Divadlo Járy Pokojského, Limonádový Joe bez bariér, autor recenze Blanka Černá, 5. 3. 2010
Limonádový Joe bez bariér
9.3.2010
Divadlo Járy Pokojského si troufá. V tom nejlepším smyslu slova. Divadelní spolek amatérských nadšenců je známý spíš jako revival Divadla Járy Cimrmana, ale teď přišel a přijel s tanci a zpěvy ve hře z roku 1944 a bez problémů se zakousl do tříhodinové jízdy po Divokém západě.
Na jevišti je přítomna kapela, vše umně zabaleno do sebeironického stylu Divokého západu s moderními prvky, včetně vestiček a návleků zhotovených z karimatek a opasků na pistolky zakoupených v hračkářství. Kvituji s povděkem, že všechno střílení je víceméně symbolické, tudíž člověk nemusí nadskakovat při každém zmačknutí spouště. V hlavní roli vystupuje David Kalousek, klaďas, až člověku skřípou zuby, a v roli nezkrotné Tornádo Lou talentovaná Eva Křivánková. Lou zpívá, tančí, sexapell z ní jenom tryská, samozřejmě se nedá ubránit srovnání s filmovou Květou Fialovou, ale Eva se rozhodně nemá za co stydět, uhraje to s přehledem. Hvězdou souboru je bezpochyby Hynek Latta, který si roli záporáka Horáce St. Claira vychutnává. Slizký, podlý, podvodnický a zároveň roztomilý umí být málokdo.
Představení má spád, kluci a holky už to mají „zmáknuté“, kolečková křesla se stávají rekvizitami. Jen dvě věci mě zarazily. Nevím, proč režie nutí padnout Joa na zem, divák má pocit, že to musí Davida šíleně bolet, a proč nechává Libora Doležala v roli Ika Kugglese potupně táhnout, z toho jsem měla stejný pocit bolesti.
Hudební čísla nenechají nikoho chladným, snad se nenajde nikdo, kdo by s sebou nešil, nepodupával si nebo netleskal. Whisky to je moje gusto, s tanci a zpěvy na stole, kdy opravdu zpívá celý sál, anebo nesmírně vtipná kotlíková píseň k navození atmosféry osamělé prérie, jsou pomyslnou třešinkou celého představení.
Rozhodně si nenechte Limonádového Joa ujít. Koncentrát nadšení vypuštěný do ovzduší je natolik silný, že polapí každého. Snižuje propast mezi vozíčkáři a chodci, a to je jedině dobře. „Jaroušci Pokojští“ hrají za dobrovolné vstupné, výtěžek je použit na činnost Archa community, o.s
Blanka Černá
Psáno z veřejné generálky 26. února 2010, Kult, zveřejněno 5. 3. 2010
9.3.2010
Divadlo Járy Pokojského si troufá. V tom nejlepším smyslu slova. Divadelní spolek amatérských nadšenců je známý spíš jako revival Divadla Járy Cimrmana, ale teď přišel a přijel s tanci a zpěvy ve hře z roku 1944 a bez problémů se zakousl do tříhodinové jízdy po Divokém západě.
Na jevišti je přítomna kapela, vše umně zabaleno do sebeironického stylu Divokého západu s moderními prvky, včetně vestiček a návleků zhotovených z karimatek a opasků na pistolky zakoupených v hračkářství. Kvituji s povděkem, že všechno střílení je víceméně symbolické, tudíž člověk nemusí nadskakovat při každém zmačknutí spouště. V hlavní roli vystupuje David Kalousek, klaďas, až člověku skřípou zuby, a v roli nezkrotné Tornádo Lou talentovaná Eva Křivánková. Lou zpívá, tančí, sexapell z ní jenom tryská, samozřejmě se nedá ubránit srovnání s filmovou Květou Fialovou, ale Eva se rozhodně nemá za co stydět, uhraje to s přehledem. Hvězdou souboru je bezpochyby Hynek Latta, který si roli záporáka Horáce St. Claira vychutnává. Slizký, podlý, podvodnický a zároveň roztomilý umí být málokdo.
Představení má spád, kluci a holky už to mají „zmáknuté“, kolečková křesla se stávají rekvizitami. Jen dvě věci mě zarazily. Nevím, proč režie nutí padnout Joa na zem, divák má pocit, že to musí Davida šíleně bolet, a proč nechává Libora Doležala v roli Ika Kugglese potupně táhnout, z toho jsem měla stejný pocit bolesti.
Hudební čísla nenechají nikoho chladným, snad se nenajde nikdo, kdo by s sebou nešil, nepodupával si nebo netleskal. Whisky to je moje gusto, s tanci a zpěvy na stole, kdy opravdu zpívá celý sál, anebo nesmírně vtipná kotlíková píseň k navození atmosféry osamělé prérie, jsou pomyslnou třešinkou celého představení.
Rozhodně si nenechte Limonádového Joa ujít. Koncentrát nadšení vypuštěný do ovzduší je natolik silný, že polapí každého. Snižuje propast mezi vozíčkáři a chodci, a to je jedině dobře. „Jaroušci Pokojští“ hrají za dobrovolné vstupné, výtěžek je použit na činnost Archa community, o.s
Blanka Černá
Psáno z veřejné generálky 26. února 2010, Kult, zveřejněno 5. 3. 2010
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.