PROVAZNÍK, Jaroslav: Přehlídka dětských recitátorů Třebíč, 9.dubna 2015. Deník Dětské scény, č. 0., str. 24 - 25, 12.6.2015.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH RECITÁTORŮ
TŘEBÍČ, 9. DUBNA 2015
První a druhá kategorie recitátorů
Jakou podobu mělo letošní setkání recitátorů? Po tradičním přivítání Jaroslavem Dejlem v Národním domě v Třebíči a představení lektorů jsme se rozdělili a děti z I. a II. kategorie se přesunuly do malého sálu. Rozhýbali jsme se, rozmluvili, zapojili představivost, seznámili se s komorním prostorem a lidmi v něm. V první kategorii se objevily převážně známé poetické texty Jiřího Žáčka (Ušaté torpédo, Ufo, ufo, ufoni, Velryba, Čarodějný mlýnek, Jak liška napálila medvídky), Daniely Fischerové (Ukolébavka), Pavla Šruta (Paní koza), Miloše Kratochvíla (Můj deníčku), Věry Provazníkové (O čarovném hrníčku). Svým přirozeným výkonem, zaujetím a vnímáním textu, kontaktem s diváky zaujaly oceněné Amálie Slonková, Kamila Brtníková a Barbora Hurdová.
V druhé kategorii děti zaujaly texty Oldřicha Mikuláška (Pohádka o brněnském krokodýlovi), Jana Skácela (Uspávanka s loupežníky), Pavla Šruta (Hrabě Drákula a Nováková z 3.C), Lukáše Pavláska (Školník), Josefa Kožíška (Malí gratulanti), Věry Provazníkové (Krámky, stánky, marcipánky), Zdeňka Svěráka (úryvek z Tatínku, ta se ti povedla), Petra Nikla (Pohádka o abecedním pořádku), Pavla Cmírala (úryvek z Alenky v říši divů podle Lewise Carrolla), Ludmily Kroužilové (Popletená pohádka). Svou interpretací diváky i lektory oslovili Denisa Vítková, Jan Prosecký (oba postoupili do Svitav), oceněni byli Dominik Havlíček, Alois Stavárek a Jakub Láznička za přirozený projev, interpretaci náročného textu.
Vnímaví diváci a posluchači o přestávce nasávali atmosféru výstavy obrazů a skulptury v Galerii Franta.
V přátelské atmosféře jsme se mohli navzájem inspirovat, potěšit sdílenou radostí z přednášených textů. Do budoucna přeji dětem zážitky s uměleckou literaturou, radost ze sdílení textů, více umělecky hodnotných textů od opomíjených autorů – nadchnout dokáží i autoři zahraniční: Shel Silverstein, Daniil Charms. Pedagogům i rodičům přeji dramaturgickou objevnost a spoustu radosti při setkáních nad texty a s poezií.
Přemýšlím nad možným přínosem obměněného lektorského sboru se členy, kteří se zajedou podívat do Svitav. Snad je volba lektorů v okresních kolech nepoučená – recitátor, který svou interpretací i technickou vybaveností převyšoval ostatní, postoupil do krajského kola jen díky zařazení do širšího výběru.
Lektorský sbor pracoval ve složení Stáňa Štěpánková, Jaroslav Dejl, Kateřina Petrlíková. Kateřina Petrlíková.
Třetí a čtvrtá kategorie recitátorů
Na recitátory 3. a 4. kategorie letos bohužel zbyl nevhodný, stísněný, a nadto nešťastně nasvícený prostor jeviště velkého divadla. Z dramaturgického hlediska byla vystoupení přednašečů obou nejstarších kategorií v Třebíči – až na výjimky – zajímavá. Výběr textů svědčil o tom, že si přednašeči většinou zvolili texty nejen kvalitní, ale i takové, které je zajímají a k nimž mají vztah. A protože výběr textů byl žánrově i tematicky pestrý, mohlo být třebíčské dopoledne pro všechny skutečně inspirativní. K těm několika málo výjimkám problematických textů patřily Palác a chatrč z nevkusné anonymní knihy Nejkrásnější bajky o lidech, kterou vydal před lety ostravský Librex (expert na podbízivou produkci pro děti), a pak dva texty vybrané ze sborníků dětských literárních prací, které jako slovesné práce sice „zabodovaly“ v přehlídce LDO ZUŠ, ale jako texty k přednesu nejsou příliš vhodné.
Přednašeči ve třetí kategorii byli, jak to tak často bývá, méně výrazní. Je to přesně ten věk, kdy recitátoři už neoslňují svou dětskou bezprostředností, ale až na výjimky ještě „nedosahují“ na vyspělejší, dospělejší přednes. Proto se lektorský sbor rozhodl doporučit na celostátní přehlídku ve Svitavách jen jednoho recitátora – Filipa Chroustovského ze ZUŠ Nové Město na Moravě (ved. Kateřina Šteidlová). Povídka Jamese Moloneyho Pravda o vačicích (v překladu Lucie Šavlíkové) vyšla před několika lety v souboru Zloděj stínů a jiné povídky pro děti. Několikastránkový text se Filipovi a jeho vedoucí podařilo šikovně zkrátit, takže tvoří samostatný celek, koncentrovaný na jednu situaci. Takto dramaturgicky dobře připravený text Filip Chroustovský recituje s chutí a potěšením. Prokázal, že je dobrým vypravěčem, opírá se o konkrétní představy, a tak je jeho přednes živý a barvitý. Jen tu a tam se nechá strhnout mechanickým „čtením čárek“. I druhý text, Kolářovu hravou básničku Proč musí být deštníkáři, má dobře vystavěný a dokáže vést posluchače od jednoho obrazu k druhému až k závěrečné pointě.
I druhý recitátor ze ZUŠ Nové Město na Moravě – Pavel Černý – zaujal, i když jeho vystoupení nepřesvědčilo natolik, aby byl doporučen k postupu na celostátní přehlídku. Díky přednesu Werichovy bajky Lev a notes (škoda že ve verzi přetištěné v souboru Deoduši, která není tak razantní a úderná jako verze otištěná v mnichovském Uzlu pohádek) získal čestné uznání. Dobře si v něm poradil s dialogy (jen občas zbytečně klouznul ke zbytečnému deformování hlasu a k zbytečnému odsekávání uvozovacích vět od přímé řeči) a poselství textu zprostředkoval vcelku zdařile. Jako druhý text si však vybral Erbenovu Dceřinu kletbu a to bylo nad jeho síly. Atmosféru balady sice obecně naznačil a přednesl ji vcelku kultivovaně, ale na náročný text ještě nestačil.
Ve čtvrté kategorii se opět prosadili recitátoři ze ZUŠ Nové Město na Moravě (jeden postoupil na celostátní přehlídku do Svitav a jeden dostal čestné uznání), ale se zajímavým přednesem vystoupili také recitátoři z třebíčského Katolického gymnázia a ze ZŠ Pacov.
Matouš Benda z Katolického gymnázia Třebíč (ved. Markéta Nekudová) zaujal v prvním textu – ukázce z autobiografické knihy Vychoval mě gangster (autorem je francouzský kněz Père René-Luc a v překladu Veroniky Kloučkové vyšla v Karmelitánském nakladatelství) – živým projevem, kontaktem s publikem a smyslem pro situaci, byť tento jeho přednes působil trochu rozdrobeně. V druhém textu, v dobře vybrané ukázce ze Šabachovy knihy Hovno hoří, působil Matouš o poznání autentičtěji. I když tu a tam některé slovo spolkl, přesvědčil smyslem pro humor a schopností zprostředkovat vlastní názor na Šabachův text. O vyspělosti recitátora svědčila diskuse o poslední větě úryvku, která v přednesu nakonec nezazněla („Každý kluk by měl být tak trochu prase, aby vůbec stál za povšimnutí.“), v níž se projevilo, že vnímá i nejjemnější nuance textu, které mají vliv na vyznění přednesu.
Jana Vodičková ze ZŠ Pacov byla oceněna čestným uznáním za zaujatý přednes ukázky z poeticko-filozofické prózy Richarda Davida Bacha Jonathan Livingston Racek. Zpočátku se sice do textu dostávala s obtížemi, ale postupně jí začaly naskakovat obrazy a její vyprávění ačalo být barvitější. S Prévertovou Stránkou ze sešitu si však příliš nevěděla rady. Báseň, která působí jen na první pohled prostě, ale ve skutečně má rafinovanou veršovou stavbu, pro ni byla příliš tvrdým oříškem.
Čestné uznání si odnesla také Andrea Pejchová ze ZUŠ Nové Město na Moravě (ved. Kateřina Šteidlová) především díky výborně zvládnutému přednesu Tlachapouda, básničky z klasické anglické knihy Lewise Carrolla o Alence (v překladu Aloyse Skoumala). Vyspělá recitátorka měla nonsensovou básničku výborně vystavěnou jako příběh, opřenou o konkrétní představy, a navíc ji dokázala přednášet s výbornou artikulací (ale přirozeně, bez hyperkorektní výslovnosti). Povídku Emanuela Frynty Trýzeň poddajného srdce jí však moc nevyšla. I když i tento text přednesla kultivovaně, nepodařilo se jí předat nadsázku, která je pro vyprávění této historky důležitá, a místy sklouzla až do mechanického sekání podle interpunkce.
Vedle Matouše Bendy byl lektorským sborem doporučen k postupu na celostátní přehlídku také Libor Havlík, další recitátor ze ZUŠ Nové Město na Moravě, a to především díky přednesu prózy Roberta Fulghuma z knihy Všechno, co potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (v překladu Jiřího Hrubého). Libor Havlík prokázal, že je zkušeným recitátorem. Fulghumovu prózu má dobře připravenou, je zjevné, že téma je mu blízké a dokáže ho přesvědčivě předat. Jeho přednesu by ale prospělo, kdyby se mu podařilo Fulghumovu filozofující povídku trochu odlehčit, protože ve snaze sdělit téma, na kterém mu záleží, upadá v závěru do přílišné závažnosti. Ve srovnání se zdařilým přednesem prvního textu je recitace básně Antonína Sovy Tiché štěstí nad možnosti tohoto recitátora. Lektorský sbor ocenil, že si Libor Havlík vybral cíleně text zcela jiného charakteru a poetiky, než je R. Fulghum, a konstatoval, že i v případě Sovovy básně prokázal, že má nemalé dovednosti, ale přesto všechno je jeho přednes zatím jen obecně poetický a málo se opírá o konkrétní obrazy.
Lektorský sbor 3. a 4. kategorie pracoval ve složení: Jana Procházková, Jiří Pokorný a Jaroslav Provazník.
Jaroslav Provazník
TŘEBÍČ, 9. DUBNA 2015
První a druhá kategorie recitátorů
Jakou podobu mělo letošní setkání recitátorů? Po tradičním přivítání Jaroslavem Dejlem v Národním domě v Třebíči a představení lektorů jsme se rozdělili a děti z I. a II. kategorie se přesunuly do malého sálu. Rozhýbali jsme se, rozmluvili, zapojili představivost, seznámili se s komorním prostorem a lidmi v něm. V první kategorii se objevily převážně známé poetické texty Jiřího Žáčka (Ušaté torpédo, Ufo, ufo, ufoni, Velryba, Čarodějný mlýnek, Jak liška napálila medvídky), Daniely Fischerové (Ukolébavka), Pavla Šruta (Paní koza), Miloše Kratochvíla (Můj deníčku), Věry Provazníkové (O čarovném hrníčku). Svým přirozeným výkonem, zaujetím a vnímáním textu, kontaktem s diváky zaujaly oceněné Amálie Slonková, Kamila Brtníková a Barbora Hurdová.
V druhé kategorii děti zaujaly texty Oldřicha Mikuláška (Pohádka o brněnském krokodýlovi), Jana Skácela (Uspávanka s loupežníky), Pavla Šruta (Hrabě Drákula a Nováková z 3.C), Lukáše Pavláska (Školník), Josefa Kožíška (Malí gratulanti), Věry Provazníkové (Krámky, stánky, marcipánky), Zdeňka Svěráka (úryvek z Tatínku, ta se ti povedla), Petra Nikla (Pohádka o abecedním pořádku), Pavla Cmírala (úryvek z Alenky v říši divů podle Lewise Carrolla), Ludmily Kroužilové (Popletená pohádka). Svou interpretací diváky i lektory oslovili Denisa Vítková, Jan Prosecký (oba postoupili do Svitav), oceněni byli Dominik Havlíček, Alois Stavárek a Jakub Láznička za přirozený projev, interpretaci náročného textu.
Vnímaví diváci a posluchači o přestávce nasávali atmosféru výstavy obrazů a skulptury v Galerii Franta.
V přátelské atmosféře jsme se mohli navzájem inspirovat, potěšit sdílenou radostí z přednášených textů. Do budoucna přeji dětem zážitky s uměleckou literaturou, radost ze sdílení textů, více umělecky hodnotných textů od opomíjených autorů – nadchnout dokáží i autoři zahraniční: Shel Silverstein, Daniil Charms. Pedagogům i rodičům přeji dramaturgickou objevnost a spoustu radosti při setkáních nad texty a s poezií.
Přemýšlím nad možným přínosem obměněného lektorského sboru se členy, kteří se zajedou podívat do Svitav. Snad je volba lektorů v okresních kolech nepoučená – recitátor, který svou interpretací i technickou vybaveností převyšoval ostatní, postoupil do krajského kola jen díky zařazení do širšího výběru.
Lektorský sbor pracoval ve složení Stáňa Štěpánková, Jaroslav Dejl, Kateřina Petrlíková. Kateřina Petrlíková.
Třetí a čtvrtá kategorie recitátorů
Na recitátory 3. a 4. kategorie letos bohužel zbyl nevhodný, stísněný, a nadto nešťastně nasvícený prostor jeviště velkého divadla. Z dramaturgického hlediska byla vystoupení přednašečů obou nejstarších kategorií v Třebíči – až na výjimky – zajímavá. Výběr textů svědčil o tom, že si přednašeči většinou zvolili texty nejen kvalitní, ale i takové, které je zajímají a k nimž mají vztah. A protože výběr textů byl žánrově i tematicky pestrý, mohlo být třebíčské dopoledne pro všechny skutečně inspirativní. K těm několika málo výjimkám problematických textů patřily Palác a chatrč z nevkusné anonymní knihy Nejkrásnější bajky o lidech, kterou vydal před lety ostravský Librex (expert na podbízivou produkci pro děti), a pak dva texty vybrané ze sborníků dětských literárních prací, které jako slovesné práce sice „zabodovaly“ v přehlídce LDO ZUŠ, ale jako texty k přednesu nejsou příliš vhodné.
Přednašeči ve třetí kategorii byli, jak to tak často bývá, méně výrazní. Je to přesně ten věk, kdy recitátoři už neoslňují svou dětskou bezprostředností, ale až na výjimky ještě „nedosahují“ na vyspělejší, dospělejší přednes. Proto se lektorský sbor rozhodl doporučit na celostátní přehlídku ve Svitavách jen jednoho recitátora – Filipa Chroustovského ze ZUŠ Nové Město na Moravě (ved. Kateřina Šteidlová). Povídka Jamese Moloneyho Pravda o vačicích (v překladu Lucie Šavlíkové) vyšla před několika lety v souboru Zloděj stínů a jiné povídky pro děti. Několikastránkový text se Filipovi a jeho vedoucí podařilo šikovně zkrátit, takže tvoří samostatný celek, koncentrovaný na jednu situaci. Takto dramaturgicky dobře připravený text Filip Chroustovský recituje s chutí a potěšením. Prokázal, že je dobrým vypravěčem, opírá se o konkrétní představy, a tak je jeho přednes živý a barvitý. Jen tu a tam se nechá strhnout mechanickým „čtením čárek“. I druhý text, Kolářovu hravou básničku Proč musí být deštníkáři, má dobře vystavěný a dokáže vést posluchače od jednoho obrazu k druhému až k závěrečné pointě.
I druhý recitátor ze ZUŠ Nové Město na Moravě – Pavel Černý – zaujal, i když jeho vystoupení nepřesvědčilo natolik, aby byl doporučen k postupu na celostátní přehlídku. Díky přednesu Werichovy bajky Lev a notes (škoda že ve verzi přetištěné v souboru Deoduši, která není tak razantní a úderná jako verze otištěná v mnichovském Uzlu pohádek) získal čestné uznání. Dobře si v něm poradil s dialogy (jen občas zbytečně klouznul ke zbytečnému deformování hlasu a k zbytečnému odsekávání uvozovacích vět od přímé řeči) a poselství textu zprostředkoval vcelku zdařile. Jako druhý text si však vybral Erbenovu Dceřinu kletbu a to bylo nad jeho síly. Atmosféru balady sice obecně naznačil a přednesl ji vcelku kultivovaně, ale na náročný text ještě nestačil.
Ve čtvrté kategorii se opět prosadili recitátoři ze ZUŠ Nové Město na Moravě (jeden postoupil na celostátní přehlídku do Svitav a jeden dostal čestné uznání), ale se zajímavým přednesem vystoupili také recitátoři z třebíčského Katolického gymnázia a ze ZŠ Pacov.
Matouš Benda z Katolického gymnázia Třebíč (ved. Markéta Nekudová) zaujal v prvním textu – ukázce z autobiografické knihy Vychoval mě gangster (autorem je francouzský kněz Père René-Luc a v překladu Veroniky Kloučkové vyšla v Karmelitánském nakladatelství) – živým projevem, kontaktem s publikem a smyslem pro situaci, byť tento jeho přednes působil trochu rozdrobeně. V druhém textu, v dobře vybrané ukázce ze Šabachovy knihy Hovno hoří, působil Matouš o poznání autentičtěji. I když tu a tam některé slovo spolkl, přesvědčil smyslem pro humor a schopností zprostředkovat vlastní názor na Šabachův text. O vyspělosti recitátora svědčila diskuse o poslední větě úryvku, která v přednesu nakonec nezazněla („Každý kluk by měl být tak trochu prase, aby vůbec stál za povšimnutí.“), v níž se projevilo, že vnímá i nejjemnější nuance textu, které mají vliv na vyznění přednesu.
Jana Vodičková ze ZŠ Pacov byla oceněna čestným uznáním za zaujatý přednes ukázky z poeticko-filozofické prózy Richarda Davida Bacha Jonathan Livingston Racek. Zpočátku se sice do textu dostávala s obtížemi, ale postupně jí začaly naskakovat obrazy a její vyprávění ačalo být barvitější. S Prévertovou Stránkou ze sešitu si však příliš nevěděla rady. Báseň, která působí jen na první pohled prostě, ale ve skutečně má rafinovanou veršovou stavbu, pro ni byla příliš tvrdým oříškem.
Čestné uznání si odnesla také Andrea Pejchová ze ZUŠ Nové Město na Moravě (ved. Kateřina Šteidlová) především díky výborně zvládnutému přednesu Tlachapouda, básničky z klasické anglické knihy Lewise Carrolla o Alence (v překladu Aloyse Skoumala). Vyspělá recitátorka měla nonsensovou básničku výborně vystavěnou jako příběh, opřenou o konkrétní představy, a navíc ji dokázala přednášet s výbornou artikulací (ale přirozeně, bez hyperkorektní výslovnosti). Povídku Emanuela Frynty Trýzeň poddajného srdce jí však moc nevyšla. I když i tento text přednesla kultivovaně, nepodařilo se jí předat nadsázku, která je pro vyprávění této historky důležitá, a místy sklouzla až do mechanického sekání podle interpunkce.
Vedle Matouše Bendy byl lektorským sborem doporučen k postupu na celostátní přehlídku také Libor Havlík, další recitátor ze ZUŠ Nové Město na Moravě, a to především díky přednesu prózy Roberta Fulghuma z knihy Všechno, co potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (v překladu Jiřího Hrubého). Libor Havlík prokázal, že je zkušeným recitátorem. Fulghumovu prózu má dobře připravenou, je zjevné, že téma je mu blízké a dokáže ho přesvědčivě předat. Jeho přednesu by ale prospělo, kdyby se mu podařilo Fulghumovu filozofující povídku trochu odlehčit, protože ve snaze sdělit téma, na kterém mu záleží, upadá v závěru do přílišné závažnosti. Ve srovnání se zdařilým přednesem prvního textu je recitace básně Antonína Sovy Tiché štěstí nad možnosti tohoto recitátora. Lektorský sbor ocenil, že si Libor Havlík vybral cíleně text zcela jiného charakteru a poetiky, než je R. Fulghum, a konstatoval, že i v případě Sovovy básně prokázal, že má nemalé dovednosti, ale přesto všechno je jeho přednes zatím jen obecně poetický a málo se opírá o konkrétní obrazy.
Lektorský sbor 3. a 4. kategorie pracoval ve složení: Jana Procházková, Jiří Pokorný a Jaroslav Provazník.
Jaroslav Provazník
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.