíbilo se jí to, a tak se přihlásila do dvouletého kurzu režie. Dráhu režisérky odstartovala komedií Jak je důležité míti Filipa, pokračovala vlastní dramatizací pohádky Jana Wericha Žluté Mužátko. Na svém kontě má mimo jiné českou premiéru komedie Raye Coonyho Tři a tři je pět. Největší úspěch zatím sklidil muzikál Noc na Karlštejně.
KAPITOLA JIRÁSKŮV HRONOV
V letech 2004-2016 byla ředitelkou Kulturního a informačního střediska Hronov a zároveň výkonnou ředitelkou festivalu Jiráskův Hronov. Protože je srdcem divadelník, může říct, že se jí splnilo, aby její práce byla i jejím koníčkem.
Čím je dnes festival Jiráskův Hronov? Je stále pro amatérské divadelníky nejvýše dosaženou metou? „Myslím si, že to bylo před dvaceti lety. Doba se mění, změnila se i přehlídka. Mrzelo mě, že se v posledních letech dával větší důraz na vzdělávání než na divadlo,“ říká Marcela Kollertová. Na festivalu si nejvíce cení setkávání stejně naladěných lidí z celé republiky.
Když se Marcela rozhodla skončit na své pracovní pozici v Hronově, neplánovala, že by pokračovala v kultuře. Napadlo jí, že by mohla třeba řídit autobus. Pak se objevila nabídka, že by mohla být ředitelkou náchodského Městského divadla Dr. Josefa Čížka. Rozhodla se ji nakonec přijmout.
Ještě, než Marcela Kollertová zakotvila v kultuře, stihla několik velmi zajímavých profesí. Byla vychovatelkou na internátě, učila v autoškole, prodávala ve sklenářství nebo dělala mistrovou v truhlárně. Jak se jí na těchto postech dařilo? To si najděte v našem záznamu vysílání. Je to veselá historie.
MARCELA KOLLERTOVÁ JE MEZI OCHOTNÍKY ZNÁMÉ JMÉNO. TŘINÁCT LET MĚLA NA STAROSTI VÝKONNOU PRODUKCI FESTIVALU JIRÁSKŮV HRONOV. JE DLOUHOLETOU ČLENKOU, HEREČKOU, REŽISÉRKOU A V SOUČASNÉ DOBĚ PRINCIPÁLKOU DS NA TAHU ČERVENÝ KOSTELEC, KTERÝ SE ORGANIZAČNĚ PODÍLÍ NA KRAJSKÉ POSTUPOVÉ PŘEHLÍDCE ČINOHERNÍHO A HUDEBNÍHO DIVADLA.
Ve streamu Antré si 18. března 2021 povídala s Marcelou Kollertovou moderátorka Kateřina Fikejzová Prouzová. Tématem byla letošní krajská přehlídka, červenokostelečtí ochotníci, cesta Marcely ke kultuře a její působení na Jiráskově Hronově.
VĚTRÁME KOSTÝMY A DIGITALIZUJEME ARCHIVY
Jaké byly letošní původní plány DS Na tahu, Červený Kostelec? „Mám dvě režisérky, které jsou nachystané zkoušet. Mají připravenou hru, obsazení. Teď čekají, až budou moci začít. Uvažujeme o tom, že nastudujeme nějaký titul o jednom nebo dvou lidech,“ říká Marcela Kollertová. Členové souboru jsou navzájem v kontaktu. Telefonují si nebo se prochází orouškovaní s dvoumetrovým odstupem po městě a povídají si o tom, co všechno by dělali, kdyby to šlo… V nucené pauze se vždycky najde čas na něco, co je jindy opomíjené. Teď je tu prostor probrat se archivem divadelních textů a číst nové. V Červeném Kostelci také vytřídili a provětrali kostýmy ve fundusu. „Jedna naše kolegyně všem členům před lety zavedla osobní kartu. Papírovou, jako u doktora. Je na ní napsáno, kdy jsme kde hráli, jak často. Jsou to kompletní statistiky. Máme v plánu tomu dát elektronickou podobu,“ i tak se dá zabavit, vysvětluje Marcela Kollertová.
VŠICHNI CHTĚJÍ NA PŘEHLÍDKY DO ČERVENÉHO KOSTELCE DÍKY JEJÍ ATMOSFÉŘE
Krajská postupová přehlídka hudebního a činoherního divadla patří tradičně k prvním v divadelní sezoně. Koná se v druhé půlce února. Letošní únorový i březnový termín byl kvůli vládním opatřením zrušen. Teď se upínáme k datu 29. dubna až 2. května. Netroufáme si ani doufat, že by snad v hledišti mohla být veřejnost. Přesto se zdá být smysluplné přehlídku uspořádat jako podporu všem souborům, které to nevzdaly. Vnímáme to zároveň jako podporu celostátním přehlídkám, které stojí právě na krajských základech.
„Nedovedu si představit, že budu hrát a v hledišti nebude vůbec žádná odezva. Chtělo by to alespoň 10 - 15 diváků, kteří by nějak reagovali. Je to smutné, když herec na jevišti nemá žádnou zpětnou vazbu,“ myslí si Marcela Kollertová.
Pokud přehlídka bude (a v to doufáme), nemůžeme ji letos brát jako prezentaci toho nejlepšího, co se v regionu urodilo. Soubory nemohou zkoušet. Jejich inscenace se vlivem pauzy tzv. „rozjíždí“ nebo nejsou dozkoušené. K jednotlivým představením bude nutné přistupovat jako k rozpracovaným projektům. Lektorský sbor by měl tvůrce inscenací nasměrovat a inspirovat, jakým způsobem lze ještě na jednotlivých titulech pracovat.
Přehlídku v Červeném Kostelci pořádá Centrum podpory uměleckých aktivit Impuls Hradec Králové, Volné sdružení východočeských divadelníků ve spolupráci s Městským kulturním střediskem a DS Na tahu v Červeném Kostelci. Počet přihlášek vždy převyšuje kapacitu festivalu. Čtyřdenní akce není jen o soutěžení, ale hlavně o setkávání aktivních divadelníků.
„Podílíme se na tom moc rádi. Vždy nás to velmi stmelí. Každý v souboru, kdo má ruce a nohy, chce něco dělat. Ke každému souboru přiřadíme osobního pečovatele. Staráme se o občerstvení. Někdo smaží řízky, někdo peče věnečky, další vaří guláš. Rádi se setkáváme s dalšími divadelníky,“ říká Marcela Kollertová. Právě atmosféra v Červeném Kostelci je to, čeho si všichni nejvíce váží.
Téměř každý rok má DS Na tahu v soutěžním programu svou inscenaci. Na jednu stranu je od koncentrace na výkon odvádí povinnosti kolem přehlídky, na druhou stranu hrát doma má své výhody. „Jsme na svém jevišti. Technika ví, co má přesně dělat. Mnohé si můžeme připravit předem,“ poznamenává Marcela Kollertová.
DIVADLU V ČERVENÉM KOSTELCI PROPADAJÍ CELÉ RODINY
Červenokostelecký ochotnický divadelní soubor existuje 157 let. V současné době má 79 členů, z toho okolo padesátky aktivních. „Naší výhodou je, že máme šest režisérů. To nám jinde závidí. Každý režisér dělá jiný druh divadla. Díky tomu máme žánrově pestrou dramaturgii. Mám dost času, protože přijdu na řadu jednou za pět let,“ směje se Marcela Kollertová.
Například Vlastimil Klepáček má rád autorské divadlo, které sám píše. Janu Jančíkovou přitahují vážnější témata na jevišti. Marcela Kollertová to střídá. „Většinou si titul nevybírám já. Herci za mnou přijdou s textem a řeknou, tohle chceme hrát, udělej to,“ uvádí Marcela Kollertová.
S čím soubor bojuje? Je to stejné jako u všech amatérských divadel. Věkové rozložení herecké části není rovnoměrné. Některé ročníky chybí, zejména muži v nejlepších letech. Některé tituly se tak nedají hrát, není pro ně obsazení.
Jak je možné, že v devítitisícovém městě se najde tolik aktivních divadelníků? Fenoménu ochotnického divadla tu propadají celé rodiny. „A jak chodí společně hrát do divadla, tak se tam dají navzájem dohromady. Myslím si, že třičtvrtě souboru jsou příbuzní. Láska k divadlu se tu dědí z generace na generaci,“ vysvětluje Marcela Kollertová. V Červeném Kostelci je také početná, vstřícná a milá divácká základna. Vždy se tu hraje pro plný sál. Publikum pro místní nešetří chválou.
OD HERECTVÍ K REŽII
Marcela Kollertová se s divadlem potkala na základní škole v dramaťáků. Vedl ho Jiří Kubina, dlouholetý člen červenokosteleckého souboru. Na gymnáziu se divadlu Marcela věnovala jen okrajově. Poté se zúčastnila souborového náboru zaměřeného na mladé adepty. „Rok nás učili chodit, mluvit, hýbat se na jevišti. Potom jsme nazkoušeli Radůze a Mahulenu, hrála jsem hlavní roli. Pak přišla odmlka. Všichni si mysleli, že když jsem měla jednou hlavní roli, nebudu chtít malou. Musela jsem se o roli sama přihlásit,“ vzpomíná Marcela Kollertová. Následovaly další role. Poté si Marcelu přizval Jan Brož jako asistentku režie k jedné inscenaci. Zalíbilo se jí to, a tak se přihlásila do dvouletého kurzu režie. Dráhu režisérky odstartovala komedií Jak je důležité míti Filipa, pokračovala vlastní dramatizací pohádky Jana Wericha Žluté Mužátko. Na svém kontě má mimo jiné českou premiéru komedie Raye Coonyho Tři a tři je pět. Největší úspěch zatím sklidil muzikál Noc na Karlštejně.
KAPITOLA JIRÁSKŮV HRONOV
V letech 2004-2016 byla ředitelkou Kulturního a informačního střediska Hronov a zároveň výkonnou ředitelkou festivalu Jiráskův Hronov. Protože je srdcem divadelník, může říct, že se jí splnilo, aby její práce byla i jejím koníčkem.
Čím je dnes festival Jiráskův Hronov? Je stále pro amatérské divadelníky nejvýše dosaženou metou? „Myslím si, že to bylo před dvaceti lety. Doba se mění, změnila se i přehlídka. Mrzelo mě, že se v posledních letech dával větší důraz na vzdělávání než na divadlo,“ říká Marcela Kollertová. Na festivalu si nejvíce cení setkávání stejně naladěných lidí z celé republiky.
Když se Marcela rozhodla skončit na své pracovní pozici v Hronově, neplánovala, že by pokračovala v kultuře. Napadlo jí, že by mohla třeba řídit autobus. Pak se objevila nabídka, že by mohla být ředitelkou náchodského Městského divadla Dr. Josefa Čížka. Rozhodla se ji nakonec přijmout.
Ještě, než Marcela Kollertová zakotvila v kultuře, stihla několik velmi zajímavých profesí. Byla vychovatelkou na internátě, učila v autoškole, prodávala ve sklenářství nebo dělala mistrovou v truhlárně. Jak se jí na těchto postech dařilo? To si najděte v našem záznamu vysílání. Je to veselá historie.
https://www.youtube.com/watch?v=NDK7_FgnLTUPokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.