PORTYKOVÁ, Jana: Přehlídka dětské recitace Hradec Králové, Divadlo Jesličky Josefa Tejkla, 16.–19. 4. 2018. Deník Dětské scény, č. 0., str. 20, 8.6.2018.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
HRADEC KRÁLOVÉ, DIVADLO JESLIČKY JOSEFA
TEJKLA, 16.–19. 4. 2018
Krajské kolo dětských recitátorů, které proběhlo v hradeckém Divadle Jesličky Josefa Tejkla, přineslo nejen úžasnou atmosféru, ale především celou řadu zajímavých, inspirativních výkonů a hlavně příjemných setkání.
Krajskému kolu pochopitelně předcházela kola okresní s účastí 359 recitátorů vybraných z původních 2211 recitátorů, kteří prošli koly školními.
Ve třech okresech našeho kraje se konaly přehlídky recitátorů ještě před vlastními okresními koly. Organizovaly je různé subjekty – Dům dětí a mládeže Rychnov nad Kněžnou – Rychnovský zvoneček, ZŠ Libčany – Libčanská básnička, Městské kulturní středisko a Studio Šrámkova domu – Nezakřiknutí. Tato setkání byla nesmírně milá, rodinná (včetně domácích buchet a laskomin od maminek), ale také především pracovní. Recitátoři a jejich pedagogové si mohli s porotou zkonzultovat jak výběr, tak i zvolený přístup k textům. Nikomu nevadilo, že recitátor ještě občas nahlédl do textu, či text nedokončil, ale bylo o čem mluvit, bylo se na co ptát a hlavně nikdo „neplakal“, protože všichni si „něco“ odvezli. Bylo poté zajímavé sledovat, jak se výkony od ledna do dubna, kdy proběhlo krajské kolo, „usazovaly“, zpřesňovaly, ale i „uvadaly“. Nejmarkantnější posun k ucelenějšímu výkonu byl jednoznačně a zcela logicky u recitátorů čtvrté kategorie, postupný sestup v napětí a zaujetí zase u dětí první kategorie.
Obecně je možné u všech kategorií konstatovat: největší záludností je dramaturgie – 1. výběr přiměřený věku, 2. výběr umožňující ztotožnění se, 3. výběr umožňující osobitou interpretaci.
Zároveň při rozborových seminářích většinou zjistíme, že řada dětí nemůže do výběru textu vůbec „mluvit“ – text vybere paní učitelka nebo maminka, protože se jí líbí.
Dalším problémem byla ve všech kategoriích technika mluvy. Nejen artikulace, správná výslovnost hlásek, posazení hlasu, ale především práce s dechem, bránicí, dechová ekonomie.
Největší předností první kategorie byla spontánnost a radost (především v okresních kolech, v krajském kole už té radosti ubylo). U oceněných interpretů (Gabriela Hejčová – O.Dudek: Jak pan Burda a Dorota Repová – J.Kahoun: U babičky) jsme ocenili především autentičnost, schopnost navázat kontakt s divákem, chuť sdělovat. Čestné uznání získali Miriam Boudová, Lola Lokayová, Miroslav Šeps a Šimon Kulvait. V porotě zasedli Tereza Vodochodská, Jaroslav Pokorný, Jana Portyková.
Ve druhé kategorii byly výkony vyrovnanější. Obě postupující interpretky (Sheila Havrdová – M.Kratochvíl: Puntičkáři, Kateřina Badová – I.Hurník: Herci) se představily jako osobité vypravěčky se smyslem pro humor, technicky dobře vybavené, Sheila s jasně strukturovanou výstavbou přímých řečí, Kateřina s pokusem o citlivou stylizaci postav. čestná uznání byla udělena Adéle Pilgrové, Kristiánu Hejdánkovi, Jaroslavu Horkému a Anně Šturmové. V lektorském sboru pracovali Josef Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný a Hana Kostrhunová.
Nejrozpačitěji se jevila kategorie třetí. Určitá osobnostní nevyhraněnost a tápání se odrážely na mnohdy ne zcela adekvátním výběru textů. Objevily se případy, kdy zvolená předloha byla značně pod možnostmi recitátora a naopak tu byly texty, k jejichž věrohodnému zpracování je zapotřebí velká míra nadhledu a životních zkušeností. S tím pochopitelně souvisely i problémy s výstavbou textu a volbou interpretačních prostředků. Postupující Anna Burdová zvládá přirozené ztotožnění se s hlavní představitelkou v textu Kouzelný atlas (V.Válková), dokáže dílčím způsobem pointovat, aniž by se jí rozpadl celek, vědomě a logicky pracuje s pauzou. V textu o Nespokojeném dromedárovi (J. Prevért) předvedla i svůj osobitý smysl pro humor. U Nicol Plachetkové jsme u textu Svatba (L. Aškenázy) ocenili osobitou výpověď s nadhledem a porozuměním k jednajícím postavám a u druhého textu (J. Prevért: Jak namalovat podobiznu ptáka) její přesnou práci s veršem a veršovým přesahem, aniž by forma potlačila sdělení. Čestné uznání: Adam Kokrda, Alžběta Dvorská, Věra Bočková a Markéta Dítětová. Lektorský sbor: Josef Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný, Jana Portyková.
O tom, že k textům lze přistupovat velmi různorodě, přesvědčili všechny přítomné účastníci čtvrté kategorie. Ta překvapila velkou pestrostí v dramaturgii a vyrovnanou úrovní výkonů. Zároveň byla také pozoruhodnou přehlídkou různých přístupů k samotné interpretaci textu. Od vystoupení jasně založeného na formě, přes osobitou výpověď až po naprostou převahu interpreta. Vedle sebe zde najednou stáli recitátoři sloužící autorům i ti, kteří „využili cizích textů“ pro možnost prezentace vlastních názorů a pocitů. Postupující Matěj Neumann (P. Tomeš: A pak mi to přestalo vadit, R.Tagoore: Detektivka v továrně) i Jakub Syrovátka (Šimek, Grosmann: Jak jsme chovali užitečné zvíře, J.Tuwim: O Řehoři
lháři a jeho tetě) předvedli vyrovnané výkony v obou textech, schopnost logicky a osobitě vyprávět, smysl pro nadhled a humor. Matějovi umožňuje výběr textů ztotožnění a kritický nadhled k daným situacím, má smysl pro detail i dílčí pointování, dokáže si na diváka počkat a vzít ho “do hry“. Jen čerstvě nasazená rovnátka zkomplikovala Matějovi bezchybnou artikulaci. Jakub je technicky výborně vybavený interpret s jasně vyloženými texty, které sděluje s obrovskou radostí, baví diváky i sebe a je velmi autentický ve svém projevu. Čestná uznání: Pavlína Tichá a Jan Kosejk. Porota: Josef Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný, Jana Portyková.
Jana Portyková
HRADEC KRÁLOVÉ, DIVADLO JESLIČKY JOSEFA
TEJKLA, 16.–19. 4. 2018
Krajské kolo dětských recitátorů, které proběhlo v hradeckém Divadle Jesličky Josefa Tejkla, přineslo nejen úžasnou atmosféru, ale především celou řadu zajímavých, inspirativních výkonů a hlavně příjemných setkání.
Krajskému kolu pochopitelně předcházela kola okresní s účastí 359 recitátorů vybraných z původních 2211 recitátorů, kteří prošli koly školními.
Ve třech okresech našeho kraje se konaly přehlídky recitátorů ještě před vlastními okresními koly. Organizovaly je různé subjekty – Dům dětí a mládeže Rychnov nad Kněžnou – Rychnovský zvoneček, ZŠ Libčany – Libčanská básnička, Městské kulturní středisko a Studio Šrámkova domu – Nezakřiknutí. Tato setkání byla nesmírně milá, rodinná (včetně domácích buchet a laskomin od maminek), ale také především pracovní. Recitátoři a jejich pedagogové si mohli s porotou zkonzultovat jak výběr, tak i zvolený přístup k textům. Nikomu nevadilo, že recitátor ještě občas nahlédl do textu, či text nedokončil, ale bylo o čem mluvit, bylo se na co ptát a hlavně nikdo „neplakal“, protože všichni si „něco“ odvezli. Bylo poté zajímavé sledovat, jak se výkony od ledna do dubna, kdy proběhlo krajské kolo, „usazovaly“, zpřesňovaly, ale i „uvadaly“. Nejmarkantnější posun k ucelenějšímu výkonu byl jednoznačně a zcela logicky u recitátorů čtvrté kategorie, postupný sestup v napětí a zaujetí zase u dětí první kategorie.
Obecně je možné u všech kategorií konstatovat: největší záludností je dramaturgie – 1. výběr přiměřený věku, 2. výběr umožňující ztotožnění se, 3. výběr umožňující osobitou interpretaci.
Zároveň při rozborových seminářích většinou zjistíme, že řada dětí nemůže do výběru textu vůbec „mluvit“ – text vybere paní učitelka nebo maminka, protože se jí líbí.
Dalším problémem byla ve všech kategoriích technika mluvy. Nejen artikulace, správná výslovnost hlásek, posazení hlasu, ale především práce s dechem, bránicí, dechová ekonomie.
Největší předností první kategorie byla spontánnost a radost (především v okresních kolech, v krajském kole už té radosti ubylo). U oceněných interpretů (Gabriela Hejčová – O.Dudek: Jak pan Burda a Dorota Repová – J.Kahoun: U babičky) jsme ocenili především autentičnost, schopnost navázat kontakt s divákem, chuť sdělovat. Čestné uznání získali Miriam Boudová, Lola Lokayová, Miroslav Šeps a Šimon Kulvait. V porotě zasedli Tereza Vodochodská, Jaroslav Pokorný, Jana Portyková.
Ve druhé kategorii byly výkony vyrovnanější. Obě postupující interpretky (Sheila Havrdová – M.Kratochvíl: Puntičkáři, Kateřina Badová – I.Hurník: Herci) se představily jako osobité vypravěčky se smyslem pro humor, technicky dobře vybavené, Sheila s jasně strukturovanou výstavbou přímých řečí, Kateřina s pokusem o citlivou stylizaci postav. čestná uznání byla udělena Adéle Pilgrové, Kristiánu Hejdánkovi, Jaroslavu Horkému a Anně Šturmové. V lektorském sboru pracovali Josef Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný a Hana Kostrhunová.
Nejrozpačitěji se jevila kategorie třetí. Určitá osobnostní nevyhraněnost a tápání se odrážely na mnohdy ne zcela adekvátním výběru textů. Objevily se případy, kdy zvolená předloha byla značně pod možnostmi recitátora a naopak tu byly texty, k jejichž věrohodnému zpracování je zapotřebí velká míra nadhledu a životních zkušeností. S tím pochopitelně souvisely i problémy s výstavbou textu a volbou interpretačních prostředků. Postupující Anna Burdová zvládá přirozené ztotožnění se s hlavní představitelkou v textu Kouzelný atlas (V.Válková), dokáže dílčím způsobem pointovat, aniž by se jí rozpadl celek, vědomě a logicky pracuje s pauzou. V textu o Nespokojeném dromedárovi (J. Prevért) předvedla i svůj osobitý smysl pro humor. U Nicol Plachetkové jsme u textu Svatba (L. Aškenázy) ocenili osobitou výpověď s nadhledem a porozuměním k jednajícím postavám a u druhého textu (J. Prevért: Jak namalovat podobiznu ptáka) její přesnou práci s veršem a veršovým přesahem, aniž by forma potlačila sdělení. Čestné uznání: Adam Kokrda, Alžběta Dvorská, Věra Bočková a Markéta Dítětová. Lektorský sbor: Josef Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný, Jana Portyková.
O tom, že k textům lze přistupovat velmi různorodě, přesvědčili všechny přítomné účastníci čtvrté kategorie. Ta překvapila velkou pestrostí v dramaturgii a vyrovnanou úrovní výkonů. Zároveň byla také pozoruhodnou přehlídkou různých přístupů k samotné interpretaci textu. Od vystoupení jasně založeného na formě, přes osobitou výpověď až po naprostou převahu interpreta. Vedle sebe zde najednou stáli recitátoři sloužící autorům i ti, kteří „využili cizích textů“ pro možnost prezentace vlastních názorů a pocitů. Postupující Matěj Neumann (P. Tomeš: A pak mi to přestalo vadit, R.Tagoore: Detektivka v továrně) i Jakub Syrovátka (Šimek, Grosmann: Jak jsme chovali užitečné zvíře, J.Tuwim: O Řehoři
lháři a jeho tetě) předvedli vyrovnané výkony v obou textech, schopnost logicky a osobitě vyprávět, smysl pro nadhled a humor. Matějovi umožňuje výběr textů ztotožnění a kritický nadhled k daným situacím, má smysl pro detail i dílčí pointování, dokáže si na diváka počkat a vzít ho “do hry“. Jen čerstvě nasazená rovnátka zkomplikovala Matějovi bezchybnou artikulaci. Jakub je technicky výborně vybavený interpret s jasně vyloženými texty, které sděluje s obrovskou radostí, baví diváky i sebe a je velmi autentický ve svém projevu. Čestná uznání: Pavlína Tichá a Jan Kosejk. Porota: Josef Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný, Jana Portyková.
Jana Portyková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.