Amaterská Scéna: Loutkářská Chrudim - den šestý. AS-blogy, 5.7.2020.
Loutkářská Chrudim - den šestý
Neděle, to byla taková cílová rovinka: poslední vypětí sil na dlouhé cestě festivalem. Obzvlášť různorodý divadelní program provedl diváky z maminčiny kuchyně do dalekého Mexika, na farmu i na sídliště, do hororového lesa i mezi anděly.
Na programu byly hned dvě sólové inscenace. Nedopečený koláček Dory Bouzkové a O zvířátkách Rudy Hancvencla. Obě inscenace jsou založené na silném charismatu protagonistů, schopnosti navázat úzký kontakt s diváky a originálním humoru. Ruda Hancvencl jako vždy obohatil svou inscenaci ještě o písně vlastní výroby, jejichž kouzlo tkví v zábavně a překvapivě špatných rýmech, které je poměrně těžké si nezamilovat. Autorská inscenace Dory Bouzkové má, samozřejmě, mnohem přívětivější (a přehlednější) charakter než dryáčnická pohádka O zvířátkách. Srovnávat profesionální inscenaci s amatérskou by však nebylo fér, ačkoliv obě patří ve své kategorii k tomu nejlepšímu.
Také dnes pokračoval maraton miniaturní inscenace Prefaby, která je jen pro několik málo diváků. Kluci z Plata Company a Mir.theatre proto hrají příběh z jednoho obyčejného betonového sídliště již třetí den v řadě (a zítra pokračují). Inscenace, která je skutečně pádným argumentem v jakékoliv diskuzi o povaze či vůbec existenci objektového divadla, patří zcela jistě k tomu nejzajímavějšímu a nejinspirativnějšímu, co v letošní divadelní sezóně vzniklo.
Pro milovníky tradičnějšího pojetí loutek odehrálo Divadlo Alfa z Plzně Pozor, Zorro!. Inscenace je solidní ukázkou toho, že marionety nejsou nic zastaralého a že i v současném divadelním světě mají své místo. Alfa se sice nepouštěla do experimentů a naopak se soustředila na osvědčené metody, i tak ale vznikla inscenace hodná pozornosti.
Součástí nedělního programu byla také inscenace amatérského souboru Střípek Zlatá kniha andělů. Ta byla poměrně eklektická co se volby divadelního jazyka týká, což s sebou sice neslo řadu inscenačních problémů, tvůrcům se ale dařilo vše vynahradit svým upřímným přístupem k herectví i tvorbě.
Z profesionálních inscenací pak mohli diváci vidět ještě loutkový horor Emil – společný projekt Loutek bez hranic, Divadla T601 a Divadla b – což v pozdějších večerních hodinách vysloveně lákalo.
V neposlední řadě také někteří diváci zavítali na promítání krátkých animovaných filmů studentů FAMU, UMPRUM a Západočeské univerzity v Plzni, kterým jednoznačně dominovala Dcera Darii Kashcheevy letos nominovaná na Oscara. Ze společenské diskuze si pozorovatel mohl snadno odnést dojem, že Dcera uspěla v celosvětové konkurenci krátkých filmů primárně pro převratnou kameru. To je zřejmě pravda jen částečně, protože ani zbylé komponenty filmu nijak nezaostávají. Scénář i způsob vyprávění je precizně vybudovaný a také plnokrevné výtvarné zpracování budí obdiv. Je otázkou, kam se ještě bude (a kam se vůbec ještě může) mladá autorka ve své tvorbě posouvat – snad jedině k tomu, aby si zlatou sošku napříště skutečně potěžkala v rukou.
V pondělí už diváky čeká „jen“ velkolepé finále a oslavy za cílovou páskou v podobě prezentací výsledků seminářů. Věřím, že můj příměr ke sportovnímu výkonu se osvědčí i zítra. Že únavu v cíli vyváží spokojenost z dobře odvedené práce a všeobecné veselí.
Adéla Vondráková
Autor: Amaterská Scéna
Neděle, to byla taková cílová rovinka: poslední vypětí sil na dlouhé cestě festivalem. Obzvlášť různorodý divadelní program provedl diváky z maminčiny kuchyně do dalekého Mexika, na farmu i na sídliště, do hororového lesa i mezi anděly.
Na programu byly hned dvě sólové inscenace. Nedopečený koláček Dory Bouzkové a O zvířátkách Rudy Hancvencla. Obě inscenace jsou založené na silném charismatu protagonistů, schopnosti navázat úzký kontakt s diváky a originálním humoru. Ruda Hancvencl jako vždy obohatil svou inscenaci ještě o písně vlastní výroby, jejichž kouzlo tkví v zábavně a překvapivě špatných rýmech, které je poměrně těžké si nezamilovat. Autorská inscenace Dory Bouzkové má, samozřejmě, mnohem přívětivější (a přehlednější) charakter než dryáčnická pohádka O zvířátkách. Srovnávat profesionální inscenaci s amatérskou by však nebylo fér, ačkoliv obě patří ve své kategorii k tomu nejlepšímu.
Také dnes pokračoval maraton miniaturní inscenace Prefaby, která je jen pro několik málo diváků. Kluci z Plata Company a Mir.theatre proto hrají příběh z jednoho obyčejného betonového sídliště již třetí den v řadě (a zítra pokračují). Inscenace, která je skutečně pádným argumentem v jakékoliv diskuzi o povaze či vůbec existenci objektového divadla, patří zcela jistě k tomu nejzajímavějšímu a nejinspirativnějšímu, co v letošní divadelní sezóně vzniklo.
Pro milovníky tradičnějšího pojetí loutek odehrálo Divadlo Alfa z Plzně Pozor, Zorro!. Inscenace je solidní ukázkou toho, že marionety nejsou nic zastaralého a že i v současném divadelním světě mají své místo. Alfa se sice nepouštěla do experimentů a naopak se soustředila na osvědčené metody, i tak ale vznikla inscenace hodná pozornosti.
Součástí nedělního programu byla také inscenace amatérského souboru Střípek Zlatá kniha andělů. Ta byla poměrně eklektická co se volby divadelního jazyka týká, což s sebou sice neslo řadu inscenačních problémů, tvůrcům se ale dařilo vše vynahradit svým upřímným přístupem k herectví i tvorbě.
Z profesionálních inscenací pak mohli diváci vidět ještě loutkový horor Emil – společný projekt Loutek bez hranic, Divadla T601 a Divadla b – což v pozdějších večerních hodinách vysloveně lákalo.
V neposlední řadě také někteří diváci zavítali na promítání krátkých animovaných filmů studentů FAMU, UMPRUM a Západočeské univerzity v Plzni, kterým jednoznačně dominovala Dcera Darii Kashcheevy letos nominovaná na Oscara. Ze společenské diskuze si pozorovatel mohl snadno odnést dojem, že Dcera uspěla v celosvětové konkurenci krátkých filmů primárně pro převratnou kameru. To je zřejmě pravda jen částečně, protože ani zbylé komponenty filmu nijak nezaostávají. Scénář i způsob vyprávění je precizně vybudovaný a také plnokrevné výtvarné zpracování budí obdiv. Je otázkou, kam se ještě bude (a kam se vůbec ještě může) mladá autorka ve své tvorbě posouvat – snad jedině k tomu, aby si zlatou sošku napříště skutečně potěžkala v rukou.
V pondělí už diváky čeká „jen“ velkolepé finále a oslavy za cílovou páskou v podobě prezentací výsledků seminářů. Věřím, že můj příměr ke sportovnímu výkonu se osvědčí i zítra. Že únavu v cíli vyváží spokojenost z dobře odvedené práce a všeobecné veselí.
Adéla Vondráková
Autor: Amaterská Scéna
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.