KARAFFA, Jan: Inscenační ochutnávka na Setkání ve Strašecí 2019. AS 25.4.2019.
Inscenační ochutnávka na Setkání ve Strašecí 2019
Krajská přehlídka studentského a experimentujícího divadla pro Středočeský kraj probíhala ve dnech 12. – 14. dubna 2019 v ZUŠ a v Novostrašeckém kulturním centru.
Činoherní | Experimentální | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské
Pod ochranou a péčí členů NoStradivadla a nezastupitelné Ivy Vachkové vystoupilo letos v Novém Strašecí celkem osm divadelních souborů, z čehož dva projevily v přihláškách zájem o Šrámkův Písek a šest divadelních souborů o Mladou scénu v Ústí nad Orlicí.
Vše začalo mlsáním před, a někomu to určitě vydrželo i v průběhu představení Čokoláda dívčího souboru Jen jednou ze Spgš Futurum s.r.o., který se nechal inspirovat předlohou Radmily Adamové – Holky Elky. Zajímavá a pozornost upoutávající byla kombinace symbolů a znaků v podobě čokolády, fyzických akcí hrajících odkrývající nitro postav tří modelek na konkurzu, navázanosti na někoho, kdo je v pozadí, použitých židlí a jejich barev. První část byla vtipně vypointovaná a druhá již dramatičtější a poněkud náročnější na porozumění. Otázky v diskusi pak padaly nad výběrem tématu, manipulací a vývojem vztahů mezi dcerou, ošetřovatelkou, matkou, agentkou a srozumitelnosti celého předkládaného příběhu a také nad jeho zakončením.
Další soustečko k pochutnání začalo hádankou pro diváky nad významem zkratky NNM, což byl název inscenace souboru Kámoš drámoš z Turnova. Všichni hrající se na jevišti evidentně bavili svoji spontaneitou a tím se často dařilo bavit i diváky. Šlo tak trochu o dadaistické hledání smyslu v nesmyslu a improvizaci v něčem co se opakuje jako refrén v rozmanitých variantách na základě jakéhosi bodového scénáře a předhazování připravených motivů a replik. Spontánní hra a úžasná energie přinášela řadu vtipných situací „Láska od někoho, k někomu, k sobě“, které směřovaly k domluvenému záměru a závěrečnému tématu o rolích a šílenosti, kterou je možné ukázat i ostatním. Určitě by stálo za to více promyslet, proč se kdy které motivy objevují a jak z nich vytěžit požadované významy k naplňování tématu. Obdivuhodná byla spolupráce v poměrně velkém počtu hrajících a vzájemné naslouchání si, které se ne vždy zcela dařilo, podobně jako potřebné přibrzďování nebo i zastavení chvílemi až nekontrolovaně rozjeté „mašiny“.
Sobotní kulturní snídani nám přichystali Charlieho Foxíci z Gymnázia J. z Poděbrad představením Od hry přes nonsence po absurditu, které bylo složené z tzv. hereckých cvičení v podobě vydařeného pohybového a kontrasty vypointovaného zpracování nonsensových básniček Christiana Morgensterna. Tento skvělý start navnadil a tak rozmlsal diváky, že další chody souboru byly už jen pouhou snahou o zdivadelnění reálných i absurdních situací ze života. Na tomto zklamávání se pravděpodobně podepsala absence mnoha členů souboru, jak vyplynulo z diskuse a nutnost zaskakovat, i nejednotnost zvolených divadelních prostředků, například mícháním reálných a imaginárních rekvizit, ale především asi až velkým příslibem jevištní absurdity, která je ve své podstatě velmi náročná a vyžaduje režijní i herecké zkušenosti s tímto uměleckým žánrem.
Soubor Rendez-vous gymnázia Turnov nám svojí inscenací Jahody připravil delikatesu netradiční a poměrně vydařenou adaptací básně K.J. Erbena Lilie. Inscenátoři našli zcela originální propojení různých vybraných částí textů básně s každodenním životem vrstevníků vlastní generace. Zároveň ve hře vedou v mnoha situacích zcela záměrně polemiku s K.J. Erbenem, dokonce i o „odsouzeníhodnosti“ jeho textů. Souboru se podařilo najít vhodné divadelní prostředky scénografické i herecké pro vyjádření svého pohledu na rodinné, vrstevnické, ale i společenské, vztahy. S humorem a nadsázkou se zabývali mnoha motivy, které se postupně vrstvily až k tématu osobní zodpovědnosti a přenášení viny na druhé. Objevila se zde funkčně zvuková i hudební složka, mimo jiné i v podobě remixu Smetanovy Vltavy. Nevysvětlenou otázkou však zůstal samotný název představení Jahody, byť by se daly při tvořivém domýšlení jisté souvislosti najít.
Další sousto mnoha rozmanitých chutí s tajemnou atmosférou nám připravilo Dramacentrum Bezejména, z.s. Liberec – dynamickým, poutavým, zajímavým pohybovým představením na základě předlohy Jeana-Clauda Mourlevata Zimní bitva. Výrazná byla souhra souboru po celou dobu inscenace odkrývající téma totality a manipulace. Velmi působivá a účinná byla pohybová až taneční stylizace jednotlivých situací příběhu. Ovládání světa silou Falangy, tábor na převýchovu, touha po svobodě a útěk, gladiátorský zápas, pošta a spojenectví. Situace vyvolávaly potřebné napětí a byly precizně vystavěné, vygradované i vypointované. Přestože byl samotný příběh srozumitelný a přehledný, může působit celek schematicky. Slibně nastolené vztahy konkrétních postav se však postupně vytrácely. Diskutabilní zůstával tematický výběr závěrečné židovské písně a celkové vyznění inscenace.
Zcela specifickou gastronomickou lahůdkou in natura bylo inspirativní představení Cikánský boxer, které vhodně doplnilo celý festivalový program. Autorku Rike Reiniger přeložila Lucie Ceralová a představení režírovala Gabriela Krečmerová. Divadlo jednoho herce s úžasným zcela profesionálním nasazením Filipa Tellera před námi odkrývalo příběh o přátelství, které bylo v Třetí říši zakázané… Monodrama vycházelo ze skutečného příběhu boxerské hvězdy Johanna Trollmanna, zvaného „Rukeli“, který se stal roku 1933 mistrem Německa v polotěžké váze. Titul mu však byl později kvůli jeho romskému původu odebrán. Svůj poslední zápas Johann Trollmann absolvoval jako karikatura „árijského“ boxera s odbarvenými blond vlasy a napudrovaným obličejem. V roce 1943 byl zavražděn v koncentračním táboře Neuengamme.
Ochotnický divadelní soubor Postupice nám na malém jevišti v ZUŠce předložil pod-nos k ochutnávce svojí interpretaci inscenace Godot. Vycházel z původní předlohy Samuela Becketta Čekání na Godota a snažil se ho naplnit tradičním pojetím činoherního herectví s úsilím o komičnosti jednotlivých postav, jejich motivů a opakujících se situací, což bylo pouze malým nakročením k absurdnímu dramatu a jeho grotesknosti vycházející z mnoha významových rovin předlohy a z některých základních potřeb jako například nezůstat sami, čekat na Godota a zabíjet čas, což naplnit na jevišti zcela konkrétním jednáním, aby vyplynulo právě to, co by bylo skutečně absurdní, není vůbec jednoduché.
Poslední den přehlídky jsme si mohli pošmáknout na Ne-pohádce Koblih v podání souboru DAU při Spgš Futurum s.r.o. Praha. Představení zaujalo soustředěným výkonem hrajících, živou hudbou, výrazovým pohybem až tancem a celkovou atmosférou i obrazy představ, které dokázalo vyvolávat. Propojování motivů z pohádky s filozofováním o námaze, nástrahách a úskalích, když se stává z malého velký, posouvá dění do období dospívání Koblížka i s jeho depresemi, které to v něm vyvolává. Zajímavé jsou také použité scénografické divadelní prostředky, například stínohra, kostýmy, barvy a světla, které přes záměrnou abstrakci nesou i své konkrétní významy k příběhu a sdělovanému tématu. Nabízí se však otázka, zda by zde méně výrazových prostředků nebylo více pro samotné vyznění představení podobně jako je to s kořením při přípravě jídla.
O tom, že k ochutnávání potřebujeme také Zuby nás s humorem a nadsázkou přesvědčil na závěr přehlídky soubor ZUŠ B.M. Černohorského Nymburk ve své autorské inscenaci zaměřené na „život“ zubů v jedné puse, která dle předložené anotace vycházela z kolektivních improvizací a postupně vznikajícího scénáře na zvolené téma. Dozvěděli jsme se, jak to mají takové zuby náročné už od svých prvopočátků při prořezávání či při nádherně pohybově zobrazeném čištění a vyplachování nebo při žvýkání Pedra, kde je velmi mnoho cukru. I zde lze diskutovat o vhodnosti výběru vzhledem k náročnosti tématu a hledání cest k vlastním interpretacím účinkujících. Byla to však důstojná tečka za celou přehlídkou, na které si i fajnšmekři studentského a experimentujícího divadla určitě přišli na své jako diváci i účastníci zajímavých a rozmanitých plodů plných diskusí.
Lektorský sbor ve složení Radka Kukurugyová, Lucie Veličková, Jan Karaffa doporučil do programu národní přehlídky studentského divadla Mladá scéna v Ústí nad Orlicí 2019
• soubor Rendez-vous Gymnázium Turnov s inscenací Jahody
• soubor Dramacentrum Bezejména, z.s., Liberec s inscenací Zimní bitva
a udělil ocenění
• souboru Jen Jednou SpgŠ Futurum, s. r. o., Praha za použité výrazové prostředky v inscenaci Čokoláda
• souboru Čtverec ZUŠ B. M. Černohorského Nymburk za zubní humor v inscenaci Zuby
Spolek bubakov.net a NoStraDivadlo udělil ocenění za nejlepší videoupoutávku
• souboru Jen Jednou SpgŠ Futurum, s. r. o., Praha.
Autor: Jan Karaffa
Krajská přehlídka studentského a experimentujícího divadla pro Středočeský kraj probíhala ve dnech 12. – 14. dubna 2019 v ZUŠ a v Novostrašeckém kulturním centru.
Činoherní | Experimentální | Krajské postupové přehlídky | Soubory | Studentské
Pod ochranou a péčí členů NoStradivadla a nezastupitelné Ivy Vachkové vystoupilo letos v Novém Strašecí celkem osm divadelních souborů, z čehož dva projevily v přihláškách zájem o Šrámkův Písek a šest divadelních souborů o Mladou scénu v Ústí nad Orlicí.
Vše začalo mlsáním před, a někomu to určitě vydrželo i v průběhu představení Čokoláda dívčího souboru Jen jednou ze Spgš Futurum s.r.o., který se nechal inspirovat předlohou Radmily Adamové – Holky Elky. Zajímavá a pozornost upoutávající byla kombinace symbolů a znaků v podobě čokolády, fyzických akcí hrajících odkrývající nitro postav tří modelek na konkurzu, navázanosti na někoho, kdo je v pozadí, použitých židlí a jejich barev. První část byla vtipně vypointovaná a druhá již dramatičtější a poněkud náročnější na porozumění. Otázky v diskusi pak padaly nad výběrem tématu, manipulací a vývojem vztahů mezi dcerou, ošetřovatelkou, matkou, agentkou a srozumitelnosti celého předkládaného příběhu a také nad jeho zakončením.
Další soustečko k pochutnání začalo hádankou pro diváky nad významem zkratky NNM, což byl název inscenace souboru Kámoš drámoš z Turnova. Všichni hrající se na jevišti evidentně bavili svoji spontaneitou a tím se často dařilo bavit i diváky. Šlo tak trochu o dadaistické hledání smyslu v nesmyslu a improvizaci v něčem co se opakuje jako refrén v rozmanitých variantách na základě jakéhosi bodového scénáře a předhazování připravených motivů a replik. Spontánní hra a úžasná energie přinášela řadu vtipných situací „Láska od někoho, k někomu, k sobě“, které směřovaly k domluvenému záměru a závěrečnému tématu o rolích a šílenosti, kterou je možné ukázat i ostatním. Určitě by stálo za to více promyslet, proč se kdy které motivy objevují a jak z nich vytěžit požadované významy k naplňování tématu. Obdivuhodná byla spolupráce v poměrně velkém počtu hrajících a vzájemné naslouchání si, které se ne vždy zcela dařilo, podobně jako potřebné přibrzďování nebo i zastavení chvílemi až nekontrolovaně rozjeté „mašiny“.
Sobotní kulturní snídani nám přichystali Charlieho Foxíci z Gymnázia J. z Poděbrad představením Od hry přes nonsence po absurditu, které bylo složené z tzv. hereckých cvičení v podobě vydařeného pohybového a kontrasty vypointovaného zpracování nonsensových básniček Christiana Morgensterna. Tento skvělý start navnadil a tak rozmlsal diváky, že další chody souboru byly už jen pouhou snahou o zdivadelnění reálných i absurdních situací ze života. Na tomto zklamávání se pravděpodobně podepsala absence mnoha členů souboru, jak vyplynulo z diskuse a nutnost zaskakovat, i nejednotnost zvolených divadelních prostředků, například mícháním reálných a imaginárních rekvizit, ale především asi až velkým příslibem jevištní absurdity, která je ve své podstatě velmi náročná a vyžaduje režijní i herecké zkušenosti s tímto uměleckým žánrem.
Soubor Rendez-vous gymnázia Turnov nám svojí inscenací Jahody připravil delikatesu netradiční a poměrně vydařenou adaptací básně K.J. Erbena Lilie. Inscenátoři našli zcela originální propojení různých vybraných částí textů básně s každodenním životem vrstevníků vlastní generace. Zároveň ve hře vedou v mnoha situacích zcela záměrně polemiku s K.J. Erbenem, dokonce i o „odsouzeníhodnosti“ jeho textů. Souboru se podařilo najít vhodné divadelní prostředky scénografické i herecké pro vyjádření svého pohledu na rodinné, vrstevnické, ale i společenské, vztahy. S humorem a nadsázkou se zabývali mnoha motivy, které se postupně vrstvily až k tématu osobní zodpovědnosti a přenášení viny na druhé. Objevila se zde funkčně zvuková i hudební složka, mimo jiné i v podobě remixu Smetanovy Vltavy. Nevysvětlenou otázkou však zůstal samotný název představení Jahody, byť by se daly při tvořivém domýšlení jisté souvislosti najít.
Další sousto mnoha rozmanitých chutí s tajemnou atmosférou nám připravilo Dramacentrum Bezejména, z.s. Liberec – dynamickým, poutavým, zajímavým pohybovým představením na základě předlohy Jeana-Clauda Mourlevata Zimní bitva. Výrazná byla souhra souboru po celou dobu inscenace odkrývající téma totality a manipulace. Velmi působivá a účinná byla pohybová až taneční stylizace jednotlivých situací příběhu. Ovládání světa silou Falangy, tábor na převýchovu, touha po svobodě a útěk, gladiátorský zápas, pošta a spojenectví. Situace vyvolávaly potřebné napětí a byly precizně vystavěné, vygradované i vypointované. Přestože byl samotný příběh srozumitelný a přehledný, může působit celek schematicky. Slibně nastolené vztahy konkrétních postav se však postupně vytrácely. Diskutabilní zůstával tematický výběr závěrečné židovské písně a celkové vyznění inscenace.
Zcela specifickou gastronomickou lahůdkou in natura bylo inspirativní představení Cikánský boxer, které vhodně doplnilo celý festivalový program. Autorku Rike Reiniger přeložila Lucie Ceralová a představení režírovala Gabriela Krečmerová. Divadlo jednoho herce s úžasným zcela profesionálním nasazením Filipa Tellera před námi odkrývalo příběh o přátelství, které bylo v Třetí říši zakázané… Monodrama vycházelo ze skutečného příběhu boxerské hvězdy Johanna Trollmanna, zvaného „Rukeli“, který se stal roku 1933 mistrem Německa v polotěžké váze. Titul mu však byl později kvůli jeho romskému původu odebrán. Svůj poslední zápas Johann Trollmann absolvoval jako karikatura „árijského“ boxera s odbarvenými blond vlasy a napudrovaným obličejem. V roce 1943 byl zavražděn v koncentračním táboře Neuengamme.
Ochotnický divadelní soubor Postupice nám na malém jevišti v ZUŠce předložil pod-nos k ochutnávce svojí interpretaci inscenace Godot. Vycházel z původní předlohy Samuela Becketta Čekání na Godota a snažil se ho naplnit tradičním pojetím činoherního herectví s úsilím o komičnosti jednotlivých postav, jejich motivů a opakujících se situací, což bylo pouze malým nakročením k absurdnímu dramatu a jeho grotesknosti vycházející z mnoha významových rovin předlohy a z některých základních potřeb jako například nezůstat sami, čekat na Godota a zabíjet čas, což naplnit na jevišti zcela konkrétním jednáním, aby vyplynulo právě to, co by bylo skutečně absurdní, není vůbec jednoduché.
Poslední den přehlídky jsme si mohli pošmáknout na Ne-pohádce Koblih v podání souboru DAU při Spgš Futurum s.r.o. Praha. Představení zaujalo soustředěným výkonem hrajících, živou hudbou, výrazovým pohybem až tancem a celkovou atmosférou i obrazy představ, které dokázalo vyvolávat. Propojování motivů z pohádky s filozofováním o námaze, nástrahách a úskalích, když se stává z malého velký, posouvá dění do období dospívání Koblížka i s jeho depresemi, které to v něm vyvolává. Zajímavé jsou také použité scénografické divadelní prostředky, například stínohra, kostýmy, barvy a světla, které přes záměrnou abstrakci nesou i své konkrétní významy k příběhu a sdělovanému tématu. Nabízí se však otázka, zda by zde méně výrazových prostředků nebylo více pro samotné vyznění představení podobně jako je to s kořením při přípravě jídla.
O tom, že k ochutnávání potřebujeme také Zuby nás s humorem a nadsázkou přesvědčil na závěr přehlídky soubor ZUŠ B.M. Černohorského Nymburk ve své autorské inscenaci zaměřené na „život“ zubů v jedné puse, která dle předložené anotace vycházela z kolektivních improvizací a postupně vznikajícího scénáře na zvolené téma. Dozvěděli jsme se, jak to mají takové zuby náročné už od svých prvopočátků při prořezávání či při nádherně pohybově zobrazeném čištění a vyplachování nebo při žvýkání Pedra, kde je velmi mnoho cukru. I zde lze diskutovat o vhodnosti výběru vzhledem k náročnosti tématu a hledání cest k vlastním interpretacím účinkujících. Byla to však důstojná tečka za celou přehlídkou, na které si i fajnšmekři studentského a experimentujícího divadla určitě přišli na své jako diváci i účastníci zajímavých a rozmanitých plodů plných diskusí.
Lektorský sbor ve složení Radka Kukurugyová, Lucie Veličková, Jan Karaffa doporučil do programu národní přehlídky studentského divadla Mladá scéna v Ústí nad Orlicí 2019
• soubor Rendez-vous Gymnázium Turnov s inscenací Jahody
• soubor Dramacentrum Bezejména, z.s., Liberec s inscenací Zimní bitva
a udělil ocenění
• souboru Jen Jednou SpgŠ Futurum, s. r. o., Praha za použité výrazové prostředky v inscenaci Čokoláda
• souboru Čtverec ZUŠ B. M. Černohorského Nymburk za zubní humor v inscenaci Zuby
Spolek bubakov.net a NoStraDivadlo udělil ocenění za nejlepší videoupoutávku
• souboru Jen Jednou SpgŠ Futurum, s. r. o., Praha.
Autor: Jan Karaffa
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.