KOHUTOVÁ, Petra: Kaškova Zbraslav 2017 čili přehlídka s jídelní koncepcí. AS 29.11.2017.
Kaškova Zbraslav 2017 čili přehlídka s jídelní koncepcí
V sobotu 25. listopadu 2017 se konala přehlídka Kaškova Zbraslav, kterou pořádá Amatérská divadelní asociace.
Činoherní
Jejími duchovními rodiči byli manželé Smrčkovi a v roce 2012 se změnila její koncepce v duchu letošní uvítací řeči moderátora Josefa Šedivého: „Toto je přehlídka, na níž jde o kulturu až v druhé řadě. V první řadě jde o jídlo.“ A tak soubory od té doby přivážejí do Kaškova divadla nejen své inscenace – podle propozic krátké činoherní útvary a jednoaktovky, jejichž stopáž nepřesahuje 45 minut – ale i vlastní kulinářské výrobky. Obojí hodnotí nikoli porota, ale přítomní diváci a zástupci ostatních zúčastněných souborů. A přestože by člověk očekával přehlídku sousedskou, tedy především pohodovou a bez ambicí, přinejmenším letos se dočkal i co do divadelní kvality několika příjemných překvapení.
Šestici krátkých scénických útvarů zahajoval Divadelní spolek Proměna. Podle scénáře Heleny Kubů … pozvi mne dál vystavěla režisérka Eva Stanislavová s pomocí čtyř zralých dam a jedné (podle záměru) neidentifikovatelné černé figury tragikomedii o tom, kterak se vyrovnáváme se stářím a se smrtí. Představení mělo především terapeutický charakter – a to pro účinkující i pro diváky – a přestože trpělo žánrovou nevyhraněností, objevilo se několik silných obrazů: několikaminutová etuda představitelky Zdeny, která se snaží sama sebe přinutit vstát z postele pomocí odpočítávání „mám – nemám“ na prstech u rukou a poté i u nohou (co kdyby to vyšlo jinak…) nebo komunikace se Smrtí prostřednictvím příčné flétny představitelky Slávky Jarmily Šimonové (Smrt odpovídá na kontrabas).
Divadlo Refektář uvedlo aktovku Analfabet srbského autora Branislava Nušiće, z jehož odkazu se na našich scénách objevuje především Paní ministrová nebo Truchlící pozůstalí. Třicetiminutový scénický vtip o poměrech v jedné kanceláři, kde řeší, co asi tak může znamenat slovo „analfabet“ a jak odpovědět na dotaz vyšší moci po jeho výskytu ve spravované oblasti, funguje díky přesnému typovému obsazení (obzvláště Lukáš Mejsnar, jehož Náčelník se ve výrazu pohyboval někde mezi hejtmanem z Revizora a velkým šéfem z Koncertu V…, a Martin Churavý jako Mika jsou neodolatelní), poučenosti režiséra Vladana Milčinského o výstavbě situací a gagů, přesnosti v jejich provedení – a také výsledku posledních voleb, které obdařily zdánlivě neškodnou hříčku výjimečnou aktuálností. Atmosféra v divadle připomínala až děsivě spiklenectví účinkujících s diváky z poloviny osmdesátých let, obecenstvo se bavilo, dozvědělo se, cože znamená ve skutečnosti „ananas“, a spokojeně přikusovalo oranžovo-růžovou bábovku maminky jedné z účinkujících.
Představení Zahraj ty Ejsíky! Broukovcova Kamdivadla je představení se závažným tématem a výborně napsanou předlohou, vtipné, divadelně zajímavé, autenticky odehrané a všemi přehlídkami mazané (od Kaznějova a Děčínské brány přes Volyni až po KDP ve Vysokém nad Jizerou a poděbradský FEMAD). Navštívilo ho nejvíce zbraslavských diváků a bavily se i děti v předních řadách; ti, kteří představení viděli dříve (a nebylo jich málo), konstatovali, že šlo o mimořádně zdařilou reprízu. Autor a interpret Jaroslav Střelka v debatě přiznal, že nikdy nic nepodepsal (což vzápětí popřel, když podepsal doklad o cestovném) a že neměl kapelu rockovou, ale folkovou.
Čenkovské Divadlo za vodou přivezlo Bílou paní své dvorní autorky Ludmily Boudové s několika „nej“ – nejrozsáhlejším obsazením (šestnáct herců), největším generačním rozpětím účinkujících (od dětí mateřskou školkou povinných po 60 ), největším žánrovým rozkročením (od bulváru po muzikál) – bohužel také největším překročením časového limitu (o 40 minut) a největším počtem diváků, kteří opustili hlediště před koncem (nepočítáno). Debata po představení se točila zejména kolem nezbytnosti a funkčnosti používání vulgarit na divadle.
Opuštěná Eduarda Basse v podání Žumpy u Nučic neurazila, ale potěšila. Dvacetiminutový dialog nevěrného manžela s neméně nevěrnou manželkou je spíše sledem tří etud a staví na falešném očekávání diváků – ukazuje se, že emočně vypjatý dialog je pouze zkoušen dvěma herci na několikero způsobů. Příležitost herecky se vyřádit byla vcelku naplněna.
Poslední Festival pro náročného diváka karlínského Divadla Amatérů vycházel z estetiky trapnosti. Parodie na prestižní festival, včetně trapných postav (prkenný moderátor, porotkyně sbírající politické body, porotce mimoň nebo protivný technik, který umí hindsky) a neuvěřitelných scénických útvarů a jejich komentářů (spor o Musim, hru cca o patnácti replikách, mezi dvěma autory; absurdní hříčka o zmizení rodiny, jejíž členy hraje jediný herec, jenž vzápětí také zmizí; parodie na divadlo poezie, která by pravděpodobně obstála jako vážný účastník reálných přehlídek, nebo interpretace Sandokana mezi melodramem a operetkou) nicméně ukázal, že soubor rozumí tomu, co dělá, a že má velmi sympatický smysl pro hraní si.
Vítězi letošní Kaškovy Zbraslavi se stalo Divadlo za vodou Čenkov za zelňáky se škvarkama a Divadlo Amatérů za slané pečivo „Do pusy“. A zbyl pocit, že minimálně polovina zúčastněných by obohatila kteroukoli soutěžní přehlídku (Ejsíci už to dokázali, Analfabet a Festival by to dokázat mohli).
Autor: Petra Kohutová
V sobotu 25. listopadu 2017 se konala přehlídka Kaškova Zbraslav, kterou pořádá Amatérská divadelní asociace.
Činoherní
Jejími duchovními rodiči byli manželé Smrčkovi a v roce 2012 se změnila její koncepce v duchu letošní uvítací řeči moderátora Josefa Šedivého: „Toto je přehlídka, na níž jde o kulturu až v druhé řadě. V první řadě jde o jídlo.“ A tak soubory od té doby přivážejí do Kaškova divadla nejen své inscenace – podle propozic krátké činoherní útvary a jednoaktovky, jejichž stopáž nepřesahuje 45 minut – ale i vlastní kulinářské výrobky. Obojí hodnotí nikoli porota, ale přítomní diváci a zástupci ostatních zúčastněných souborů. A přestože by člověk očekával přehlídku sousedskou, tedy především pohodovou a bez ambicí, přinejmenším letos se dočkal i co do divadelní kvality několika příjemných překvapení.
Šestici krátkých scénických útvarů zahajoval Divadelní spolek Proměna. Podle scénáře Heleny Kubů … pozvi mne dál vystavěla režisérka Eva Stanislavová s pomocí čtyř zralých dam a jedné (podle záměru) neidentifikovatelné černé figury tragikomedii o tom, kterak se vyrovnáváme se stářím a se smrtí. Představení mělo především terapeutický charakter – a to pro účinkující i pro diváky – a přestože trpělo žánrovou nevyhraněností, objevilo se několik silných obrazů: několikaminutová etuda představitelky Zdeny, která se snaží sama sebe přinutit vstát z postele pomocí odpočítávání „mám – nemám“ na prstech u rukou a poté i u nohou (co kdyby to vyšlo jinak…) nebo komunikace se Smrtí prostřednictvím příčné flétny představitelky Slávky Jarmily Šimonové (Smrt odpovídá na kontrabas).
Divadlo Refektář uvedlo aktovku Analfabet srbského autora Branislava Nušiće, z jehož odkazu se na našich scénách objevuje především Paní ministrová nebo Truchlící pozůstalí. Třicetiminutový scénický vtip o poměrech v jedné kanceláři, kde řeší, co asi tak může znamenat slovo „analfabet“ a jak odpovědět na dotaz vyšší moci po jeho výskytu ve spravované oblasti, funguje díky přesnému typovému obsazení (obzvláště Lukáš Mejsnar, jehož Náčelník se ve výrazu pohyboval někde mezi hejtmanem z Revizora a velkým šéfem z Koncertu V…, a Martin Churavý jako Mika jsou neodolatelní), poučenosti režiséra Vladana Milčinského o výstavbě situací a gagů, přesnosti v jejich provedení – a také výsledku posledních voleb, které obdařily zdánlivě neškodnou hříčku výjimečnou aktuálností. Atmosféra v divadle připomínala až děsivě spiklenectví účinkujících s diváky z poloviny osmdesátých let, obecenstvo se bavilo, dozvědělo se, cože znamená ve skutečnosti „ananas“, a spokojeně přikusovalo oranžovo-růžovou bábovku maminky jedné z účinkujících.
Představení Zahraj ty Ejsíky! Broukovcova Kamdivadla je představení se závažným tématem a výborně napsanou předlohou, vtipné, divadelně zajímavé, autenticky odehrané a všemi přehlídkami mazané (od Kaznějova a Děčínské brány přes Volyni až po KDP ve Vysokém nad Jizerou a poděbradský FEMAD). Navštívilo ho nejvíce zbraslavských diváků a bavily se i děti v předních řadách; ti, kteří představení viděli dříve (a nebylo jich málo), konstatovali, že šlo o mimořádně zdařilou reprízu. Autor a interpret Jaroslav Střelka v debatě přiznal, že nikdy nic nepodepsal (což vzápětí popřel, když podepsal doklad o cestovném) a že neměl kapelu rockovou, ale folkovou.
Čenkovské Divadlo za vodou přivezlo Bílou paní své dvorní autorky Ludmily Boudové s několika „nej“ – nejrozsáhlejším obsazením (šestnáct herců), největším generačním rozpětím účinkujících (od dětí mateřskou školkou povinných po 60 ), největším žánrovým rozkročením (od bulváru po muzikál) – bohužel také největším překročením časového limitu (o 40 minut) a největším počtem diváků, kteří opustili hlediště před koncem (nepočítáno). Debata po představení se točila zejména kolem nezbytnosti a funkčnosti používání vulgarit na divadle.
Opuštěná Eduarda Basse v podání Žumpy u Nučic neurazila, ale potěšila. Dvacetiminutový dialog nevěrného manžela s neméně nevěrnou manželkou je spíše sledem tří etud a staví na falešném očekávání diváků – ukazuje se, že emočně vypjatý dialog je pouze zkoušen dvěma herci na několikero způsobů. Příležitost herecky se vyřádit byla vcelku naplněna.
Poslední Festival pro náročného diváka karlínského Divadla Amatérů vycházel z estetiky trapnosti. Parodie na prestižní festival, včetně trapných postav (prkenný moderátor, porotkyně sbírající politické body, porotce mimoň nebo protivný technik, který umí hindsky) a neuvěřitelných scénických útvarů a jejich komentářů (spor o Musim, hru cca o patnácti replikách, mezi dvěma autory; absurdní hříčka o zmizení rodiny, jejíž členy hraje jediný herec, jenž vzápětí také zmizí; parodie na divadlo poezie, která by pravděpodobně obstála jako vážný účastník reálných přehlídek, nebo interpretace Sandokana mezi melodramem a operetkou) nicméně ukázal, že soubor rozumí tomu, co dělá, a že má velmi sympatický smysl pro hraní si.
Vítězi letošní Kaškovy Zbraslavi se stalo Divadlo za vodou Čenkov za zelňáky se škvarkama a Divadlo Amatérů za slané pečivo „Do pusy“. A zbyl pocit, že minimálně polovina zúčastněných by obohatila kteroukoli soutěžní přehlídku (Ejsíci už to dokázali, Analfabet a Festival by to dokázat mohli).
Autor: Petra Kohutová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.