Amaterská Scéna: Jiráskův Hronov - čtvrtek - Myslet a nebát se. AS 7.8.2020.
Jiráskův Hronov - čtvrtek - Myslet a nebát se
DSC-1027-x2h14
90. Jiráskův Hronov Autor: Ivo Mičkal
Myslet divadlem, myslet o divadle… jedna z nejvyšších met a možností účastníka amatérských divadelních přehlídek, ergo i diváka Jiráskova Hronova. Ono je to – či měla by být - ve skutečnosti meta všech divadelníků, nejen těch na JH, ale o tom jindy. Zde je to pak meta či zájem především návštěvníka slavného PC klubu, který – jak o tom píše ve svých sloupcích prof. Císař - měl své hvězdné i slabší chvíle, ale vždy se snažil pojmenovat podstatné problémy a témata nejen zde přítomných inscenací, ale i divadla jako takového.
Činoherní | Dětské | Experimentální | Hudební | Loutkové | Poezie | Pohybové | Studentské
Je to jedna z největších předností a snad už i tradic tohoto festivalu. Je vždy – aspoň co jsem kdy na JH byl – radost do PC klubu zajít. Už jen proto, že tam jsou zvídaví a vzdělaní (a často i vtipní a bezpředsudeční) lidi – jak mezi moderátory, tak vesměs i mezi posluchači –, kteří chtějí o divadle mluvit, přemýšlet, diskutovat o něm.
Jelikož v redakci pracujeme trochu v jiném časovém režimu, než je pro PC vhodné, nedaří se mi (nám) tento klub pravidelně navštěvovat. A je to – pro nás (mě) – škoda. A mrzí mě (nás) to. Když jsem tam včera konečně (a letos poprvé) zabrousil, připadal jsem si jako „mezi svými“. Zájem o divadlo, přemýšlení o něm, diskuse, dialog. Zajímavé, fundované úvahy, inspirativní pohledy. Otevřená platforma poslouchat i se vyjádřit. Dokonce i přítomní tvůrci, kteří si občas byli nuceni vyslechnout nepříjemnou kritiku, se neošívali, nedávali oči v sloup (aspoň ne očividně) a – zdálo se mi – cítili se v daném prostředí také jako „mezi svými“. A to je oč v takovém světě běží. Slyšet se a poslouchat se. A respektovat i úplně jiný názor. Mluvit a přemýšlet vážně, zodpovědně, odvážně, s osobním ručením.
Když jsem byl vyzván, abych řekl něco o politickém divadle, nechtěl jsem mít „poučnou“ přednášku – to by dalo na celý zdejší seminář – ale asi jsem měl (či bych chtěl) říct, že politické divadlo je pro mne veškeré divadelní dění, které je společensky angažované, za čím si člověk – skrze divadlo – stojí. Jako občan, jako lidská bytost. Svým chováním, svým životním postojem, svým divadlem. V životě i v umění.
A je jedno, jde-li o mého oblíbeného Miroslava Bambuška či (aspoň zatím) vzdálené prostibořské Kočovné divadlo. Děláš-li líbivé divadlo – a klidně si jej kdokoli dělejte, nic proti tomu – pak žádné tvé představení, i když zvolíš jakýkoli žánr, nemůže být politické, promiň. Bude a je to jen forma. Možná chytrá, možná dokonce fungující, podvratná a divadelně oslnivá, působivá, ale bude a je to právě a jen ta forma. Ale politické divadlo, to je divadlem vyjádřený politický/angažovaný postoj. Dlouhodobý postoj.
Takže ptáte-li se mne, zda Kabaret proti nám! bylo politické divadlo, odpovědět neumím. Představení, které jsem zhlédl, podle mne nebylo. Klidně by mohlo být v jakékoli veřejnoprávní a neveřejnoprávní TV a lidi – i ti, proti kterým bylo asi mířeno – by jej slízli všemi deseti. Byla to zkrátka – možná jistým způsobem podvratná (to býval svým způsobem ale i rozhlasový seriál Jak se máte Vondrovi), ale kdo to pozná? – chytrá zábava s několika skvělými scénkami i pěknými písničkami. Ale neznám kontext tohoto souboru a lidí kolem něj. Možná navazují na něco, co osvětluje tuto jejich inscenaci a jsou v ní proudy a vrstvy, které při prvním – nekontextovém – zhlédnutí patrny nejsou. V tom případě se omlouvám. Agitpop to rozhodně nebyl. Ale co důležité politikum je, jsou hronovské PC-kluby. Myslet a nebát se, to je politické! Je důležité, že tu PC-klub je. A doufám furt bude. Jako angažovaný, ergo politický postoj lidí dané doby.
Vladimír Hulec
Autor: Amaterská Scéna
DSC-1027-x2h14
90. Jiráskův Hronov Autor: Ivo Mičkal
Myslet divadlem, myslet o divadle… jedna z nejvyšších met a možností účastníka amatérských divadelních přehlídek, ergo i diváka Jiráskova Hronova. Ono je to – či měla by být - ve skutečnosti meta všech divadelníků, nejen těch na JH, ale o tom jindy. Zde je to pak meta či zájem především návštěvníka slavného PC klubu, který – jak o tom píše ve svých sloupcích prof. Císař - měl své hvězdné i slabší chvíle, ale vždy se snažil pojmenovat podstatné problémy a témata nejen zde přítomných inscenací, ale i divadla jako takového.
Činoherní | Dětské | Experimentální | Hudební | Loutkové | Poezie | Pohybové | Studentské
Je to jedna z největších předností a snad už i tradic tohoto festivalu. Je vždy – aspoň co jsem kdy na JH byl – radost do PC klubu zajít. Už jen proto, že tam jsou zvídaví a vzdělaní (a často i vtipní a bezpředsudeční) lidi – jak mezi moderátory, tak vesměs i mezi posluchači –, kteří chtějí o divadle mluvit, přemýšlet, diskutovat o něm.
Jelikož v redakci pracujeme trochu v jiném časovém režimu, než je pro PC vhodné, nedaří se mi (nám) tento klub pravidelně navštěvovat. A je to – pro nás (mě) – škoda. A mrzí mě (nás) to. Když jsem tam včera konečně (a letos poprvé) zabrousil, připadal jsem si jako „mezi svými“. Zájem o divadlo, přemýšlení o něm, diskuse, dialog. Zajímavé, fundované úvahy, inspirativní pohledy. Otevřená platforma poslouchat i se vyjádřit. Dokonce i přítomní tvůrci, kteří si občas byli nuceni vyslechnout nepříjemnou kritiku, se neošívali, nedávali oči v sloup (aspoň ne očividně) a – zdálo se mi – cítili se v daném prostředí také jako „mezi svými“. A to je oč v takovém světě běží. Slyšet se a poslouchat se. A respektovat i úplně jiný názor. Mluvit a přemýšlet vážně, zodpovědně, odvážně, s osobním ručením.
Když jsem byl vyzván, abych řekl něco o politickém divadle, nechtěl jsem mít „poučnou“ přednášku – to by dalo na celý zdejší seminář – ale asi jsem měl (či bych chtěl) říct, že politické divadlo je pro mne veškeré divadelní dění, které je společensky angažované, za čím si člověk – skrze divadlo – stojí. Jako občan, jako lidská bytost. Svým chováním, svým životním postojem, svým divadlem. V životě i v umění.
A je jedno, jde-li o mého oblíbeného Miroslava Bambuška či (aspoň zatím) vzdálené prostibořské Kočovné divadlo. Děláš-li líbivé divadlo – a klidně si jej kdokoli dělejte, nic proti tomu – pak žádné tvé představení, i když zvolíš jakýkoli žánr, nemůže být politické, promiň. Bude a je to jen forma. Možná chytrá, možná dokonce fungující, podvratná a divadelně oslnivá, působivá, ale bude a je to právě a jen ta forma. Ale politické divadlo, to je divadlem vyjádřený politický/angažovaný postoj. Dlouhodobý postoj.
Takže ptáte-li se mne, zda Kabaret proti nám! bylo politické divadlo, odpovědět neumím. Představení, které jsem zhlédl, podle mne nebylo. Klidně by mohlo být v jakékoli veřejnoprávní a neveřejnoprávní TV a lidi – i ti, proti kterým bylo asi mířeno – by jej slízli všemi deseti. Byla to zkrátka – možná jistým způsobem podvratná (to býval svým způsobem ale i rozhlasový seriál Jak se máte Vondrovi), ale kdo to pozná? – chytrá zábava s několika skvělými scénkami i pěknými písničkami. Ale neznám kontext tohoto souboru a lidí kolem něj. Možná navazují na něco, co osvětluje tuto jejich inscenaci a jsou v ní proudy a vrstvy, které při prvním – nekontextovém – zhlédnutí patrny nejsou. V tom případě se omlouvám. Agitpop to rozhodně nebyl. Ale co důležité politikum je, jsou hronovské PC-kluby. Myslet a nebát se, to je politické! Je důležité, že tu PC-klub je. A doufám furt bude. Jako angažovaný, ergo politický postoj lidí dané doby.
Vladimír Hulec
Autor: Amaterská Scéna
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.