VOBRUBOVÁ, Eliška: OTVÍRÁNÍ Praha 28.-29.března 2015. Deník Dětské scény, č. 0., str. 2-4, 12.6.2015.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
OTVÍRÁNÍ
PRAHA, 28.–29. BŘEZNA 2015
Poslední březnový víkend byl poznamenán nejen přechodem na takzvaný letní čas, ale pro třináct pražských dětských divadelních souborů vybraných ze čtyř obvodních postupových kol byla sobota 28. a neděle 29. března 2015 i příležitostí k setkání v Karlínském Spektru a ve Studiu Alta v Holešovicích, kde se konala přehlídka dětského divadla Otvírání 2015. Stala se příležitostí k setkání nejen na jevišti a v hledišti, ale také v diskusních klubech pro vedoucí souborů s lektorským sborem pracujícím ve složení Vlasta Gregorová (MŠ Horoměřice, Centrum tvořivé dramatiky Praha), Eliška Vobrubová (LDO ZUŠ Frýdlant, Gymnázium a SOŠ pedagogická Liberec), Vojtěch Maděryč (ZUŠ Jindřichův Hradec) za laskavé péče tajemníka Jakuba Huláka, a pro děti hrajících souborů v diskusních klubech dětských. Vedly je studentky katedry výchovné dramatiky DAMU Praha a lektorky Centra tvořivé dramatiky Praha – Barbora Svobodová a Denisa Poluchová, k nimž se v sobotu připojila Barbora Sklenáková, rovněž studentka KVD DAMU Praha a lektorka Centra tvořivé dramatiky Praha.
Karlínské Spektrum patřilo Otvírání celou sobotu. Přehlídku zahájilo představení Třešeň v podání Souboru žáků 1.–3. ročníku ZUŠ Na Popelce, Praha 5 pod vedením Kateřiny Mikanové. Předlohou byla stejnojmenná próza z knihy Lenky Ničkové Příběhy stromů. Literární předloha skrývá úskalí (příběh v příběhu), jež bylo i úskalím představení. To by bylo možné celkem snadno odstranit při práci s předlohou ve smyslu práce s fabulí a syžetem. Předloha by se tím pro dramatizaci a následně i pro jevištní provedení zpřehlednila, umožnila by tak inscenátorům nejen lepší orientaci, ale především by podpořila sdělení tématu – Stromy jsou živé bytosti, k nimž se podle toho máme náležitě chovat (což v čase všeobecného kácení stromů po celé naší republice je téma nanejvýš živé). Krom toho by představení prospělo, kdyby méně působilo jako zakonzervované akce a naučené texty a kdyby se více se odehrávalo „teď a tady“.
Nák(š)up extra! připravil z veršů Jiřího Dědečka a Miloše Kratochvíla Petr Stránský, vedoucí souboru Jižňata Základní školy Jižní IV v Praze 4 – Spořilově. Od loňského Otvírání Jižňata povyrostla, ale hravost a fantazii neztratila, ačkoli z loňskýchJižňat pokračují jen tři děti, ostatní jsou nováčky, žáky 2.–4. třídy. Pásmo je zasazeno prostředí velkého obchodního domu a do rámce situace, co se všechno může stát, když sestra hledá mladšího bratra, ztraceného v tom ohromném obchoďáku. Nejpodivnější věci se dějí se zbožím, které obvykle obyčejně leží v regálech. Nyní ožívá v souladu s Dědečkovými a Kratochvílovými texty rozehrávanými dětmi. Představení působí příjemně svou živostí, hrou s rekvizitami (i když v některých případech by hře s předměty slušela větší metaforičnost) a sdělovanou i sdílenou radostí ze hry a přítomným jednáním, což je kvalita představení, díky níž lze prominout drobné rezervy v mluvním projevu. Soubor byl doporučen do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Legendu o Krabatovi, učni čarodějově (Otfried Preußler, Karel Zeman, Hana Lehačková, Erika Merjavá) uvedl soubor Lotrandovci – Dětský talent z Prahy 10, pracující pod vedením Eriky Merjavé. Představení na motivy animovaného filmu Karla Zemana Čarodějův učeň bylo náhledem do práce tohoto souboru; lze ho charakterizovat jako herecké, to znamená, že je v něm čitelná snaha o stylizované herecké naplnění postav. Zároveň ale zatím nejsou dostatečně patrné vztahy ani vnitřní napětí příběhu směřující ke sdělení tématu. Bohužel pak představení působí poněkud naučeně a neživě i přesto, že cestou k výslednému tvaru byly improvizace v situacích a hledání vztahů a jejich naplnění. Souboru byla udělena cena za pokus o divadelní stylizaci.
Divadelní soubor Pásovcovy trepky ze ZUŠ Nad Alejí z Prahy 6 vedený Anežkou Navrátilovou se představil titulem Saturnin, který vznikl na základě souborové dramatizace vybraných částí Jirotkovy stejnojmenné knihy. Navzdory tomu, že předloha i dramatizace je dynamická a bohatá na situace, představení chybí temporytmus a jasně uchopené, zpřítomněné a sdělené téma. Nejvíce z jeviště do hlediště zaznívá vědomí inscenátorů o tom, že předloha je humorná. Toto vědomí se ale projevilo spíše formální snahou „vyrábět“ humor než sdělováním vztahů a situací, a tedy i tématu.
Sobotní odpolední blok představení zahájil DDS Ty-já-tr – Štronzo, DDM Praha 7, který inspirován knihou Ivony Březinové Jmenuji se Martina připravil pod vedením Radky Tesárkové představení Martina aneb My. Velmi dobrá vybavenost (vnější i vnitřní) dovoluje souboru s citem (bez sebetrýznění či trýznění diváka) pokusit se o autorskou výpověď mapující možné problémy a potíže (i jejich možné kořeny) dítěte svého věku. Z původní předlohy je zachována Martina a její příběh, ostatní příběhy a motivy dalších postav se rodily z improvizací knihou inspirovaných. Z představení je patrná i velmi dobrá interakce hráčů a prostorové i skupinové cítění (hracím prostorem je aréna). Soubor obdržel cenu za autorskou výpověď.
U. S. B., soubor žáků ZUŠ Na Popelce v Praze 5 s vedoucí Kateřinou Mikanovou připravil inscenaci Po škole, inspirovanou filmem Snídaňový klub amerického režiséra Johna Hughese. Představení je stejně jako film generační výpovědí několika spolužáků, kteří se kvůli různým prohřeškům stanou společnými poškoláky. Souboru se podařilo přirozenými a přiměřenými prostředky dobře vystihnout jednotlivé typy (rebel, šprt, třídní kráska, podivínka, sportovec) i jejich jednání v dobře vystavěných situacích, které původně naprosto rozdílné postavy splétají v jeden příběh. Představení má dobrý temporytmus a k dokonalosti chybí už jen to, aby pointu měla nejen inscenace ale i každá z postav příběhu, což by celkové vyznění inscenace a sdělení tématu ještě podtrhlo. Inscenace byla doporučena do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Veronika Borovková, vedoucí souboru Meluzína (Slivenecký klub Švestka, Praha 5 – Slivenec), zdramatizovala vybrané pohádky Jana Vladislava z knihy ProPánaKrále (O parádivé Saly, Vlk, který byl velký jako kůň, Malá, malinká stařenka). Malé i velké pohádky pro loupežníky jsou inscenovány souborem malých dětí s prostotou projevu, čistotou a prostředky, které jsou dětem vzhledem k jejich věku vlastní. Z představení bylo patrné, že se děti v pohádkách a ve způsobu jejich ztvárnění cítí dobře a bezpečně a že mají vytvořený prostor pro svůj vlastní výraz a hru se zástupnou rekvizitou (žluté a červené polštářky, které se dle potřeby proměňují například v oheň, schody, hory a doly…). Práce souboru i citlivá a dobrá pedagogická práce Veroniky Borovkové byla odměněna zvláštní cenou poroty za pedagogické vedení a přirozený jevištní projev.
Nedělní přehlídkový program, jehož dopolední blok se odehrával v holešovickém Studiu Alta, zahajovala nejmladší skupina Divadelního studia Kampak! pražské ZUŠ Štítného inscenací Kdo tančí s čerty. Vedoucí souboru Dana Bláhová zdramatizovala stejnojmennou litevskou pohádku převyprávěnou Jiřím Žáčkem z knihy Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky. Přestože soubor je zhruba ve stejné věkové kategorii jako děti ze souboru Meluzína, byli jsme v případě tohoto představení místo přirozeného dětského projevu (v jednání i mluvním projevu) svědky spíše více či méně zdařilého nemotivovaného plnění úkolů, bez kontaktu dětí mezi sebou i bez kontaktu s publikem (respektive hrající děti se vztahovaly k vedoucí souboru sedící v hledišti a doprovázející představení hrou na tamburínu a kytaru). Přestože v diskusi vedoucí souboru sdělila, že se dětem tato pohádka líbila a samy si ji vybraly, nedochází ke sdělení ani tohoto a ani tématu – není totiž dost jasné o čem a proč se hraje.
Sněhurka svatojánská, Jarmilou Čermákovou zdramatizovaná, lépe řečeno podle Erbenovy pohádky napsaná divadelní hra ve verších (nevalné kvality) byla východiskem pro inscenaci Dětského folklorního souboru Kytice z Prahy 9 (vedoucí Milena Pitterová, Magdalena Gracerová), který se pokusil skloubit zájem o folklor i o divadlo tímto počinem. Evidentní radost dětí ze zpěvu, tance i hraní, podepřená dovednostmi a poučeností nejen z oblasti folklorní, činí představení sdělným. A tak je vlastně nejvíc na škodu, že se v souboru nepokusili o vlastní dramatizaci Erbenova textu tak, aby byla zachována jeho poetika. Ta by nepochybně právě s hlavním zaměřením souboru Kytice více ladila a více by mu slušela. A i u tohoto souboru by lepšímu vyznění inscenace a sdělení záměru prospělo jasné a přesné pojmenování tématu a jeho zpřítomnění účinkujícími. Nicméně si soubor zasloužil za poměrně zdařilý výsledek cenu za využití dramatických postupů při práci s folklorním souborem.
Próza Paula Grovese Pan Cecil Brum a jeho dům se stala předlohou pro dramatizaci Lence Tretiagové a jejímu Tanečnímu studiu Light při ZUŠ Na Popelce (Praha 5) uvedenou pod názvem Pan Brum a jeho dům. V provedení víceméně začátečnické skupiny Tanečního studia Light se snoubí pohybové dovednosti s hravostí, se smyslem pro nonsens a metaforu a s celkovou múzičností. Děti s potěšením, soustředěním, zaujetím a vzájemným kontaktem, osobně motivované, sdělují podivný příběh pana Bruma, který rád chodí na procházky, a jeho domu, který by rád chodil s ním, a to funkčními a fungujícími prostředky pohybového divadla. Pro své kvality byla inscenace doporučena do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Dopolední přehlídkový blok ve Studiu Alta, uzavřela JOLA v podání starších a zkušenějších dětí Tanečního studia Light při ZUŠ Na Popelce z Prahy 5 – vedoucí Lenka Tretiagová. Inscenace je inspirovaná členem souboru, indickým chlapcem Odzerem Stanzinem, a jeho životním příběhem. Vznikla na základě projektu, který mapoval nejen Odzerův příběh, ale prozkoumával i témata různé odlišnosti, jinakosti… Soubor vytvořil autorskou inscenaci dokumentárního divadla, která nejen zobrazuje Odzerův příběh zrcadlený členy souboru, ale zároveň inscenací dokumentuje, jak velký význam a motivační sílu má pro člověka přijetí a pochopení jeho okolí (zejména ve svízelných podmínkách, je-li nějakým způsobem vykořeněný či prostě se něčím od majority odlišuje). Představení potvrdilo magickou sílu a jedinečnost divadla. Jedinečnost okamžiku, v němž se jako diváci stáváme součástí příběhu předkládaného s pokorou, účastí na něm, s osobním zaujetím a bez sebepředvádění, zároveň s vybaveností nejen pohybovou. Je zcela evidentní, že práce na projektu má výsledek nejen umělecký ale i pedagogický. Pro tyto nesporné kvality byl soubor oceněn přímým postupem na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Pro nedělní přehlídkové odpoledne se místem děje stalo opět Karlínské Spektrum. Jako první se zde představila skupina starších i mladších dětí Divadelního studia Kampak! ZUŠ Štítného, Praha 3 s inscenací skotské pohádky v autorském překladu Pavla Šruta a v dramatizaci vedoucí souboru Dany Bláhové Duch Martina Macdonalda. Divadelní soubor disponuje vlastní divadelní kapelou (tvořenou staršími členy souboru), která kromě toho, že obstarává hudební složku inscenace, je také zároveň vypravěčem a glosátorem děje. Významně se podílí na tvaru představení a vytváří atmosféru příběhu. Je jeho nedílnou součástí a dodává celému příběhu nadhled a rámec, v němž sděluje téma v souhře s mladšími dětmi. Ty svou hrou vyprávějí skotský příběh o odvěké hrdosti a síle horalských klanů i příběh jednoho horala, který není v očích ostatních dost dobrý, protože není dost bojovný a do bitev se nehrne. Celý soubor sděluje příběh se zaujetím a nadhledem. Všemu pomáhá nejen dobrá vybavenost i mladších dětí, ale i výtvarná složka představení (stylizované skotské kroje a jejich využití), loutkové sekvence inscenace (zejména bitvy), a to včetně výtvarného pojetí loutek a hry s nimi. Trochu problematická je loutková scéna prvních hospodářských výsledků na založené farmě, ale zároveň je v silách souboru tuto část vyčistit od popisnosti tak, aby se nevymykala z nastolené poetiky. Rovněž tak je v silách souboru dořešit problém dvojího konce. Souboru nepochybně prospělo, že se v průběhu příprav zabýval i širším kontextem skotských reálií – hudba, historie, kroje atp., což mu pomohlo se v příběhu dobře se zabydlet, přirozeně jednat v situacích, společně fungovat na jevišti a spět ke sdělení tématu. Vcelku se jedná jinak o divadelně i pedagogicky dobrý výsledek práce, a proto byla inscenace oceněna doporučením do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Pražské Otvírání 2015 zavíraly Příběhy z Afriky, jež jsou v provedení Souboru LDO ZUŠ v Praze 5 – Stodůlkách pokusem o jevištní ztvárnění mýtů z pro nás exotického kulturního prostředí. Zdrojem pro vznik inscenace byla kniha O želvách, lidech a kamenech (Markéta Nová, Ivana Tomková), která je výborem z mýtů, legend a pohádek obyvatel černé Afriky a zachycuje příběhy ústně tradované v jednotlivých kmenech. Na dramatizaci vybraných příběhů se podílel soubor společně se svou vedoucí Nikolou Pádivou. Inscenaci dominuje výtvarná složka – stínohra, loutky a hra s nimi. Cenné je zaujetí dětí a jejich motivované jednání. Plnému sdělení ale brání to, že zvolená vysoce narativní předloha se poněkud vzpírá jevištnímu zpracování. Nicméně zvolené prostředky odpovídají věku a zkušenostem souborových dětí a představení je poctivým pokusem o převedení literárního díla do jevištního tvaru. Právě proto byla souboru udělena cena za hledání možností ztvárnění literární předlohy.
Přehlídka probíhala v příjemné přátelské atmosféře plynoucí z dobrého organizačního zajištění celé akce, na níž měli podíl zejména Jakub Hulák, zastupující pořadatelské Sdružení pro tvořivou dramatiku, a Jaroslav Hejnic z Karlínského Spektra, i poměrně vysoká úroveň představení: Kromě souboru nominovaného na přímý postup byly ještě čtyři soubory navrženy do širšího výběru a navíc bylo oceněno pět dalších souborů.
Eliška Vobrubová
OTVÍRÁNÍ
PRAHA, 28.–29. BŘEZNA 2015
Poslední březnový víkend byl poznamenán nejen přechodem na takzvaný letní čas, ale pro třináct pražských dětských divadelních souborů vybraných ze čtyř obvodních postupových kol byla sobota 28. a neděle 29. března 2015 i příležitostí k setkání v Karlínském Spektru a ve Studiu Alta v Holešovicích, kde se konala přehlídka dětského divadla Otvírání 2015. Stala se příležitostí k setkání nejen na jevišti a v hledišti, ale také v diskusních klubech pro vedoucí souborů s lektorským sborem pracujícím ve složení Vlasta Gregorová (MŠ Horoměřice, Centrum tvořivé dramatiky Praha), Eliška Vobrubová (LDO ZUŠ Frýdlant, Gymnázium a SOŠ pedagogická Liberec), Vojtěch Maděryč (ZUŠ Jindřichův Hradec) za laskavé péče tajemníka Jakuba Huláka, a pro děti hrajících souborů v diskusních klubech dětských. Vedly je studentky katedry výchovné dramatiky DAMU Praha a lektorky Centra tvořivé dramatiky Praha – Barbora Svobodová a Denisa Poluchová, k nimž se v sobotu připojila Barbora Sklenáková, rovněž studentka KVD DAMU Praha a lektorka Centra tvořivé dramatiky Praha.
Karlínské Spektrum patřilo Otvírání celou sobotu. Přehlídku zahájilo představení Třešeň v podání Souboru žáků 1.–3. ročníku ZUŠ Na Popelce, Praha 5 pod vedením Kateřiny Mikanové. Předlohou byla stejnojmenná próza z knihy Lenky Ničkové Příběhy stromů. Literární předloha skrývá úskalí (příběh v příběhu), jež bylo i úskalím představení. To by bylo možné celkem snadno odstranit při práci s předlohou ve smyslu práce s fabulí a syžetem. Předloha by se tím pro dramatizaci a následně i pro jevištní provedení zpřehlednila, umožnila by tak inscenátorům nejen lepší orientaci, ale především by podpořila sdělení tématu – Stromy jsou živé bytosti, k nimž se podle toho máme náležitě chovat (což v čase všeobecného kácení stromů po celé naší republice je téma nanejvýš živé). Krom toho by představení prospělo, kdyby méně působilo jako zakonzervované akce a naučené texty a kdyby se více se odehrávalo „teď a tady“.
Nák(š)up extra! připravil z veršů Jiřího Dědečka a Miloše Kratochvíla Petr Stránský, vedoucí souboru Jižňata Základní školy Jižní IV v Praze 4 – Spořilově. Od loňského Otvírání Jižňata povyrostla, ale hravost a fantazii neztratila, ačkoli z loňskýchJižňat pokračují jen tři děti, ostatní jsou nováčky, žáky 2.–4. třídy. Pásmo je zasazeno prostředí velkého obchodního domu a do rámce situace, co se všechno může stát, když sestra hledá mladšího bratra, ztraceného v tom ohromném obchoďáku. Nejpodivnější věci se dějí se zbožím, které obvykle obyčejně leží v regálech. Nyní ožívá v souladu s Dědečkovými a Kratochvílovými texty rozehrávanými dětmi. Představení působí příjemně svou živostí, hrou s rekvizitami (i když v některých případech by hře s předměty slušela větší metaforičnost) a sdělovanou i sdílenou radostí ze hry a přítomným jednáním, což je kvalita představení, díky níž lze prominout drobné rezervy v mluvním projevu. Soubor byl doporučen do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Legendu o Krabatovi, učni čarodějově (Otfried Preußler, Karel Zeman, Hana Lehačková, Erika Merjavá) uvedl soubor Lotrandovci – Dětský talent z Prahy 10, pracující pod vedením Eriky Merjavé. Představení na motivy animovaného filmu Karla Zemana Čarodějův učeň bylo náhledem do práce tohoto souboru; lze ho charakterizovat jako herecké, to znamená, že je v něm čitelná snaha o stylizované herecké naplnění postav. Zároveň ale zatím nejsou dostatečně patrné vztahy ani vnitřní napětí příběhu směřující ke sdělení tématu. Bohužel pak představení působí poněkud naučeně a neživě i přesto, že cestou k výslednému tvaru byly improvizace v situacích a hledání vztahů a jejich naplnění. Souboru byla udělena cena za pokus o divadelní stylizaci.
Divadelní soubor Pásovcovy trepky ze ZUŠ Nad Alejí z Prahy 6 vedený Anežkou Navrátilovou se představil titulem Saturnin, který vznikl na základě souborové dramatizace vybraných částí Jirotkovy stejnojmenné knihy. Navzdory tomu, že předloha i dramatizace je dynamická a bohatá na situace, představení chybí temporytmus a jasně uchopené, zpřítomněné a sdělené téma. Nejvíce z jeviště do hlediště zaznívá vědomí inscenátorů o tom, že předloha je humorná. Toto vědomí se ale projevilo spíše formální snahou „vyrábět“ humor než sdělováním vztahů a situací, a tedy i tématu.
Sobotní odpolední blok představení zahájil DDS Ty-já-tr – Štronzo, DDM Praha 7, který inspirován knihou Ivony Březinové Jmenuji se Martina připravil pod vedením Radky Tesárkové představení Martina aneb My. Velmi dobrá vybavenost (vnější i vnitřní) dovoluje souboru s citem (bez sebetrýznění či trýznění diváka) pokusit se o autorskou výpověď mapující možné problémy a potíže (i jejich možné kořeny) dítěte svého věku. Z původní předlohy je zachována Martina a její příběh, ostatní příběhy a motivy dalších postav se rodily z improvizací knihou inspirovaných. Z představení je patrná i velmi dobrá interakce hráčů a prostorové i skupinové cítění (hracím prostorem je aréna). Soubor obdržel cenu za autorskou výpověď.
U. S. B., soubor žáků ZUŠ Na Popelce v Praze 5 s vedoucí Kateřinou Mikanovou připravil inscenaci Po škole, inspirovanou filmem Snídaňový klub amerického režiséra Johna Hughese. Představení je stejně jako film generační výpovědí několika spolužáků, kteří se kvůli různým prohřeškům stanou společnými poškoláky. Souboru se podařilo přirozenými a přiměřenými prostředky dobře vystihnout jednotlivé typy (rebel, šprt, třídní kráska, podivínka, sportovec) i jejich jednání v dobře vystavěných situacích, které původně naprosto rozdílné postavy splétají v jeden příběh. Představení má dobrý temporytmus a k dokonalosti chybí už jen to, aby pointu měla nejen inscenace ale i každá z postav příběhu, což by celkové vyznění inscenace a sdělení tématu ještě podtrhlo. Inscenace byla doporučena do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Veronika Borovková, vedoucí souboru Meluzína (Slivenecký klub Švestka, Praha 5 – Slivenec), zdramatizovala vybrané pohádky Jana Vladislava z knihy ProPánaKrále (O parádivé Saly, Vlk, který byl velký jako kůň, Malá, malinká stařenka). Malé i velké pohádky pro loupežníky jsou inscenovány souborem malých dětí s prostotou projevu, čistotou a prostředky, které jsou dětem vzhledem k jejich věku vlastní. Z představení bylo patrné, že se děti v pohádkách a ve způsobu jejich ztvárnění cítí dobře a bezpečně a že mají vytvořený prostor pro svůj vlastní výraz a hru se zástupnou rekvizitou (žluté a červené polštářky, které se dle potřeby proměňují například v oheň, schody, hory a doly…). Práce souboru i citlivá a dobrá pedagogická práce Veroniky Borovkové byla odměněna zvláštní cenou poroty za pedagogické vedení a přirozený jevištní projev.
Nedělní přehlídkový program, jehož dopolední blok se odehrával v holešovickém Studiu Alta, zahajovala nejmladší skupina Divadelního studia Kampak! pražské ZUŠ Štítného inscenací Kdo tančí s čerty. Vedoucí souboru Dana Bláhová zdramatizovala stejnojmennou litevskou pohádku převyprávěnou Jiřím Žáčkem z knihy Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky. Přestože soubor je zhruba ve stejné věkové kategorii jako děti ze souboru Meluzína, byli jsme v případě tohoto představení místo přirozeného dětského projevu (v jednání i mluvním projevu) svědky spíše více či méně zdařilého nemotivovaného plnění úkolů, bez kontaktu dětí mezi sebou i bez kontaktu s publikem (respektive hrající děti se vztahovaly k vedoucí souboru sedící v hledišti a doprovázející představení hrou na tamburínu a kytaru). Přestože v diskusi vedoucí souboru sdělila, že se dětem tato pohádka líbila a samy si ji vybraly, nedochází ke sdělení ani tohoto a ani tématu – není totiž dost jasné o čem a proč se hraje.
Sněhurka svatojánská, Jarmilou Čermákovou zdramatizovaná, lépe řečeno podle Erbenovy pohádky napsaná divadelní hra ve verších (nevalné kvality) byla východiskem pro inscenaci Dětského folklorního souboru Kytice z Prahy 9 (vedoucí Milena Pitterová, Magdalena Gracerová), který se pokusil skloubit zájem o folklor i o divadlo tímto počinem. Evidentní radost dětí ze zpěvu, tance i hraní, podepřená dovednostmi a poučeností nejen z oblasti folklorní, činí představení sdělným. A tak je vlastně nejvíc na škodu, že se v souboru nepokusili o vlastní dramatizaci Erbenova textu tak, aby byla zachována jeho poetika. Ta by nepochybně právě s hlavním zaměřením souboru Kytice více ladila a více by mu slušela. A i u tohoto souboru by lepšímu vyznění inscenace a sdělení záměru prospělo jasné a přesné pojmenování tématu a jeho zpřítomnění účinkujícími. Nicméně si soubor zasloužil za poměrně zdařilý výsledek cenu za využití dramatických postupů při práci s folklorním souborem.
Próza Paula Grovese Pan Cecil Brum a jeho dům se stala předlohou pro dramatizaci Lence Tretiagové a jejímu Tanečnímu studiu Light při ZUŠ Na Popelce (Praha 5) uvedenou pod názvem Pan Brum a jeho dům. V provedení víceméně začátečnické skupiny Tanečního studia Light se snoubí pohybové dovednosti s hravostí, se smyslem pro nonsens a metaforu a s celkovou múzičností. Děti s potěšením, soustředěním, zaujetím a vzájemným kontaktem, osobně motivované, sdělují podivný příběh pana Bruma, který rád chodí na procházky, a jeho domu, který by rád chodil s ním, a to funkčními a fungujícími prostředky pohybového divadla. Pro své kvality byla inscenace doporučena do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Dopolední přehlídkový blok ve Studiu Alta, uzavřela JOLA v podání starších a zkušenějších dětí Tanečního studia Light při ZUŠ Na Popelce z Prahy 5 – vedoucí Lenka Tretiagová. Inscenace je inspirovaná členem souboru, indickým chlapcem Odzerem Stanzinem, a jeho životním příběhem. Vznikla na základě projektu, který mapoval nejen Odzerův příběh, ale prozkoumával i témata různé odlišnosti, jinakosti… Soubor vytvořil autorskou inscenaci dokumentárního divadla, která nejen zobrazuje Odzerův příběh zrcadlený členy souboru, ale zároveň inscenací dokumentuje, jak velký význam a motivační sílu má pro člověka přijetí a pochopení jeho okolí (zejména ve svízelných podmínkách, je-li nějakým způsobem vykořeněný či prostě se něčím od majority odlišuje). Představení potvrdilo magickou sílu a jedinečnost divadla. Jedinečnost okamžiku, v němž se jako diváci stáváme součástí příběhu předkládaného s pokorou, účastí na něm, s osobním zaujetím a bez sebepředvádění, zároveň s vybaveností nejen pohybovou. Je zcela evidentní, že práce na projektu má výsledek nejen umělecký ale i pedagogický. Pro tyto nesporné kvality byl soubor oceněn přímým postupem na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Pro nedělní přehlídkové odpoledne se místem děje stalo opět Karlínské Spektrum. Jako první se zde představila skupina starších i mladších dětí Divadelního studia Kampak! ZUŠ Štítného, Praha 3 s inscenací skotské pohádky v autorském překladu Pavla Šruta a v dramatizaci vedoucí souboru Dany Bláhové Duch Martina Macdonalda. Divadelní soubor disponuje vlastní divadelní kapelou (tvořenou staršími členy souboru), která kromě toho, že obstarává hudební složku inscenace, je také zároveň vypravěčem a glosátorem děje. Významně se podílí na tvaru představení a vytváří atmosféru příběhu. Je jeho nedílnou součástí a dodává celému příběhu nadhled a rámec, v němž sděluje téma v souhře s mladšími dětmi. Ty svou hrou vyprávějí skotský příběh o odvěké hrdosti a síle horalských klanů i příběh jednoho horala, který není v očích ostatních dost dobrý, protože není dost bojovný a do bitev se nehrne. Celý soubor sděluje příběh se zaujetím a nadhledem. Všemu pomáhá nejen dobrá vybavenost i mladších dětí, ale i výtvarná složka představení (stylizované skotské kroje a jejich využití), loutkové sekvence inscenace (zejména bitvy), a to včetně výtvarného pojetí loutek a hry s nimi. Trochu problematická je loutková scéna prvních hospodářských výsledků na založené farmě, ale zároveň je v silách souboru tuto část vyčistit od popisnosti tak, aby se nevymykala z nastolené poetiky. Rovněž tak je v silách souboru dořešit problém dvojího konce. Souboru nepochybně prospělo, že se v průběhu příprav zabýval i širším kontextem skotských reálií – hudba, historie, kroje atp., což mu pomohlo se v příběhu dobře se zabydlet, přirozeně jednat v situacích, společně fungovat na jevišti a spět ke sdělení tématu. Vcelku se jedná jinak o divadelně i pedagogicky dobrý výsledek práce, a proto byla inscenace oceněna doporučením do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna 2015.
Pražské Otvírání 2015 zavíraly Příběhy z Afriky, jež jsou v provedení Souboru LDO ZUŠ v Praze 5 – Stodůlkách pokusem o jevištní ztvárnění mýtů z pro nás exotického kulturního prostředí. Zdrojem pro vznik inscenace byla kniha O želvách, lidech a kamenech (Markéta Nová, Ivana Tomková), která je výborem z mýtů, legend a pohádek obyvatel černé Afriky a zachycuje příběhy ústně tradované v jednotlivých kmenech. Na dramatizaci vybraných příběhů se podílel soubor společně se svou vedoucí Nikolou Pádivou. Inscenaci dominuje výtvarná složka – stínohra, loutky a hra s nimi. Cenné je zaujetí dětí a jejich motivované jednání. Plnému sdělení ale brání to, že zvolená vysoce narativní předloha se poněkud vzpírá jevištnímu zpracování. Nicméně zvolené prostředky odpovídají věku a zkušenostem souborových dětí a představení je poctivým pokusem o převedení literárního díla do jevištního tvaru. Právě proto byla souboru udělena cena za hledání možností ztvárnění literární předlohy.
Přehlídka probíhala v příjemné přátelské atmosféře plynoucí z dobrého organizačního zajištění celé akce, na níž měli podíl zejména Jakub Hulák, zastupující pořadatelské Sdružení pro tvořivou dramatiku, a Jaroslav Hejnic z Karlínského Spektra, i poměrně vysoká úroveň představení: Kromě souboru nominovaného na přímý postup byly ještě čtyři soubory navrženy do širšího výběru a navíc bylo oceněno pět dalších souborů.
Eliška Vobrubová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.