Plzeň, Sofranza, Sofranza vystihla ovzduší prvorepublikových soudniček, recenze V. Gardavský, Plzeňský deník 30. 5. 2017, s. 5
Sofranza vystihla ovzduší prvorepublikových soudniček
Divadelní soubor Sofranza nastudoval pro Divadlo Dialog v Plzni původní komedii své členky Andrey Řeháčkové Slavný soude. Autorka nám připomněla kdysi populární literární útvar čerpající z případů projednávaných v soudních síních, který v dnešním tisku už prakticky zanikl. Klasickou soudničku nelze směšovat s „černou kronikou“, ani s referováním o velkých kriminálních deliktech. Lze si jen těžko představit, že by Bass, Poláček či Těsnohlídek podávali svým laskavým perem zprávu o současných přestupcích zákona či dokonce o světě korupce a organizovaného zločinu. A hra Řeháčkové kromě toho, že je opravdu vtipná, je především laskavá. Dramatička nezapírá, že se nechala volně inspirovat soudničkami Františka Němce a s milou nadsázkou nám přibližuje projednávání sousedských sporů, urážek na cti, drobnějších ublížení na těle při hospodských rvačkách nebo rušení nočního klidu, které se řeší obvykle domluvou či vězením do pěti dnů s možností odvolání, popřípadě pokutou do výše padesáti korun.
Režisérce Tereze Danihlíkové nijak nevadilo, že svárlivějším elementem jsou ve všech příbězích očividně ženy, a se svým realizačním týmem divákům v humorné poloze předkládá vlídnou satiru na lidské slabosti a přívětivé žánrové obrázky. Na jednoduché scéně (obraz TGM na horizontu a cedule s nápisem Kouření jest policejně zakázáno na portálu) vytváří přesvědčivou atmosféru první republiky především kostýmní výprava a stylizace účesů i rekvizity z dílny Štěpánky Skálové. Nedílnou součástí celku je i původní hudba Vojtěcha Franka, kterou mladý skladatel a pianista sám nahrál. Představením provázejí a jednotlivé příhody propojují svérázný okresní soudce (Michal Peleška) a dobrosrdečná posluhovačka (Štěpánka Skálová), kteří dobře rozumějí lidské duši. Režisérce se podařilo vymodelovat pestrou galerii rázovitých figurek z periferie i obyčejných městských lidí, dbala na pregnantní výslovnost, pozor jen na některá zbytečná ilustrativní gesta na úkor těch pocitových. Nejen hašteřivé ženy a dívky ztvárnily Andrea Řeháčková, Martina Chalupská, Lada Heřmanová a Tereza Danihlíková, v rolích jejich zemitých či změkčilých protějšků se představili Robert Šmíd, Jan Paur, Václav Engler a Martin Žižka.
Vladimír Gardavský
Divadelní soubor Sofranza nastudoval pro Divadlo Dialog v Plzni původní komedii své členky Andrey Řeháčkové Slavný soude. Autorka nám připomněla kdysi populární literární útvar čerpající z případů projednávaných v soudních síních, který v dnešním tisku už prakticky zanikl. Klasickou soudničku nelze směšovat s „černou kronikou“, ani s referováním o velkých kriminálních deliktech. Lze si jen těžko představit, že by Bass, Poláček či Těsnohlídek podávali svým laskavým perem zprávu o současných přestupcích zákona či dokonce o světě korupce a organizovaného zločinu. A hra Řeháčkové kromě toho, že je opravdu vtipná, je především laskavá. Dramatička nezapírá, že se nechala volně inspirovat soudničkami Františka Němce a s milou nadsázkou nám přibližuje projednávání sousedských sporů, urážek na cti, drobnějších ublížení na těle při hospodských rvačkách nebo rušení nočního klidu, které se řeší obvykle domluvou či vězením do pěti dnů s možností odvolání, popřípadě pokutou do výše padesáti korun.
Režisérce Tereze Danihlíkové nijak nevadilo, že svárlivějším elementem jsou ve všech příbězích očividně ženy, a se svým realizačním týmem divákům v humorné poloze předkládá vlídnou satiru na lidské slabosti a přívětivé žánrové obrázky. Na jednoduché scéně (obraz TGM na horizontu a cedule s nápisem Kouření jest policejně zakázáno na portálu) vytváří přesvědčivou atmosféru první republiky především kostýmní výprava a stylizace účesů i rekvizity z dílny Štěpánky Skálové. Nedílnou součástí celku je i původní hudba Vojtěcha Franka, kterou mladý skladatel a pianista sám nahrál. Představením provázejí a jednotlivé příhody propojují svérázný okresní soudce (Michal Peleška) a dobrosrdečná posluhovačka (Štěpánka Skálová), kteří dobře rozumějí lidské duši. Režisérce se podařilo vymodelovat pestrou galerii rázovitých figurek z periferie i obyčejných městských lidí, dbala na pregnantní výslovnost, pozor jen na některá zbytečná ilustrativní gesta na úkor těch pocitových. Nejen hašteřivé ženy a dívky ztvárnily Andrea Řeháčková, Martina Chalupská, Lada Heřmanová a Tereza Danihlíková, v rolích jejich zemitých či změkčilých protějšků se představili Robert Šmíd, Jan Paur, Václav Engler a Martin Žižka.
Vladimír Gardavský
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.