Neznámé místo, Rychnovsko, Bílá hora, Gustav Paleček 193x, od Zaplatílka
Zdroj: Foto Štěpán Tomašík
SYNECKÝ, Jakub: Rychnovsko - neznámé místo, nezjištěný původní uživatel, opona Bílá hora, autor Gustav Paleček, 30. léta 20. stol., v soukromém vlastnictví
Opona je neobvyklá svým námětem. Připomíná porážku na Bílé Hoře sugestivním zobrazením bitevního pole posetého mrtvými, nad nimiž lká Matka Vlast či zosobnění Žalu.
Opony českých divadel mají ve zvyku spíše připomínat slavné chvíle minulosti, oslavovat nebo těšit. Bílá Hora jako národní katastrofa se objeví jen v připomínkách, narážkách či předvedením důsledku – zástupu exulantů s Komenským v čele. Nikde není samotná bělohorská porážka připomenuta tak naléhavě a podána s takovou otřásající bezútěšností jako na této oponě o rozměrech cca 600 x 300 cm.
Na pláni táhnoucí se napravo do daleka k obzoru leží mrtví bojovníci. Několik naturalisticky podaných předmětů výstroje a proutěný koš v popředí připomenou postupy Luďka Marolda při práci na panoramatu Bitvy u Lipan. Ve středu kompozice stojí uschlý, polámaný, rozeklaný pahýl stromu, o nějž se opírá žena v bílé říze a nachovém plášti, s rozpuštěnými černými vlasy. V esovitém prohnutí těla se odvrací od padlých bojovníků s náklonem hlavy na obrácenou stranu. Na uschlé větvi nad její hlavou rozepíná křídla havran shlížející na mrtvé, hejno černých ptáků krouží nad krajinou. Vlevo se na táhlém zalesněném hřbetu rýsuje silueta letohrádku Hvězda. Nad ní rudne krvavý západ a nápis stvrzuje: „Krví rdí se Hora Bílá, /hora hrůzy – hřbitov náš.“
Trochu nás zarazí, že zároveň s pohledem na bitevní pole je letohrádek zobrazen v dálkovém panoramatu. Ale jen do té chvíle, než si uvědomíme, že ten pohled už jsme někdy viděli – a toho havrana též. Ano je to Karlštejnský havran ze slavného obrazu Mikoláše Alše z roku 1882! Horní část výjevu vědomě cituje Alšův motiv. Aleš se ovšem ve svém sugestivním díle zcela obejde bez figurální stafáže a jeho havran sedí ve větvích klidně.
Poněkud překvapí, že jako autor opony vystupuje Gustav Paleček, malíř velmi průměrné kvality. Drapérie rámující výjev je ovšem ve své skladbě i výzdobě téměř totožná s drapérií opony v Šonově. Již u šonovského souboru jsem upozornil na značné kolísání kvality prací, vyšlých z této dekoratérské dílny. Zde pak odvedla dílo mistrovské, ač vzhledem k době svého vzniku vlastně nečasové.
(Mgr. Jakub Synecký, červenec 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
Opony českých divadel mají ve zvyku spíše připomínat slavné chvíle minulosti, oslavovat nebo těšit. Bílá Hora jako národní katastrofa se objeví jen v připomínkách, narážkách či předvedením důsledku – zástupu exulantů s Komenským v čele. Nikde není samotná bělohorská porážka připomenuta tak naléhavě a podána s takovou otřásající bezútěšností jako na této oponě o rozměrech cca 600 x 300 cm.
Na pláni táhnoucí se napravo do daleka k obzoru leží mrtví bojovníci. Několik naturalisticky podaných předmětů výstroje a proutěný koš v popředí připomenou postupy Luďka Marolda při práci na panoramatu Bitvy u Lipan. Ve středu kompozice stojí uschlý, polámaný, rozeklaný pahýl stromu, o nějž se opírá žena v bílé říze a nachovém plášti, s rozpuštěnými černými vlasy. V esovitém prohnutí těla se odvrací od padlých bojovníků s náklonem hlavy na obrácenou stranu. Na uschlé větvi nad její hlavou rozepíná křídla havran shlížející na mrtvé, hejno černých ptáků krouží nad krajinou. Vlevo se na táhlém zalesněném hřbetu rýsuje silueta letohrádku Hvězda. Nad ní rudne krvavý západ a nápis stvrzuje: „Krví rdí se Hora Bílá, /hora hrůzy – hřbitov náš.“
Trochu nás zarazí, že zároveň s pohledem na bitevní pole je letohrádek zobrazen v dálkovém panoramatu. Ale jen do té chvíle, než si uvědomíme, že ten pohled už jsme někdy viděli – a toho havrana též. Ano je to Karlštejnský havran ze slavného obrazu Mikoláše Alše z roku 1882! Horní část výjevu vědomě cituje Alšův motiv. Aleš se ovšem ve svém sugestivním díle zcela obejde bez figurální stafáže a jeho havran sedí ve větvích klidně.
Poněkud překvapí, že jako autor opony vystupuje Gustav Paleček, malíř velmi průměrné kvality. Drapérie rámující výjev je ovšem ve své skladbě i výzdobě téměř totožná s drapérií opony v Šonově. Již u šonovského souboru jsem upozornil na značné kolísání kvality prací, vyšlých z této dekoratérské dílny. Zde pak odvedla dílo mistrovské, ač vzhledem k době svého vzniku vlastně nečasové.
(Mgr. Jakub Synecký, červenec 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.