Amaterská Scéna: 69. Loutkářská Chrudim - Den čtvrtý. AS-blogy, 2.7.2020.
69. loutkářská Chrudim - den čtvrtý
Po inspirací rozpáleném včerejšku dnes přichází drobné ochlazení. Inscenace Jak Jíra z Roztok si hrad Krakovec vystavět nechal, a přitom peklo s nebem o jeho duši bojovalo si přímo říká o provedení na nádvoří českého hradu či jarmarečních slavnostech.
Loutkové
Vidět inscenaci rakovnických na rodinném výletě, budu nadšená. Potemnělý sál a kontext Loutkářské Chrudimi však tomuto kusu dost ubírá. Přestože je na celé inscenaci vidět mnoho poctivě odvedené práce, od sepsání soudržného příběhu inspirovaného Faustem a dalšími zdroji přes vkusnou scénografii až po složení a nahrání vlastního hudebního doprovodu, příliš nového, nápaditého nebo inspirativního nepřináší.
Černý kocour Bažantovy loutkářské družiny z Poniklé je kratičká meotarová hříčka na motivy Poeovy hororové až brutální básně. Na promítacím zařízením, na práci s nímž se Tomáš Hájek specializuje, se kromě klasických kreseb a plošných loutek objevuje i krev nebo srst. Vizuálně efektní a důvtipnou stránku doplňuje osobitý a poměrně odvážný projev. Tomáš Hájek se stylizuje do psychopatického vraha a umně balancuje na hranici parodie a děsu, přičemž se obloukem vyhýbá jakékoliv trapnosti, která v podobných případech bývá nasnadě.
Součástí doprovodného programu dnes mimo jiné byl Malý princ z pražského Divadla Studia Dva. S veškerým respektem k náročnému hereckému úkolu Jana Ciny si troufám říci, že každá druhá amatérská produkce letošní Chrudimi je mnohem originálnějším příspěvkem na pole divadelní tvorby než tento podbízivý kýč.
Za inscenaci O zakleté holubičce z Loutkového divadla V Boudě jsem po svém rozhořčení z Malého prince byla tvůrcům velmi vděčná. Dramaturgicky originální pojetí pohádkového příběhu zasazeného do prostoru knihovny je zužitkováno i scénograficky, regály s knihami se mění v dějiště velmi pečlivé a povedené loutkovodičské akce převážně s manekýni s hlavovými kolíky. Zdařilá je i živá hudba, kterou má na svědomí na scéně stále přítomná kapela, a rovněž pěvecké výkony rozhodně nikoho neurazí. Souboru se bez výraznějších problémů podařilo ustát hodinový kus, který se ani na chviličku nezadrhne, což rozhodně není jednoduchou disciplínou.
Přestože nadšení z včerejška mírně opadlo, když si dnešní den rekapituluji nad skleničkou vína, zjišťuji, že u mě možná začíná kdesi potutelně rašit náklonnost amatérskému divadlu.
Veronika Švecová
Autor: Amaterská Scéna
Po inspirací rozpáleném včerejšku dnes přichází drobné ochlazení. Inscenace Jak Jíra z Roztok si hrad Krakovec vystavět nechal, a přitom peklo s nebem o jeho duši bojovalo si přímo říká o provedení na nádvoří českého hradu či jarmarečních slavnostech.
Loutkové
Vidět inscenaci rakovnických na rodinném výletě, budu nadšená. Potemnělý sál a kontext Loutkářské Chrudimi však tomuto kusu dost ubírá. Přestože je na celé inscenaci vidět mnoho poctivě odvedené práce, od sepsání soudržného příběhu inspirovaného Faustem a dalšími zdroji přes vkusnou scénografii až po složení a nahrání vlastního hudebního doprovodu, příliš nového, nápaditého nebo inspirativního nepřináší.
Černý kocour Bažantovy loutkářské družiny z Poniklé je kratičká meotarová hříčka na motivy Poeovy hororové až brutální básně. Na promítacím zařízením, na práci s nímž se Tomáš Hájek specializuje, se kromě klasických kreseb a plošných loutek objevuje i krev nebo srst. Vizuálně efektní a důvtipnou stránku doplňuje osobitý a poměrně odvážný projev. Tomáš Hájek se stylizuje do psychopatického vraha a umně balancuje na hranici parodie a děsu, přičemž se obloukem vyhýbá jakékoliv trapnosti, která v podobných případech bývá nasnadě.
Součástí doprovodného programu dnes mimo jiné byl Malý princ z pražského Divadla Studia Dva. S veškerým respektem k náročnému hereckému úkolu Jana Ciny si troufám říci, že každá druhá amatérská produkce letošní Chrudimi je mnohem originálnějším příspěvkem na pole divadelní tvorby než tento podbízivý kýč.
Za inscenaci O zakleté holubičce z Loutkového divadla V Boudě jsem po svém rozhořčení z Malého prince byla tvůrcům velmi vděčná. Dramaturgicky originální pojetí pohádkového příběhu zasazeného do prostoru knihovny je zužitkováno i scénograficky, regály s knihami se mění v dějiště velmi pečlivé a povedené loutkovodičské akce převážně s manekýni s hlavovými kolíky. Zdařilá je i živá hudba, kterou má na svědomí na scéně stále přítomná kapela, a rovněž pěvecké výkony rozhodně nikoho neurazí. Souboru se bez výraznějších problémů podařilo ustát hodinový kus, který se ani na chviličku nezadrhne, což rozhodně není jednoduchou disciplínou.
Přestože nadšení z včerejška mírně opadlo, když si dnešní den rekapituluji nad skleničkou vína, zjišťuji, že u mě možná začíná kdesi potutelně rašit náklonnost amatérskému divadlu.
Veronika Švecová
Autor: Amaterská Scéna
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.