Amaterská Scéna: Projekt, který atakuje hranice soukromí (Můj dům můj hrad, info o souboru). AS 22.2.2016.
Projekt, který atakuje hranice soukromí
Umělecká skupina Depresivní děti touží po penězích uvede 23. února premiéru svého nového netradičního představení Můj dům můj hrad. Zvláštnost projektu spočívá především ve skutečnosti, že zpracovává příběhy obyvatel pražského domu, kteří o tom, že jsou sledováni, neměli tušení.
Experimentální
Po představení dokumentárního divadla Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme se jedná již o druhý projekt, který atakuje hranice soukromí a to přivádí na jeviště divadla. Nyní se stala předmětem zájmu komunita lidí bydlící ve společném domě.
„Projekt a rešerše jsme dělali s přestávkami několik měsíců,“ přibližuje vznik inscenace režisér Jakub Čermák, „byly to drobné věci od sledování – od toho kdo jde kdy spát, přes menší interakce (např. analýza odpadu, pokusy ve společných prostorách) až po okamžiky, kdy jsme do cizího soukromí vstupovaly razantněji. Hledali jsme takhle například digitální stopu některých obyvatel na internetu, anebo se nám podařilo odkoupit část vybavení jedné domácnosti, kterou postihla exekuce.“
V projektu ale nejde jen o voayerské tendence umělců, jednotlivé momenty zachycené z reality mají obecnější hodnotu, svou emoci a poezii.
Otázkám po etice se při pohledu na použitou metodu nicméně člověk neubrání. Umělci však oponují tím, že vše důsledně anonymizují, takže své objekty zájmu nevystaví nepříjemné situaci ztráty soukromí. Skupina se navíc rozhodla, že během představení se jednotliví členové uměleckého týmu vystaví témuž, co aplikovala na obyvatele domu.
„Původně jsme s touto verzí nepočítali, ale v průběhu zkoušení nám přišlo správné, abychom se sami obnažili, minimálně do té míry, jak zkoumáme naše sousedy,“ vysvětluje režisér, „v představení je tedy několik momentů, kdy jsme připraveni na základě losu jít sami s kůží ven. Navíc jsme do výsledného tvaru zakomponovali svoje vlastní tajemství, některá skutečně temná a velmi skrytá, která předkládáme divákům. Je to svého druhu takové vykoupení za naši uměleckou metodu.“
Svou předpremiéru si projektu odbyl v prosinci 2015, nyní proběhnou 23. a 24. února regulérní premiéry. Jsou dvě, protože kapacita je kvůli nestandardně řešené scéně výrazně omezena.
O umělecké skupině DEPRESIVNÍ DĚTI TOUŽÍ PO PENĚZÍCH
V řadě předchozích projektů Depresivní děti touží po penězích mísily prvky intelektuální analýzy, filosofie a hlubokých sdělení se světem estrád, lehkých zábav a infantilních kravin (citace Jany Machalické), a to ať už se jednalo o projekty, které pracují především s činoherním pojetím performativního umění, nebo o projekty, které mají blíže happeningu, instalaci či multižánrovému charakteru.
Z hlediska formátu se Depresivní děti touží po penězích v posledních letech věnují projektům, které z performativní oblasti přesahují např. do instalace (na festivalu …příští vlna/next wave… oceněné Reliquiarum) či sound artu (několikahodinové rozhlasové streamy). Právě užívání nových médií, jejich kombinace a překvapivé využití se stávají pevnou součástí arzenálu této umělecké skupiny.
V roce 2015 uvedl kolektiv Depresivní děti touží po penězích následující premiéry: • Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme (únor) • Ludwig (Kýč je mrtev!) (duben) • The Answering Machine (pro brněnský festival Specific!, květen) • Kabaret de Sade (pro pražský festival …příští vlna/ next wave…, září) • Můj dům můj hrad (prosinec)
Výběr z předešlých projektů: • adapatce Čapkovy Makropulos, mj. Jakub Čermák byl za tuto inscenaci nominován na Cenu divadelních novin za nejlepší režii • Loni v Marienbadu. Made in Czechoslovakia, uvedeno v opuštěném hotelu v Mariánských Lázních, později přeneseno do sálu Švehlovy koleje v Praze • Rádioprojekty Prezident je hlavou státu, Kyd Art Rádio, Na co umenie? a Jak přežít Vánoce? • Reliquiarium – projekt oceněn festivalem …příští vlna/ next wave… jako projekt roku, mj. uveden v Národním pavilonu Pražského quadriennale scénografie ad.
MŮJ DŮM MŮJ HRAD
23. a 24. února 2016 ve 20:00, Venuše ve Švehlovce, Slavíkova 22, Praha 3
www.depresivnideti.eu
www.venuse-ve-svehlovce.cz
Režie: Jakub Čermák,
Scéna a kostýmy: Radka Josková,
Hudba: Soňa Tichá
Performeři: Barbora Šupová, Barbora Mitošinková, Veronika Maxová, Jiří Ratajík, Viktor Filip, Jakub Čermák
Vstupenky v předprodejní siti TicketArt
Anotace: Depresivní děti touží po penězích číhají, fízlují, bádají, fotí, manipulují, propadají voayerismu a vůbec strkají nos do cizích věcí. Zkrátka dělají to, co máte sami rádi, ale netroufnete si. Ale co když Depresivní děti vyčenichaly něco o vás? Performativní večer o tom, co jsme zjistili o jednom domě a i tom, co jsme zjistili o sobě samých a možná i o vás.
Autor: Amaterská Scéna
Umělecká skupina Depresivní děti touží po penězích uvede 23. února premiéru svého nového netradičního představení Můj dům můj hrad. Zvláštnost projektu spočívá především ve skutečnosti, že zpracovává příběhy obyvatel pražského domu, kteří o tom, že jsou sledováni, neměli tušení.
Experimentální
Po představení dokumentárního divadla Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme se jedná již o druhý projekt, který atakuje hranice soukromí a to přivádí na jeviště divadla. Nyní se stala předmětem zájmu komunita lidí bydlící ve společném domě.
„Projekt a rešerše jsme dělali s přestávkami několik měsíců,“ přibližuje vznik inscenace režisér Jakub Čermák, „byly to drobné věci od sledování – od toho kdo jde kdy spát, přes menší interakce (např. analýza odpadu, pokusy ve společných prostorách) až po okamžiky, kdy jsme do cizího soukromí vstupovaly razantněji. Hledali jsme takhle například digitální stopu některých obyvatel na internetu, anebo se nám podařilo odkoupit část vybavení jedné domácnosti, kterou postihla exekuce.“
V projektu ale nejde jen o voayerské tendence umělců, jednotlivé momenty zachycené z reality mají obecnější hodnotu, svou emoci a poezii.
Otázkám po etice se při pohledu na použitou metodu nicméně člověk neubrání. Umělci však oponují tím, že vše důsledně anonymizují, takže své objekty zájmu nevystaví nepříjemné situaci ztráty soukromí. Skupina se navíc rozhodla, že během představení se jednotliví členové uměleckého týmu vystaví témuž, co aplikovala na obyvatele domu.
„Původně jsme s touto verzí nepočítali, ale v průběhu zkoušení nám přišlo správné, abychom se sami obnažili, minimálně do té míry, jak zkoumáme naše sousedy,“ vysvětluje režisér, „v představení je tedy několik momentů, kdy jsme připraveni na základě losu jít sami s kůží ven. Navíc jsme do výsledného tvaru zakomponovali svoje vlastní tajemství, některá skutečně temná a velmi skrytá, která předkládáme divákům. Je to svého druhu takové vykoupení za naši uměleckou metodu.“
Svou předpremiéru si projektu odbyl v prosinci 2015, nyní proběhnou 23. a 24. února regulérní premiéry. Jsou dvě, protože kapacita je kvůli nestandardně řešené scéně výrazně omezena.
O umělecké skupině DEPRESIVNÍ DĚTI TOUŽÍ PO PENĚZÍCH
V řadě předchozích projektů Depresivní děti touží po penězích mísily prvky intelektuální analýzy, filosofie a hlubokých sdělení se světem estrád, lehkých zábav a infantilních kravin (citace Jany Machalické), a to ať už se jednalo o projekty, které pracují především s činoherním pojetím performativního umění, nebo o projekty, které mají blíže happeningu, instalaci či multižánrovému charakteru.
Z hlediska formátu se Depresivní děti touží po penězích v posledních letech věnují projektům, které z performativní oblasti přesahují např. do instalace (na festivalu …příští vlna/next wave… oceněné Reliquiarum) či sound artu (několikahodinové rozhlasové streamy). Právě užívání nových médií, jejich kombinace a překvapivé využití se stávají pevnou součástí arzenálu této umělecké skupiny.
V roce 2015 uvedl kolektiv Depresivní děti touží po penězích následující premiéry: • Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme (únor) • Ludwig (Kýč je mrtev!) (duben) • The Answering Machine (pro brněnský festival Specific!, květen) • Kabaret de Sade (pro pražský festival …příští vlna/ next wave…, září) • Můj dům můj hrad (prosinec)
Výběr z předešlých projektů: • adapatce Čapkovy Makropulos, mj. Jakub Čermák byl za tuto inscenaci nominován na Cenu divadelních novin za nejlepší režii • Loni v Marienbadu. Made in Czechoslovakia, uvedeno v opuštěném hotelu v Mariánských Lázních, později přeneseno do sálu Švehlovy koleje v Praze • Rádioprojekty Prezident je hlavou státu, Kyd Art Rádio, Na co umenie? a Jak přežít Vánoce? • Reliquiarium – projekt oceněn festivalem …příští vlna/ next wave… jako projekt roku, mj. uveden v Národním pavilonu Pražského quadriennale scénografie ad.
MŮJ DŮM MŮJ HRAD
23. a 24. února 2016 ve 20:00, Venuše ve Švehlovce, Slavíkova 22, Praha 3
www.depresivnideti.eu
www.venuse-ve-svehlovce.cz
Režie: Jakub Čermák,
Scéna a kostýmy: Radka Josková,
Hudba: Soňa Tichá
Performeři: Barbora Šupová, Barbora Mitošinková, Veronika Maxová, Jiří Ratajík, Viktor Filip, Jakub Čermák
Vstupenky v předprodejní siti TicketArt
Anotace: Depresivní děti touží po penězích číhají, fízlují, bádají, fotí, manipulují, propadají voayerismu a vůbec strkají nos do cizích věcí. Zkrátka dělají to, co máte sami rádi, ale netroufnete si. Ale co když Depresivní děti vyčenichaly něco o vás? Performativní večer o tom, co jsme zjistili o jednom domě a i tom, co jsme zjistili o sobě samých a možná i o vás.
Autor: Amaterská Scéna
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.