DAVIDOVÁ, Eva: Přehlídka dětského divadla Dětská scéna Nové Strašecí, 21.–22. 4. 2018. Deník Dětské scény, č. 0., str. 6 - 7, 8.6.2018.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
DĚTSKÁ SCÉNA V NOVÉM STRAŠECÍ,
21.–22. DUBNA 2018
Víkendové přehlídky se účastnily dětské divadelní soubory, působící při základních a mateřských školách i soubory pracující na ZUŠ ve středočeském kraji. Během dvou dnů bylo k vidění devět inscenací dětských souborů a jedno navíc, inspirativní, určené dětským divákům místním i přespolním – Červená Karkulka. Přehlídka plynula příjemným, ne příliš zběsilým tempem, a tak si děti ze souborů mohly odnést i zážitky z dílen, které pro ně připravily a vedly studentky ze Střední pedagogické školy Futurum z Prahy během diskuse lektorů s vedoucími souborů a dospělými diváky. V dílnách se děti zabývaly např. prací se zástupnou rekvizitou (předmětem), vyzkoušely si scénický tanec, nebo se věnovaly tematice
strašidel.
Osobité divadelní zpracování natáčení televizního pořadu Prostřeno předvedl soubor BACH a ŘIĎ z rakovnické ZUŠ (vedoucí Jiří Suk). Původně mělo jít o parodii pořadu, který ale ve své reálné verzi bohužel působí ještě krutěji, než dokáží mladí hrající zprostředkovat na jevišti. Závažná témata jako manipulace, přetvářka, lhostejnost spojená se světem médií a další zde zůstávají spíš nakročená. Přesto hrající působili na jevišti přesvědčivě a v rámci nastoleného realistického stylu bylo vidět i několik náznaků hravé stylizace.
Třebotovské Tři boty (ZŠ a MŠ Třebotov, vedoucí Václava Makovcová a Jana Barnová) představily v inscenaci K neuvěřenídramatizaci dvou pohádek z knihy Terryho Jonese Pohádky k neuvěření. Nápadité divadelní ztvárnění obou příběhů, schopnost dětí suverénně zvládat na jevišti neustálé proměny prostředí, komunikovat a rozehrávat situace se zaujetím a přesvědčivě, neiluzivně vyprávět příběhy – to vše vedlo lektorský sbor k jasnému udělení přímého postupu na celostátní Dětskou scénu. A to zejména s ohledem na výborně vystavěnou druhou pohádku - Mick
a Mack.
Co budeme dělat? To je název pásma zjevištněných her předškolních dětí ze souboru Ejchuchú (MŠ a ZŠ Sofie Říčany, vedoucí Vítězslav Březka). Hra dětí působí až na výjimky (operace, pračka) zmechanizovaně a sled her umístěných na jeviště nějak ztrácí spontánnost a hravost. Jednalo se tedy spíš o vystoupení určené pro spřízněné diváky, pro interní potřeby MŠ, v níž by se děti asi cítily bezpečněji a po přiměřené reflexi mohly směřovat dál k divadelním dovednostem.
Druhá inscenace z Říčan, práce starší části souboru Ejchuchú, byla montáží textů Petra Nikla - Záhádky. Viděli jsme koláž deklamovaných textů, doprovázených a ilustrovaných pohybem a zvuky. V inscenaci se někdy objevují hezké jevištní obrazy a spolupráce starších s mladšími. Jevištní tvar je výsledkem výukového projektu - po rozhovoru s vedoucím je zřejmé, že Niklovy verše jsou spojeny s tematikou Afriky – kolébky civilizace, ale z celého tvaru není smysl tohoto propojení patrný.
V souboru Pátečnice nás žačky ZŠ a ZUŠ Jesenice zavedly do světa snů, strachů i osobních bolestí prostřednictvím inscenace Sni/y (vedoucí Štěpánka Gabriella Borská). Velmi vzdálenou inspirací byla První stříbrná kniha snů Kerstin Gierové. Vyspěle a kultivovaně působil herecký projev dívek na jevišti – byl přirozený a srozumitelný, jemný, respektoval diváka velkého sálu novostrašeckého kulturního centra. Situace v inscenaci však nejsou rozehrávané natolik, aby sdělovaly jádro příběhu. Kde se nacházejí čtyři hlavní postavy v úvodním rámci? Kdo je postava Olivie? Kde končí hranice snu a začíná skutečnost? Tajemná a nejednoznačná inscenace získala putovní diváckou cenu – Modrého delfína, kterého udělily děti z říčanského souboru Ejchuchú.
Soubor Pod střechou ze ZUŠ F. A. Šporka v Lysé nad Labem (vedoucí Kateřina Urbánková) vystoupil nejprve s jevištní miniaturou – skupinovým přednesem pohádky Věry Provazníkové Sedm kůzlátek. Kolektivní přednes pohádky vznikl záměrně jako „statický“ - mělo jít o doplnění jiného kulturního programu určeného nejmenším dětem. Proto možná i působí tak, že vystupující zde nepředvedli vše, co by mohli, přestože respektují verše, interpretují text po smyslu a vyprávějí pohádku se zaujetím.
V neděli soubor Pod střechou prezentoval divadelní zpracování komiksových příběhů Jaroslava Foglara v inscenaci s názvem Rychlé šípy na scéně a něco navrch – šlo o šest komiksových příběhů z Rychlých šípů a dva vytvořené dětmi. Diskutovalo se o přidaných příbězích, z nichž zejména Klub Povídálků se vymyká z tématu i stylu inscenace. Závěr s názvem Mirkův smolný den působil naopak nenásilně a aktualizačně. Hrající děti, využívající ve své inscenaci jednoduché znaky, zkratku, obrazovost a princip střihu z komiksových příběhů, dokázaly na jevišti svou hrou zpřítomnit pozitivní myšlenky klubového života (staré bezmála osmdesát let), hlavně důvěru v kamarádství a čest, a to s nadsázkou, nikoli
shazovačně. Inscenace získala doporučení do širšího výběru na celostátní Dětskou scénu.
V ZUŠ Rakovník se spojily v jedné inscenaci dva ročníky (5. a 6. ročník LDO) a vytvořily sérii napínavých příběhů s rámcem odpovídajícím názvu – Po večerce (vedoucí Eva Suková a Jiří Suk). Rámec skupinového vyprávění strašidelných příběhů večer na lyžařském výcviku poskytl prostor pro zastřešení pěti dramatizovaných příběhů obou skupin dětí. Hrající vypravěči přiznaně vstupují do rolí, přecházejí z roviny epické do ramatické
a naopak, využívají (ve zvoleném rámci) dostupných rekvizit, snaží se realisticky zobrazovat emoce postav v situacích. Některé příběhy vyznívají působivěji, jiné méně. Diskutovalo se o dramaturgii (srozumitelnost a přehlednost zápletek jednotlivých příběhů), o scénografii, o inscenačním klíči i o pedagogických výzvách, které jsou při tvorbě inscenace někdy důležitější než režijní záměr.
Posledním hrajícím souborem na přehlídce byli Zmizíci ze ZUŠ v Libčici (vedoucí Jaroslav Hejnic), kteří překvapili autorským představením Kaňka natolik, že jim bylo uděleno Čestné uznání lektorského sboru s doporučením na Celostátní přehlídku a dílnu dramatické výchovy v Jičíně. Kaňka je autorským počinem starší skupiny děti z téže ZUŠ. Hrdina stejného jména (skutečnou postavou inspirovaný) je kluk, se kterým není nikdy nuda a kterého mají děti i při jeho smůle a „super plánech“ rády. Jednoduchý scénář, vyprávějící několik průšvihů spojených s hrdinou Kaňkou, poskytl prostor pro přirozenou hru dětí, ale i pro vědomou divadelní komunikaci a práci se znakem.
S využitím posudku Jaroslava Provazníka k inscenaci K neuvěření a Kateřiny Apeltauerové ze Střední pedagogické školy Futurum sepsala Eva
Davidová.
DĚTSKÁ SCÉNA V NOVÉM STRAŠECÍ,
21.–22. DUBNA 2018
Víkendové přehlídky se účastnily dětské divadelní soubory, působící při základních a mateřských školách i soubory pracující na ZUŠ ve středočeském kraji. Během dvou dnů bylo k vidění devět inscenací dětských souborů a jedno navíc, inspirativní, určené dětským divákům místním i přespolním – Červená Karkulka. Přehlídka plynula příjemným, ne příliš zběsilým tempem, a tak si děti ze souborů mohly odnést i zážitky z dílen, které pro ně připravily a vedly studentky ze Střední pedagogické školy Futurum z Prahy během diskuse lektorů s vedoucími souborů a dospělými diváky. V dílnách se děti zabývaly např. prací se zástupnou rekvizitou (předmětem), vyzkoušely si scénický tanec, nebo se věnovaly tematice
strašidel.
Osobité divadelní zpracování natáčení televizního pořadu Prostřeno předvedl soubor BACH a ŘIĎ z rakovnické ZUŠ (vedoucí Jiří Suk). Původně mělo jít o parodii pořadu, který ale ve své reálné verzi bohužel působí ještě krutěji, než dokáží mladí hrající zprostředkovat na jevišti. Závažná témata jako manipulace, přetvářka, lhostejnost spojená se světem médií a další zde zůstávají spíš nakročená. Přesto hrající působili na jevišti přesvědčivě a v rámci nastoleného realistického stylu bylo vidět i několik náznaků hravé stylizace.
Třebotovské Tři boty (ZŠ a MŠ Třebotov, vedoucí Václava Makovcová a Jana Barnová) představily v inscenaci K neuvěřenídramatizaci dvou pohádek z knihy Terryho Jonese Pohádky k neuvěření. Nápadité divadelní ztvárnění obou příběhů, schopnost dětí suverénně zvládat na jevišti neustálé proměny prostředí, komunikovat a rozehrávat situace se zaujetím a přesvědčivě, neiluzivně vyprávět příběhy – to vše vedlo lektorský sbor k jasnému udělení přímého postupu na celostátní Dětskou scénu. A to zejména s ohledem na výborně vystavěnou druhou pohádku - Mick
a Mack.
Co budeme dělat? To je název pásma zjevištněných her předškolních dětí ze souboru Ejchuchú (MŠ a ZŠ Sofie Říčany, vedoucí Vítězslav Březka). Hra dětí působí až na výjimky (operace, pračka) zmechanizovaně a sled her umístěných na jeviště nějak ztrácí spontánnost a hravost. Jednalo se tedy spíš o vystoupení určené pro spřízněné diváky, pro interní potřeby MŠ, v níž by se děti asi cítily bezpečněji a po přiměřené reflexi mohly směřovat dál k divadelním dovednostem.
Druhá inscenace z Říčan, práce starší části souboru Ejchuchú, byla montáží textů Petra Nikla - Záhádky. Viděli jsme koláž deklamovaných textů, doprovázených a ilustrovaných pohybem a zvuky. V inscenaci se někdy objevují hezké jevištní obrazy a spolupráce starších s mladšími. Jevištní tvar je výsledkem výukového projektu - po rozhovoru s vedoucím je zřejmé, že Niklovy verše jsou spojeny s tematikou Afriky – kolébky civilizace, ale z celého tvaru není smysl tohoto propojení patrný.
V souboru Pátečnice nás žačky ZŠ a ZUŠ Jesenice zavedly do světa snů, strachů i osobních bolestí prostřednictvím inscenace Sni/y (vedoucí Štěpánka Gabriella Borská). Velmi vzdálenou inspirací byla První stříbrná kniha snů Kerstin Gierové. Vyspěle a kultivovaně působil herecký projev dívek na jevišti – byl přirozený a srozumitelný, jemný, respektoval diváka velkého sálu novostrašeckého kulturního centra. Situace v inscenaci však nejsou rozehrávané natolik, aby sdělovaly jádro příběhu. Kde se nacházejí čtyři hlavní postavy v úvodním rámci? Kdo je postava Olivie? Kde končí hranice snu a začíná skutečnost? Tajemná a nejednoznačná inscenace získala putovní diváckou cenu – Modrého delfína, kterého udělily děti z říčanského souboru Ejchuchú.
Soubor Pod střechou ze ZUŠ F. A. Šporka v Lysé nad Labem (vedoucí Kateřina Urbánková) vystoupil nejprve s jevištní miniaturou – skupinovým přednesem pohádky Věry Provazníkové Sedm kůzlátek. Kolektivní přednes pohádky vznikl záměrně jako „statický“ - mělo jít o doplnění jiného kulturního programu určeného nejmenším dětem. Proto možná i působí tak, že vystupující zde nepředvedli vše, co by mohli, přestože respektují verše, interpretují text po smyslu a vyprávějí pohádku se zaujetím.
V neděli soubor Pod střechou prezentoval divadelní zpracování komiksových příběhů Jaroslava Foglara v inscenaci s názvem Rychlé šípy na scéně a něco navrch – šlo o šest komiksových příběhů z Rychlých šípů a dva vytvořené dětmi. Diskutovalo se o přidaných příbězích, z nichž zejména Klub Povídálků se vymyká z tématu i stylu inscenace. Závěr s názvem Mirkův smolný den působil naopak nenásilně a aktualizačně. Hrající děti, využívající ve své inscenaci jednoduché znaky, zkratku, obrazovost a princip střihu z komiksových příběhů, dokázaly na jevišti svou hrou zpřítomnit pozitivní myšlenky klubového života (staré bezmála osmdesát let), hlavně důvěru v kamarádství a čest, a to s nadsázkou, nikoli
shazovačně. Inscenace získala doporučení do širšího výběru na celostátní Dětskou scénu.
V ZUŠ Rakovník se spojily v jedné inscenaci dva ročníky (5. a 6. ročník LDO) a vytvořily sérii napínavých příběhů s rámcem odpovídajícím názvu – Po večerce (vedoucí Eva Suková a Jiří Suk). Rámec skupinového vyprávění strašidelných příběhů večer na lyžařském výcviku poskytl prostor pro zastřešení pěti dramatizovaných příběhů obou skupin dětí. Hrající vypravěči přiznaně vstupují do rolí, přecházejí z roviny epické do ramatické
a naopak, využívají (ve zvoleném rámci) dostupných rekvizit, snaží se realisticky zobrazovat emoce postav v situacích. Některé příběhy vyznívají působivěji, jiné méně. Diskutovalo se o dramaturgii (srozumitelnost a přehlednost zápletek jednotlivých příběhů), o scénografii, o inscenačním klíči i o pedagogických výzvách, které jsou při tvorbě inscenace někdy důležitější než režijní záměr.
Posledním hrajícím souborem na přehlídce byli Zmizíci ze ZUŠ v Libčici (vedoucí Jaroslav Hejnic), kteří překvapili autorským představením Kaňka natolik, že jim bylo uděleno Čestné uznání lektorského sboru s doporučením na Celostátní přehlídku a dílnu dramatické výchovy v Jičíně. Kaňka je autorským počinem starší skupiny děti z téže ZUŠ. Hrdina stejného jména (skutečnou postavou inspirovaný) je kluk, se kterým není nikdy nuda a kterého mají děti i při jeho smůle a „super plánech“ rády. Jednoduchý scénář, vyprávějící několik průšvihů spojených s hrdinou Kaňkou, poskytl prostor pro přirozenou hru dětí, ale i pro vědomou divadelní komunikaci a práci se znakem.
S využitím posudku Jaroslava Provazníka k inscenaci K neuvěření a Kateřiny Apeltauerové ze Střední pedagogické školy Futurum sepsala Eva
Davidová.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.