JIRSOVÁ, Zuzana: Přehlídka dětské recitace, Český Krumlov, 25.–26. 4. 2019. Deník Dětské scény, č. 0., str. 6-7, 7.6.2018.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACEČESKÝ KRUMLOV, 25. – 26. 4. 2019
Tak jako v minulých ročnících bylo i letošní setkání recitátorů v Českém Krumlově skutečným svátkem interpretace poezie a prózy. Během dvou dní vystoupilo ve slavnostních prostorách Prokyšova sálu 47 dětí. O dětské i dospělé účastníky bylo ze stany pořádající instituce (DDM český Krumlov) vlídně a bezchybně postaráno. Duší krumlovské přehlídky je již po vícero let organizátorka Marie Smeykalová, která dokáže být na sto místech současně, nesčetné prosby, dotazy a povinnosti zvládá a řeší s úsměvem.
Zahřívací dramatické dílny pro všechny kategorie byly tentokrát svěřeny Veronice Holcové. Pod Veroničiným vedením se děti protáhly, nadechly, rozmluvily, zasmály, vešly do kontaktu – a pakliže přijížděly s trémou, ve cvičeních a hrách na ni zapomněly. Výstupy recitátorů jasným hlasem a s přehledem uváděl Ondřej Smeykal, vrstevník účastníků 4. kategorie.
Třetí kategorie, čtvrtek 25. dubna
Přehlídku zahájilo třináct mladých recitátorů, ovšem jen někteří nabídli svůj pohled na text a téma. Přednes často zdobily prvky dodané zvnějšku, prvoplánové a popisné modulace bez vztahu ke kompozici. Jindy řeč plynula kultivovaně, ale celkovému projevu chyběl nadhled nebo představa. Právě za osobitý přístup k básni Chci-li zmizet beze stopy (J. H. Krchovský) získal čestné uznání Jakub Kasper. Přes nejistoty technického rázu působil Jakubův projev uvěřitelně i při přednesu Puškinovy básně Vězeň. Čestné uznání si odvezl také Mikuláš Smetana, který s porozuměním přednesl Prévertův text Kůň na ostrově. V dialozích přirozeným způsobem odlišoval a charakterizoval postavy, sděloval svůj názor a sdělení vedl až k pointě. V póze Jiřího Suchého Červ Mikuláš ukázal, že rozumí hře se slovy, že se jí baví a svou radost dovede přenést na diváky.
Na celostátní přehlídku postupuje Kryštof Brand. Přednesem básně Jak namalovat portrét ptáka (Jacques Prévert) ukázal, že je tím, co říká, zaujatý a že na základě svých představ dovede sdělit atmosféru. Celkovému vyznění by prospělo, kdyby svůj projev v úvodních verších odlehčil, zobyčejněl. V Černíkově básni Sen nejmocnějšího z nejmocnějších Kryštof pěkně zacházel s veršem, gradací a kultivovaným projevem dovedl své sdělení k pointě. Kultivované vystupování a přednes patří i k postupující recitátorce Viktorii Mohňanské. Zvolila si vskutku náročné texty lišící se formou, zacházením se slovem – ale zároveň jaksi příbuzné pro svůj hravý a jemný humor. Pohádka o abecedním pořádku od Petra Nikla vyžaduje i od čtenáře soustředění, aby pochopil a přišel na chuť autorovu zahrávání si s názvy zvířat a následnou pointou. Díky tomu, že Viktorka chápe nejenom hravé obměny slov, ale i o co v textu jde, vypráví a je schopná udržet si nadhled. Pomocí stylizace umí předat svou radost ze hry divákům. V interpretaci Skácelovy básně Uspávanka s vosou, která píchla Viktorii byl Viktorčin přednes náhle až nepřirozeně tichý. Ačkoli je patrné, že recitátorka ví, o čem mluví a je dobrou vypravěčkou, divák se v tomto případě ve vývoji dění ztrácel. Je možné, že toto Skácelovo lyricko-epické a zároveň hravé „uspávání“ přesahuje síly a dovednosti recitátora třetí kategorie.
Čtvrtá kategorie, čtvrtek 25. dubna
Škoda, že i v nejvyšší kategorii nedokázali někteří z devíti vystupujících sdělovat verše po smyslu a v próze dělili větu na drobné úseky. V několika případech se text nepotkal s osobou recitátora.
Svérázné a místy ledabylé pojetí textu Občanský průkaz (Petr Šabach), které předvedl Erik Cimfe, zaujalo svou otevřeností. Bylo patrné, že recitátora text baví a má chuť ho sdělit. Svůj skutečný zájem Erik projevil i v přednesu básně Galileo Galilei (Miroslav Holub). Ač porušoval autorem danou formu, nezřetelně vyslovoval a uchýlil se k mechanické intonaci refrénu, jeho výpověď vyzněla opravdově, poctivě. Erik Cimfe si odvezl čestné uznání. Stejné ocenění získal Pavel Koláček. V básních Mezi tupci (Jiří Kolář) a v textu účastníka slam poetry, který si říká Dr. Filipitsch, Umění lhát (feat. Jim Carrey) objevil témata, která ho zajímají a chce je sdělovat. Zatím si však neumí poradit s formou, z veršů se často stává próza. Přes veškeré nedostatky ve spojení s texty a tématy působil pravdivě a zaujal.
Další svéráznou osobností krumlovské přehlídky se ukázal být Filip Škarda, který pro osobitý přístup k textu Jiřího Suchého Z deníku praktické dívky Zuzany (zde transponováno do mužského rodu Z deníku praktického chlapce) aLíná kachna od Ivana Wernischepostoupil na celostátní přehlídku. Společným znakem pro obě Filipova vystoupení je příjemný odstup. Recitátorův nadhled přirozeně vyplývá ze znalosti textů, z pochopení a osobního zpracování humorného ladění či absurdity. V některých momentech ale zdůrazňuje svůj pohled na věc posazením hlasu a intonací. Tento výrazový prostředek by se však mohl zvrhnout v nežádoucí šarži. V textu Jiřího Suchého by měl věnovat více pozornosti veršované části. Dále na celostátní přehlídku postupujezkušená a kultivovaná recitátorkaKarolína Jasovská, která umí divákům zprostředkovat své pojetí závažné prózy Úvahy ve sklepě (István Örkény) a zároveň i hravé napětí básněMalá holčička stahuje ubrus (Wisława Szymborska). Zvolené texty se naprosto liší atmosférou, formou i poselstvím. Karolína k nim přistupuje s velkou dávkou vnitřního pochopení, a přitom je její projev civilní. Čili: vypráví bez nadbytečného sentimentu, výrazové prostředky nezneužívá k ilustraci, nedodává nadbytečnou cituplnost – je upřímná. Zároveň svá sdělení vědomě komponuje od expozice k pointě. Přesto bylo recitátorce doporučeno více pozornosti věnovat již samotnému nadpisu (Malá holčička stahuje ubrus), uvést překladatele a v závěru básně potvrdit svou pozici pozorovatele a komentátora. Po doznění textu Istvána Örkénye pak dopřát divákovi čas na katarzi.
Ve čtvrtek 25. dubna posuzoval vystoupení recitátorů 3. a 4. kategorie následující lektorský a abecedně vyjmenovaný sbor: Lenka Ebelová, Zuzana Jirsová, Jiří Pokorný, Jaroslav Provazník, Ema Zámečníková.
Za významného přispění Jaroslava Provazníka zprávu o vystoupení recitátorů 3. a 4. kategorie zapsala Zuzana Jirsová.
První kategorie, pátek 26. dubna
Stejně jako v minulém roce nejmladší recitátoři potěšili divákovo oko i ucho – asi proto, že vzhledem k věku jsou bezprostřední, neumějí ještě „vytvářet umění“. Sem tam se sice objevila nadbytečná a nacvičená gesta nebo se těm bázlivějším nepodařilo zvednout oči od podlahy, celkově však měla kategorie dobrou úroveň. Mnoha recitátorům se podařilo odlišit přímou řeč a dokonce ji plynule spojit s větou uvozovací, dialogy vyzněly většinou přirozeně, bez nadbytečných modulací. Čtyřem ze třinácti vystupujících udělila porota čestné uznání.
Beáta Brandová předala divákům báseň Františka Halase Jak přišla hrdlička k pásku. Sdělovala s pochopením, se vztahem a jasnou představou. Dokázala přirozeně oddělit popis situace od přímé řeči, aniž by přehrávala. Šťastné potkání Kahounova textu Sluníčko a zlatá rybka s chlapcem nabitým energií působilo až neskutečně. Ovšem nezapůsobilo jen kouzlo osobnosti. Maxim Dlouhý se ukázal jako poučený recitátor, který zvládá přímé řeči, dbá na výstavbu a pěkně mluví. Pravda, mohl by trochu zbrzdit, aby to všechno, co v sobě má, mohl vstřebat i divák. K podobnému splynutí, kdy můžeme říci, že text přednášejícímu sluší, umí ho sdělit a chápe humor, došlo i během vystoupení Vojtěcha Houšky s textem Emanuela Frynty Kráva. Stejně tak, i když v jemnější, velmi kultivované podobě a zároveň s nadhledem i s pochopením Fryntova humoru předala své sdělení Mia Řeřichová v básničce Óda na lelky.
Druhá kategorie, 26. dubna
U recitátorů této kategorie převládala próza. V porovnání s mladšími dětmi se častěji vyskytlo „nepotkání se s textem“, dělení vět na nepatřičné úseky nebo zbytečný spěch.
Civilně, bez umělých příkras, sentimentu a bez výše uvedených chyb přednesla úryvek z knihy Kristiny Ohlssonové Kamenní andělé Barbora Zachová. Pět z celkového počtu 12 vystupujících získalo čestné uznání a nebo postup do Svitav na celostátní přehlídku. Čestným uznáním byly oceněny recitátorky, které pojednaly Macourkovy texty. Adéla Hančová vystoupila s textem O Kateřince a tlustém červeném svetru. Osobitým a věku odpovídajícím způsobem převyprávěla prózu Dopis a známka Šarlota Harajová. (Nutno zmínit, že Šarlota vycházela z podivného přepisu, který absolutně nerespektuje autorem danou formu – takže vlastně vznikl útvar v podstatě „nemacourkovský“.) Matyáš Ludvík ukázal, že rozumí a že souzní se zápisem Grega Heffleyho, hrdiny Deníku malého poseroutky (Jeff Kinney).
Na celostátní přehlídku postupuje pozorná čtenářka Táňa Smeykalová. Kniha Tobiáš Lolness (Timothée de Frombelle) ji oslovuje a velice dobře ji zná. K přednesu si vybrala první kapitolu nazvanou Štvanice. Táňa je dobrou a kultivovanou vypravěčkou, sděluje vázaně, po smyslu. Snad právě proto, že je zaujata celkovým pohledem, vkládá do svého projevu již od začátku poetický přídech, později intonací napovídá, že jde o velkou tragédii – ovšem divák, který nezná celek, tápe. Přes zmíněné připomínky si Táňa, která se ve svém věku chopila nesnadného úkolu, zaslouží pozornost a uznání. Kristýna Sovová, která rovněž postupuje, zvolila žánrově zcela odlišný minipříběh O zlobivé Žofince od Daniila Ivanoviče Charmse. Kristýně se díky pozici vypravěče - pozorovatele povedlo navázat komunikaci a nastolit hravou atmosféru vzájemného porozumění. Její projev je přirozený, sděluje, co ve své fantazii vidí. Literární podoba nespěje k výrazné pointě. Ač poslední věta textu končí vykřičníkem, nastává spíše prostor pro otázku a domýšlení se, co asi bude dál – což je pro recitátora druhé kategorie poměrně těžký úkol. Díky jasné osobní představě i tuto pasáž Kristýna zvládla.
Vystoupení recitátorů 1. a 2. kategorie sledoval následující lektorský sbor: Lenka Ebelová, Veronika Holcová, Zuzana Jirsová, Hana Patrasová, Jiří Pokorný.
Zuzana Jirsová
Tak jako v minulých ročnících bylo i letošní setkání recitátorů v Českém Krumlově skutečným svátkem interpretace poezie a prózy. Během dvou dní vystoupilo ve slavnostních prostorách Prokyšova sálu 47 dětí. O dětské i dospělé účastníky bylo ze stany pořádající instituce (DDM český Krumlov) vlídně a bezchybně postaráno. Duší krumlovské přehlídky je již po vícero let organizátorka Marie Smeykalová, která dokáže být na sto místech současně, nesčetné prosby, dotazy a povinnosti zvládá a řeší s úsměvem.
Zahřívací dramatické dílny pro všechny kategorie byly tentokrát svěřeny Veronice Holcové. Pod Veroničiným vedením se děti protáhly, nadechly, rozmluvily, zasmály, vešly do kontaktu – a pakliže přijížděly s trémou, ve cvičeních a hrách na ni zapomněly. Výstupy recitátorů jasným hlasem a s přehledem uváděl Ondřej Smeykal, vrstevník účastníků 4. kategorie.
Třetí kategorie, čtvrtek 25. dubna
Přehlídku zahájilo třináct mladých recitátorů, ovšem jen někteří nabídli svůj pohled na text a téma. Přednes často zdobily prvky dodané zvnějšku, prvoplánové a popisné modulace bez vztahu ke kompozici. Jindy řeč plynula kultivovaně, ale celkovému projevu chyběl nadhled nebo představa. Právě za osobitý přístup k básni Chci-li zmizet beze stopy (J. H. Krchovský) získal čestné uznání Jakub Kasper. Přes nejistoty technického rázu působil Jakubův projev uvěřitelně i při přednesu Puškinovy básně Vězeň. Čestné uznání si odvezl také Mikuláš Smetana, který s porozuměním přednesl Prévertův text Kůň na ostrově. V dialozích přirozeným způsobem odlišoval a charakterizoval postavy, sděloval svůj názor a sdělení vedl až k pointě. V póze Jiřího Suchého Červ Mikuláš ukázal, že rozumí hře se slovy, že se jí baví a svou radost dovede přenést na diváky.
Na celostátní přehlídku postupuje Kryštof Brand. Přednesem básně Jak namalovat portrét ptáka (Jacques Prévert) ukázal, že je tím, co říká, zaujatý a že na základě svých představ dovede sdělit atmosféru. Celkovému vyznění by prospělo, kdyby svůj projev v úvodních verších odlehčil, zobyčejněl. V Černíkově básni Sen nejmocnějšího z nejmocnějších Kryštof pěkně zacházel s veršem, gradací a kultivovaným projevem dovedl své sdělení k pointě. Kultivované vystupování a přednes patří i k postupující recitátorce Viktorii Mohňanské. Zvolila si vskutku náročné texty lišící se formou, zacházením se slovem – ale zároveň jaksi příbuzné pro svůj hravý a jemný humor. Pohádka o abecedním pořádku od Petra Nikla vyžaduje i od čtenáře soustředění, aby pochopil a přišel na chuť autorovu zahrávání si s názvy zvířat a následnou pointou. Díky tomu, že Viktorka chápe nejenom hravé obměny slov, ale i o co v textu jde, vypráví a je schopná udržet si nadhled. Pomocí stylizace umí předat svou radost ze hry divákům. V interpretaci Skácelovy básně Uspávanka s vosou, která píchla Viktorii byl Viktorčin přednes náhle až nepřirozeně tichý. Ačkoli je patrné, že recitátorka ví, o čem mluví a je dobrou vypravěčkou, divák se v tomto případě ve vývoji dění ztrácel. Je možné, že toto Skácelovo lyricko-epické a zároveň hravé „uspávání“ přesahuje síly a dovednosti recitátora třetí kategorie.
Čtvrtá kategorie, čtvrtek 25. dubna
Škoda, že i v nejvyšší kategorii nedokázali někteří z devíti vystupujících sdělovat verše po smyslu a v próze dělili větu na drobné úseky. V několika případech se text nepotkal s osobou recitátora.
Svérázné a místy ledabylé pojetí textu Občanský průkaz (Petr Šabach), které předvedl Erik Cimfe, zaujalo svou otevřeností. Bylo patrné, že recitátora text baví a má chuť ho sdělit. Svůj skutečný zájem Erik projevil i v přednesu básně Galileo Galilei (Miroslav Holub). Ač porušoval autorem danou formu, nezřetelně vyslovoval a uchýlil se k mechanické intonaci refrénu, jeho výpověď vyzněla opravdově, poctivě. Erik Cimfe si odvezl čestné uznání. Stejné ocenění získal Pavel Koláček. V básních Mezi tupci (Jiří Kolář) a v textu účastníka slam poetry, který si říká Dr. Filipitsch, Umění lhát (feat. Jim Carrey) objevil témata, která ho zajímají a chce je sdělovat. Zatím si však neumí poradit s formou, z veršů se často stává próza. Přes veškeré nedostatky ve spojení s texty a tématy působil pravdivě a zaujal.
Další svéráznou osobností krumlovské přehlídky se ukázal být Filip Škarda, který pro osobitý přístup k textu Jiřího Suchého Z deníku praktické dívky Zuzany (zde transponováno do mužského rodu Z deníku praktického chlapce) aLíná kachna od Ivana Wernischepostoupil na celostátní přehlídku. Společným znakem pro obě Filipova vystoupení je příjemný odstup. Recitátorův nadhled přirozeně vyplývá ze znalosti textů, z pochopení a osobního zpracování humorného ladění či absurdity. V některých momentech ale zdůrazňuje svůj pohled na věc posazením hlasu a intonací. Tento výrazový prostředek by se však mohl zvrhnout v nežádoucí šarži. V textu Jiřího Suchého by měl věnovat více pozornosti veršované části. Dále na celostátní přehlídku postupujezkušená a kultivovaná recitátorkaKarolína Jasovská, která umí divákům zprostředkovat své pojetí závažné prózy Úvahy ve sklepě (István Örkény) a zároveň i hravé napětí básněMalá holčička stahuje ubrus (Wisława Szymborska). Zvolené texty se naprosto liší atmosférou, formou i poselstvím. Karolína k nim přistupuje s velkou dávkou vnitřního pochopení, a přitom je její projev civilní. Čili: vypráví bez nadbytečného sentimentu, výrazové prostředky nezneužívá k ilustraci, nedodává nadbytečnou cituplnost – je upřímná. Zároveň svá sdělení vědomě komponuje od expozice k pointě. Přesto bylo recitátorce doporučeno více pozornosti věnovat již samotnému nadpisu (Malá holčička stahuje ubrus), uvést překladatele a v závěru básně potvrdit svou pozici pozorovatele a komentátora. Po doznění textu Istvána Örkénye pak dopřát divákovi čas na katarzi.
Ve čtvrtek 25. dubna posuzoval vystoupení recitátorů 3. a 4. kategorie následující lektorský a abecedně vyjmenovaný sbor: Lenka Ebelová, Zuzana Jirsová, Jiří Pokorný, Jaroslav Provazník, Ema Zámečníková.
Za významného přispění Jaroslava Provazníka zprávu o vystoupení recitátorů 3. a 4. kategorie zapsala Zuzana Jirsová.
První kategorie, pátek 26. dubna
Stejně jako v minulém roce nejmladší recitátoři potěšili divákovo oko i ucho – asi proto, že vzhledem k věku jsou bezprostřední, neumějí ještě „vytvářet umění“. Sem tam se sice objevila nadbytečná a nacvičená gesta nebo se těm bázlivějším nepodařilo zvednout oči od podlahy, celkově však měla kategorie dobrou úroveň. Mnoha recitátorům se podařilo odlišit přímou řeč a dokonce ji plynule spojit s větou uvozovací, dialogy vyzněly většinou přirozeně, bez nadbytečných modulací. Čtyřem ze třinácti vystupujících udělila porota čestné uznání.
Beáta Brandová předala divákům báseň Františka Halase Jak přišla hrdlička k pásku. Sdělovala s pochopením, se vztahem a jasnou představou. Dokázala přirozeně oddělit popis situace od přímé řeči, aniž by přehrávala. Šťastné potkání Kahounova textu Sluníčko a zlatá rybka s chlapcem nabitým energií působilo až neskutečně. Ovšem nezapůsobilo jen kouzlo osobnosti. Maxim Dlouhý se ukázal jako poučený recitátor, který zvládá přímé řeči, dbá na výstavbu a pěkně mluví. Pravda, mohl by trochu zbrzdit, aby to všechno, co v sobě má, mohl vstřebat i divák. K podobnému splynutí, kdy můžeme říci, že text přednášejícímu sluší, umí ho sdělit a chápe humor, došlo i během vystoupení Vojtěcha Houšky s textem Emanuela Frynty Kráva. Stejně tak, i když v jemnější, velmi kultivované podobě a zároveň s nadhledem i s pochopením Fryntova humoru předala své sdělení Mia Řeřichová v básničce Óda na lelky.
Druhá kategorie, 26. dubna
U recitátorů této kategorie převládala próza. V porovnání s mladšími dětmi se častěji vyskytlo „nepotkání se s textem“, dělení vět na nepatřičné úseky nebo zbytečný spěch.
Civilně, bez umělých příkras, sentimentu a bez výše uvedených chyb přednesla úryvek z knihy Kristiny Ohlssonové Kamenní andělé Barbora Zachová. Pět z celkového počtu 12 vystupujících získalo čestné uznání a nebo postup do Svitav na celostátní přehlídku. Čestným uznáním byly oceněny recitátorky, které pojednaly Macourkovy texty. Adéla Hančová vystoupila s textem O Kateřince a tlustém červeném svetru. Osobitým a věku odpovídajícím způsobem převyprávěla prózu Dopis a známka Šarlota Harajová. (Nutno zmínit, že Šarlota vycházela z podivného přepisu, který absolutně nerespektuje autorem danou formu – takže vlastně vznikl útvar v podstatě „nemacourkovský“.) Matyáš Ludvík ukázal, že rozumí a že souzní se zápisem Grega Heffleyho, hrdiny Deníku malého poseroutky (Jeff Kinney).
Na celostátní přehlídku postupuje pozorná čtenářka Táňa Smeykalová. Kniha Tobiáš Lolness (Timothée de Frombelle) ji oslovuje a velice dobře ji zná. K přednesu si vybrala první kapitolu nazvanou Štvanice. Táňa je dobrou a kultivovanou vypravěčkou, sděluje vázaně, po smyslu. Snad právě proto, že je zaujata celkovým pohledem, vkládá do svého projevu již od začátku poetický přídech, později intonací napovídá, že jde o velkou tragédii – ovšem divák, který nezná celek, tápe. Přes zmíněné připomínky si Táňa, která se ve svém věku chopila nesnadného úkolu, zaslouží pozornost a uznání. Kristýna Sovová, která rovněž postupuje, zvolila žánrově zcela odlišný minipříběh O zlobivé Žofince od Daniila Ivanoviče Charmse. Kristýně se díky pozici vypravěče - pozorovatele povedlo navázat komunikaci a nastolit hravou atmosféru vzájemného porozumění. Její projev je přirozený, sděluje, co ve své fantazii vidí. Literární podoba nespěje k výrazné pointě. Ač poslední věta textu končí vykřičníkem, nastává spíše prostor pro otázku a domýšlení se, co asi bude dál – což je pro recitátora druhé kategorie poměrně těžký úkol. Díky jasné osobní představě i tuto pasáž Kristýna zvládla.
Vystoupení recitátorů 1. a 2. kategorie sledoval následující lektorský sbor: Lenka Ebelová, Veronika Holcová, Zuzana Jirsová, Hana Patrasová, Jiří Pokorný.
Zuzana Jirsová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.