Režisér Hvozdné Dušan Sitek, rozhovor s Dušanem Sitkem pro zpravodaj Větrník na KDP 2003
Režisér Hvozdné Dušan Sitek
V sále vysocké hasičovny po představení Gerscheho Motýlů jsme si povídali s režisérem inscenace, s panem Dušanem Sitkem. Pane Sitku, vy jste profesionální režisér, jak jsem se doslechl.
Jsem amatérský režisér, ale profesionální herec.
V programové brožuře se uvádí, že soubor pracuje pět let. Podle toho, co jsme viděli v Motýlech, se mi to nezdá pravděpodobné.
Tak krátce nepracuje, v programové brožuře vypadlo slovo devadesát. Takže 95 let oslaví soubor v roce 2004 slavnostním představením Gazdiny roby, kterou pro tuto příležitost připravujeme. Sám se souborem spolupracuji osmnáct roků, přesně od svého příchodu do angažmá ve zlínském divadle. Ve Vysokém jsme počtvrté - dvakrát s Tylem, byli to Kutnohorští havíři a Tvrdohlavá žena, potom úspěšná Maryša a dnes Motýli.
Jak soubor pracuje? Musí to být docela nápor na čas a trpělivost rodin.
Je to tak. Většinou hrají nebo se podílejí na vzniku inscenací celé rodiny, také jsem zapojil manželku a dceru. Jezdím do Hvozdné čtyřikrát za týden. Dvakrát se zkouší s dospělými, dvakrát s dětmi. Soubor má 126 členů a 50 dětí. Řádným členem se mohou děti stát až ve svých 15 letech. Všichni platí příspěvek 100 korun za rok a tím se vlastně potvrzuje příslušnost k souboru.
Jak je na tom soubor s materiálním zázemím?
Naši předchůdci postavili divadelní budovu, která má dnes hodnotu okolo 18 milionů korun, ale nese s sebou také nároky na údržbu. Potřebujeme 3 miliony korun na rekonstrukci a vyděláváme je také reprízováním představení. Noc na Karlštejně vidělo ve Zlíně na náměstí 1500 lidí, ve Vsetíně obdobný počet. Každá hra má kolem 30 repríz, nejvíce pohádky. Pracujeme i jako pěvecký sbor. Připravujeme právě Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby. Děláme dvě premiéry za rok a lze říci, že soubor hraje v průměru jednou za týden.
Finančně jste soběstační?
Nejsme. Soubor něco vydělá, podporují nás však sponzoři a obecní úřad přispívá ročně 75000 korunami. Ty jsou ale na činnost a provoz divadelní budovy, do rekonstrukce se vložit nesmějí.
Čím to je, že soubor s takovým nadšením tvoří?
Domnívám se, že to je v tradici, o níž jsem hovořil. Souborem prošly generace herců. Potom v obrovském zapálení pro věc. Velkou motivací je úspěšnost. Ve Zlíně existuje Zlínská filmová škola umění, která připravuje profesionální filmaře, a členové našeho souboru si často zahrají v absolventských filmech. A nutnou podmínkou existence a dobré práce souboru je vůdčí osobnost.
Předpokládám, že tou jste ve Hvozdné vy. Pane režisére, přeji "zlomte vaz" a děkuji za rozhovor.
(vy)
Vyšlo ve Větrníku č. 3
12. 10. 2003
V sále vysocké hasičovny po představení Gerscheho Motýlů jsme si povídali s režisérem inscenace, s panem Dušanem Sitkem. Pane Sitku, vy jste profesionální režisér, jak jsem se doslechl.
Jsem amatérský režisér, ale profesionální herec.
V programové brožuře se uvádí, že soubor pracuje pět let. Podle toho, co jsme viděli v Motýlech, se mi to nezdá pravděpodobné.
Tak krátce nepracuje, v programové brožuře vypadlo slovo devadesát. Takže 95 let oslaví soubor v roce 2004 slavnostním představením Gazdiny roby, kterou pro tuto příležitost připravujeme. Sám se souborem spolupracuji osmnáct roků, přesně od svého příchodu do angažmá ve zlínském divadle. Ve Vysokém jsme počtvrté - dvakrát s Tylem, byli to Kutnohorští havíři a Tvrdohlavá žena, potom úspěšná Maryša a dnes Motýli.
Jak soubor pracuje? Musí to být docela nápor na čas a trpělivost rodin.
Je to tak. Většinou hrají nebo se podílejí na vzniku inscenací celé rodiny, také jsem zapojil manželku a dceru. Jezdím do Hvozdné čtyřikrát za týden. Dvakrát se zkouší s dospělými, dvakrát s dětmi. Soubor má 126 členů a 50 dětí. Řádným členem se mohou děti stát až ve svých 15 letech. Všichni platí příspěvek 100 korun za rok a tím se vlastně potvrzuje příslušnost k souboru.
Jak je na tom soubor s materiálním zázemím?
Naši předchůdci postavili divadelní budovu, která má dnes hodnotu okolo 18 milionů korun, ale nese s sebou také nároky na údržbu. Potřebujeme 3 miliony korun na rekonstrukci a vyděláváme je také reprízováním představení. Noc na Karlštejně vidělo ve Zlíně na náměstí 1500 lidí, ve Vsetíně obdobný počet. Každá hra má kolem 30 repríz, nejvíce pohádky. Pracujeme i jako pěvecký sbor. Připravujeme právě Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby. Děláme dvě premiéry za rok a lze říci, že soubor hraje v průměru jednou za týden.
Finančně jste soběstační?
Nejsme. Soubor něco vydělá, podporují nás však sponzoři a obecní úřad přispívá ročně 75000 korunami. Ty jsou ale na činnost a provoz divadelní budovy, do rekonstrukce se vložit nesmějí.
Čím to je, že soubor s takovým nadšením tvoří?
Domnívám se, že to je v tradici, o níž jsem hovořil. Souborem prošly generace herců. Potom v obrovském zapálení pro věc. Velkou motivací je úspěšnost. Ve Zlíně existuje Zlínská filmová škola umění, která připravuje profesionální filmaře, a členové našeho souboru si často zahrají v absolventských filmech. A nutnou podmínkou existence a dobré práce souboru je vůdčí osobnost.
Předpokládám, že tou jste ve Hvozdné vy. Pane režisére, přeji "zlomte vaz" a děkuji za rozhovor.
(vy)
Vyšlo ve Větrníku č. 3
12. 10. 2003
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.