VSVD - 2013 - Výroční zpráva o činnosti

Výroční zpráva předsedy VSVD za rok 2013

Opět se rok sešel s rokem. Pro mě, protože se většinou nedívám do zrcadla a často zapomínám na důstojnost, již reálně sedmdesátý. Takže děkuju všem, kteří si loni v listopadu vzpomněli, že nejsem mladík. To abych se k tomu už nemusel vracet.
Ostatně ve funkci předsedy Volného sdružení východočeských divadelníků, které jsem před dvaceti lety pomáhal založit, už „kroutím“ taky nějaký ten čas, napřesrok to bude patnáct let. Jak říká jeden polský satirik - „Dějiny, dějiny, už z vás mám šediny!“ - Stanislav Jerzy Lec určitě věděl, o čem mluví, říkal totiž také, že „máme jít s časem, ale na škodu prý není se občas vrátit“. Což je návod k letošní výroční zprávě – loni jsem ji končil úvahami nad budoucí existencí našeho spolku, jak dlouho nám ještě vydrží, protože např. naše členská základna, řečeno s Václavem Havlem „nevzkvétá“. Ale i jiné věci mohou být v budoucnosti dramatické, koruna oslabila a různí kulturní trulanti, nejen na radnici v Ústí nad Labem, se šikují okrást z kultury i to málo, co jí nechali. Samozřejmě, že my, co jsme se dnes sešli, víme, k čemu nám VSVD je dobré. Ale jak by se mělo připravit na budoucnost, to nás často příliš nepálí. Možná, že ti, co dnes bez nějakého vážného důvodu nepřišli, si možná myslí, že VSVD je samozřejmost a navždy. Nedělají dobře, podobně jako ten z filmu Vesničko má středisková, co do krabičky vracel vyhořelé sirky. A konečně, mnozí praktikující divadelníci v našem geografickém okruhu o nás možná ani nevědí, přestože se účastní spousty našich akcí, přehlídek, vzdělávacích cyklů apod. Což je jedno z témat, kterým se chci dnes také zabývat. Ale nejdříve se ohlédněme za tím, co z nás dělá to, co jsme – společenství, které má co nabídnout jak samo sobě, tak našim bližním, tedy spoluobčanům.

Ani v loňském roce 2013, jak tradice velí, jsme nezaháleli a spolu se Střediskem amatérské kultury Impuls připravili mj. 5 postupových přehlídek. Z nich 4 pro celostátní „ministerské“ přehlídky a jednu pro přátele z SČDO, Miletínské divadelní jaro postupové na Krakonošův divadelní podzim. Přehlídky financoval Impuls z prostředků Královéhradeckého kraje, přispělo Ministerstvo kultury ČR a v Hradci Králové přispělo i město. Náklady na loňské přehlídky činily 374 tisíc Kč, nejvíce se podílel královéhradecký kraj 234, předloni to bylo 190 tis., MK ČR 134 (předloni 139 tis.), město Hradec Králové 20 (předloni 30 tis.). 12 tisíci přispěl NIPOS ARTAMA z prostředků ministerstva školství, předloni to bylo 15 tisíc Kč. V těchto číslech však nejsou zahrnuty náklady našich spolupořadatelů v Červeném Kostelci a v Miletíně, které pro atmosféru přehlídek mají cenu mimořádně významnou.
Na všech těch přehlídkách, včetně výběrových pro Dětskou scénu, bylo uvedeno 65 vystoupení, což je o 10 méně než předloni. Stejný byl ale počet účinkujících, celkem 720 členů hrajících souborů - soubory byly zřejmě početnější. Na přehlídkách dětských recitátorů a pro Wolkrův Prostějov vystoupilo rovných 100 recitátorů – a v pěti okresních kolech jich bylo 434. Takže jsme se na našich akcích sešli celkem s 1 254 divadelníky a recitátory, předloni jich bylo jen o 16 méně. Lektorské sbory, resp. poroty udělily na všech přehlídkách celkem 104 čestných uznání a cen. Předali jsme je už na 16. Cenění, opět v Divadle Drak, a to dne 23. listopadu 2013. Ceny z Červeného Kostelce a Audimaforu předával prof. Jan Císař, z Miletína prof. František Laurin a z dětské a loutkářské přehlídky Adélka Herbsová. V programu vystoupily Ošklivé sestry ze Svitavy, tedy Karel Šefrna a Jindřich Pevný, zcela na závěr jsme ještě viděli kabaret o nevyřčených citech v podání Geisslers Hofcomoedianten. A došlo i na gratulace k životnímu jubileu předsedovi VSVD...
Všechno o přehlídkách si lze přečíst v loňské jarní Divadelní Hromadě s číslem 67, v podzimní najdete, jak si naši vítězové vedli na Jiráskově Hronovu, v Chrudimi, v Prostějově a jinde. Přesto stojí za to stručně připomenout, že:

KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA AMATÉRSKÉHO ČINOHERNÍHO A HUDEBNÍHO DIVADLA s na Divadelní Piknik Volyně a na Popelku Rakovník se konala 13. – 17. března 2013 v Červeném Kostelci, v Divadle J. K. Tyla a hrálo se tam 13 představení v provedení 205 účinkujících. Tradičně přehlídku komentoval lektorský sbor ve složení prof. Jan Císař (předseda), prof. František Laurin, Jaromír Vosecký, Regina Szymiková, Michal Zahálka a Mirka Císařová (tajemnice). Na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla do Volyně doporučili soubor Jiráskova divadla Hronov s inscenací Pygmalion, Divadelní soubor Jirásek Nový Bydžov s inscenací Tři v tom, Divadlo Exil Pardubice s inscenací Brýle Eltona Johna a soubor TRIARIUS Česká Třebová s inscenací Kočka na kolejích. Do Volyně pražská programová rada vybrala – jako zajíce z klobouku - hronovský Pygmalion, který se ale pro zdravotní potíže jednoho z hlavních představitelů přehlídky nezúčastnil, a pardubické Brýle Eltona Johna. Volyňská porota je poměrně znectila. Je už běžným nošením sov do Athén, že Červenokostelecká přehlídka, jak jinak, byla jako vždy obrovsky přátelská, hrálo se často před zcela zaplněným hledištěm a v zákulisí, kuloárech a na hodnotících seminářích bylo příjemně a tvořivě

KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA STUDENTSKÉHO A EXPERIMENTUJÍCÍHO DIVADLA A DIVADEL POEZIE „AUDIMAFOR“, s postupem na Šrámkův Písek, Mladou scénu v Ústí nad Orlicí a Wolkrův Prostějov se uskutečnila 22. – 24. března 2013 v Divadle Drak v Hradci Králové. Početné publikum a lektorský sbor viděli 10 představení (85 účinkujících) a Cenou za inscenaci a k postupu na Wolkrův Prostějov, Šrámkův Písek i na Loutkářskou Chrudim 2013 byl dekorován soubor Někdo z Prahy - vlastně náš milý Jakub Maksymov z Jaroměře, dnes student DAMU, který se blýsknul inscenací podle povídky Karla Čapka Uměl lítat. Ta byla posléze zařazena i na Jiráskův Hronov 2013. Uděleno bylo také čestné uznání za inscenaci Hany Voříškové a Muzigy – Pohyblivé obrázky, která byla doporučena na Šrámkův Písek a Loutkářskou Chrudim 2013 a pak doputovala i na Jiráskův Hronov 2013. Za inscenaci získala Čestné uznání i doporučení na Wolkrův Prostějov 2013 práce Jarušky Holasové v ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř Pastýřka putující k dubnu, ale ta do programu Wolkrova Prostějova zařazena nebyla.

REGIONÁLNÍ PŘEHLÍDKA LOUTKÁŘSKÝCH SOUBORŮ s postupem na Loutkářskou Chrudim se uskutečnila rovněž v Divadle Drak, a to ve dnech 12. - 14. dubna 2013. Pořádáme ji společně s postupovou přehlídkou na Dětskou scénu a spojení je to přínosné, protože se řada dětských souborů pravidelně účastní i samostatných loutkářských přehlídek. Soutěžilo 11 inscenací, v nichž vystoupilo 90 účastníků a lektorský sbor na Chrudim doporučil soubor Malé dvě ze ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř s inscenací Lakomá Barka v režii Jarky Holasové, na LCH pak získali Cenu za herectví s loutkou. A další doporučený, soubor Traumatizovaní tygříci, rovněž ze ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř s inscenací Tygr Thomase Tracyho, a také v režii Jarky Holasové, na LCH uspěl, byla z toho Cena za autenticitu výpovědi. Další doporučené inscenace, soubor STEMIL ze ZUŠ Střezina Hradec Králové s inscenací Ubu. Ubu? Ubu!, dále soubor Skorojo ze ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř s Císařovými novými šaty a soubor LD Maminy Jaroměř s inscenací Aňuška a Marfuška programová rada do programu Loutkářské Chrudimi nezařadila.

Kalendář postupových přehlídek uzavřelo Miletínské divadelní jaro, VÝCHODOČESKÁ PŘEHLÍDKA VENKOVSKÝCH DIVADELNÍCH SOUBORŮ s postupem na Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou. Hrálo se ve stále pěknějším Sousedském domě ve dnech 3. – 5. května 2013 a četní diváci viděli 8 představení a v nich 151 účinkujících. Na Krakonošův divadelní podzim porota doporučila Divadelní spolek Krakonoš Vysoké nad Jizerou s inscenaci muzikálu Ernesta Brylla a Katarzyny Gärtnerové Malované na skle a také Divadelní soubor SNOOP Opatovice nad Labem s inscenací hry Světáci. Opatovice se ale do programu KDP už bohužel nevešly. A Malované na skle uspělo i na domácím vysockém jevišti - získalo nominaci na Jiráskův Hronov 2014.

V rámci cyklů VZDĚLÁVÁNÍ A METODICKÉ POMOCI jsme uskutečnili řadu seminářů a dílen. Podrobnosti o nich se také dočtete v Divadelní Hromadě, zde jen výčet: v sobotu 12. ledna 2013 jsme zahájili dílnou o přednesu s Emou Zámečníkovou, seminář o jevištní řeči s pedagožkou DAMU Evou Spoustovou se uskutečnil 16. února jako hlasová laboratoř, účastníci poznávali, že je „hlas závislý na tom, jak se cítí tělo“. A 27. dubna se dvacítka účastníků sešla s loutkářem Tomášem Machkem z divadla Líšeň a učitelem LDO ZUŠ, aby si prošla základy herectví s maskou. Pod názvem Divadlo na papíře se 18. května konal seminář s Hankou Voříškovou, výtvarnicí a loutkářkou. Účastnící se zabývali čárou na papíře – a jejími možnostmi při vytváření dramatické situace. 5. října 2013 jsme na další Improvizační dílnu pozvali Janu Machalíkovou, tentokrát ke skupinové improvizaci. A 16. listopadu se uskutečnila dramaturgicko-režijní dílna s Tomášem Jarkovským, dnes jedním z tvůrců hradeckého Draku, dramaturgem a režisérem, někdejším hercem Divadla Jesličky. Sešel se s frekventanty kurzu nad dramatizací pohádek a inspiracemi hudbou. A konečně 30. listopadu proběhla Dílna na téma Fyzické básnictví, s kým jiným než brněnským mistrem tohoto oboru, Petrem Vášou. Podle garantky vzdělávacích akcí, Jarušky Holasové, jíž patří dík za její trpělivou práci vzdělavatelky, byl Vášův seminář slovy naprosto nesdělitelný.
Je třeba připomenout, na těchto seminářích získávají nové zkušenosti a dovednosti nejen naši členové, ale kdokoliv další, a to za zcela minimální náklady. Na vzdělávací program VSVD získáváme prostředky a organizační zajištění prostřednictvím Impulsu. U „jiných agentur“ by se za takové školení musely zaplatit tisíce. To, že můžeme pořádat vzdělávací akce zdarma a není třeba platit za výuku, je samozřejmě jednou z nedoceňovaných výsad našeho VSVD, kterou nabízíme každému, kdo má zájem, a to solidárně. Pravda za Mirky Císařové nám stát cáloval i bydlení v hotelu Černigov, ale to bylo ještě v obrozenském pravěku...

Stejně jako o tom, co bude, až na to nebude, je třeba přemýšlet o vyhlídkách Divadelní Hromady. V roce 2013 už vyšla pouze dvě, nikoliv tři čísla. Důvod byl samozřejmě ekonomický, ale určitě neměl vliv na kvalitu, pestrost a rozsah informací. Jarní dvojčíslo navíc čítalo rekordních 83 stran. Je třeba zmínit, že v době internetu, e-mailu, sociálních sítí a newslettrů, které mohou doručit aktuální informace téměř okamžitě, nemá ani náš bulletin roli aktuálně informativní. Hromada je už od roku 2012 zveřejňována v elektronické podobě na stránkách Impulsu. Podle názoru Rady VSVD však dokumentační funkce tištěné Hromady má smysl. Mít bulletin, který lze zařadit do knihovny, není přece špatné, ani zpozdilé. Naše Divadelní Hromada je v podstatě podrobná orientace ve východočeském amatérském životě, a to s přesahy do celostátních souvislostí, věnujeme se i nejbližším profesionálním scénám, všímáme si přátel, kteří dosáhli nějakého jubilea či ocenění - Hromada prostě přispívá k propojení našeho společenství. Vždyť mnozí, a nejen ti nejmladší, už někdy ani netuší, k čemu byly, jsou a měly by být spolky. Prof. Císař napsal, že Hromada „realizuje tu nejzákladnější a nejdůležitější funkci ve východočeském amatérském divadle, dává pocit a dokonce by se dalo říci jistotu - jednoty - sdružuje východočeské amatérské divadelníky vědomím událostí, činů a společného směřování. Podílí se na uvědomování smyslu amatérské činnosti v širším, obecnějším kontextu“. Kéž by tuto povahu spolčovacího poslání Hromady brali s vážností jak členové VSVD, tak i ti, kteří stojí “mimo naše řady“. Legenda o prutech Svatoplukových nabývá dnes na aktuálnosti.
Funkci dokumentační, společenskou, sjednocovací a vlastně spolkovou, chceme na stránkách Hromady plnit i nadále. Ale sami na to nestačíme, redakční rada se „přirozeným vývojem“, bohužel, smrskla na pouhé tři členy. Proto chceme apelovat i na vás, každý soubor by měl mít svého zpravodaje, každá nová inscenace svého kritika nebo propagátora, každý počin, starost či radost, která se ve východočeském divadelnictví zrodí, by měla mít svého glosátora. Aktuální informace budeme samozřejmě víc a více uveřejňovat na internetových stránkách VSVD.

Je pravdou, že ani nezisková organizace se bez peněz neobejde. Od roku 2011 naše občanské sdružení už nepodává žádnou žádost o grant, především proto, aby se FINANCOVÁNÍ našich akcí neprolínalo s účetnictvím Impulsu. V minulých letech jsme na projekty ve spolupráci VSVD s Impulsem žádali o dotace sami, ale pak jsme k nim neměli potřebné vlastní zdroje – ty byly jen na straně našich spolupořadatelů. Dokonce jsme se vystavili problémům s Finančním úřadem. Sic jsme to ustáli, ale tato zkušenost nebyla příjemná. Proto došlo k dohodě, že profesionální zabezpečení (které lze samozřejmě i finančně zhodnotit) a především finanční zajišťování akcí bude v režii Impulsu. Ten bude příjemcem grantových podpor a postará se o jejich vyúčtování. VSVD se podílí na vytváření programu těchto aktivit a spolupracuje na jejich organizačním zajištění, avšak nemusí nést odpovědnost za jejich financování. Což lze považovat za určitý luxus. Na rozdíl od jiných pořadatelů přehlídek v ČR nám ho nabízí existence Impulsu - Pán Bůh drž ruku nad stále osvíceným zřizovatelstvím krajského úřadu...
Už loni jsem ve výroční zprávě předestřel, jak se naše vnitřní hospodaření změnilo, jak se zúžily naše zdroje. Ke konci roku 2013 na běžném účtu a v pokladně zůstalo dohromady 216 153, 27 Kč. V průběhu toho roku jsme utratili pouze 12 755 Kč. Oproti roku 2012 jsme ale bohatší cca o 16 tisíc Kč. Především lepším výběrem členských příspěvků (vybrali jsme 25 tisíc Kč, o 5 tisíc víc než v roce 2012). Jiné zdroje, kromě halířů za úroky, už dnes nemáme. A žijeme z předchozích let, kdy jsme se o svou kuličku více starali.

Impuls na letošní rok požádal MK ČR o grant na postupové přehlídky, na vzdělávací akce a vydávání Divadelní hromady (vážení přátelé, ano, vydavatelem DH je Impuls, což si málokdo uvědomuje), a to ve výši 325 tis. Kč. Sami jsme požádali MK ČR a krajský úřad o grant na podporu vydání vzpomínek prof. Františka Laurina, jejichž úvodní části vyšly v Divadelní Hromadě. Chceme tak pokračovat v našich nakladatelských počinech, které jsme si před lety dopřáli Císařovou jarmárkou, knížkou Kale a kyselo o Slávce Hubačíkové a v Panáčcích Hanky Voříškové.

Jestli se za něco v našem spolku můžeme pochválit, pak je to společenský život. Nepořádáme sic plesy či výlety s opékáním buřtů, ale stýkáme se prostřednictvím VSVD poměrně často. A nejen na přehlídkách, které na rozdíl od jiných krajů mají vždycky dostatečný počet soutěžních představení - až je někdy musíme odkazovat i „mimo náš okruh“. Mnozí nám závidí naše podzimní Cenění, na němž dekorujeme vítěze všech přehlídek. Myslím, že tato akce patří k parádním kouskům VSVD, která oslovuje nejen naše členy.
Ani valná hromada netrpí nikdy hrozivou neúčastí. Ale tady už musím být opatrnější, protože se nad námi sklání Damoklův meč nového občanského zákoníku. Budeme si muset, mimo jiné, upravit stanovy v kapitole usnášení schopnosti, NOZ vyžaduje nadpoloviční účast všech členů spolku v pozvaný den a hodinu, jinak by se měla schůze opakovat. Nový Občanský zákoník nám přidá i jiné starosti - do konce roku 2016 musíme upravit stanovy, aby novému NOZ odpovídaly. Od 1. 1. 2014 jsme již přestali být občanským sdružením a jsme spolkem - zapsaným u rejstříkového soudu. Jméno si měnit nemusíme, Volné sdružení východočeských divadelníků je název dobrý a vhodný, po léta ke spokojenosti užívaný.
Myslím, že členskou schůzi je třeba informovat o osudu Muzea českého amatérského divadla, v jehož o.s. byl VSVD jako právnická osoba členem. Odchodem zakladatelů se koncept MVČ zcela zhroutil. Valná hromada o.s. Miletínské muzeum se proto rozhodla ukončit svou činnost a rozpustila se, muzeum se stalo součástí Městského úřadu v Miletíně a k jeho tíži byly vypořádány všechny závazky. A tím přirozenou cestou skončilo i naše členství VSVD v o.s. Miletínské muzeum, a to bez závazků.
Také chceme informovat, že jsme jako spolek přispěli na sbírku ve prospěch našeho dlouholetého přítele a kolegy, dr. Františka Zborníka, kterého mnozí z vás znají jako vynikajícího divadelníka, lektora, režiséra, herce a dramatika. František vážně onemocněl a na protonovou léčbu bylo třeba zajistit cca půl milionu korun. Rada VSVD rozhodla přispět částkou 10 000 Kč. Sbírka nakonec vynesla skoro milion korun, František podstoupil léčení a zbytek získaných prostředků bude použit pro další nemocné.
S novou ředitelkou Střediska kulturních služeb Impuls, která nastoupila začátkem loňského roku, se změnil podnázev této instituce: přídomek Středisko kulturních služeb byl nahrazen pojmem „centrum podpory uměleckých aktivit“, takže je třeba, aby naše aktivity byly do budoucna skutečně umělecké a žádný amatérismus, prosím.

Také jsme v roce 2013 některým svým členům a divadelním kolegům předali ZLATÝ ODZNAK J. K. TYLA: Jaroslavě Kejzlarové z Červeného Kostelce, Jiřímu Kristlovi z Dolní Dobrouče a Janu Štěpánskému z Ústí nad Orlicí, vždy na jejich jevištích a před domácím publikem. Pro rok 2014 rada VSVD doporučuje na návrh souborů či jednotlivců udělit odznak Otakaru Dobrovskému z divadelního souboru Hýbl Česká Třebová (* 1938), Ivaně Novákové in memoriam, nedávno zesnulé režisérce Divadla Exil Pardubice (*1946) a Stanislavu Friedrichovi, dlouholetému funkcionáři divadelního souboru Erben Miletín (* 1934). V návrhu byl i Pavel Hladík z holického souboru, ale limit pro navrhování byl vyčerpán a tento návrh proto převádíme do dalšího roku, Pavel Hladík je ještě mladík.
Dnešní členská schůze je volební, volební období máme dvouleté. Proto mi dovolte poděkovat všem odstupujícím radním za jejich přístup k funkcím ve VSVD, jistě ani trochu lukrativním, ale doufám, že dostatečně hřejivým. Scházeli jsme se každý rok třikrát a projednávali přípravu přehlídek a dalších akci VSVD, vyjadřovali jsme se k celostátním přehlídkám - v tomto období dost bojovně, protože bylo třeba se občas utkat s názory některých pracovníků Artamy či jiných na podobu a kvalitu celostátní přehlídky činoherního divadla a Jiráskova Hronova. Bohužel jsme v těch bitvách utrpěli i nějaký ten šrám, ale nebyly ještě dobojovány. Jako předseda mám radost především z toho, že cca dvacetičlenná rada, která zastupuje nejen své soubory, ale také geografické struktury našeho společenství, se vždycky sešla v usnášení schopném složení. Omlouvala jen nezbytná činnost divadelní, nemoc nebo sněhová kalamita. Mimořádné poděkování zaslouží jedna z našich členek – a nepokládejte to v tuto chvíli za projev nepotismu - moje milá Naďa. Práce jednatelky našeho spolku se samozřejmě snoubí s jejím profesionálním postavením v Impulsu jako víno se sýrem. Ale Naďa pracuje naprosto svědomité a odpovědné nejen pro Impuls, ale i pro náš spolek. Stejné díky patří naší člence Ilonce Chytráčkové za vedení účtů. Možná mnozí netuší, jakou odpovědnou práci, bafuňářskou čili úřednickou, spolek vyžaduje.
V loňské výroční zprávě jsme konstatovali 143 řádných individuálních členů VSVD a 12 členských souborů. Jejich statut - podle našich stanov - spočívá v zastoupení tří non name členů a tomu odpovídající výši členských příspěvků. Musím opět zmínit nový Občanský zákoník, který je k povaze člena spolku velmi striktní. Takové členství už nebude možné, řádné členství lze vázat pouze na fyzickou osobu nebo jím může být právnická osoba jako celek. Můžeme mít pouze členy „za sebe“ nebo spolky s právní subjektivitou. Ostatně tak je to ve světě normální. V případě hlasování, např. při valné hromadě, pak každý hlasuje za sebe, za členský spolek jeho statutární orgán.
V úvodu zprávy jsem poznamenal, a to v dikci Havlova prvního novoročního projevu z roku 1990, že naše členská základna nevzkvétá. Byť jsme byli ve výběru členských příspěvků o 5 000 lepší, od některých členů jsme je dosud neobdrželi. Byť si k nim VSVD své povinnosti plní – i tito členové zdarma dostávají Divadelní Hromadu a mohou mít jiné výhody. Rada VSVD proto rozhodla, že do konce března oslovíme členy, kteří členské příspěvky neuhradili, aby svou povinnost splnili a dali najevo svou příslušnost k VSVD. Pokud tak neučiní, budeme muset náš seznam členů upravit. Nový občanský zákoník také vyžaduje, aby pro zveřejnění seznamu členů spolku měla jeho administrativa písemný souhlas s takovým zveřejněním. Takže se musíme obrátit na všechny členy spolku.
Rád bych ještě připomenul, že každý z nás by se měl přivést do našeho Volného sdružení další členy. Ideální by bylo, kdyby se na naší činnosti podílely všechny soubory, které s námi komunikují (zvlášť to využívají, když chtějí být zařazeni do programu nějaké přehlídky) - takových souborů je téměř devadesát! Ale svou příslušnost k VSVD jich dnes bohužel připouští méně než patnáct. Zkusme tedy oslovit nové, a zvláště mladé lidi
Rád bych funkci předsedy, kterou i v tuto chvíli dávám k dispozici, již předal někomu dalšímu. Nejlépe tomu, kdo v amatérském divadle nebude vidět jen sebe, či svůj soubor, ale prospěch celého společenství. VSVD hájí zájmy svých členů, což je věta ze statutu, jejíž obsah si mnozí neuvědomují. Ale ta obhajoba zájmů je důležitá a nutná, např. při jednání odborné rady Artamy, o koncepci či kvalitě celostátních přehlídek... Ona totiž naše současná existence, založená na tak úzké kooperaci a podpoře Impulsu, nemusí být neohrozitelná. Lehce se může stát, po vzoru různých šetřílků, kteří jinde vyhazují či rovnou kradou miliardy, že někdo třeba přehodnotí smysl a postavení Impulsu - v celé naší republice je bílou vránou a snadným terčem těch, kterým může být břevnem v oku.
Nemáme, my divadelníci, v současné době na to, abychom se stmelili v širším kontextu. Připomínal jsem to v poslední Divadelní Hromadě: někteří účastníci polemik mezi amatérskými divadelníky a Artamou volají po jakémsi konsenzu či fůzi stávajících divadelnických uskupení, po jakési „střechové“ organizaci. Takové – teritoriální - jsou v ČR pouze dvě, naše VSVD a SČDO. Ale jednotu netvoří. A ostatní v podstatě jen prezentují menší organismy, pražská ADA je spíše spolek produkčního charakteru. - Divadelníci by si zasloužili celorepublikovou organizaci, mají ji folkloristé, tanečníci, různá sportovní odvětví, samozřejmě hasiči a myslivci. Takovou koncepci jsme navrhovali už v roce 2005, s tehdejším předsedou SČDO Jardou Vyčichlem. Jako Matici českých divadelníků jsme ji spolu s SČDO dokonce založili. Ale po Jardově smrti jsme, a především pro nečinnost našich partnerů, její vize zkrachovala. Ti, co v rámci této Matice „setrvali“, od té doby o sobě nedali vědět, ani nám neposlali vánoční pozdrav.
V kulturní politice našeho státu se určitě nestane zázrak, ani Artama tady nemusí být na věky a starost o amatérské divadlo - v kontextu širším než je soubor nebo obec - nakonec stejně zůstane na amatérech samých. Takže bychom se měli připravit. Získat pro to i generaci mladších kolegů, která často ani neví, co jsou a k čemu jsou spolky. Proto stále burcuji za svéprávnější a samosprávnější vnímání divadelně amatérského hnutí. Abych jednou, a nemusí to být za dlouho, mohl své předsednictví ve VSVD předávat s větším klidem, než který cítím dnes.
Na titulních stranách Divadelní hromady komentujeme více či méně vtipnými aforismy život kolem nás. Dovolte jeden na konec, napsala ho francouzská spisovatelka ruského původu, Elza Jurjevna Kazan píšící pod pseudonymem Laurent Daniel: „ Kdo chce, aby se mu splnilo, co si přeje, musí být optimistou“. Myslím, že stejně jako vy, optimistou

Alexandr Gregar
22. února 2014