GARDAVSKÝ, Vladimír: Na Jižním předměstí se daří dokumentárnímu divadlu. PLŽ – Plzeňský literární život č. 6/2019, příloha Listy Ason-klubu, str. 6.
Na Jižním předměstí se daří dokumentárnímu divadlu
Vladimír Gardavský
Pod patronací Johanu, plzeňského centra pro kulturní a sociální projekty, a pod střechou nádražní budovy zvané Moving Station, vznikl zásluhou rezidenčních programů neobyčejně tvořivý prostor pro dokumentární divadlo. Přínosný a poutavý byl už první takový projekt pojmenovaný Internet věcí přibližující problémy cizinců žijících v Čechách. Přesvědčivostí sdělení za ním nijak nezaostává ani současná autorská inscenace Jakuba Čermáka Po tvých hrobech šlapu nastudovaná za nepřehlédnutelné dramaturgické a produkční spolupráce plzeňského pedagoga a kulturního manažera Romana Černíka. Režisér a herec Čermák je vůdčí osobností pražské skupiny Depresivní děti touží po penězích, působící v Divadle Venuše v pražské Švehlovce, a dokumentárnímu divadlu se i tam často věnuje. Zhusta diskutovaná ve spřízněném okruhu diváků byla již jeho hra Martyrium, inspirovaná křesťanským kultem svatých, či představení Kartografie pekla: domov, tematizující problematiku menšin a jejich vyloučení. Přestože dokumentární divadlo navazuje na principy tvorby Bertolta Brechta a Erwina Piscatora, v českých zemích se začíná výrazněji prosazovat až v posledních letech. Jedná se většinou o angažované divadlo se sociálními přesahy pracující s reálnými zdroji, často i s videoartem a hudbou ve vztahu k osobní výpovědi aktérů.
Diskuzi vyvolává i Čermákova plzeňská inscenace, která je v úhrnu inspirována hřbitovy, pomníky a naším vztahem k zemřelým, ale především nedávným skandálem kolem bývalého židovského hřbitova v Prostějově, na jehož území si místní obyvatelé nepřejí vybudovat pietní místo. Trojice výrazných hereckých osobností, Hana Müllerová, Jáchym Kučera a Richard Němec, nás v průběhu představení seznámí s dlouhou historií hřbitova přes arizaci prostoru až po jeho odkoupení městem, které posléze na tomto místě zřídilo park, kde Prostějované nad hlavami tisíců svých pochovaných židovských spoluobčanů venčí své psy. A hřbitovní náhrobky si lidé povětšinou rozebrali na dlažbu u rodinných domků. Na petici se třemi tisíci podpisy za zachování stávajícího stavu se odvolávala i primátorka města Alena Rašovská groteskně zpodobená Hanou Müllerovou. Herečka nám ale mimo jiné předává i autentickou zkušenost členky někdejšího prostějovského avantgardního HaDivadla a s tématem souzní i její vznešená interpretace úryvků Sofoklovy Antigony. Koresponduje s ním i statistika současného pohřebnictví. Počet nevyzvednutých uren a pohřbů bez obřadu je varující.
Scéna je jednoduchá, šest mnohoúčelových skládacích stolů, televizní obrazovka a obdélníkový svítící rám, zato je hodně rekvizit a vše je dynamicky využíváno, takže výsledná výtvarná stránka vyznívá přebohatě. Navíc světelné předěly, kouřové efekty, proměny scény a kostýmů, hudební a zvukové vstupy, vše se uplatňuje s vteřinovou přesností. Přitom jevištní koláž působí přes závažnost tématu hravě a bezprostředně. Místy drasticky, jindy humorně. Jsou zmíněny i plzeňské reálie, požár ubytovny či existence skupiny Ortel. Důrazně akcentovaná je myšlenka, že každý z nás někdy selhal. To je asi to, co nás při odchodu z divadla nejvíce nutí zpytovat svědomí. (Premiéra 11. 9. 2018)
Psáno pro PLŽ – Plzeňský literární život č. 6/2019, přílohu Listy Ason-klubu, str. 6.
Vladimír Gardavský
Pod patronací Johanu, plzeňského centra pro kulturní a sociální projekty, a pod střechou nádražní budovy zvané Moving Station, vznikl zásluhou rezidenčních programů neobyčejně tvořivý prostor pro dokumentární divadlo. Přínosný a poutavý byl už první takový projekt pojmenovaný Internet věcí přibližující problémy cizinců žijících v Čechách. Přesvědčivostí sdělení za ním nijak nezaostává ani současná autorská inscenace Jakuba Čermáka Po tvých hrobech šlapu nastudovaná za nepřehlédnutelné dramaturgické a produkční spolupráce plzeňského pedagoga a kulturního manažera Romana Černíka. Režisér a herec Čermák je vůdčí osobností pražské skupiny Depresivní děti touží po penězích, působící v Divadle Venuše v pražské Švehlovce, a dokumentárnímu divadlu se i tam často věnuje. Zhusta diskutovaná ve spřízněném okruhu diváků byla již jeho hra Martyrium, inspirovaná křesťanským kultem svatých, či představení Kartografie pekla: domov, tematizující problematiku menšin a jejich vyloučení. Přestože dokumentární divadlo navazuje na principy tvorby Bertolta Brechta a Erwina Piscatora, v českých zemích se začíná výrazněji prosazovat až v posledních letech. Jedná se většinou o angažované divadlo se sociálními přesahy pracující s reálnými zdroji, často i s videoartem a hudbou ve vztahu k osobní výpovědi aktérů.
Diskuzi vyvolává i Čermákova plzeňská inscenace, která je v úhrnu inspirována hřbitovy, pomníky a naším vztahem k zemřelým, ale především nedávným skandálem kolem bývalého židovského hřbitova v Prostějově, na jehož území si místní obyvatelé nepřejí vybudovat pietní místo. Trojice výrazných hereckých osobností, Hana Müllerová, Jáchym Kučera a Richard Němec, nás v průběhu představení seznámí s dlouhou historií hřbitova přes arizaci prostoru až po jeho odkoupení městem, které posléze na tomto místě zřídilo park, kde Prostějované nad hlavami tisíců svých pochovaných židovských spoluobčanů venčí své psy. A hřbitovní náhrobky si lidé povětšinou rozebrali na dlažbu u rodinných domků. Na petici se třemi tisíci podpisy za zachování stávajícího stavu se odvolávala i primátorka města Alena Rašovská groteskně zpodobená Hanou Müllerovou. Herečka nám ale mimo jiné předává i autentickou zkušenost členky někdejšího prostějovského avantgardního HaDivadla a s tématem souzní i její vznešená interpretace úryvků Sofoklovy Antigony. Koresponduje s ním i statistika současného pohřebnictví. Počet nevyzvednutých uren a pohřbů bez obřadu je varující.
Scéna je jednoduchá, šest mnohoúčelových skládacích stolů, televizní obrazovka a obdélníkový svítící rám, zato je hodně rekvizit a vše je dynamicky využíváno, takže výsledná výtvarná stránka vyznívá přebohatě. Navíc světelné předěly, kouřové efekty, proměny scény a kostýmů, hudební a zvukové vstupy, vše se uplatňuje s vteřinovou přesností. Přitom jevištní koláž působí přes závažnost tématu hravě a bezprostředně. Místy drasticky, jindy humorně. Jsou zmíněny i plzeňské reálie, požár ubytovny či existence skupiny Ortel. Důrazně akcentovaná je myšlenka, že každý z nás někdy selhal. To je asi to, co nás při odchodu z divadla nejvíce nutí zpytovat svědomí. (Premiéra 11. 9. 2018)
Psáno pro PLŽ – Plzeňský literární život č. 6/2019, přílohu Listy Ason-klubu, str. 6.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.