DS Klicpera při KC Sadská, jeden z nejstarších, rozhovor se Zdeňkem Piskáčkem pro zpravodaj Větrník na KDP 2003
DS Klicpera při KC Sadská, jeden z nejstarších
Motto: I slovo je čin. F.X. Šalda
Pan režisér Zdeněk Piskáček velice ochotně přiběhl na telefon (ještěže ta čertovská krabička zvaná mobil, existuje) a na půdičce Krakonoše odpovídal na moje vlezlé otázky.
Tradice, ach tradice. Rokem založení souboru je rok 1815 a pak už to s určitými přeryvy pokračovalo dodnes. Dávno již nejde o jeden a týž soubor, ale přesto, co to s vámi dělá?
Tradici pociťujeme jako nutnost klást neustále vyšší a vyšší požadavky na soubor. Vždyť s krátkými přestávkami soubor funguje od dob národního obrození, jedním z jeho zakladatelů je sám velký autor a dramaturg Václav Kliment Klicpera.
Je o co se opřít. Soubor má od Adolfa Řeháka zpracovánu kroniku, která mapuje celou jeho historii. V Sadské je muzeum a v něm jsou uchovány památky na počátky činnosti souboru, na jeho nejstarší údobí. Nejstarší plakáty jsou vylepeny na víku truhlice, která zůstala po našich předchůdcích. V muzeu jsou účetní knihy, texty her i další doklady. Kronika byla napsána mnohem později, ale podle autentických dokumentů.
A stav souboru dnes?
K dnešku máme 30 členů, to jsou všichni ti, kdo k souboru patří. Soubor se snaží ročně nastudovat jednu hru pro dospělé a s ní se obvykle zúčastňujeme i soutěží.
Letos jsme uspořádali 5. ročník Pohádek s Mikulášem. Domácí soubor nastuduje pohádku, na Mikuláše ji uvede a po ní následuje mikulášská nadílka. Letos také proběhl 5. ročník Cesty pohádkovým lesem, což je procházka krásnou polabskou přírodou a pohádkové bytosti v provedení členů souboru připravují poutníkům úkoly, za něž jsou pak děti odměňovány. Cesta končí táborákem a opékáním buřtů. Všechno tohle se děje na Den dětí.
Jak je to s dramaturgií souboru, máte nějaký vyhraněný směr, kterým se chcete ubírat?
Soubor hraje Venclíkovu Druhou mízu, což je hořká komedie. Dosud jsme hráli především komedie, režie však chtěla něco trochu jiného, chtěla zkusit, co změna udělá s herci a divákem. Změna byla kvitována s pochopením v místě. Hra je výsostně dnešní, aktuální, řeší dopad vlastního neodpovědného jednání na osobu hlavního protagonisty a jeho blízkých. Na sobecké jednání doplácejí nakonec všichni.
Je velmi těžké vybrat kvalitní současnou hru domácího původu a z domácího prostředí. Dlouho jsem uvedení zvažoval, zvlášť, když sám musím hrát.
Co dál, kam bude soubor směřovat?
Soubor hraje pro diváka. Jsme rádi, když divák odchází spokojen. Hodně vyjíždíme, reprízuje se tak desetkrát. Smyslem není účast v soutěži, ale hra pro diváka. Přejeme si také, aby se naše představení líbilo i ve Vysokém, aby místní divák byl spokojený a nelitoval večera stráveného v divadle.
Děkuji za rozhovor.
(vy)
Vyšlo ve Větrníku č. 6
15. 10. 2003
Motto: I slovo je čin. F.X. Šalda
Pan režisér Zdeněk Piskáček velice ochotně přiběhl na telefon (ještěže ta čertovská krabička zvaná mobil, existuje) a na půdičce Krakonoše odpovídal na moje vlezlé otázky.
Tradice, ach tradice. Rokem založení souboru je rok 1815 a pak už to s určitými přeryvy pokračovalo dodnes. Dávno již nejde o jeden a týž soubor, ale přesto, co to s vámi dělá?
Tradici pociťujeme jako nutnost klást neustále vyšší a vyšší požadavky na soubor. Vždyť s krátkými přestávkami soubor funguje od dob národního obrození, jedním z jeho zakladatelů je sám velký autor a dramaturg Václav Kliment Klicpera.
Je o co se opřít. Soubor má od Adolfa Řeháka zpracovánu kroniku, která mapuje celou jeho historii. V Sadské je muzeum a v něm jsou uchovány památky na počátky činnosti souboru, na jeho nejstarší údobí. Nejstarší plakáty jsou vylepeny na víku truhlice, která zůstala po našich předchůdcích. V muzeu jsou účetní knihy, texty her i další doklady. Kronika byla napsána mnohem později, ale podle autentických dokumentů.
A stav souboru dnes?
K dnešku máme 30 členů, to jsou všichni ti, kdo k souboru patří. Soubor se snaží ročně nastudovat jednu hru pro dospělé a s ní se obvykle zúčastňujeme i soutěží.
Letos jsme uspořádali 5. ročník Pohádek s Mikulášem. Domácí soubor nastuduje pohádku, na Mikuláše ji uvede a po ní následuje mikulášská nadílka. Letos také proběhl 5. ročník Cesty pohádkovým lesem, což je procházka krásnou polabskou přírodou a pohádkové bytosti v provedení členů souboru připravují poutníkům úkoly, za něž jsou pak děti odměňovány. Cesta končí táborákem a opékáním buřtů. Všechno tohle se děje na Den dětí.
Jak je to s dramaturgií souboru, máte nějaký vyhraněný směr, kterým se chcete ubírat?
Soubor hraje Venclíkovu Druhou mízu, což je hořká komedie. Dosud jsme hráli především komedie, režie však chtěla něco trochu jiného, chtěla zkusit, co změna udělá s herci a divákem. Změna byla kvitována s pochopením v místě. Hra je výsostně dnešní, aktuální, řeší dopad vlastního neodpovědného jednání na osobu hlavního protagonisty a jeho blízkých. Na sobecké jednání doplácejí nakonec všichni.
Je velmi těžké vybrat kvalitní současnou hru domácího původu a z domácího prostředí. Dlouho jsem uvedení zvažoval, zvlášť, když sám musím hrát.
Co dál, kam bude soubor směřovat?
Soubor hraje pro diváka. Jsme rádi, když divák odchází spokojen. Hodně vyjíždíme, reprízuje se tak desetkrát. Smyslem není účast v soutěži, ale hra pro diváka. Přejeme si také, aby se naše představení líbilo i ve Vysokém, aby místní divák byl spokojený a nelitoval večera stráveného v divadle.
Děkuji za rozhovor.
(vy)
Vyšlo ve Větrníku č. 6
15. 10. 2003
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.