STROTZER, Milan: Otnice, Ochotnice, A je to v pytli!, recenze, KP Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2017
Divadelní soubor Ochotnice Otnice
Ray a Michael Cooney: A je to v pytli! (Tři bratři v nesnázích)
Ray Cooney, britský autor a herec, mistr frašky, spojil v roce 2003 své síly se svým synem Michaelem, též věhlasným komediografem, a napsali poprvé společně divadelní komedii, kterou nazvali Tom, Dick a Harry, která se u nás uvádí pod názvy Tři bratři v nesnázích nebo A je to v pytli! Hra měla mimořádně úspěšnou premiéru v Londýně. Ta tři jména v názvu jsou jména tří bratří, kteří žijí v současném Londýně. Vlastní příběh, plný humorných záměn a dramatických zvratů, se odehraje během několika hodin. Začíná jednoho rána, kdy mladí manželé, Tom a Linda, s napětím očekávají pracovnici z úřadu pro adopci dětí, která má rozhodnout o tom, zda mají manželé pro adopci potřebné předpoklady. Sotva hodinu před příchodem úřednice a nadále i po jejím příchodu musí čelit nečekaným problémům, pramenícím z pašovaných cigaret a alkoholu, z uprchlíků, kteří se ocitnou v jejich bytě, z pytle plného částí lidských těl dovezeného z pitevny, v níž pracuje jeden z bratří. Většinu komplikací mají na svědomí Tomovi bratři se svými „geniálními nápady“, jak pomoci svému bratrovi.
Tuto komedii si jako druhou v pořadí po obnově divadelní činnosti v obci zvolil k nastudování divadelní soubor Ochotnice z Otnice. Již tak komplikovaný příběh, s neskutečným množstvím dějových zvratů a záměn, režisér souboru Radek Mezulánik zmnožil o další osoby, přinášející další zvraty a komplikace. Kromě toho londýnskou dislokaci zaměnil a příběh zasadil do našeho prostředí, jmenovitě do Brna. Změny doznaly i jména oněch tří bratří a také národnost uprchlíků. Méně by bezesporu bylo více a změna dislokace by nevyvolávala otázky po logice některých reálií. To však není hlavní problém inscenace.
Hlavním problém se jeví v míře schopnosti herců zpracovat své herecké party tak, aby sdělování neprobíhalo pouze ve slovní rovině, ale plnohodnotně. Zejména v komediálních žánrech je zapotřebí, aby přijaté informace, fakta a impulsy byly zpracovány hereckým výrazem v tzv. fázi hodnocení a plánu. Aby divák např. prostřednictvím hereckých nonverbálních prostředků odečetl, jak se informace etc. dramatické postavy dotkla a že nalezla řešení, jak novou situaci řešit. Tyto fáze hodnocení a plánu jsou většinou vpravdě živnou půdou humoru, méně již replika, která následuje. Samozřejmostí by měla být i srozumitelnost slovního jevištního výrazu.
Tento klíčový problém inscenace se týká především představitele hlavní role, ale i dalších. Nejméně pak Romana Svobody v roli Tobiáše, Jitky Novotné v roli Policistky a Zdeňky Křivánkové v roli Paní Partykové.
Otázkou je uchopení role Tadeáše Filipem Mezuláníkem. Jeho pohybové kreace jsou sice obdivuhodné, jsou však takříkajíc „z jiné opery“. Traktování postavy jako nezvladatelného šílence se odchyluje od předlohy autorů a sotva přispívá ke kýženému vyznění příslušných situací.
Ke zvážení je nelogické zařazení taneční kreace a veselí utečenců v situaci, kdy přichází informace, že právě přijel mafián Boris, aby si s nimi vyřídil účty. Stejně tak je na zvážení jednání (chování) představitelky utečence Andreje a Lindy, manželky Tomáše, vůči úřednici Partykové před závěrem hry.
Záměna zvedající se pohovky, do jejíhož úložného prostoru je uklizen Andrej, za skříň, není nejvýhodnějším řešením. V představení navíc nastal technický problém (dveře skříně se neotevíraly) a z předepsaného gagu nezůstalo nic. Při rozpravě se souborem bylo hovořeno o řadě dalších nuancí a dílčích problémů, jejichž řešení by inscenaci mohly povýšit.
Jednoznačným kladem inscenace je scénografie, jak její scénická, tak kostýmní složka, které soubor věnoval značnou pozornost.
Suma sumárum: U vědomí skutečnosti, že se jedná teprve o druhou inscenaci de facto nově vzniklého souboru, je třeba smeknout klobouk nad odvážnou a kvalitní dramaturgickou volbou hry, jejíž realizace si vyžaduje značnou divadelní erudici. A také nad tím, že se soubor s nelehkým úkolem v rámci svých možností vypořádal se ctí. S úkolem, který by nebyl snadno realizovatelný ani pro daleko zkušenější tvůrce.
Milan Strotzer
Ray a Michael Cooney: A je to v pytli! (Tři bratři v nesnázích)
Ray Cooney, britský autor a herec, mistr frašky, spojil v roce 2003 své síly se svým synem Michaelem, též věhlasným komediografem, a napsali poprvé společně divadelní komedii, kterou nazvali Tom, Dick a Harry, která se u nás uvádí pod názvy Tři bratři v nesnázích nebo A je to v pytli! Hra měla mimořádně úspěšnou premiéru v Londýně. Ta tři jména v názvu jsou jména tří bratří, kteří žijí v současném Londýně. Vlastní příběh, plný humorných záměn a dramatických zvratů, se odehraje během několika hodin. Začíná jednoho rána, kdy mladí manželé, Tom a Linda, s napětím očekávají pracovnici z úřadu pro adopci dětí, která má rozhodnout o tom, zda mají manželé pro adopci potřebné předpoklady. Sotva hodinu před příchodem úřednice a nadále i po jejím příchodu musí čelit nečekaným problémům, pramenícím z pašovaných cigaret a alkoholu, z uprchlíků, kteří se ocitnou v jejich bytě, z pytle plného částí lidských těl dovezeného z pitevny, v níž pracuje jeden z bratří. Většinu komplikací mají na svědomí Tomovi bratři se svými „geniálními nápady“, jak pomoci svému bratrovi.
Tuto komedii si jako druhou v pořadí po obnově divadelní činnosti v obci zvolil k nastudování divadelní soubor Ochotnice z Otnice. Již tak komplikovaný příběh, s neskutečným množstvím dějových zvratů a záměn, režisér souboru Radek Mezulánik zmnožil o další osoby, přinášející další zvraty a komplikace. Kromě toho londýnskou dislokaci zaměnil a příběh zasadil do našeho prostředí, jmenovitě do Brna. Změny doznaly i jména oněch tří bratří a také národnost uprchlíků. Méně by bezesporu bylo více a změna dislokace by nevyvolávala otázky po logice některých reálií. To však není hlavní problém inscenace.
Hlavním problém se jeví v míře schopnosti herců zpracovat své herecké party tak, aby sdělování neprobíhalo pouze ve slovní rovině, ale plnohodnotně. Zejména v komediálních žánrech je zapotřebí, aby přijaté informace, fakta a impulsy byly zpracovány hereckým výrazem v tzv. fázi hodnocení a plánu. Aby divák např. prostřednictvím hereckých nonverbálních prostředků odečetl, jak se informace etc. dramatické postavy dotkla a že nalezla řešení, jak novou situaci řešit. Tyto fáze hodnocení a plánu jsou většinou vpravdě živnou půdou humoru, méně již replika, která následuje. Samozřejmostí by měla být i srozumitelnost slovního jevištního výrazu.
Tento klíčový problém inscenace se týká především představitele hlavní role, ale i dalších. Nejméně pak Romana Svobody v roli Tobiáše, Jitky Novotné v roli Policistky a Zdeňky Křivánkové v roli Paní Partykové.
Otázkou je uchopení role Tadeáše Filipem Mezuláníkem. Jeho pohybové kreace jsou sice obdivuhodné, jsou však takříkajíc „z jiné opery“. Traktování postavy jako nezvladatelného šílence se odchyluje od předlohy autorů a sotva přispívá ke kýženému vyznění příslušných situací.
Ke zvážení je nelogické zařazení taneční kreace a veselí utečenců v situaci, kdy přichází informace, že právě přijel mafián Boris, aby si s nimi vyřídil účty. Stejně tak je na zvážení jednání (chování) představitelky utečence Andreje a Lindy, manželky Tomáše, vůči úřednici Partykové před závěrem hry.
Záměna zvedající se pohovky, do jejíhož úložného prostoru je uklizen Andrej, za skříň, není nejvýhodnějším řešením. V představení navíc nastal technický problém (dveře skříně se neotevíraly) a z předepsaného gagu nezůstalo nic. Při rozpravě se souborem bylo hovořeno o řadě dalších nuancí a dílčích problémů, jejichž řešení by inscenaci mohly povýšit.
Jednoznačným kladem inscenace je scénografie, jak její scénická, tak kostýmní složka, které soubor věnoval značnou pozornost.
Suma sumárum: U vědomí skutečnosti, že se jedná teprve o druhou inscenaci de facto nově vzniklého souboru, je třeba smeknout klobouk nad odvážnou a kvalitní dramaturgickou volbou hry, jejíž realizace si vyžaduje značnou divadelní erudici. A také nad tím, že se soubor s nelehkým úkolem v rámci svých možností vypořádal se ctí. S úkolem, který by nebyl snadno realizovatelný ani pro daleko zkušenější tvůrce.
Milan Strotzer
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.