GARDAVSKÝ, Vladimír: Ludvíci ztvárnili rej psychotiků v Divadle Dialog, Plzeňský deník 12. 4. 2016, s. 8
Ludvíci ztvárnili rej psychotiků
Z řady populárních autorských divadel, která v Plzni „povstala“ v prvé polovině 90. let minulého století (mj. Antidivadlo či SAD), věnuje se v současné době divadelní činnosti soustavně již jen soubor Ludvíci. Ten také v Divadle Dialog uvedl dlouho očekávanou premiéru své nové hry Debilové. Námět a výsledný text je dílem Davida Hatáka, který do něj zapracoval i značné množství nápadů a formulací zrodivších se během improvizací při zkoušení. Haták se ujal i režie a jevištní dění nevšedně umístil do arénového prostoru. Vznikla vtipná a chytrá inscenace.
Jak naznačuje název autorské komedie, nacházíme se po celou dobu představení v jakési úsporně fungující soukromé psychiatrické léčebně, kde se může stát, že pacienti zůstanou v budově uzamčeni sami, když všemi vzpomínaná paní Ludvíková zůstane nečekaně delší dobu „mimo“. (Že by symbol ohraničenosti našeho světa bez Boží pomoci?) Provoz zajišťuje jen rázovitý údržbář Roman (Roman Miler, alternuje Ivo Hýbl). Pacienti se sice často ohrazují, že nejsou blázni, ale klienti, nicméně se rozhodnou pokračovat v psychoterapeutických aktivitách, jak jsou zvyklí. Poznáváme je postupně ve hře na pravdu, kdy otázky a odpovědi jsou čím dál osobnější a i diváci mohou zvažovat, jak by asi sami reagovali. Léčebné účinky se dostavují i při arteterapii, kdy každá z osob namaluje pizzu podle svého založení a ostatní to komentují. Svá nitra protagonisté odhalují v noční opilecké scéně (něco se snáze říká potmě) i další den během muzikoterapie.
Sympatičtí obyvatelé sanatoria se jmenují stejně jako jejich představitelé a zábavnou formou nám přibližují, jakými psychózami postavy asi trpí. Jitku Špalkovou trápí poruchy spánku. Petru Jarošovou pronásledují erotické představy a neodpustí si ani vtipnou hlášku: Čisticí stanice, zastávka na znamení, jak její hlas slýcháváme ve vozech hromadné dopravy. Histriónka Mirka Sklenářová o sobě tvrdí, že je přehnaně plachá, dramaticky si však zhusta vynucuje pozornost. Psychotik Dan Ulč žije mimo realitu ve světě mezi svými kruhy. Úzkostlivý a zdvořilý Petr Kotora (alternuje David Haták) je pravděpodobně již trvale poznamenán dávnými traumaty. Neomalený Štěpán Trousil vhodně kontrastuje s uměřeným nutkavým jednáním skeptika Pavla Kopečka.
Uvolněný projev účinkujících umožňuje uplatňovat slovní hříčky, absurdnosti, parodické momenty i zcizující efekty a herci vše zvládají „za sebe“ s milou samozřejmostí. Debilita značí kromě slabomyslnosti i slabost. Po Debilech není možno nemít slabost pro Ludvíky.
Vladimír Gardavský
Z řady populárních autorských divadel, která v Plzni „povstala“ v prvé polovině 90. let minulého století (mj. Antidivadlo či SAD), věnuje se v současné době divadelní činnosti soustavně již jen soubor Ludvíci. Ten také v Divadle Dialog uvedl dlouho očekávanou premiéru své nové hry Debilové. Námět a výsledný text je dílem Davida Hatáka, který do něj zapracoval i značné množství nápadů a formulací zrodivších se během improvizací při zkoušení. Haták se ujal i režie a jevištní dění nevšedně umístil do arénového prostoru. Vznikla vtipná a chytrá inscenace.
Jak naznačuje název autorské komedie, nacházíme se po celou dobu představení v jakési úsporně fungující soukromé psychiatrické léčebně, kde se může stát, že pacienti zůstanou v budově uzamčeni sami, když všemi vzpomínaná paní Ludvíková zůstane nečekaně delší dobu „mimo“. (Že by symbol ohraničenosti našeho světa bez Boží pomoci?) Provoz zajišťuje jen rázovitý údržbář Roman (Roman Miler, alternuje Ivo Hýbl). Pacienti se sice často ohrazují, že nejsou blázni, ale klienti, nicméně se rozhodnou pokračovat v psychoterapeutických aktivitách, jak jsou zvyklí. Poznáváme je postupně ve hře na pravdu, kdy otázky a odpovědi jsou čím dál osobnější a i diváci mohou zvažovat, jak by asi sami reagovali. Léčebné účinky se dostavují i při arteterapii, kdy každá z osob namaluje pizzu podle svého založení a ostatní to komentují. Svá nitra protagonisté odhalují v noční opilecké scéně (něco se snáze říká potmě) i další den během muzikoterapie.
Sympatičtí obyvatelé sanatoria se jmenují stejně jako jejich představitelé a zábavnou formou nám přibližují, jakými psychózami postavy asi trpí. Jitku Špalkovou trápí poruchy spánku. Petru Jarošovou pronásledují erotické představy a neodpustí si ani vtipnou hlášku: Čisticí stanice, zastávka na znamení, jak její hlas slýcháváme ve vozech hromadné dopravy. Histriónka Mirka Sklenářová o sobě tvrdí, že je přehnaně plachá, dramaticky si však zhusta vynucuje pozornost. Psychotik Dan Ulč žije mimo realitu ve světě mezi svými kruhy. Úzkostlivý a zdvořilý Petr Kotora (alternuje David Haták) je pravděpodobně již trvale poznamenán dávnými traumaty. Neomalený Štěpán Trousil vhodně kontrastuje s uměřeným nutkavým jednáním skeptika Pavla Kopečka.
Uvolněný projev účinkujících umožňuje uplatňovat slovní hříčky, absurdnosti, parodické momenty i zcizující efekty a herci vše zvládají „za sebe“ s milou samozřejmostí. Debilita značí kromě slabomyslnosti i slabost. Po Debilech není možno nemít slabost pro Ludvíky.
Vladimír Gardavský
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.