SOPROVÁ, Jana: Letošní FEMAD byl salónem vítězů. AS 7.10.2020.
Letošní FEMAD byl salónem vítězů
Koronavirová pandemie letos dosti dramaticky zasáhla do kulturního, tedy i divadelního života, ale přesto se organizátoři tradičních amatérských festivalů nevzdali. Po Loutkářské Chrudimi a jubilejním Jiráskově Hronově se o víkendu 11.-13.září uskutečnil v Poděbradech už 49. ročník FEMAD.
Činoherní
Uložit
Sdílet
I když festivaly do jisté míry musely přizpůsobit svůj program a délku trvání omezením, nedošlo během žádného z nich k ohrožení či hromadné nákaze. Pokud jde o FEMAD, nezměnilo se místo konání na poděbradském zámku, snad se jen ještě posílila komorní atmosféra. Změna byla v tom, že se „Salón odmítnutých“ pro tento rok změnil v „Salón vítězů“. Proč se tak organizátoři rozhodli? Vzhledem k tomu, že výběr souborů na Jiráskův Hronov se vzhledem k nekonání mnohých krajských festivalů, neproběhl letos podle tradičního vzorce „nominovaní – nenominovaní“, museli i organizátoři FEMAD přistoupit k alternativnímu výběru. A tak se tento nejubilejní ročník stal zvláštním v několika směrech. K účasti byly vyzvány soubory, které v předchozích letech na FEMAD nejvíce zaujaly a odvezly si nějakou cenu (či více ocenění). Z nich potom byl sestaven pozoruhodný program. V nabídce se totiž ocitly inscenace, které by v jiném případě patrně poděbradskou scénu nenavštívily. Mluvím-li o poděbradské scéně, nemuselo to letos nutně znamenat pouze jeviště Divadla na kovárně, ale byly využity i alternativní prostory.
Přes pandemická omezení se uskutečnily i diskusní kluby (pod vedením Jiřího Hromady, Rudolfa Felzmanna a Václava Špirita, a uzavřená zasedání tady měla i režisérská škola ADA pod vedením Jaroslava Kodeše). Nechyběly ani legendární besedy v kruhu vedené Ladislavem Langrem, startující už po léta příspěvky negativního a pozitivního muže (či ženy): první řečník musí v určeném čase jen kritizovat, druhý pouze chválit. Nechyběl ani zdejší poklad, energií sršící moderátor Martin Kočí… Drobná omezení se týkala množství cen: chyběla Novinářská cena, cena za inscenaci a cena diváků, zůstala Cena divadelních klubů a ocenění za mužský a ženský herecký výkon.
Podle množství celkových nominací nejvíce zaujaly inscenace Bakchantky a Jacobowski a Stjerbinski. Patrně nejdiskutabilnějším kusem letošního festivalu se stala inscenace Hamlet v intepretaci režiséra Václava Klapky a českolipského souboru, shodou okolností titul, který sklidil podobně rozporuplné reakce i na letošním Jiráskově Hronově.
Letošní 49. ročník FEMAD (kdysi zkratka pro Festival mladého amatérského divadla) odstartoval už 10. září mimosoutěžním představením v interpretaci poděbradského spolku Jiří – lehce mystifikační hrou z prostředí konkursu do jedné velké firmy, Grönholmovou metodou. Oficiální zahájení však proběhlo až o den později, s mottem „Buďte negativní“. Jako první se představil Divadelní soubor Amadis Popůvky u Brna s inscenaci hry britského autora Jima Cartwrighta pod názvem Dva v režii Tomáše Hradila. Je to oblíbený typ hry – výzvy, v níž se střídají v jednom místě nejrůznější charaktery, a dvojice herců (Radka Schardová a Josef Širhal) si tak v krátkých epizodách skokově vyzkouší několik výrazně jiných charakterů. Děj se odehrává v prostředí hospody, v níž se hospodský a jeho partnerka (mezi nimiž od počátku panuje jakési zvláštní dusno, jehož podstatu divák zjistí až na konci) střídají s jednotlivými mnohdy podivnými osobami, které do prostoru hospody vstupují každá se svým problémem. Tato rozjezdová komedie festivalu sklidila možná až nezaslouženou kritiku. Herecké výkony sice herci zvládli poměrně suverénně, včetně rychlých převleků, hlavní problém byl patrně v tom, že inscenace je koncipována do prostředí hospody, kde se herci pohybují mezi diváky, kteří se tak stávají bezprostředními účastníky děje. To samozřejmě v rámci kukátka příliš nefungovalo.
Představení studentské grupy Slovanského Tyjátru Olomouc pod vedením Zdeňka Vévody, vytáhlo diváky do Atria nedalekých lázní, kde se obvykle pořádají koncerty. Mladí herci v Shakespearově Komedii omylů, v níž vynikli především oba představitelé sluhů Gromiů, zabydleli celý open-air prostor (včetně výstupu na vysoké zdi) a svěžím uchopením tématu se spoustou krkolomných zápletek publikum skutečně pobavili. Slovanský tyjátr, možná i díky tomu, že jako studentský spolek funguje na stále se proměňujícím složení hereckého ansámblu, disponuje čerstvou energií, kterou nesklátil ani čínský virus. Jak jsme se dozvěděli při diskusi, podmínky zkoušení nebyly vůbec snadné, ale nadšení, s kterým se studenti do Shakespeara pustili a dodali mu na aktuálnosti, jim po zásluze vyneslo Cenu divadelních klubů.
I následující sobotní představení se neslo v duchu studentské energie, a svérázného zpracování klasiky s aktualizačním ostnem. Přivezl je soubor Nemajíc nic z pražské DAMU, studenti, kteří pod vedením Kateřiny Volánkové vytvořili klauzurní představení podle Euripidových Bakchantek, v němž se propojila předvolební agitace s pohanskými rituály, a konfrontovala intuitivní zvířecí podstata lidství s pragmatickou rozumovostí establishmentu. Představení začínalo na nádvoří zámku, kde se do předvolebního boje s hosteskami rozdávajícími letáčky a mávátka s nápisem Svobodné Théby zapojil provokativními hláškami moderátor Kočí, přijel autem Dionýsos společně s eroticky provokativními bakchantkami, a teprve po úvodním monologu se všichni přemístili do divadelního sálu. Souboj chaosu a řádu, z něhož si každý mohl vybrat to, čemu fandí, dopadl nerozhodně… herecky a scénograficky ovšem jako dobrá vizitka pro celý tvůrčí tým, který v těchto kategoriích figuroval ve finálových nominacích. Tomáš Krutina v roli Dionýsa si odnesl Cenu za nejlepší mužský herecký výkon.
Další program směřoval ke vzpomínkám a byl svým způsobme poctou starší generaci tvůrců a souborů po léta úspěšných na různých festivalech. Divadelní společnost Turnov přivezla variaci Petra Hakena na Čechovovy Tři sestry v čistě mužském obsazení. Tragikomický příběh tří bratrů přišel na svět v roce 2008, dosáhl více než 70 repríz a viděli ho diváci nejen u nás, ale i v Polsku, Rakousku a Německu. V době vzniku hodně rezonoval, ale – podle pamětníků, kteří viděli původní verzi – ztratilo už provedení původní naléhavost.
Patrně nejvíce diskusí vzbudil Hamlet v provedení Divadelního klubu Jirásek Česká Lípa v úpravě a režii Václava Klapky. Mnozí divadelníci mají dosud v paměti jeho legendární inscenaci Jak se vám líbí Jak se vám líbí z 80.let, která měla silný politický apel a vyznačovala se výraznou vynalézavou formou (pozn. to už se ovšem v remaku uvedeném na FEMAD v roce 2014 tolik nedařilo). Hamlet se patrně pokoušel o podobnou věc, tedy prostřednictvím klasika(y) vypovídat o dnešku. Tento způsob Hamleta se mi ovšem jevil poněkud nešťastným, i když v závěru diskuse nad představením jsme se shodli na tom, že pro nematení diváka by stačilo poupravit název a nevydávat Klapkovu intepretaci za regulérního Hamleta. Takto textové posuny, škrty, inverze charakterů postav (v podstatě u všech – od feťácké trosky Hamleta, přes zrádného Horacia, přílišné upřednostnění Fortinbrase v ději) působily jako naschvály, a děj nebezpečně připomínal jakousi plakátovou parodii na Česko pod kuratelou Rusů. Nicméně, i tady se našly zajímavé herecké výkony; zaujala především lolitkovská Ofélie Maří Magdaleny Fotrové, která získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
The last but not the least, tedy poslední představení Rádobydivadla Klapý důstojně uzavřelo festivalový program. Inscenace Jakobowski a Stjerbinski (známý z profesionální scény jako Jakobowski a plukovník podle předlohy F. Werfela) konfrontuje dva charaktery: „věčného žida“ a frajerského, poněkud neurvalého bonvivána, které jako katalyzátor činů a vztahů doplňuje Marianne, symbolická postava zosobňující matku zemi, hrdou Francii a zároveň obdivovanou a zbožňovanou ženu. Tato inscenace byla především beneficí Ladislava Valeše v roli Jakobowského. Dojemný, s neokázalou poctivostí zahraný příběh o přátelství, lásce, životě a smrti získal nejvíce nominací, z nichž proměnil tu za Nejlepší hudbu a Nejlepší výtvarnou složku inscenace.
Festival, byť v této omezené podobě, tedy i letos věnoval divákům vše, co jej dělá jedinečným. Nechyběly diskuse, setkání přátel u sklenky či kávy, a program přinesl příjemný pocit, že divadlo (byť za podmínek, které nad námi visí) stále žije.
Výsledky za rok 2020
Nejlepší inscenace:
nebyla udělena
Nejlepší ženský herecký výkon:
Maří Magdalena Fotrová v roli Ofélie
(Divadelní klub Jirásek Česká Lípa, Hamlet)
Nejlepší mužský herecký výkon:
Tomáš Krutina v roli Dionýsa
(Souboru nemajíc nic, Bakchantky)
Cena divadelních klubů:
Slovanskému tyátru Olomouc za mladé divadlo, energii a drive v inscenaci Komedie omylů
Cena za výtvarné pojetí inscenace:
Rádobydivadlo Klapý, Jacobowski a Stjerbinski
Cena za hudební složku inscenace:
Rádobydivadlo Klapý, Jacobowski a Stjerbinski
Autor: Jana Soprová
Koronavirová pandemie letos dosti dramaticky zasáhla do kulturního, tedy i divadelního života, ale přesto se organizátoři tradičních amatérských festivalů nevzdali. Po Loutkářské Chrudimi a jubilejním Jiráskově Hronově se o víkendu 11.-13.září uskutečnil v Poděbradech už 49. ročník FEMAD.
Činoherní
Uložit
Sdílet
I když festivaly do jisté míry musely přizpůsobit svůj program a délku trvání omezením, nedošlo během žádného z nich k ohrožení či hromadné nákaze. Pokud jde o FEMAD, nezměnilo se místo konání na poděbradském zámku, snad se jen ještě posílila komorní atmosféra. Změna byla v tom, že se „Salón odmítnutých“ pro tento rok změnil v „Salón vítězů“. Proč se tak organizátoři rozhodli? Vzhledem k tomu, že výběr souborů na Jiráskův Hronov se vzhledem k nekonání mnohých krajských festivalů, neproběhl letos podle tradičního vzorce „nominovaní – nenominovaní“, museli i organizátoři FEMAD přistoupit k alternativnímu výběru. A tak se tento nejubilejní ročník stal zvláštním v několika směrech. K účasti byly vyzvány soubory, které v předchozích letech na FEMAD nejvíce zaujaly a odvezly si nějakou cenu (či více ocenění). Z nich potom byl sestaven pozoruhodný program. V nabídce se totiž ocitly inscenace, které by v jiném případě patrně poděbradskou scénu nenavštívily. Mluvím-li o poděbradské scéně, nemuselo to letos nutně znamenat pouze jeviště Divadla na kovárně, ale byly využity i alternativní prostory.
Přes pandemická omezení se uskutečnily i diskusní kluby (pod vedením Jiřího Hromady, Rudolfa Felzmanna a Václava Špirita, a uzavřená zasedání tady měla i režisérská škola ADA pod vedením Jaroslava Kodeše). Nechyběly ani legendární besedy v kruhu vedené Ladislavem Langrem, startující už po léta příspěvky negativního a pozitivního muže (či ženy): první řečník musí v určeném čase jen kritizovat, druhý pouze chválit. Nechyběl ani zdejší poklad, energií sršící moderátor Martin Kočí… Drobná omezení se týkala množství cen: chyběla Novinářská cena, cena za inscenaci a cena diváků, zůstala Cena divadelních klubů a ocenění za mužský a ženský herecký výkon.
Podle množství celkových nominací nejvíce zaujaly inscenace Bakchantky a Jacobowski a Stjerbinski. Patrně nejdiskutabilnějším kusem letošního festivalu se stala inscenace Hamlet v intepretaci režiséra Václava Klapky a českolipského souboru, shodou okolností titul, který sklidil podobně rozporuplné reakce i na letošním Jiráskově Hronově.
Letošní 49. ročník FEMAD (kdysi zkratka pro Festival mladého amatérského divadla) odstartoval už 10. září mimosoutěžním představením v interpretaci poděbradského spolku Jiří – lehce mystifikační hrou z prostředí konkursu do jedné velké firmy, Grönholmovou metodou. Oficiální zahájení však proběhlo až o den později, s mottem „Buďte negativní“. Jako první se představil Divadelní soubor Amadis Popůvky u Brna s inscenaci hry britského autora Jima Cartwrighta pod názvem Dva v režii Tomáše Hradila. Je to oblíbený typ hry – výzvy, v níž se střídají v jednom místě nejrůznější charaktery, a dvojice herců (Radka Schardová a Josef Širhal) si tak v krátkých epizodách skokově vyzkouší několik výrazně jiných charakterů. Děj se odehrává v prostředí hospody, v níž se hospodský a jeho partnerka (mezi nimiž od počátku panuje jakési zvláštní dusno, jehož podstatu divák zjistí až na konci) střídají s jednotlivými mnohdy podivnými osobami, které do prostoru hospody vstupují každá se svým problémem. Tato rozjezdová komedie festivalu sklidila možná až nezaslouženou kritiku. Herecké výkony sice herci zvládli poměrně suverénně, včetně rychlých převleků, hlavní problém byl patrně v tom, že inscenace je koncipována do prostředí hospody, kde se herci pohybují mezi diváky, kteří se tak stávají bezprostředními účastníky děje. To samozřejmě v rámci kukátka příliš nefungovalo.
Představení studentské grupy Slovanského Tyjátru Olomouc pod vedením Zdeňka Vévody, vytáhlo diváky do Atria nedalekých lázní, kde se obvykle pořádají koncerty. Mladí herci v Shakespearově Komedii omylů, v níž vynikli především oba představitelé sluhů Gromiů, zabydleli celý open-air prostor (včetně výstupu na vysoké zdi) a svěžím uchopením tématu se spoustou krkolomných zápletek publikum skutečně pobavili. Slovanský tyjátr, možná i díky tomu, že jako studentský spolek funguje na stále se proměňujícím složení hereckého ansámblu, disponuje čerstvou energií, kterou nesklátil ani čínský virus. Jak jsme se dozvěděli při diskusi, podmínky zkoušení nebyly vůbec snadné, ale nadšení, s kterým se studenti do Shakespeara pustili a dodali mu na aktuálnosti, jim po zásluze vyneslo Cenu divadelních klubů.
I následující sobotní představení se neslo v duchu studentské energie, a svérázného zpracování klasiky s aktualizačním ostnem. Přivezl je soubor Nemajíc nic z pražské DAMU, studenti, kteří pod vedením Kateřiny Volánkové vytvořili klauzurní představení podle Euripidových Bakchantek, v němž se propojila předvolební agitace s pohanskými rituály, a konfrontovala intuitivní zvířecí podstata lidství s pragmatickou rozumovostí establishmentu. Představení začínalo na nádvoří zámku, kde se do předvolebního boje s hosteskami rozdávajícími letáčky a mávátka s nápisem Svobodné Théby zapojil provokativními hláškami moderátor Kočí, přijel autem Dionýsos společně s eroticky provokativními bakchantkami, a teprve po úvodním monologu se všichni přemístili do divadelního sálu. Souboj chaosu a řádu, z něhož si každý mohl vybrat to, čemu fandí, dopadl nerozhodně… herecky a scénograficky ovšem jako dobrá vizitka pro celý tvůrčí tým, který v těchto kategoriích figuroval ve finálových nominacích. Tomáš Krutina v roli Dionýsa si odnesl Cenu za nejlepší mužský herecký výkon.
Další program směřoval ke vzpomínkám a byl svým způsobme poctou starší generaci tvůrců a souborů po léta úspěšných na různých festivalech. Divadelní společnost Turnov přivezla variaci Petra Hakena na Čechovovy Tři sestry v čistě mužském obsazení. Tragikomický příběh tří bratrů přišel na svět v roce 2008, dosáhl více než 70 repríz a viděli ho diváci nejen u nás, ale i v Polsku, Rakousku a Německu. V době vzniku hodně rezonoval, ale – podle pamětníků, kteří viděli původní verzi – ztratilo už provedení původní naléhavost.
Patrně nejvíce diskusí vzbudil Hamlet v provedení Divadelního klubu Jirásek Česká Lípa v úpravě a režii Václava Klapky. Mnozí divadelníci mají dosud v paměti jeho legendární inscenaci Jak se vám líbí Jak se vám líbí z 80.let, která měla silný politický apel a vyznačovala se výraznou vynalézavou formou (pozn. to už se ovšem v remaku uvedeném na FEMAD v roce 2014 tolik nedařilo). Hamlet se patrně pokoušel o podobnou věc, tedy prostřednictvím klasika(y) vypovídat o dnešku. Tento způsob Hamleta se mi ovšem jevil poněkud nešťastným, i když v závěru diskuse nad představením jsme se shodli na tom, že pro nematení diváka by stačilo poupravit název a nevydávat Klapkovu intepretaci za regulérního Hamleta. Takto textové posuny, škrty, inverze charakterů postav (v podstatě u všech – od feťácké trosky Hamleta, přes zrádného Horacia, přílišné upřednostnění Fortinbrase v ději) působily jako naschvály, a děj nebezpečně připomínal jakousi plakátovou parodii na Česko pod kuratelou Rusů. Nicméně, i tady se našly zajímavé herecké výkony; zaujala především lolitkovská Ofélie Maří Magdaleny Fotrové, která získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon.
The last but not the least, tedy poslední představení Rádobydivadla Klapý důstojně uzavřelo festivalový program. Inscenace Jakobowski a Stjerbinski (známý z profesionální scény jako Jakobowski a plukovník podle předlohy F. Werfela) konfrontuje dva charaktery: „věčného žida“ a frajerského, poněkud neurvalého bonvivána, které jako katalyzátor činů a vztahů doplňuje Marianne, symbolická postava zosobňující matku zemi, hrdou Francii a zároveň obdivovanou a zbožňovanou ženu. Tato inscenace byla především beneficí Ladislava Valeše v roli Jakobowského. Dojemný, s neokázalou poctivostí zahraný příběh o přátelství, lásce, životě a smrti získal nejvíce nominací, z nichž proměnil tu za Nejlepší hudbu a Nejlepší výtvarnou složku inscenace.
Festival, byť v této omezené podobě, tedy i letos věnoval divákům vše, co jej dělá jedinečným. Nechyběly diskuse, setkání přátel u sklenky či kávy, a program přinesl příjemný pocit, že divadlo (byť za podmínek, které nad námi visí) stále žije.
Výsledky za rok 2020
Nejlepší inscenace:
nebyla udělena
Nejlepší ženský herecký výkon:
Maří Magdalena Fotrová v roli Ofélie
(Divadelní klub Jirásek Česká Lípa, Hamlet)
Nejlepší mužský herecký výkon:
Tomáš Krutina v roli Dionýsa
(Souboru nemajíc nic, Bakchantky)
Cena divadelních klubů:
Slovanskému tyátru Olomouc za mladé divadlo, energii a drive v inscenaci Komedie omylů
Cena za výtvarné pojetí inscenace:
Rádobydivadlo Klapý, Jacobowski a Stjerbinski
Cena za hudební složku inscenace:
Rádobydivadlo Klapý, Jacobowski a Stjerbinski
Autor: Jana Soprová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.