JIRSOVÁ, Zuzana: Přehlídka dětských recitátorů, Český Krumlov, 28. – 29. 4. 2016. Deník Dětské scény, č. 0., str. 7 - 8, 10.6.2016.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÉ RECITACE
ČESKÝ KRUMLOV, 28.–29. DUBNA 2016
Krajskému kolu přehlídky dětských recitátorů z jižních Čech již potřetí poskytuje zázemí Dům dětí a mládeže Český Krumlov. A zázemí je to po všech stránkách výborné: pro přednes vhodné a navíc krásné prostory Vlašského dvora, milé přivítání a zájem pana ředitele DDM Jakuba Picha, společná hlasová příprava vedená Janou Procházkovou, doplňkový program (letos návštěva Muzea vltavínů, ze které se dětem opravdu nechtělo) a tak dále... Poklonu a poděkování si zaslouží organizátorka Marie Smeykalová, která zajišťuje bezchybný chod přehlídky a kromě toho vždy v pravý čas nachází pro malé i ty větší recitátory vstřícná slova.
V letošním 45. ročníku krajské přehlídky přednášejícím všech kategorií naslouchal lektorský sbor ve složení: Jiřina Lhotská, Zuzana Jirsová a Jiří Pokorný.
Ve čtvrtek 28. 4. 2016 přehlídku zahájili ti starší, tedy interpreti poezie a prózy věkem spadající do 3. a 4. kategorie. Obecně lze říci, že vystoupení se pohybovala v průměrné rovině, přičemž šikovných recitátorů s chutí sdělovat se představilo opravdu dost. Bohužel mnohým z nich chybělo poučení, pomocná ruka dospělého. Obtíže mnohdy kladl již výběr – kupříkladu samotná kvalita (nekvalita) textu nebo délka zvolené výpovědi neúměrná věku, zkušenostem a schopnostem interpreta, který jen velmi těžko držel a často neudržel kompozici výpovědi. Jindy se stal překážkou pro ucelenou výpověď úryvek vytržený z kontextu a často také absence fyzického či mentálního souznění recitátora s tím, co text obsahuje a
nebo nabízí. Další překážkou byla nepoučenost interpreta o vnímání a respektování formy, do které autor vklínil svou výpověď. Škoda, že mnozí mladí lidé nejsou vedeni ke zkoumání textu, z něhož pak nenásilně vyplyne to, že dodrží-li formu, mohou snadněji komunikovat s autorem a poté sdělit buď společné a nebo své osobní téma.
Ve třetí kategorii získal čestné uznání Václav Filip, který zaujal přirozeným podáním textů Ivana Wernische a Shela Silversteina. Na celostátní přehlídku postoupila Karolína Jasovská (A. Mikulka:Sněžný muž, M. Macourek: Myšlenka pro kočku) a Jindra Komárková (M. Palla: Jak odpustit žralokovi, který vám ukousl nohu, M. Holub: Dveře).
Karolína Jasovská umí vzbudit pozornost diváků samotným nástupem, energií, časem, který dopřeje sobě, posluchačům i textu, který má v příští chvíli sdělit. Prózu dovede vyprávět bez dělení vět na nelogické úseky, zvládá dialogy, chápe Mikulkův humor a nadsázku. Přesto na krumlovské přehlídce se přibližně od poloviny její vyprávění zrychlilo a zmíněná pozitiva v rychlém toku slov zanikla. Druhý a poměrně dlouhý text Miloše Macourka Myšlenka pro kočku je psaný ve volném verši s četnými veršovými přesahy. Recitátorka respektovala formu, zvládala přesahy a dovedla text členit na situace. Pouze v několika málo případech sklouzla k nelogickému akcentu a „dětské intonaci“.
Jindra Komárková si též zvolila texty lišící se formou a žánrem, přičemž jak interpretací Pallovy úsměvné a nonsensově laděné prózy tak řednesem lyrické básně Miroslava Holuba prokázala osobní nasazení, schopnost zaujmout a komunikovat s diváky. Přednes pózy se ale drobil na barvité a prázdnější úseky. Do budoucna by prospělo věnovat větší pozornost výstavbě literárního díla a od poznaného pak utvářet způsob vlastní interpretace, tak jak se to podařilo u přednesu Holubovy básně Dveře. Zde Jindra „šla s autorem“ a přitom vytvářela osobitou výpověď. Sloky básně začínají stejným veršem. Jindra Komárková svým civilním a zároveň naplněným podáním refrénů zprostředkovala divákům pocit, že otevírají dveře spolu s ní.
Ve čtvrté kategorii si čestné uznání zasloužil Dominik Jasovský zejména přednesem výňatku z textu Hany Andrlíkovy nazvaném Jak rozum závodil se světlem. Lektorský sbor zaujala osobnost recitátora i neobvyklá volba látky, rovněž tak velmi dobré a ucelené zvládnutí výňatku. V druhém výstupu, Poučení o perspektivě od Ivana Wernische, však paradoxně jako by Dominikův rozum, myšlenkový konstrukt, vítězil nad autorovým hravým obrazem. Na Dětskou scénu byl vybrán Vojtěch Punčochář (R. Fulghum: StěhováníÍ, W. Allen: Ze života jeho excelence hraběte Sandwiche) a spolu s ním Jolana Rayová (Ivan Wernisch: Lidé z jedné vsi a lidé z druhé vsi, Miroslav Holub: Stručná úvaha o potopě).
Vojtěch Punčochář je zkušený recitátor, který se v krajském kole objevuje již poněkolikáté a nejednou zde získal česné uznání. Je dobrým vypravěčem, svým navázáním se na publikum umí vzbudit a udržet pozornost. Ví, co chce prostřednictvím textu sdělit. Udržuje si mírný nadhled, dovede si poradit s reakcemi posluchačů. Fungující kompozici vyprávění se mu podařilo vytvořit zejména u Fulghumova Stěhování. Obsáhlý a svérázný text Woodyho Allena je spíše určen ke čtení anebo k profesionální interpretaci, a proto není divu, že Vojtovo podání pokulhávalo v temporytmu a pointa nevyzněla.
Jolana Rayová také nevystoupila na krajské přehlídce poprvé. V minulém ročníku zde oprávněně získala čestné uznání, letos zaujala již přednesem prvního textu – i když její interpretace Wernischových podobenství v závěru postrádala akcent a snad i energii. Svou vnímavost a cit pro lyriku prokázala v Holubově básni Stručná úvaha o potopě. Jolanino sdělení oslovovalo, působilo kultivovaně a bez sentimentu.
Druhý přehlídkový ven byl věnován účastníkům 1. a 2. kategorie. Zejména v první karegorii se objevilo hodně zajímavých osobností. Ano, vyskytovaly se též tradiční chyby, jako například rytmizace a frázování bránící toku myšlenky, avšak nasazení mnohých recitátorů bylo upřímné.
V první kategorii bylo zaslouženě oceněno pět recitujících. Čestné uznání získal Marek Bauer za přirozenou interpretaci Žáčkovy básničky Kdo má pod čepicí a Sára Šídlová za své pojetí Fryntova hravého textu Jelikož a tudíž. Další ceny si z Krumlova odvezli tito začínající a šikovní recitátoři: Michal Kubašák, Marie Lörinczová a Viktorie Mohňanská. Všichni vyjmenovaní ukázali, že rozumí tomu, co říkají a že s radostí předávají své pojetí dál.
Čestným uznáním v druhé kategorii byl oceněn Daniel Jirout, který vystoupil s textem Miloše Kratochvíla Jak chtěl být Honza peciválem a Sebastian Ray za přednes kapitolky Po schodech nahoru a dolů z Lobelovy knížky Pan Sova. Oba recitátoři byli ve svém projevu přirození, fyzicky i mentálně korespondovali s tím, co sdělují. Nejvíce v této kategorii zaujala a zasloužila si postup na Dětskou scénu, tedy do Svitav,
Marie Záluská. Její podání textu Pauly Danzingerové Ambra Černá jde do čtvrté třídy posluchače okouzlilo. Už proto, že výběr látky se potkal a souzněl s dovednostmi, vzhledem a celkovým ustrojením interpretky. Dále proto, že Marie si udržela pozici sdělujícího a nevstupovala do role. Vyprávěla – a věděla, o čem vypráví. Jemným a zároveň zřetelným způsobem odlišovala dialogy, vnitřní řeč i situace. Zároveň udržela výstavbu poměrně dlouhé výpovědi ve velmi dobré kvalitě. Lektorský sbor Marii doporučil vynechat poslední větu, neboť tak více vyzní pointa.
Marie, Sebastian, Daniel a mnozí další interpreti ze všech kategorií uspěli na krajské přehlídce nejenom pro svůj zájem a talent, ale také díky citlivému a poučenému vedení. Přejme i ostatním šikovným dětem dobré učitele a rádce. Společné prokutávání se textem a hledání možných způsobů, jak vnímané sdělit, je potřebné a zároveň oboustranně obohacujícíí.
Zuzana Jirsová
ČESKÝ KRUMLOV, 28.–29. DUBNA 2016
Krajskému kolu přehlídky dětských recitátorů z jižních Čech již potřetí poskytuje zázemí Dům dětí a mládeže Český Krumlov. A zázemí je to po všech stránkách výborné: pro přednes vhodné a navíc krásné prostory Vlašského dvora, milé přivítání a zájem pana ředitele DDM Jakuba Picha, společná hlasová příprava vedená Janou Procházkovou, doplňkový program (letos návštěva Muzea vltavínů, ze které se dětem opravdu nechtělo) a tak dále... Poklonu a poděkování si zaslouží organizátorka Marie Smeykalová, která zajišťuje bezchybný chod přehlídky a kromě toho vždy v pravý čas nachází pro malé i ty větší recitátory vstřícná slova.
V letošním 45. ročníku krajské přehlídky přednášejícím všech kategorií naslouchal lektorský sbor ve složení: Jiřina Lhotská, Zuzana Jirsová a Jiří Pokorný.
Ve čtvrtek 28. 4. 2016 přehlídku zahájili ti starší, tedy interpreti poezie a prózy věkem spadající do 3. a 4. kategorie. Obecně lze říci, že vystoupení se pohybovala v průměrné rovině, přičemž šikovných recitátorů s chutí sdělovat se představilo opravdu dost. Bohužel mnohým z nich chybělo poučení, pomocná ruka dospělého. Obtíže mnohdy kladl již výběr – kupříkladu samotná kvalita (nekvalita) textu nebo délka zvolené výpovědi neúměrná věku, zkušenostem a schopnostem interpreta, který jen velmi těžko držel a často neudržel kompozici výpovědi. Jindy se stal překážkou pro ucelenou výpověď úryvek vytržený z kontextu a často také absence fyzického či mentálního souznění recitátora s tím, co text obsahuje a
nebo nabízí. Další překážkou byla nepoučenost interpreta o vnímání a respektování formy, do které autor vklínil svou výpověď. Škoda, že mnozí mladí lidé nejsou vedeni ke zkoumání textu, z něhož pak nenásilně vyplyne to, že dodrží-li formu, mohou snadněji komunikovat s autorem a poté sdělit buď společné a nebo své osobní téma.
Ve třetí kategorii získal čestné uznání Václav Filip, který zaujal přirozeným podáním textů Ivana Wernische a Shela Silversteina. Na celostátní přehlídku postoupila Karolína Jasovská (A. Mikulka:Sněžný muž, M. Macourek: Myšlenka pro kočku) a Jindra Komárková (M. Palla: Jak odpustit žralokovi, který vám ukousl nohu, M. Holub: Dveře).
Karolína Jasovská umí vzbudit pozornost diváků samotným nástupem, energií, časem, který dopřeje sobě, posluchačům i textu, který má v příští chvíli sdělit. Prózu dovede vyprávět bez dělení vět na nelogické úseky, zvládá dialogy, chápe Mikulkův humor a nadsázku. Přesto na krumlovské přehlídce se přibližně od poloviny její vyprávění zrychlilo a zmíněná pozitiva v rychlém toku slov zanikla. Druhý a poměrně dlouhý text Miloše Macourka Myšlenka pro kočku je psaný ve volném verši s četnými veršovými přesahy. Recitátorka respektovala formu, zvládala přesahy a dovedla text členit na situace. Pouze v několika málo případech sklouzla k nelogickému akcentu a „dětské intonaci“.
Jindra Komárková si též zvolila texty lišící se formou a žánrem, přičemž jak interpretací Pallovy úsměvné a nonsensově laděné prózy tak řednesem lyrické básně Miroslava Holuba prokázala osobní nasazení, schopnost zaujmout a komunikovat s diváky. Přednes pózy se ale drobil na barvité a prázdnější úseky. Do budoucna by prospělo věnovat větší pozornost výstavbě literárního díla a od poznaného pak utvářet způsob vlastní interpretace, tak jak se to podařilo u přednesu Holubovy básně Dveře. Zde Jindra „šla s autorem“ a přitom vytvářela osobitou výpověď. Sloky básně začínají stejným veršem. Jindra Komárková svým civilním a zároveň naplněným podáním refrénů zprostředkovala divákům pocit, že otevírají dveře spolu s ní.
Ve čtvrté kategorii si čestné uznání zasloužil Dominik Jasovský zejména přednesem výňatku z textu Hany Andrlíkovy nazvaném Jak rozum závodil se světlem. Lektorský sbor zaujala osobnost recitátora i neobvyklá volba látky, rovněž tak velmi dobré a ucelené zvládnutí výňatku. V druhém výstupu, Poučení o perspektivě od Ivana Wernische, však paradoxně jako by Dominikův rozum, myšlenkový konstrukt, vítězil nad autorovým hravým obrazem. Na Dětskou scénu byl vybrán Vojtěch Punčochář (R. Fulghum: StěhováníÍ, W. Allen: Ze života jeho excelence hraběte Sandwiche) a spolu s ním Jolana Rayová (Ivan Wernisch: Lidé z jedné vsi a lidé z druhé vsi, Miroslav Holub: Stručná úvaha o potopě).
Vojtěch Punčochář je zkušený recitátor, který se v krajském kole objevuje již poněkolikáté a nejednou zde získal česné uznání. Je dobrým vypravěčem, svým navázáním se na publikum umí vzbudit a udržet pozornost. Ví, co chce prostřednictvím textu sdělit. Udržuje si mírný nadhled, dovede si poradit s reakcemi posluchačů. Fungující kompozici vyprávění se mu podařilo vytvořit zejména u Fulghumova Stěhování. Obsáhlý a svérázný text Woodyho Allena je spíše určen ke čtení anebo k profesionální interpretaci, a proto není divu, že Vojtovo podání pokulhávalo v temporytmu a pointa nevyzněla.
Jolana Rayová také nevystoupila na krajské přehlídce poprvé. V minulém ročníku zde oprávněně získala čestné uznání, letos zaujala již přednesem prvního textu – i když její interpretace Wernischových podobenství v závěru postrádala akcent a snad i energii. Svou vnímavost a cit pro lyriku prokázala v Holubově básni Stručná úvaha o potopě. Jolanino sdělení oslovovalo, působilo kultivovaně a bez sentimentu.
Druhý přehlídkový ven byl věnován účastníkům 1. a 2. kategorie. Zejména v první karegorii se objevilo hodně zajímavých osobností. Ano, vyskytovaly se též tradiční chyby, jako například rytmizace a frázování bránící toku myšlenky, avšak nasazení mnohých recitátorů bylo upřímné.
V první kategorii bylo zaslouženě oceněno pět recitujících. Čestné uznání získal Marek Bauer za přirozenou interpretaci Žáčkovy básničky Kdo má pod čepicí a Sára Šídlová za své pojetí Fryntova hravého textu Jelikož a tudíž. Další ceny si z Krumlova odvezli tito začínající a šikovní recitátoři: Michal Kubašák, Marie Lörinczová a Viktorie Mohňanská. Všichni vyjmenovaní ukázali, že rozumí tomu, co říkají a že s radostí předávají své pojetí dál.
Čestným uznáním v druhé kategorii byl oceněn Daniel Jirout, který vystoupil s textem Miloše Kratochvíla Jak chtěl být Honza peciválem a Sebastian Ray za přednes kapitolky Po schodech nahoru a dolů z Lobelovy knížky Pan Sova. Oba recitátoři byli ve svém projevu přirození, fyzicky i mentálně korespondovali s tím, co sdělují. Nejvíce v této kategorii zaujala a zasloužila si postup na Dětskou scénu, tedy do Svitav,
Marie Záluská. Její podání textu Pauly Danzingerové Ambra Černá jde do čtvrté třídy posluchače okouzlilo. Už proto, že výběr látky se potkal a souzněl s dovednostmi, vzhledem a celkovým ustrojením interpretky. Dále proto, že Marie si udržela pozici sdělujícího a nevstupovala do role. Vyprávěla – a věděla, o čem vypráví. Jemným a zároveň zřetelným způsobem odlišovala dialogy, vnitřní řeč i situace. Zároveň udržela výstavbu poměrně dlouhé výpovědi ve velmi dobré kvalitě. Lektorský sbor Marii doporučil vynechat poslední větu, neboť tak více vyzní pointa.
Marie, Sebastian, Daniel a mnozí další interpreti ze všech kategorií uspěli na krajské přehlídce nejenom pro svůj zájem a talent, ale také díky citlivému a poučenému vedení. Přejme i ostatním šikovným dětem dobré učitele a rádce. Společné prokutávání se textem a hledání možných způsobů, jak vnímané sdělit, je potřebné a zároveň oboustranně obohacujícíí.
Zuzana Jirsová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.