Hovorka, Zdeněk - nekrolog
Zemřel Zdeněk HOVORKA (1934- 2018) ve věku nedožitých 84 let.
Zesnulý byl úředník, dispečer, amatérský herec, divadelní režisér, dramatik, spisovatel, prozaik, historik divadla v Jaroměři, amatérský malíř. Důležitá osobnost Jaroměře.
* 7. únor 1934 Rasošky u Jaroměř
12. leden 2018 Hradec Králové - Fakultní nemocnice
Od května 1934 trvale žil v Jaroměři, kde se uplatnil v kulturním životě jako amatérský herec a divadelní režisér i dramatik a historik ochotnického divadla DS Vrchlický v letech 1951 – 1993 v Jaroměři.
V Divadelním souboru Vrchlický působil od roku 1951 jako herec 58let..Pro svůj nesporný herecký talent byl obsazován do velkých rolí. Už jako devatenáctiletý vytvořil titulní roli Radúze v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně (1953) za režijního vedení dr. Fr. Černého. Další role byl Student Jan v Jiráskově Kolébce s Naďou Urbánkovou (uvedeno na XXX. Jiráskově Hronově 1960) , Polixenes s Luďkem Munzarem v Shakespearově Zimní pohádce, Francek v Mrštníkových Maryše, prof. Higgins v Pygmalionu, Karandyšev v Ostrovského Bez věna s Antonií Hegerlikovou , ve Frimlově Králi tuláků vytvořil vynikající titulní roli básníka a bohéma Fr. Villona, v Lehárově Zemi úsměvů poručíka Gustava s Járou Pospíšilem, A. Doodleho v Benešově Uličnici, hlavní roli Fr. Kmocha ve hře se zpěvy Kolíne, Kolíne i poručíka Champlatreux v Mamzelle Nitouche, Ramón v Casanově dramatu Dům se sedmi balkóny. Na jevišti vytvořil Hovorka přes 70 postav našeho i světového repertoáru. Získal několik hereckých ocenění i ocenění za režii.
V letech 1979 – 2007 jako divadelní režisér nastudoval deset inscenací. V roce 1979 jeho první režií byla náročná hra Romaina Rollanda Hra o lásce a smrti (1979), historické drama z epilogu Velké francouzské revoluce (1789 – 1794). Uplatnil se i jako dramatik, a to: detektivka Poslední šance (1980) premiéra 1983, úspěšná komedie Pamfilo a spol. (1981), hororová komedie Dům posedlých (1984) dosud neprovedená, Hippokratova přísaha (1986, premiéra v r. 1987), Darmošlapky, aneb repete, hoši (premiéra 2006, DS Vrchlický Jaroměř). Posledními režiemi bylo drama: E. O. Neilla Farma pod jilmy (2005) a drama A. Casony Dům se sedmi balkony (2007), zaujal profesionály i diváky.
Zd. Hovorka se představil v prosinci 1997 jako prozaik knížkou Jaroměřský meteorit, cenný především vzpomínkami z dětství a mladosti na jaroměřské figurky. Druhou rozsáhlejší knihou jsou memoáry Kde jsme doma, aneb Jak se v Jaroměři dělalo divadlo 1951 – 1993 (2004, 275 s. obr.).. Výborná je jeho znalost jaroměřských divadelních reálií a osobností jaroměřské divadelní scény. Zd. Hovorka miloval poezii a napsal tři sbírky básní Zahrada snů (1965), Úlitba (1970) a Všem mým láskám (1978). Oblíbil si též malování olejem na plátno pro vlastní potěšení. Jako herec se rozloučil s jaroměřským jevištěm hlavní postavou ve hře A. Casony Stromy umírají vstoje v roce 1993. Josefovu věnoval scénář k 200. výročí přejmenování pevnosti Ples na Josefov dne 12. června 1993. Jako divadelník se řídil Vojanovým heslem „Být připraven, toť vše!“. Zd. Hovorka patří do galerie jaroměřských významných tvořivých amatérských herců a divadelních režisérů, dramatiků i historiků ochotnického divadla V roce 2010 obdržel nejvyšší vyznamenání pro amatérského divadelníka -Zlatý odznak J.K.Tyla. Odešel v něm skvělý herec, režisér a dramatik.
Literatura: Jiří Uhlíř in Jaroměřský a josefovský zpravodaj, duben 1999, s. 18 – 19; J. Uhlíř in Náš čas 16. 3. 1999, s. 4; J. Uhlíř in Jaroměřské noviny, 5. květen 1999, č. 5, s. 8; Zdeněk Hovorka, Kde jsme doma aneb Jak se v Jaroměři dělalo divadlo 1951-1993. 1. vyd. Jaroměř 2004, s. 51-52; J. Uhlíř, Osobnosti Jaroměře. 1. vyd. Liberec , Bor 2011, s. 57-58, 2 obr.
Text: PhDr. Jiří UHLÍŘ V Jaroměři v neděli 14. ledna 2018
Zesnulý byl úředník, dispečer, amatérský herec, divadelní režisér, dramatik, spisovatel, prozaik, historik divadla v Jaroměři, amatérský malíř. Důležitá osobnost Jaroměře.
* 7. únor 1934 Rasošky u Jaroměř
12. leden 2018 Hradec Králové - Fakultní nemocnice
Od května 1934 trvale žil v Jaroměři, kde se uplatnil v kulturním životě jako amatérský herec a divadelní režisér i dramatik a historik ochotnického divadla DS Vrchlický v letech 1951 – 1993 v Jaroměři.
V Divadelním souboru Vrchlický působil od roku 1951 jako herec 58let..Pro svůj nesporný herecký talent byl obsazován do velkých rolí. Už jako devatenáctiletý vytvořil titulní roli Radúze v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně (1953) za režijního vedení dr. Fr. Černého. Další role byl Student Jan v Jiráskově Kolébce s Naďou Urbánkovou (uvedeno na XXX. Jiráskově Hronově 1960) , Polixenes s Luďkem Munzarem v Shakespearově Zimní pohádce, Francek v Mrštníkových Maryše, prof. Higgins v Pygmalionu, Karandyšev v Ostrovského Bez věna s Antonií Hegerlikovou , ve Frimlově Králi tuláků vytvořil vynikající titulní roli básníka a bohéma Fr. Villona, v Lehárově Zemi úsměvů poručíka Gustava s Járou Pospíšilem, A. Doodleho v Benešově Uličnici, hlavní roli Fr. Kmocha ve hře se zpěvy Kolíne, Kolíne i poručíka Champlatreux v Mamzelle Nitouche, Ramón v Casanově dramatu Dům se sedmi balkóny. Na jevišti vytvořil Hovorka přes 70 postav našeho i světového repertoáru. Získal několik hereckých ocenění i ocenění za režii.
V letech 1979 – 2007 jako divadelní režisér nastudoval deset inscenací. V roce 1979 jeho první režií byla náročná hra Romaina Rollanda Hra o lásce a smrti (1979), historické drama z epilogu Velké francouzské revoluce (1789 – 1794). Uplatnil se i jako dramatik, a to: detektivka Poslední šance (1980) premiéra 1983, úspěšná komedie Pamfilo a spol. (1981), hororová komedie Dům posedlých (1984) dosud neprovedená, Hippokratova přísaha (1986, premiéra v r. 1987), Darmošlapky, aneb repete, hoši (premiéra 2006, DS Vrchlický Jaroměř). Posledními režiemi bylo drama: E. O. Neilla Farma pod jilmy (2005) a drama A. Casony Dům se sedmi balkony (2007), zaujal profesionály i diváky.
Zd. Hovorka se představil v prosinci 1997 jako prozaik knížkou Jaroměřský meteorit, cenný především vzpomínkami z dětství a mladosti na jaroměřské figurky. Druhou rozsáhlejší knihou jsou memoáry Kde jsme doma, aneb Jak se v Jaroměři dělalo divadlo 1951 – 1993 (2004, 275 s. obr.).. Výborná je jeho znalost jaroměřských divadelních reálií a osobností jaroměřské divadelní scény. Zd. Hovorka miloval poezii a napsal tři sbírky básní Zahrada snů (1965), Úlitba (1970) a Všem mým láskám (1978). Oblíbil si též malování olejem na plátno pro vlastní potěšení. Jako herec se rozloučil s jaroměřským jevištěm hlavní postavou ve hře A. Casony Stromy umírají vstoje v roce 1993. Josefovu věnoval scénář k 200. výročí přejmenování pevnosti Ples na Josefov dne 12. června 1993. Jako divadelník se řídil Vojanovým heslem „Být připraven, toť vše!“. Zd. Hovorka patří do galerie jaroměřských významných tvořivých amatérských herců a divadelních režisérů, dramatiků i historiků ochotnického divadla V roce 2010 obdržel nejvyšší vyznamenání pro amatérského divadelníka -Zlatý odznak J.K.Tyla. Odešel v něm skvělý herec, režisér a dramatik.
Literatura: Jiří Uhlíř in Jaroměřský a josefovský zpravodaj, duben 1999, s. 18 – 19; J. Uhlíř in Náš čas 16. 3. 1999, s. 4; J. Uhlíř in Jaroměřské noviny, 5. květen 1999, č. 5, s. 8; Zdeněk Hovorka, Kde jsme doma aneb Jak se v Jaroměři dělalo divadlo 1951-1993. 1. vyd. Jaroměř 2004, s. 51-52; J. Uhlíř, Osobnosti Jaroměře. 1. vyd. Liberec , Bor 2011, s. 57-58, 2 obr.
Text: PhDr. Jiří UHLÍŘ V Jaroměři v neděli 14. ledna 2018
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.