Plzeň, Sofranza, GARDAVSKÝ, Vladimír: Válka mezi muži a ženami zůstala bez vítěze. PLŽ – Plzeňský literární život č. 6/2019, příloha Listy Ason-klubu, str. 8.
Válka mezi muži a ženami zůstala bez vítěze
Vladimír Gardavský
Brzy po uvedení detektivní hry Jakuba Vyhnálka Dva z devíti zdařile evokující tísnivou atmosféru dramatických děl Aghaty Christie přikročil plzeňský divadelní soubor Sofranza k uskutečnění vlastního ambiciózního projektu, k nastudování autorské inscenace své kmenové režisérky Andrey Řeháčkové Žena pro Dona Juana. Autorka před časem již na prknech Divadla Dialog s týmž souborem inscenovala svoji hru Slavný soude inspirovanou soudničkami Františka Němce. Tentokrát zkomponovala neodvozený text svébytně se zařazující mezi četné opusy dotýkající se juanovské legendy. A mile překvapila. Dopracovala se k maximálně účinné výstavbě komedie, respektovala zákonitosti přirozeně plynoucí jevištní řeči i uspořádání jevištního času. A také jako režisérka objevila nejedno tajemství, jak optimálně organizovat svůj příběh na jevišti s využitím lehkého slovního šermu i mizanscén.
Vlastní příběh jako by navazoval na slavnou Moliérovu tragikomedii, Juan na jednom místě vzpomíná na tragický osud Elvíry, kterou opustil. Vnitřním ustrojením však Řeháčkové hrdina toho Moliérova spíše předznamenává. Ještě to není ten unavený bezbožník marně hledající meze své poživačnosti. Je to mladík, který objevil půvaby a sílu svých lichotek a ženy díky nim pak milovaly spíše svůj odraz v Juanových očích než jeho samotného. Juan je už od počátku hry přesvědčen, že nikdy nelže, že ženám sděluje, co cítí před vyprcháním svého okouzlení. Autorka ví, že střetávání mužského a ženského elementu a jejich pohledu na svět bude trvat věčně a dívá se na něj se sympatickým nadhledem. Jsme svědky útěku rozjíveného Dona Juana (Martin Žižka) s jeho zemitým sluhou Mateem (Jan Paur) po některém z jejich nevydařených dobrodružství. Doputují až do venkovského sídla šaramantní mladé vdovy Doni Isabelly (Andrea Řeháčková), o kterou nejčastěji v době podávání oběda usiluje neodbytný soused Oscar (Michal Peleška). V té době na návštěvě u Isabelly pobývají i její naivní mladší sestra Tia (Štěpánka Skálová) toužící po romantické lásce, svěží koketka Marisa (Martina Chalupská), která si zatím žádným mužem hlavu poplést nenechala, uštěpačná Daira (Tereza Danihlíková), která je zasnoubena s mužem, kterého nemiluje a už pět let vdaná, nudící se Rosa (Jana Turjanicová, alternuje Lada Heřmanová). Talentovaná autorka vystihla, jaké polohy budou jednotlivým hercům nejlépe vyhovovat, drobné nepřesnosti v temporytmu představení se jistě v průběhu repríz vytratí.
Nadmíru poučnou inscenaci pro muže hudbou doprovodil Vojtěch Frank a citlivě nasvítil Miroslav Herejk.
Psáno pro PLŽ – Plzeňský literární život č. 6/2019, přílohu Listy Ason-klubu, str. 8.
Vladimír Gardavský
Brzy po uvedení detektivní hry Jakuba Vyhnálka Dva z devíti zdařile evokující tísnivou atmosféru dramatických děl Aghaty Christie přikročil plzeňský divadelní soubor Sofranza k uskutečnění vlastního ambiciózního projektu, k nastudování autorské inscenace své kmenové režisérky Andrey Řeháčkové Žena pro Dona Juana. Autorka před časem již na prknech Divadla Dialog s týmž souborem inscenovala svoji hru Slavný soude inspirovanou soudničkami Františka Němce. Tentokrát zkomponovala neodvozený text svébytně se zařazující mezi četné opusy dotýkající se juanovské legendy. A mile překvapila. Dopracovala se k maximálně účinné výstavbě komedie, respektovala zákonitosti přirozeně plynoucí jevištní řeči i uspořádání jevištního času. A také jako režisérka objevila nejedno tajemství, jak optimálně organizovat svůj příběh na jevišti s využitím lehkého slovního šermu i mizanscén.
Vlastní příběh jako by navazoval na slavnou Moliérovu tragikomedii, Juan na jednom místě vzpomíná na tragický osud Elvíry, kterou opustil. Vnitřním ustrojením však Řeháčkové hrdina toho Moliérova spíše předznamenává. Ještě to není ten unavený bezbožník marně hledající meze své poživačnosti. Je to mladík, který objevil půvaby a sílu svých lichotek a ženy díky nim pak milovaly spíše svůj odraz v Juanových očích než jeho samotného. Juan je už od počátku hry přesvědčen, že nikdy nelže, že ženám sděluje, co cítí před vyprcháním svého okouzlení. Autorka ví, že střetávání mužského a ženského elementu a jejich pohledu na svět bude trvat věčně a dívá se na něj se sympatickým nadhledem. Jsme svědky útěku rozjíveného Dona Juana (Martin Žižka) s jeho zemitým sluhou Mateem (Jan Paur) po některém z jejich nevydařených dobrodružství. Doputují až do venkovského sídla šaramantní mladé vdovy Doni Isabelly (Andrea Řeháčková), o kterou nejčastěji v době podávání oběda usiluje neodbytný soused Oscar (Michal Peleška). V té době na návštěvě u Isabelly pobývají i její naivní mladší sestra Tia (Štěpánka Skálová) toužící po romantické lásce, svěží koketka Marisa (Martina Chalupská), která si zatím žádným mužem hlavu poplést nenechala, uštěpačná Daira (Tereza Danihlíková), která je zasnoubena s mužem, kterého nemiluje a už pět let vdaná, nudící se Rosa (Jana Turjanicová, alternuje Lada Heřmanová). Talentovaná autorka vystihla, jaké polohy budou jednotlivým hercům nejlépe vyhovovat, drobné nepřesnosti v temporytmu představení se jistě v průběhu repríz vytratí.
Nadmíru poučnou inscenaci pro muže hudbou doprovodil Vojtěch Frank a citlivě nasvítil Miroslav Herejk.
Psáno pro PLŽ – Plzeňský literární život č. 6/2019, přílohu Listy Ason-klubu, str. 8.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.