Amaterská Scéna: 69. Loutkářská Chrudim - Den druhý. AS-blogy, 3.7.2020.

Loutkářská Chrudim - den druhý

První celý den chrudimského víření se sice nesl v neúprosném parnu červencového slunce, ale ani vysoké teploty nezabránily nadšení seminaristů, lektorů, porotců, kritiků, diváků i náhodných kolemjdoucích. Chrudim po roce znovu ožila jedinečnou festivalovou atmosférou.

Loutkové


Loutky amatérů i profesionálů, posezení ve stanu za Divadlem Karla Pippicha, máchání nohou v chladném potůčku, vášnivé diskuze a především setkání. Jako kdyby to bylo včera. Zvyknout si na festivalový chod je jako po letech sednout na kolo. Nabitý program nás zavedl od Kašpárka, do Pákistánu, i ke hvězdám. Po roce se opět všichni míjíme v chrudimských uličkách a máme radost, že tady po období izolace můžeme být – dnes poprvé bez roušek a do pozdních nočních hodin.
Ema Šlechtová

Udělat z chudosti přednost

Království je v krizi. Princezna se chce vdávat, ale není ženich k mání, vzácnému zlatonosnému ptákovi se nechce snášet a zlá ježibaba v lese chystá vývar z princezny k omládnutí. Kdo tohle může vyřešit? No jedině Kašpárek. Inscenace v podání i režii Jaroslava Ipsera čerpá z loutkářských tradic i klišé a zároveň se jim tak trochu vysmívá. Výsměch ale vychází z loutkářského srdce, takže je cítit, že to s tím shazováním není tak úplně vyhrocené. Zpracování loutek využívá poněkud prvoplánové ale stále vtipné kousky a vychytávky. Loupežník si svůj geniální úkryt v podobě stromu nosí na zádech, Čert se umí roztáhnout do dvojnásobných rozměrů, Kašpárek ve své vytíženosti ani nepoužívá nožky, ale vypomáhá si kolečkem a z Ptáka jako velké finále vypadne zlatý hřeb, tedy pardon, zlaté vejce.

Loutkoherectví je spíše surovějšího rázu, plno mlácení a sekání loutkami o zem. Ani výtvarně nejsou loutky kdovíjak přepečlivě vyhotovené, ale to vše zapadá do rázu inscenace, která je natolik spojena s bavičstvím jediného vystupujícího, že jí jako tvaru dokonce neuškodí, když se na kus prvního jednání zapomene, a ze začátku druhého se skokem vracíme na konec dějství předešlého. Naopak, přiznaná chyba v kontextu této hříčky zafunguje jako sblížení diváka s vodičovou osobností a veškeré zbytky vážnosti se rozplynou. Chudičká scénografie, která se proměňuje použitím různě barevných šátků a prostírání, inscenaci velmi sluší. Loutky jsou dost barevné na to, aby se jejich výraznost tříštila s malovanou nebo jinak podrobně zdobenou kulisou. Přesto Jaroslav Ipser její „přestavbu“ využívá k miniforbínkám, kdy opět upozorní na nejrůznější bohaté efekty, o které by diváky nerad připravil, a tak je nechá užít si úspornější a hlavně samostojné varianty hudebního doprovodu nebo velkolepého light-designu. Kašpárek to zařídí je vřelou parodií na sebe samu, která jistě potěší, ale možná by potěšila ještě více, kdyby se o pár minut zkrátila a tím nabrala na spádu a dynamice, jelikož používané postupy se po chvíli trochu okoukají.
Veronika Švecová

Autor: Amaterská Scéna
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?

Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.

Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.

Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':