ZAKOPAL, Dušan: O nezbedné princezně - autorky a režisérky Ireny Kozákové souboru J. K. Tyla Meziměstí, KDP 2003
O nezbedné princezně - autorky a režisérky Ireny Kozákové souboru J. K. Tyla Meziměstí
Lze pozitivně hodnotit rozhodnutí autorky i souboru tvůrčím způsobem přistoupit k jedné z "Praštěných pohádek" Josefa Lady, v nichž je všechno naruby. Přitom základní pohádkový étos je zachován: dobro zvítězí. V tomto smyslu lze konstatovat, že předloha patří k tomu lepšímu, co a jak se v současné době dětem předkládá.
Autorka musela předlohu připravit pro rozsah uceleného představení pro děti. Proto rozvádí původní příběh o další situace či dialogy. Ne však vždy ve stejné kvalitě. Mezi osvědčené "veselé" výstupy patří dialog s nahluchlou starou princeznou, zesměšnění ješitného kouzelníka, ovládnutí loupežníků ráznou holkou atd. - to vše v duchu původní Ladovy pohádky. Minimum dramatických situací je však leckde nahrazeno mnohomluvností.
Soubor svým temperamentním přístupem a ve většině hereckých výkonů pak svou bezprostředností, upřímností a přesvědčivostí při vytváření postav a řešení situací udělal nejen něco pro děti, ale také pro sebe. Slabiny předlohy v řešení dramatických situací a jednání postav však režisérka (autorka) v některých případech řeší zvýšenou razancí vnějšího projevu herců, tj. v gestu, mimice i pohybu, který neodpovídá vždy zcela charakteru postav a vzájemným vztahům.
Tempo představení a časová délka jednotlivých jednání jsou v souladu s vnímavostí dětí předškolního a raně školního věku (původně totiž bylo avizováno 90 minut bez přestávky!).
Sympatickým rysem inscenace je způsob aktivní spolupráce s dětským publikem, který je prováděn s patřičnou mírou vkusu. Při otázkách kladených dětem je v pozitivním smyslu počítáno s jejich fanděním či antipatiemi k hrdinům či antihrdinům příběhu.
Za nejchoulostivější problém inscenace považuji určité překročení míry vkusu, v některých případech, při vytváření kontaktů s dětským publikem. Týkají se estetického a poetického poslání divadla pro děti. Podstatou dětské přirozenosti je veselost, hravost, ne však komika vyráběná dospělými pro jejich veselí a smích za každou cenu. Mám na mysli například některé výrazy koktavosti jednoho z loupežníků vyložené jeho kolegy jinak (kaka.... kakat....karty, sere....sere....serenáda, atd.), případně rýmy : blíž - blít, v řiti - řítí, atd.
Domnívám se, že přes všechna pozitiva inscenace: nasazení, bezprostřednost, zaujatost, vstřícnost k divákovi uvedené skutečnosti degradují sympatické úsilí souboru a posunují kvalitu inscenace do nižších pater.
Závěrem však nutno konstatovat, že v porovnání se současnou úrovní používaných předloh i způsobu inscenování her pro děti patří pohádka O nezbedné princezně Meziměstských k té lepší polovině.
Dušan Zakopal
Vyšlo ve Větrníku č. 6
15. 10. 2003
Lze pozitivně hodnotit rozhodnutí autorky i souboru tvůrčím způsobem přistoupit k jedné z "Praštěných pohádek" Josefa Lady, v nichž je všechno naruby. Přitom základní pohádkový étos je zachován: dobro zvítězí. V tomto smyslu lze konstatovat, že předloha patří k tomu lepšímu, co a jak se v současné době dětem předkládá.
Autorka musela předlohu připravit pro rozsah uceleného představení pro děti. Proto rozvádí původní příběh o další situace či dialogy. Ne však vždy ve stejné kvalitě. Mezi osvědčené "veselé" výstupy patří dialog s nahluchlou starou princeznou, zesměšnění ješitného kouzelníka, ovládnutí loupežníků ráznou holkou atd. - to vše v duchu původní Ladovy pohádky. Minimum dramatických situací je však leckde nahrazeno mnohomluvností.
Soubor svým temperamentním přístupem a ve většině hereckých výkonů pak svou bezprostředností, upřímností a přesvědčivostí při vytváření postav a řešení situací udělal nejen něco pro děti, ale také pro sebe. Slabiny předlohy v řešení dramatických situací a jednání postav však režisérka (autorka) v některých případech řeší zvýšenou razancí vnějšího projevu herců, tj. v gestu, mimice i pohybu, který neodpovídá vždy zcela charakteru postav a vzájemným vztahům.
Tempo představení a časová délka jednotlivých jednání jsou v souladu s vnímavostí dětí předškolního a raně školního věku (původně totiž bylo avizováno 90 minut bez přestávky!).
Sympatickým rysem inscenace je způsob aktivní spolupráce s dětským publikem, který je prováděn s patřičnou mírou vkusu. Při otázkách kladených dětem je v pozitivním smyslu počítáno s jejich fanděním či antipatiemi k hrdinům či antihrdinům příběhu.
Za nejchoulostivější problém inscenace považuji určité překročení míry vkusu, v některých případech, při vytváření kontaktů s dětským publikem. Týkají se estetického a poetického poslání divadla pro děti. Podstatou dětské přirozenosti je veselost, hravost, ne však komika vyráběná dospělými pro jejich veselí a smích za každou cenu. Mám na mysli například některé výrazy koktavosti jednoho z loupežníků vyložené jeho kolegy jinak (kaka.... kakat....karty, sere....sere....serenáda, atd.), případně rýmy : blíž - blít, v řiti - řítí, atd.
Domnívám se, že přes všechna pozitiva inscenace: nasazení, bezprostřednost, zaujatost, vstřícnost k divákovi uvedené skutečnosti degradují sympatické úsilí souboru a posunují kvalitu inscenace do nižších pater.
Závěrem však nutno konstatovat, že v porovnání se současnou úrovní používaných předloh i způsobu inscenování her pro děti patří pohádka O nezbedné princezně Meziměstských k té lepší polovině.
Dušan Zakopal
Vyšlo ve Větrníku č. 6
15. 10. 2003
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.