Plzeň, DS Amceth, Jan Sojka: Rodinné album. Recenze Vladimír Gardavský, Plzeňský deník, s. 10
V Dialogu se listuje v Rodinném albu
Divadelní soubor Amceth uvádí v Divadle Dialog v Plzni novou hru Jana Sojky Rodinné album. Sojka byl déle než dvacet let protagonistou a spoluautorem pásem populárního Antidivadla, které svoji činnost před nedávnem ukončilo. Je jen dobře, že oceňovaný plzeňský básník a prozaik píše nyní vesměs svižné komedie pro ostatní soubory sdružené v Dialogu. Amceth již dříve nastudoval jeho nadmíru legrační tragikomedii Náměstí sv. Marka jakoby vystřiženou přímo ze života. Režie Rodinného alba se ujala Irena Velichová a její realizační tým vydatně posílila dramaturžka Marie „Muška“ Chmelíková.
Rodinné album není zdaleka tak rozpustilou komedií, jako předchozí Sojkovy opusy (Ženy v nepokoji, Hodina historie), je spíše vtip nepostrádající modelovou hrou s převažující hořcevážnou linkou. Na strohé syrové scéně Marka Maroviče inscenaci předznamená video s padající kuličkou a společné foto čtyř protagonistů posléze ztvárňujících řadu postav v několika generacích. V úvodní scéně hlavní představitelka, potenciální spisovatelka (citově bohatá Soňa Kratochvílová), předkládá neúspěšně k posouzení svůj pokus o román. Členové komise, sami neúspěšní autoři (Jan Doležal a Robert Kotál Kunesch), v proslovech plných frází doporučují mladé ženě, ať píše o sobě, ať vyčká na správný čas a píše o rodičích, o dětech, o mužích. Ona uposlechne a hra je poté strastiplnou životní rekapitulací hlavní hrdinky.
Režisérka stylově navázala na svoji úspěšnou inscenaci Hedy Gablerové a vybudovala na scéně ambiciózní jevištní tvar, kdy citlivá žena vytrvale a neúprosně naráží na nepochopení groteskně modelovaného okolí, ať už se jedná o otce, nápadníky, členy maturitní komise, manžele, milence, personalisty při hledání zaměstnání, starosti jí dělá i její syn. Stylizace hereckého projevu všech protihráčů pomáhá vnímat děj v té nejobecnější rovině. Osudem vláčená žena však neztrácí naději, již jí symbolizuje kulička, kterou dostala jako talisman od matky (Marie „Muška“ Chmelíková). Režisérka nápaditě propojila herecké akce s promítáním na plátno i se zvukovými nahrávkami, rezervy zůstávají v přesnějším organizování přechodů mezi jednotlivými scénami. O animaci se zasloužila Lenka Pavlíková, o mix zvuku a video František „Šimpy“ Šimánek a lightdesign je dílem Michala Herzoga.
Vladimír Gardavský
Divadelní soubor Amceth uvádí v Divadle Dialog v Plzni novou hru Jana Sojky Rodinné album. Sojka byl déle než dvacet let protagonistou a spoluautorem pásem populárního Antidivadla, které svoji činnost před nedávnem ukončilo. Je jen dobře, že oceňovaný plzeňský básník a prozaik píše nyní vesměs svižné komedie pro ostatní soubory sdružené v Dialogu. Amceth již dříve nastudoval jeho nadmíru legrační tragikomedii Náměstí sv. Marka jakoby vystřiženou přímo ze života. Režie Rodinného alba se ujala Irena Velichová a její realizační tým vydatně posílila dramaturžka Marie „Muška“ Chmelíková.
Rodinné album není zdaleka tak rozpustilou komedií, jako předchozí Sojkovy opusy (Ženy v nepokoji, Hodina historie), je spíše vtip nepostrádající modelovou hrou s převažující hořcevážnou linkou. Na strohé syrové scéně Marka Maroviče inscenaci předznamená video s padající kuličkou a společné foto čtyř protagonistů posléze ztvárňujících řadu postav v několika generacích. V úvodní scéně hlavní představitelka, potenciální spisovatelka (citově bohatá Soňa Kratochvílová), předkládá neúspěšně k posouzení svůj pokus o román. Členové komise, sami neúspěšní autoři (Jan Doležal a Robert Kotál Kunesch), v proslovech plných frází doporučují mladé ženě, ať píše o sobě, ať vyčká na správný čas a píše o rodičích, o dětech, o mužích. Ona uposlechne a hra je poté strastiplnou životní rekapitulací hlavní hrdinky.
Režisérka stylově navázala na svoji úspěšnou inscenaci Hedy Gablerové a vybudovala na scéně ambiciózní jevištní tvar, kdy citlivá žena vytrvale a neúprosně naráží na nepochopení groteskně modelovaného okolí, ať už se jedná o otce, nápadníky, členy maturitní komise, manžele, milence, personalisty při hledání zaměstnání, starosti jí dělá i její syn. Stylizace hereckého projevu všech protihráčů pomáhá vnímat děj v té nejobecnější rovině. Osudem vláčená žena však neztrácí naději, již jí symbolizuje kulička, kterou dostala jako talisman od matky (Marie „Muška“ Chmelíková). Režisérka nápaditě propojila herecké akce s promítáním na plátno i se zvukovými nahrávkami, rezervy zůstávají v přesnějším organizování přechodů mezi jednotlivými scénami. O animaci se zasloužila Lenka Pavlíková, o mix zvuku a video František „Šimpy“ Šimánek a lightdesign je dílem Michala Herzoga.
Vladimír Gardavský
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.