FELZMANN, Rudolf: Divadelní klub Jirásek Česká Lípa: Tanga pro Ježíška. Hodnocení z CP seniorského divadla Česká Třebová 2018

XIII. ročník Národní přehlídky seniorského divadla
Česká Třebová 16. - 18. listopadu 2018

Nominace inscenace pro zařazení do programu Jiráskova Hronova 2019

Divadelní klub Jirásek Česká Lípa
Václav Klapka: TANGA PRO JEŽÍŠKA
Hořká komedie / úsměvná tragedie o osudovém setkání dvou lidí o Štědrém dnu

Inscenace Českolipského souboru široce splňovala smysl přehlídky: nejenže herci odpovídali věkovému limitu, ale navíc nabídli hru, zabývající se generací, která už hodnotí svůj život a usiluje o smysluplné naplnění zbývající životní etapy. Jedná se o textovou předlohu z autorské dílny souboru, přičemž Václav Klapka svou hru ještě režíroval a hraje jednu z postav hodinového duelu muže a ženy.
Náhodné setkání stárnoucí uklízečky Růženy (Vladimíra Zborníková), kterou agentura najala na úklid kanceláří programátorské společnosti, a nočního hlídače Josefa (Václav Klapka) má zvláštní atmosféru, neboť se odehrává v podvečer Štědrého dne. Prostředí kanceláře s pozůstatky předvánočního večírku programátorů spojuje oba protagonisty, kteří se předtím neznali. Postupně prozrazují svá osobní tajemství, proč se v onen zvláštní čas setkali. Oba jsou osamělí, Růžena přiznává promarněný život, kdy ani nedokázala najít vztah k jedinému svému dítěti, takže její štědrovečerní návštěva synovy rodiny neslibuje žádný sváteční či srdečný zážitek. Josef žije sám s obavou, jak jeho minulost ovlivňuje vztahy s okolím.
Oba herci nepodléhají zbytečnému psychologizování, naopak využívají všech příležitostí k vtipnému nadlehčení situací, v nichž si sdělují své prožitky. Zlom nastává v okamžiku, kdy Růžena přizná svůj až příliš lehký život, kdy ani netoužila po rodině a zaměstnání si našla v kolotočové střelnici. Josef nezapírá svou oddanost k levičáctví a současnost posuzuje pohledem z politické minulosti. I zde ještě herci zachovávají jistou decentnost, s níž si uspořádají společnou improvizovanou večeři a rozehrávají představu značně důvěrného večírku i s tancem. Jenže Růžena přizná svou kriminální minulost, byť nejasné zůstává, nakolik byla aktivní účastnicí velké krádeže, za niž se dostala do vězení. Josef svou životní kariéru politicky spolehlivého důvěřivce završil coby vězeňský dozorce. Vrcholnou scénu vzájemného přiznání, které vede Růženu k nesmlouvavému odsudku bachaře, prezentují oba herci ve vypjatém až hysterickém tónu, avšak aniž by přehrávali. Jestliže do tohoto okamžiku divák spíše sledoval linii intimního sbližování či se zabýval odhalenými charakterovými rysy, pak v předposlední scéně se neodbytně vnucuje úvaha, kdo z dvojice má větší právo na morální odsudek.
Jenže zde vzniká nejistota: autor v textu naznačuje dva možné konce. První varianta je definitivní odchod Růženy, zatímco druhá varianta – která se hraje ‒ vrací Růženu na jeviště, aby s Josefem tančila už podruhé tango, tanec plný vypjaté vášně, kdy objetí je výrazem touhy po chápajícím usmíření. Zdá se, že druhá varianta je šťastnější a samozřejmě i jevištně efektnější. Jenže problém, kdo má větší právo odsuzovat a posléze i odpouštět, zůstává nejasný. O tom se v besedě po představení rovněž mluvilo. Je otázkou, zda něco chybí textu, nebo zda je to herecky nevyužito v předchozích scénách.
Přes tuto výhradu se účastníci rozborového semináře shodli: V kontextu současné české dramatiky se jedná o text značně kvalitní, a to právě i pro jistou nejednoznačnost v soudech o naplnění smyslu života. Inscenace v herecké složce nabízí mimořádné výkony. Jednoduchá, až strohá scénografie soustřeďuje pozornost na myšlenkovou výpověď, ve střídmé zvukové složce pak dominuje efektní závěrečné tango (včetně výrazné choreografie).
Pro některé může být problematický název hry, který lze chápat i jako poněkud nadbytečně dvojznačný či marketingově klamavý.

Rudolf Felzmann