Divadelní setkání - hodnocení představení nominovaných a doporučených na Loutkářskou Chrudim (autor Nina Malíková)
Loutkářská a divadelní přehlídka DivSe v Hradci Králové (7.- 8. 4. 2018)
Nominace lektorského sboru na celostátní přehlídku Loutkářská Chrudim:
Desgirafes, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, inscenace Lepardessus (inspirováno J. Prèvert: Žirafí opera), režie: Jarka Holasová
Inscenace realizovaná tříčlenným dívčím souborem (Karolína Novotná, Lenka Jechová, Alžběta Skořepová) se pohybuje na pomezí divadla poezie, cudné burlesky, maňáskových intermezz a politického divadla. Prèvértův poeticko – absurdní text se silným politickým podtextem atakuje měšťáckou morálku a netečnost, kterou konfrontuje s krutostí zabíjení. Soubor Desgirafes přesně přechází z jedné dramatické situace do druhé, aniž by ve vlastní interpretaci ztratil zásadní linku apelativního kabaretu. Výtvarná stránka využívá celé řady metaforických znaků, jejichž základem je žirafí kůže. Jednoduchými prostředky a v citlivém temporytmu se pod zdánlivě půvabným a svůdným světem kabaretních čísel skrývá silná výpověď o současném světě bez morálky a zábran. Nezvyklá forma je zde adekvátní obsahu a apeluje na divákovu představivost a svým etickým apelem i na jeho spoluúčast.
Krátký Prèvértův text hraný činoherně na jednoduché náznakové scéně je zde rozvinut s fantazií, divadelní hravostí i hereckou odpovědností. Tempo udávající hudba a kostýmy (všechny tři protagonistky mají dráždivé, ale zcela funkční kostýmy umožňující rychlé významové proměny – navíc jim všem velmi sluší!) jsou zcela ve službách textu i inscenace.
Otázkou zůstává jistá koketerie s francouzským textem (v úvodu zazní krátce Prèvertův originál i český překlad), který není pro celek podstatný, a je zde snad jen pro ornament znamenající spojení s francouzskou předlohou.
Doporučení lektorského sboru na celostátní přehlídku Loutkářská Chrudim:
ZIP, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, soubor: Polštářky se Zipem, režie: Romana Hlubučková
Tři drobné etudy jsou základem inscenace s nejmenšími dětmi, které je realizují jednoduchými prostředky – animací polštářků, které vytvářejí postavy jednotlivých etud. Cenné na inscenaci je souhra interpretů (figury – polštářky zručně vedou dvě nebo tři děti). Je to „stolová“ inscenace, která formou etudu zpracovávající tři životní příběhy - spor slepičky a jejího partnera o upřednostnění rodinných zájmů (dítě nebo sport?), v další jde o milostný trojúhelní a poslední, nejzdařilejší je komediální etudou, kdy se polštářky – slepice promění v tanečnice. Všechny tři etudy jsou spojené prostředky, nikoli tematicky, ale zaujmou nejen soustředěností interpretů, ale i jejich velmi dobrou animační souhrou.
Je to tajný! ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, podle E. Petišky: Daidalos, režie: Jarka Holasová
Inscenace realizovaná třemi menšími (na dálku ne vždy jednoduše definovatelnými) figurami – kloubovými manekýny a dvěma herci-vypravěči v antických kostýmech. Daidalův a posléze i Ikarův příběh je vyprávěn, ilustrován i komentován a zaujme samotným silným příběhem odpovědnosti za uměleckou tvorbu a její meze, příběhem o mezích a možnostech talentu a zejména o touze po svobodě. inscenace zde sice nemá sílu etického náboje daného předlohou, ale zaujme výtvarným zpracováním a dramatickými situacemi a citlivou prací s loutkou – manekýnem.
Maminy, Jaroměř, Jana Dvořáčková na motivy příběhů ze Starého zákona: Noe, Jonáš a ti druzí, režie: Jana Dvořáčková
Zatím nejzdařilejší inscenace z posledních tvůrčích let této skupiny provází diváky známými i méně známými biblickými příběhy – od Stvoření světa, přes příběh Adama a Evy, Noeho, Eliáše, syrského vojevůdce až po Jonáše spolknutého velrybou. Celá procházka trochu nahodilo zvolenými biblickými příběhy, která je inscenovaná jednoduchými marionetami na drátě a komentovaná dvěma anděly, Gabrielem a Luciferem, končí betlémským výjevem. Jako vždy jde u této tvůrčí skupiny z Jaroměře o příběhy prokládané jemným slovním i situačním humorem. Na rozdíl od předchozích prací je zde větší akcent na jevištní akce než na text, jehož rozsáhlost v minulých inscenacích bránila přehledné kompozici celku. Jde o sympatickou inscenaci „rodinného“ typu v nejširším slova smyslu.
JakKdo, Jaroměř, Barbora Maksymovová: Asi jsme špatně odbočili… (inspirováno povídkou Raye Bradburyho Kosa), režie: Jarka Holasová a Barbora Maksymovová
Velmi divadelně nadějná výtvarně-dramatická instalace vycházející z Bradburyho fantazy povídky je realizovaná překvapivými techno prostředky (lupr, pinart) využitými při sekání kosou osudové louky. Hraje se na dvou scénických prostorech a lze sledovat jak akci na velkém plátně (sekání louky), tak vpravo její technickou přípravu určenou na prostorem paravánu a stolového jeviště. Je zde využit význam znaku v jednotlivých obrazech jako ilustrace podivuhodného příběhu a zároveň i udivující možnost moderních technických postupů. Spojení prvků hororového příběhu a podobně podivných technických prostředků je velmi inspirativní.
Nina Malíková
Nominace lektorského sboru na celostátní přehlídku Loutkářská Chrudim:
Desgirafes, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, inscenace Lepardessus (inspirováno J. Prèvert: Žirafí opera), režie: Jarka Holasová
Inscenace realizovaná tříčlenným dívčím souborem (Karolína Novotná, Lenka Jechová, Alžběta Skořepová) se pohybuje na pomezí divadla poezie, cudné burlesky, maňáskových intermezz a politického divadla. Prèvértův poeticko – absurdní text se silným politickým podtextem atakuje měšťáckou morálku a netečnost, kterou konfrontuje s krutostí zabíjení. Soubor Desgirafes přesně přechází z jedné dramatické situace do druhé, aniž by ve vlastní interpretaci ztratil zásadní linku apelativního kabaretu. Výtvarná stránka využívá celé řady metaforických znaků, jejichž základem je žirafí kůže. Jednoduchými prostředky a v citlivém temporytmu se pod zdánlivě půvabným a svůdným světem kabaretních čísel skrývá silná výpověď o současném světě bez morálky a zábran. Nezvyklá forma je zde adekvátní obsahu a apeluje na divákovu představivost a svým etickým apelem i na jeho spoluúčast.
Krátký Prèvértův text hraný činoherně na jednoduché náznakové scéně je zde rozvinut s fantazií, divadelní hravostí i hereckou odpovědností. Tempo udávající hudba a kostýmy (všechny tři protagonistky mají dráždivé, ale zcela funkční kostýmy umožňující rychlé významové proměny – navíc jim všem velmi sluší!) jsou zcela ve službách textu i inscenace.
Otázkou zůstává jistá koketerie s francouzským textem (v úvodu zazní krátce Prèvertův originál i český překlad), který není pro celek podstatný, a je zde snad jen pro ornament znamenající spojení s francouzskou předlohou.
Doporučení lektorského sboru na celostátní přehlídku Loutkářská Chrudim:
ZIP, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, soubor: Polštářky se Zipem, režie: Romana Hlubučková
Tři drobné etudy jsou základem inscenace s nejmenšími dětmi, které je realizují jednoduchými prostředky – animací polštářků, které vytvářejí postavy jednotlivých etud. Cenné na inscenaci je souhra interpretů (figury – polštářky zručně vedou dvě nebo tři děti). Je to „stolová“ inscenace, která formou etudu zpracovávající tři životní příběhy - spor slepičky a jejího partnera o upřednostnění rodinných zájmů (dítě nebo sport?), v další jde o milostný trojúhelní a poslední, nejzdařilejší je komediální etudou, kdy se polštářky – slepice promění v tanečnice. Všechny tři etudy jsou spojené prostředky, nikoli tematicky, ale zaujmou nejen soustředěností interpretů, ale i jejich velmi dobrou animační souhrou.
Je to tajný! ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, podle E. Petišky: Daidalos, režie: Jarka Holasová
Inscenace realizovaná třemi menšími (na dálku ne vždy jednoduše definovatelnými) figurami – kloubovými manekýny a dvěma herci-vypravěči v antických kostýmech. Daidalův a posléze i Ikarův příběh je vyprávěn, ilustrován i komentován a zaujme samotným silným příběhem odpovědnosti za uměleckou tvorbu a její meze, příběhem o mezích a možnostech talentu a zejména o touze po svobodě. inscenace zde sice nemá sílu etického náboje daného předlohou, ale zaujme výtvarným zpracováním a dramatickými situacemi a citlivou prací s loutkou – manekýnem.
Maminy, Jaroměř, Jana Dvořáčková na motivy příběhů ze Starého zákona: Noe, Jonáš a ti druzí, režie: Jana Dvořáčková
Zatím nejzdařilejší inscenace z posledních tvůrčích let této skupiny provází diváky známými i méně známými biblickými příběhy – od Stvoření světa, přes příběh Adama a Evy, Noeho, Eliáše, syrského vojevůdce až po Jonáše spolknutého velrybou. Celá procházka trochu nahodilo zvolenými biblickými příběhy, která je inscenovaná jednoduchými marionetami na drátě a komentovaná dvěma anděly, Gabrielem a Luciferem, končí betlémským výjevem. Jako vždy jde u této tvůrčí skupiny z Jaroměře o příběhy prokládané jemným slovním i situačním humorem. Na rozdíl od předchozích prací je zde větší akcent na jevištní akce než na text, jehož rozsáhlost v minulých inscenacích bránila přehledné kompozici celku. Jde o sympatickou inscenaci „rodinného“ typu v nejširším slova smyslu.
JakKdo, Jaroměř, Barbora Maksymovová: Asi jsme špatně odbočili… (inspirováno povídkou Raye Bradburyho Kosa), režie: Jarka Holasová a Barbora Maksymovová
Velmi divadelně nadějná výtvarně-dramatická instalace vycházející z Bradburyho fantazy povídky je realizovaná překvapivými techno prostředky (lupr, pinart) využitými při sekání kosou osudové louky. Hraje se na dvou scénických prostorech a lze sledovat jak akci na velkém plátně (sekání louky), tak vpravo její technickou přípravu určenou na prostorem paravánu a stolového jeviště. Je zde využit význam znaku v jednotlivých obrazech jako ilustrace podivuhodného příběhu a zároveň i udivující možnost moderních technických postupů. Spojení prvků hororového příběhu a podobně podivných technických prostředků je velmi inspirativní.
Nina Malíková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.