Rudolf Faltejsek: Ochotnické divadlo v Třebechovicích, studie

Rudolf Faltejsek:

Ochotnické divadlo v Třebechovicích


Úvod
Kdybychom měli možnost shlédnout dnes některá představení z uplynulé historie ochotnického divadla, asi bychom byli někdy rozčarováni. To, co nás kdysi ohromilo, překvapilo, dojalo, ukázalo by se třebas jako jednoduché, naivní, ba i směšné.
Ale to je právě ten věčný zázrak divadla, který se velmi těžko postihuje. Divadlo je setkání , ba spolupráce těch na jevišti a těch v hledišti. Jako si při četbě knihy musíme vytvořit svou vlastní představu postav, děje,, místa ..tak na divadle se musíme nechat strhnout hrou a mnohým se záměrně nenechat vyrušit, vytvořit si svůj svět. A když se stane onen zázrak, kdy přeskočí něco mezi hercem a diváky, je to nenapodobitelné, těžko opakovatelné, stále nové. I když se hra opakuje třeba po dvacáté, znovu a znovu se odehrává ten svátek divadla – setkání s divákem a boj i spolupráce na novém zážitku. A to se skutečně nedá srovnávat ani s filmem, ani s televizí. Tam děj probíhá bez ohledu na reakce diváka.
Ano, divadlo se může odehrát jen v „dialogu“ herců a diváků. A tak tisíce herců z libosti podstupovali klopotnou práci, aby přinesli svým divákům hluboký zážitek. Navíc v Čechách to má ještě jeden rozměr. Divadlo to bylo, co se stalo výrazným prostředkem uvědomování národa – jedním z nejdůležitějších , neznám v dějinách národů podobný čin, jako bylo vybudováni vlastního Národního divadla. A bylo vybudováno sbírkami po celých Čechách z příspěvků těch nejobyčejnějších lidiček, z nichž převážná většina v Národním nikdy nebyla.
Ano, kdo propadl hadu z ráje, řečeno slovy Tylovými, kdo poznal kouzlo divadla, zůstává mu věrný obyčejně napořád..
A protože jsem v Třebechovicích a s třebechovickým divadlem prožil spoustu nádherných zážitků a poznal skutečně nádherná přátelství , sestavil jsem tento sborník na paměť všech, kteří se o divadlo v Třebechovicích zasloužili.

Při práci na dějinách ochotnického divadla v okresu Hradec Králové jsem se dostal k mnoha materiálům z mnoha míst. Zdá se mi totiž, že Třebechovičtí poněkud ztratili vztah ke svému městu. Lépe řečeno mnozí se ani za Třebechováky nepovažují. Soudím tak podle návštěvy mnoha kulturních podniků, které v posledních letech v Třebechovicích proběhly.Je sice pravda, že kultura zajímá jen malou část populace; podle výzkumů A.J.Liema ve Francii, je to prý jen asi 4% běžné populace. Ale i toto číslo znamená u města se sedmi tisíci obyvateli alespoň 280 lidí; a toto číslo se pravidelně neúčastní na akcích jako jsou koncerty a divadelní představení v Třebechovicích.
Tento malý zájem je konečně častý, odehrává se po celém světě, neboť po celém světě probíhá centralizace života, mnoho menších míst se vylidňuje, a potom samozřejmě nemá kdo se kulturního života účastnit. Ale vždy se najdou městečka a regiony,kde si na svém patriotismu zakládají; mnoho jsem jich poznal v našem regionu. A to se mi zdá velmi cenné v době obrovské globalizace, v době, kdy se uvažuje o vstupu do Evropské unie. Globalizaci,( hamburgrům i těm kulturním v podobě dovážených nekonečných seriálů apod.), lze odolat jen zachováním vlastní identity.
Pro mne je celá práce nádhernou ilustrací zrodu a fungování občanské společnosti. Na každém kroku se setkáváte s osobnostmi daného místa. S lidmi, kteří denně uskutečňovali to, co bylo pro ně samé, ale i pro ty ostatní , skutečně důležité. A výrazně se objeví zajímavá disproporce: pro místo jsou důležité právě ty místní osobnosti : učitelé, faráři, lékaři, řemeslníci i vzdělanci, studenti ; nějak do pozadí se dostávají kdysi slavní a důležití. Nějak se ztrácejí a pozbývají své důležitosti osoby velké politiky. Ještě tak jsou známé postavy- symboly: císař, prezident; o ministrech, hejtmanech, poslancích, pokud se skutečně nezúčastnili denního života, se nedovíte nic ani v nedaleké minulosti; pokud se podíváte např. o sto let zpátky, nikdo si ani nevzdychne po tehdy „důležitých“ postavách.
Dalším výrazným jevem je skutečnost, že velikost místa a z toho odvozená mediální interpretace, znamená nedostatek dokladů. Dnes se vydávají Haló noviny, ale jsou celá období bez jakékoliv zmínky. A to je zase důkaz potřeby osobností. Těch lidí, kteří to napíšou, někam pošlou. V okresním tisku jsem našel například o Novém Bydžově několik desítek záznamů o jejich ochotnících, o Třebechovicích jen asi dvacet.
Samozřejmě, doprava dnes umožňuje snadno se účastnit života v okresním městě nebo v Praze. Navíc , televize dodá až do domu pěkně pohodlně dostatek, ba přemíru vizuálních dojmů. Ale člověk je tvor společenský. Potřebuje se sdružovat, účastnit se života obce.
Stalo by se skutečně neštěstím, kdyby se z obce stala pouhá noclehárna.


První počátky
Charakteristika místa
O Třebechovicích v minulých stoletích pilně psával pan Vilém Koleš. Pro potřeby charakteristiky města za Rakouska si myslím poslouží tento autentický text.
Ponechal jsem úmyslně celý text bez jakékoliv úpravy. Myslím, že dobově charakterizuje moc pěkně.

Třebechovice. ( Osada školní, zaujímajíc Třebechovice, Steňkov, Krňovice, Polánky Dolní, Mitrov a Bědovice).
Starobylé město v nížině, severozápadně pod horou „Oreb“, ( dle Hájka pod jménem „Vinice“ známa) , na východ pod vrchem „Bědovickým“ , rozkládá se v písčité, méně úrodné planině po obou březích potoka Dědiny, jenž je ve dvě části, Staré a Nové Město dělí. Jsouc od Hradce Králové 2 půl hodiny k východu vzdáleno, na bývalém panství Opočenském , čítá 428 domů, 3240 obyvatel katolíků, 203 evangelíků a 50 židů.
Jméno Třebechovice odvozuje se od Třebocha jehož potomci sluli Třebechoviči, od nichž osada Třebechovičů neb Třebechovice nazvána jest. Nejstarší držitel připomíná se Hynek Hlaváč z Dubé, jehož potomci až do vypuknutí válek husitských zde vládli. V bouřích těch sbíral r.1420 kněz Ambrož, bývalý farář z Hradce Králové, jejž po Vácslavu IV. ovdovělá královna Žofie z města vypudila, davy husitů v Hradecku kolem sebe v sev.záp. části u města Třebechovic na přívrší „Hůrce“, jíž od sekty „Orebité“ dáno jméno „Hora Oreb“, od kteréžto doby někteří píšou : „Třebechovice hora Oreb nad Dědinou“ a jiní „Třebechovice pod Orebem“. V čelo ozbrojenců „Orebitův“ postavil se Hynek Krušina z Lichnice /Lichtenburg/, tak jako Žižka v čelo Táboritů. Hradečtí Husité a Třebechiovičtí Orebité, jichž hejtmany Aleš Vřešťovský a Jiří z Chvalkovic se stali, jali se hned bořiti okolní kláštery. Avšak Orebité brzy učinili rozkol mezi sebou a po příkladu pána své osady přestoupili k mírným kališníkům, a na farnosť Třebechovickou dosazen byl kněz pod obojí. Od r.1451 sídleli na zdejší tvrzi páni z Březovic.Mezi tím časem přešla tvrz Třebechovice v držebnost Mikuláše Trčky z Lípy a na Vlašimi, po němž vdova, rozená Johanna z Březovic, právo své k tvrzi Třebechovické a k jiným statkům, jako k hradu Opočenskému, Smiřickému, Kněžickému a k městu Chotěboři, - bratřím Trčkům z Lípy a na Vlašimi v dluhu 1000 kop českých grošů Zdeňkovi, Janovi, Jindřichovi a Mikuláši postoupila. Od té doby zůstalo město Třebechovice s Opočnem spojeno, byvši po zavraždění Waldšteina a zetě jeho Trčky, jako všecky jeho statky, skonfiskováno a r. 1636, Rudolfu hraběti Kolloredovi a bratru jeho Jeronymovi postoupeno. Že město v 30. leté válce mnoho utrpělo, dá se snadno mysliti; rovněž ve válce s Pruskem r. 1866, ušetřeno nebylo.
Z památných budov zde vyniká: farní kostel sv. Ondřeje v nynější podobě z r. 1740, do 1767, byv již r.1384 kostelem farním; postaven stavitelským mistrem J.Kernerem z Hradce, malbu na obmítce Josef Kramolín r. 1780. Pak pohřební chrám Páně „Božího těla“ na Orebě ( kostelíček na Vinici, nyní Orebě, původně prý Orebité založili) r. 1835 velmi ozdobně postaven na místě, kde druhdy stával kostelíček, velice již sešlý. Vedle katolického hřbitova jest tu též hřbitov a kostel evangelický vyznání helvetského.
V městě je dům farní, radnice, nemocnice a od r.1873 pětitřídní obecná škola II.třídy, která, druhdy třítřídní, r.1872 čtyřtřídní a r.1873 pětitřídní se stala. R.1875 povolila zde c.k. okr. Školní rada pokračovací školu ku kreslení a modelování pro zámečníky a hrnčíře. Loňského roku počala stavěti školní obec novou školní budovu, na kteroužto stavbu poskytnuto jí podpory 2000 zl. Z fondu zemského. Mimo některé školní nadace založen zde místní školní fond v částce 644 zl. 80 kr. Z ostatních veřejných úřadů je zde c.k. pošta, c.k. četnictvo, telegrafní stanice a nádraží sev. záp. Dráhy. Ze spolků zábavných a průmyslových sluší se jmenovati: zpěvácký spolek „Oreb“, jednotu Sokol, spolek vysloužilců a jednotu řeznickou, krupařskou a zámečnickou.
O pokročilosti průmyslu svědčí společenský pivovar a dosti rozsáhlé dílny zámečnické, koželužské, hrnčířské a mydlářské, jakož tři mlýny: „Hořejší, Panský a Dolejší.“
Obchodu napomáhají: a) týdenní trhy každý čtvrtek a čtyři výroční trhy na zboží; b) c.k. silnice k Hradci Králové, k Týništi a Opočnu, pak okresní silnice; c) železniční trať k Hr. Král. A k Týništi se stanicí v místě; d) plavba po Orlici hlavně s dřívím.
Farnosť Třebechovická, druhdy velmi rozsáhlá, obmezena jest nyní na osady: Třebechovice, Bělč, Blešno, Nepasice, Jenikovice, Ledce a Stránku, Oujezdec, Polánky Dolní a Horní, Mitrov, Stěnkov, Krňovice, Správu duchovní vykonává farář se dvěma kaplany. Mimo to zřízena zde v posledním čase též fara evangelická vyznání helvetského.
Z učenců se zde narodili: Bonaventura Petr (Pitter), historik a opat benediktinského kláštera v Rajhradě, nar. 5. List. 1708 15. Máje 1764; Hynek Held, hudební skladatel, nar.1766 1816 a jeho bratr Jan Depold Held, doktor lékařství a rektor vys.škol, spisovatel a skladatel oblíbených českých písní, nar. 1770 1851, a jiných více, kteří sšedše se dne 16. – 18. července 1816 ve svém rodišti, založili při svém rozchodu nadaci pro chudého studujícího v částce 1000 zl. V.č. (420 zl.r.č.), kteroužto část dvorní kaplan Držmýšek o 100 zl.v.č. (42 zl.r.č.) zvětšil. Mimo tuto nadaci jest zde též nadace pro ředitele kůru. – Z učitelů, jenž zde největší vážnosti požívali,, uvádí se Vácslav Čížek, který pro své zásluhy o školství od Jeho A. Veličenstva r. 1819 malou zlatou medajlí vyznamenán byl..
K pětitřídní škole zdejší, kteroužto 530 žáků navštěvuje, přiškoleny jsou obce:
Krňovice (Krnějovice), ves v písčité planině na levém břehu Orlice, jižně od Třebechovic na okr.silnici 2 a půl hodiny jihových. Od Hr. Král., má 25 domů se 139 obyv. katol. A 21 evang., činí sama o sobě samostatnou katastrální a politickou obec, býv. dominium Opočno. Má filiální chrám „Nanebevzetí Panny Marie“, který již r. 1393 založen byl. Krajina tato často trpí povodní.
Stěnkov,, ves na pravém břehu Orlice, kat. a pol. obec 2 a půl hod, jihových. Od Hr. Král., býv dom.Opočno, čítá 31 d. se 215 obyv. katol. A 10 evang. Zdejší písčitá krajina jest úrodnější.
Mitrov a Polánky Dolní, činí společně jednu kat. a pol. obec , z nichž první 6 a druhá 38 domů čítá. Mitrov má 27 katol. a 34 evg., Polánky Dolní pak 87 katol. 123 evg. Obě leží východně od Třebechovic. Po obou stranách Dědiny, 2 a půl hod. od Hr.Kr. na bývalém panství Opočenském. V Mitrově stojí na Dědině mlýn.
Polánky Horní v údolíčku na Dědině, s 22d., a 59 kat. a 89 evg. obyvatel kteří přiškoleni jsou do Újezda Vysokého.
Bědovice, ves v lesnaté planině s 18d. , 185 katol. A 4 evg.obyv., leží vých. od Třebechovic a 2 3/4 hod. rovněž v témž směru od Hr.Král., kat. a pol. obec Petrovice (okres Kostelec nad Orlicí), býv. dominium Častolovice. Jest zde dvůr a myslivna o samotě. Daří se ponejvíce žito a brambory.

Dějiny ochotnické dle p.Kolše

Podzimní čas usnadňoval vzájemný styk obyvatelstva – delší večery umožňovaly mnohem delší vzájemné popovídání v nějaké hospůdce. Setkávání doma nebylo zvykem, žilo se skromně, prakticky v jedné místnosti. Proto museli sousedi využívat hospůdky. – V 18. století to bývaly Cecilské oslavy, jejichž organizační náplň zajišťovala literátsko-muzikantská družina – asi zárodek budoucího Ochotnického spolku.
Vilém Koleš uvádí existenci starobylého razítka s nápisem Divadlo v Třebechovicích, jež má ve středu vyobrazenou lyru. Bohužel nedatováno.
V těchto dobách ředitelé divadel sami skládali nebo upravovali divadelní hry, První hra, která byla studována z koupené knížky, byla Tepličtí kováři, vlastenská hra od Prokopa Šedivého A snad byla hrána v roce 1806.
Hra vydána Václavem Matějem Krameriem v roce 1800 v Praze. Jiné hry nesly název Tři králové , Josef Egyptský Baxvil, Brancifóra, Bruncvik, Meluzina, Jenovéfa.

Potřebné obleky a rekvizity musel si každý herec opatřovat sám a na svůj náklad.
Podle vzpomínek Jana Michálka, měšťana, majitele čp.30 bylo divadlo kolem roku 1806 ve velkém rozkvětu, po určité přestávce v roce 1818 znovu rozmach.
Každé představení sestávalo buď z Arií (sola), neb Duetta, Terčeta a Chorus.
Michálkův synovec student Jan Branžovský byl sám skladatelem. Dnes už známe jen názvy:
Studentské fiňáry, opera, Pan Jan Kilián, milostpán z Hloupovic, opera, Veselá bída, opera, Holoprtské posvícení, opera. A překlady: Honza Kolohnát z Přelouče – Obelina, Spiknutí na Kamčatce a jiné.
V této době si studenti pořídili i vlastní malované divadlo. Branžovský dostudoval a stal se knězem, ale byl ustaven jinde. V roce 1827 se hrálo představení ve prospěch stavby kostela Božího Těla na Orebě, vyneslo 49 zlatých 16 a půl kr.Nedochoval se ani název onoho kusu a divadlo se prostě ztratilo. – jak častý osud ochotnických majetků!
Divadlo oživlo příchodem nového kaplana Václava Brandejsa, rodem z Petrovic. V Třebechovicích působil 1833 – 1846 a byl duší veškerého společenského života. Za jeho vedení se hrálo: Ženichové, Mečislav a Blanka, Divotvorný klobouk, Zvon, Ďáblův mlýn, Loupežníci na Chlumu, Lhář a jeho rod, Ponocný, Čech a Němec, Rohovín Čtverrohý, Frydolín, Chytroušek, Nalezenec, Kloboučník a punčochář, Dva přátelé a jeden kabát.
V roce 1841 se stal kaplanem kněz Václav Brož, rodák z Domažlic. Dr.Th. Held se o něm zmínil jako o geniálním člověku. Za zásluhy o město jmenoval ho magistrát čestným občanem města.
Podle Michálkových vzpomínek Josef Barvíř z č. 20 studoval v Praze a Štěpánkovi pomáhal překládat hry pro česká představení ve Stavovském divadle. Do Třebechovic přinesl první překlad tehdy bestseleru Mlynář a jeho dítě od Raupacha. Snad ten překlad předával Tylovi, když hrál v Hradci s Zöllnerovou.společností
V padesátých letech bylo třeba obnovit divadlo. Na popud ochotníka Františka Janka, knihaře, jeli koupit divadlo do Kostelce nad Orlicí. Sehnali sumu 40 zlatých jako divadelní družstvo. Ale divadlo mělo jen 6 předních kulis a zadní stěnu, která představovala les a na druhé straně selskou světnici. Chyběla podlaha a portál. Zakoupena prkna, kozy a divadlo bylo zřízeno v hostinci U hroznu v tak zvaném Starém Rathouze na náměstí č.1 Vstříc vyšel i tehdejší hostinský . Ten povolil zbourat zeď, a tak vzniklo divadlo 2 sáhy široké (necelé 4 metry), kulisy byly široké asi 1 metr vysoké asi 2 a půl metru.
První představení den před sv. Václavem 1852 Divotvorný klobouk od V.K.Klicpery.
Hrálo se : Čech a Němec, Opička aneb Vínem převrácení tchánové, Mlynář a jeho dítě, Rohovín Čtverrohý, Jan za chrta dán, Loupež, Neškodí přátel zkoušeti, Bezúmyslný lékař.
Ve prospěch oprav varhan v chrámu sv.Ondřeje odevzdáno 120 zlatých šajnu.
V roce 1853 potom hráno: Rudolf z Felzeku neb Černodolský mlýn, Matka a dcera, Jeden jako druhý, Paní Marjánka, matka pluku, Nebezpečné sousedství, Hastroš, Loupežníci na Chlumu, Mlynář a jeho dítě, Štěkavec, Dva přátelé a jeden kabát, Vdovec.
Významní herci: Raab, barvíř, Michálek, pekař, Janko, knihař, Jánský, měšťan, Tater, krejčí, Fray, obuvník, Tůma, hostinský, Ludmila Taterová, Cecilie Rambousková, Tonička Svobodová, Petronka Čermáková a Aninka Jilovských.

V roce 1855 9.července a 25.července vyhořela hlavní ulice s věží kostelní, půl rynku k polední straně, ulice k Vinici a řada domků na druhé straně rynku až do kouta pana Jana Wintra. Téměř všechny domy na rynku byly dřevěné s podsíněmi kolem dokola. Vše vyhořelo do gruntu, na hašení nebylo ani pomyšlení. Shořelo i krásné , nedávno pořízené divadlo, v tom čase na půdě složené. – Současně se rozzuřila epidemie cholery; denně bylo zaopatřováno 30 osob. Tři roky se potom nehrálo.
V roce 1858 nadšený ochotník Václav Tater, krejčí započal sbírku pro stavbu nového divadla. Dary jsou zaznamenány takto
Jan Paisker
purkmistr 5
Arnošt Valášek
5
Hladík
pojezdný z Ledec 5
Vincenc Filip
mlynář z panského mlýna 5
Karel Vašátko
správce jeníkovského dvora 5
Václav Martini
kupec 5
Antonín Hofmeistr lékař 5
Mohl
správec z Bědovic 5
Collino
spoludržitel cukrovaru v Ledcích 5
V. Špringar
nižší obnosy
Fr. Rykrt
hodinář
Karel Jánský

a jiní
celkem 71 zl.

Pánové Tater a Michálek odjeli do Vamberka, kde bylo na prodej slušné divadlo. Divadlo i s dopravou zakoupili za 44 zl. 30 kr. i s dopravou. S pomocí truhláře, zámečníka a provazníka divadlo instalovali. Celá úprava přišla na 91 zl. 21 kr. stříbra.
V novém divadle hráno na Nový rok 1858 Vilfink Stubenberský.
Do roku 1858 byl ředitelem ochotnického souboru P.F. Hlaváč, ale byl přesazen jako farář do Sedloňova, za něho přišel nadšený ochotník kaplan Flesar, kterého předcházela dobrá pověst jako studentského revolucionáře z roku 1848

Do roku 1879 bylo sehráno:
Paní Marjánka, matka pluku Opička aneb Vínem převrácení tchánové 1858
Valdek Vdovec a pan Čapek 1859
Divotvorný klobouk Manžel bez ženy
Paličova dcera I dobré jitro a Tři otcové najednou
Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětický Slepý mládenec
Pan strýček Vězení 1860
Blaník Pražský flamendr
Roztržití a Husička z Podháje Břetislav Bezejmenný 1861
Strýček Hurlivurli aneb žena mužem Ďáblova bažina
Paličova dcera Loupež
Jan za chrta dán Paní Matjánka , matka pluku 1862
Štěkavec Duch času
Kochan Ratibořský Darebák
Debora Po půlnoci a Sládci 1863
Břetislav Loketský zvon
Chudý písničkář Dareba 1865
Vrahové ve městě Rudolf z Felzeku
Frýdolín Loupežníci na Chlumu 1866

Rok 1866 je spojen s s válkou a následující epidemií cholery, která ve městě zahubila 90 občanů

Rohovín Čtverrohý a Bezúmyslný lékař Pařížský fiakr 1867
Statek Lhota Muka chudé ženy
Dobré jitro a Dvě postele v jednom pokoji Hraje si na vdanou 1868
Velfink Stubenberský Poslední mohykán
Posvícení v Malčicích a Za živa mrtví manželé Galejní otroci
Nebezpečné sousedství a Ženichové Tvrdohlavá žena 1869
Nebožka paní Slepý mládenec
Omylové světem vládnou Don Cesar de Bolzano
Pražský flamendr Břetislav Bezejmenný 1873
Patriarcha Jakub Nehas , co tě nepálí
Křižáci ve svaté zemi
Vrahové ve městě Patriarcha Jakub
Po slunce západu a Svéhlavost Prodaná láska a Rekrutýrka v Kocourkově 1876
Na rozcestí Princ z Arkádie a Masopustní večeře
Ženichové Bodrý venkovan
Manžel bez ženy Ženich z města aneb Klarinetista na útěku
Statek Lhota Vrahové ve městě 1877
Sedlák křivopřísežník Franckovy námluvy a Ženich z města
Galejní otroci Život za přítele
Vilfink Stbenbeský Jen zdvořile a Převržená slánka

Ještě v roce 1879 13. Července hrálo se v zahradě p. Matušky Na tvrzi v přírodě Žižkův meč
Celé toto období je spojeno se jmény ředitelů – kněží: Václav Brandejs, Václav Brož, František Tepera, František Hlaváč, a významný Antonín Flesar. – Po jeho odchodu došlo k přerušení činnosti
Majitel hostince ve Starém rathause prodal svůj dům Bernardu Abelesovi z Prahy, a ten celý objekt proměnil v továrnu na obuv.
Tak se nákladné divadlo muselo stěhovat; naštěstí pan Jan Michálek ukryl vše do svého domku č. 30. 1880 koupil Josef Baše domek ve třídě Čs. Legií, domek přestavěl na hostinec se sálem. Ale kulisy se musely zmenšovat a přiřezávat. Ochotníci získali novou oponu, kterou namaloval městský tajemník a vlastenec pan Karel Probošt.

V letech 1881 – 1886 se v hostinci p. Bašeho hrálo:

Nevinní a viníci Nepokradeš a Roztržití Montek a Kapulet 1881
Marjánka , matka pluku Valdek 1882
Osudné dostaveníčko a Nová kontribuce Kříž u potoka
Nájemník Kvítek Sedlák Zlatodvorský
Ženichovy nehody Umělec po smrti 1883
Půjčil svou ženu Zeman za starého času aneb Cop a frak
Sládci a Jindy a nyní
Sládci a dva přátelé a jeden kabát Proklatec a Také kousek aliance 1884
Nevěsta z Amsterodamu Otčenáš
Co by tomu řekl svět Posel lásky 1886
Zvonek u Matky Boží Loupež toulavých cikánů 1887

V roce 1887 zřízeno letní divadlo v zahradním hostinci na Bědovicích. Poprvé hráno 24. července 1887 Musí navenek.
Místo se stalo oblíbeným cílen třebechovického obecenstva i obyvatel přilehlých vesnic z dalekého okolí. Hostovaly zde i kočovné divadelní společnosti.
V roce 1887 na podzim se hrálo poprvé na novém jevišti v hostinci p. Stoňka u Černého koně. Nové divadlo bylo malováno p. Borovcem a první představení bylo Vězení.
Městská rada konala sbírky na stavbu Národního divadla. Ve městě sebráno 1100 zlatých. Ale mezi ochotníky došlo k rozkolu – pan Michálek, zasloužilý ředitel divadelní, požadoval 50 zlatých za všechno, co pro divadlo vykonal. Zbyly dluhy po stavbě nového divadla a v členstvu došlo k rozladění a nehrálo se.

Studenti se rozhodli v roce 1909 obnovit činnost a sehráli:
Ravuggio Promluvte s mama 1909
Vojnarka Němá z Prtici
Nevěřící Tomáš Oči lásky 1910
Dobrodinci lidstva Manžel šibal
Čest Dva erby 1911
Svatojánské ohně Helginy vdavky
Kornelius Voss Slušnost a mlčení 1912
Vina Rozvedený pán 1912
Zlatá Eva Dcera Fabriciova 1913
Cesta do pekel Reprezentatka domu 1914

První světová válka divadelní činnost v obci zcela zastavila.

Jak se tehdy hrálo
Tato první generace ochotníků hrála značně jinak než dnes.
Byli to většinou studenti nebo vzdělanci, kteří nějaké divadlo již viděli a učili své sousedy „hrát“ divadlo. Všichni byli naprostí začátečníci. Spoléhat mohli jen sami na sebe, na svůj vkus, vzdělání, intelekt. Nechyběla jim odvaha a nadšení, někteří jednotlivci měli jistě přirozené nadání – a tak hráli každý jak nejlépe uměl. Každý hrál za sebe a na sebe, souhra byla věcí nedůležitou. Tak byly rozdíly mezi jednotlivými herci jistě značné a mnohdy hodně veliké. Po ochotnickém herci se žádalo, aby zvládl roli pamětně, na několika málo zkouškách se text ověřil, a potom už jen bylo třeba, aby svůj part náležitě a pokud možno nahlas odříkal.


Za první republiky
Charakteristika města
Město bylo v době meziválečné mimořádně pěkné a úpravné. Mělo dlážděné silnice a chodníky, nádhernou sadovou úpravu a vysázené javory podél hlavní cesty, mělo svůj vodovod, ve městě sloužilo občanům mnoho hostinců, žilo společenským životem .
Podívejme se na město očima tehdejších činitelů. Nejprve starosta města pan Rudolf Vitoušek:

Musel mít své město moc rád, jak poeticky popisuje.
… Třebechovice pod památným Orebem se svým krásným okolím mají velmi pěknou přirozenou polohu jako málokteré město v Čechách , neboť jsou obklopeny v bezprostřední blízkosti hlubokými lesy. Městem protéká říčka Dědina, pramenící v Orlických horách a v horním toku Zlatý potok zvaná, kdysi snad zlatonosná. Vlévá se hned pod Třebechovicemi do řeky Orlice, která jižně od města klikatým tokem vine lučinami svou čistou, čirou horskou vodu.
Malinko dá nahlédnout do popřevratových dob
V době popřevratové, kdy bylo mnoho politických a hospodářských zápasů, bylo jistě těžko vzbuditi zájem pro klidnou a účelnou práci; teprve v roce 1929 se podařilo vedoucím činitelům, kteří spravují město, překonati rozpory a spojiti se s potřebnou energií ke společné práci.

Takhle popisuje hospodářský život města pan Karel Čapek:, místní obchodník a radní.

Četný průmysl přilákal do města mnoho lidí, takže Třebechovice vzrostly od posledního sčítání o více než půl tisíce obyvatel. – Největší průmysl je u nás koželužství. Má dávnou a výbornou tradici a úspěšně soutěží s podniky zahraničními. Novým požadavkům doby se dovedly tak přizpůsobiti, že dnes vyrábějí kůže všech druhů, tříselné i jemnější chromové, barevné a ozdobné.
Dále je to tovární výroba koženého zboží, které si v poslední době dobylo dokonalými výrobky i světového trhu. Vyrábí se zejména aktovky, kabelky, peněženky.
Dalším zavedeným průmyslem je výroba zlatolišt a rámů. Na místo uměleckých řezbářů nastoupilo několik továren, které dodávají uměleckým závodům skvělé, prvotřídní výrobky.
Z kovoprůmyslu dlužno uvést továrny na výrobu nedobytných zámků, významná je výroba kamen a sporáků, praktických stříkaček pro zahrady a výroba přesných vysekávacích nožů – štancen. Pozornost zaslouží i továrna na obrábění dřeva i výroba dokonalých ledniček Aljaška.
Třebechovický průmysl hrnčířský je nejstarší v kraji královéhradeckém. Mimo ruční výrobu máme již i hrnčířství strojní. Mlynářský průmysl se reprezentuje obchodním velkomlýnem a dvěma menšími podniky. Pokud se týče dřevoprůmyslu,, jsou v našem městě dvě pily, tovární výroba pivních sudů a různých kádí, výroba kopyt a několik dobře zavedených ,, soutěže schopných závodů truhlářských. – Ještě je dlužno se zmínit o třebechovickém kamnářství a výrobě kachlů. V kraji je dobře známa dámská konfekce několika vyhlášených závodů. Právovárečný pivovar dobrým mokem musí čelit konkurenci blízkým velkým pivovarům. Místní elektrárna zásobuje dokonce i průmyslové podniky.
Jsou-li závody zaměstnány, daří se také dobře obchodu a živnostem, které jsou snad všemi obory dobře zastoupeny: koloniální, železářské velkoobchody, obchody látkami, lahůdkářské, materiální, konfekce a ani nakladatelství a knihkupectví nechybí.

Jan Šmíd,ředitel školy a náčelník Sokola, popisuje život kulturní, tělovýchovný:

V městě je zřízena mateřská školka, je tu smíšená obecná a měšťanská škola, pokračovací škola. Osvětová komise pořádá mnoho přednášek, městská Heldova knihovna má více než 2000 svazků, bohaté knihovny majjí rovněž některé politické organizace a spolky.
Spolek divadelních ochotníků zanikl, úkol převzaly divadelní odbory místních spolků a politických organizací. V letních měsících se hraje v přírodě v nedalekých Bědovicích, zvukové bio Sokola promítá nejen o nedělích, někdy i ve všední dny, mládeži slouží loutkové divadlo Sokola a Orla.
V městě jsou pěvecké spolky Oreb a Libuše, Pěvecké kvarteto, dvě místní Hudební sdružení a dvě námezdní hudby. Učitelů hudby je několik.

Jak se tehdy hrálo.
Divadelní činnost se v nové republice prudce rozvíjela, divadlo hrály nejrůznější spolky, organizace i politické strany. Ochotníci významně napodobují profesionální divadla, kvete opereta a hry se zpěvy. Pro ochotníky se píše spousta her s roztodivnými názvy, jsou celé knižnice vydávaných her. Role se už nerozepisují. Hry byly připraveny i s režijními poznámkami (odkud, kam, kde si sednout ..) ale i se seznamem rekvizit.
Vznikly firmy, které dodávaly potřebné kulisy – nejznámější byl Máca – Brno . Měly vypracované nabídkové katalogy a bylo možné si objednat potřebné množství kulis ( měšťanský pokoj, vesnická světnice, rytířský sál, … ale i potřebné množství keřů, stromů apod. Tyto kulisy byly i v sokolovně i v tělocvičně DTJ – lišily se jen výškou.
Herecký projev vyžadoval rozdělení do oborů : první milovník, první milovnice, komický mladý, komický starý, charakter apod. Každý tento obor si vytvářel svoje klišé , svůj způsob projevu a ten usnadňoval rychlé nastudování hry. Velikou módou a praxí bylo zvát si na představení jako hosty herce z Národního.

ˇOchotnická činnost mezi válkami
Z období mezi válkami jsem nenašel mnoho dokladů o činnosti ochotnického divadla. V té době však vzkvétala činnost spolková. V Třebechovicích bylo registrováno v registru hejtmanství hradeckého na 40 spolků ! – to byla ta pravá základna občanské společnosti. To bylo 40 předsedů, 40 jednatelů, 40 pokladníků … ; ti všichni prošli zkouškou každodenní praxe, ti vytvářeli prostředí nutné tolerance, spolupráce, ale i soubojů .

Zcela jistě ve městě působil : Dělnický ochotnický spolek v roce 1922, divadelní odbor FDTJ existoval jistě v r.1927. v témže roce hrály divadelní odbory lidové strany a hasičské jednoty. V roce 1923 byl založen Dramatický kroužek studujících.
Jak dlouho a co hrály tyto spolky se mi nepodařilo zjistit

Velice mě zaujalo, jak v okolních vesnicích byla bohatá činnost. V Blešně pracoval odbor hasičské jednoty 1917, v Nepasicích pracovala jednota divadelních ochotníků Havlíček již od roku1908, ve Štěnkově jednota divadelních ochotníků od roku 1921.V Jeníkovicích pracovaly dokonce 4 spolky: Zábavně vzdělávací spolek Palacký již od r.1900, je doložena činnost jednoty divadelních ochotníků v letech 1875 – 1906, hrály i divadelní odbory hasičské jednoty 1917 a Sokol 1927.
Mimořádnou pozornost zasluhuje obec POLÁNKY, kde pracovala jednota divadelních ochotníků Alois Jirásek v letech 1919 - 1943
Ustavující valná hromada se konala v listopadu 1919. Prvním představením byla Vojnarka., jeviště bylo postaveno v hostinci J. Kánského.Pokračovali Janem Výravou, zahájili dlouhou tradici ochotnických plesů, Morální i finanční úspěch byl značný.. Podstatou repertoáru byly hry Jiráskovy. Teprve na počátku 30. let dochází k poklesu dramaturgie. Posledním představením byla zřejmě Jiráskova Lucerna 28. orosince 1939.


Za okupace
Třebechovice za protektorátu
Jsou to neúplné vzpomínky malého kluka, proto asi mnohé bude chybět
Poznal jsem Třebechovice jako školáček. Do první třídy jsem nastoupil na obecnou školu, tedy do budovy, kde dnes sídlí základní umělecká škola. Této škole vévodil řídící učitel Vincenc Vašíček, veliký propagátor spolku Přátelé žehu. V prvních dvou třídách nás učil pan učitel Matějíček – všichni mu říkali pane řídící – byl řídícím někde na škole, která byla zrušena a on se octl v Třebechovicích.
V Třebechovicích se objevila německá vojenská posádka a zabrala měšťanskou školu a koncem války i sokolovnu. Vojáci chodívali cvičit do lesů kolem Třebechovic. Nejčastěji zpívali Hajli, hajlo, hajla! V lesích si kopali cvičné zákopy. Dodnes jejich zbytky můžete nalézt při hledání hub.
Proto se školy musely stěhovat jinam. Pamatuju třídy v budově tzv Sociální péče, učilo se v sokolovně, jednak v malém sále, jednak v náčelně, na radnici a ve skautském domově.
Školy procházely několika reformami. Jednak jsme byli známkováni podle německého vzoru známkami 1 – 6, takže se propadalo až se stupněm 6; obecná škola se změnila na třídy 1 – 8, takže do měšťanky odešla jen malá část žáků, do gymnázia jsme odešli pouze tři. Do jiných škol se dělaly zkoušky, velmi ceněná byla zkouška z tělocviku a z němčiny.
Město mělo přísné zatemnění; večer skutečně venku nesvítilo nic. Okna se musela zakrývat neprůsvitnými záclonami, stejně tak hospody a obchody. Pouliční osvětlení bylo vypnuté. Auta prakticky nejezdila, dopravu obstarávali povozníci s různými potahy. Jídlo a většina potřeb byla na příděl- lístkový systém měli Němci dokonale propracovaný , v obchodech mnoho zboží nebylo. Velmi ceněna byla existence příbuzných na venkově, kam se jezdilo pro proviant: mléko, mouka, vejce, drůbež, brambory. V domácnostech se objevili králící, ti byli pěstováni všude, ale i kachny, husy, kdejaká mez se využila na krmení králíků, zahrádka byla osázena brambory, pěstovala se zelenina, ba i tabák – tzv. „domovina“. S rizikem zavření, ale stále, byly prováděny zabijačky načerno.
Tím, že jsme po čtvrté třídě odešli do gymnázia, museli jsme denně dojíždět do Hradce. Tak se z nás stala parta „dojíždějáků“, kteří se museli značnou dobu pohybovat ve vlaku.. (jiná doprava prostě nebyla). Vlaky jezdily , jak mohly; tj. jízdní řád byl značně přibližný, dvouhodinové zpoždění nebylo nic zvláštního. Znali jsme důvěrně vagony celé Evropy, jezdilo tady všechno možné. Němci měli dost propracovaný systém letecké ochrany , největší nebezpečí jsme zažili vlastně za celou válku jen dvakrát, když byly bombardovány Pardubice. Copak do školy, to jsme vlastně nespěchali, ale ono vlastně bylo horší dostat se domů. Dvakrát nám přivezli na nádraží vlak od Chlumce, který byl rozstřílen kotláři. Co bylo obtížné, to byly strašně narvané vlaky; skutečně se jezdilo na schůdcích, nastupovalo se i okny.
Jako mládež jsme museli nastoupit do Kuratoria (všechny ostatní spolky: Sokol, Orel, skaut, to všechno bylo zrušeno, existovalo jen DTJ, tenisový klub, sportovní klub). Byli jsme úředně obesláni, dostavili jsme se na hřiště – sešlo se nás jen dvanáct studentů – a tam nás čekal pan Karel Derner, který se nám představil jako místní vedoucí Kuratoria. Sepsal si nás a potom s námi trénoval fotbal. Asi po pěti setkáních se toto „Kuratorium“ nějak vytratilo a z nás se stalo družstvo žáků SK Třebechovice. Tím chci naznačit, že v Třebechovicích sice nebyly staré spolky, ale vždycky se našel někdo, kdo se o nás trochu staral –
Vůbec se hodně sportovalo. V Třebechovicích byla pravidelně zřizována tři kluziště: Na tvrzi, za sokolovnou, za détejákem. Hrál se fotbal, odbíjená, scházeli se turisti, trochu tenis.

Chodilo se do kina , dost velká moda byla chodit do kina až po aktualitách, aby se lidé nemuseli dívat na „úspěchy“ Wehrmachtu a tisícileté říše. Hrálo se divadlo, hodně se pěstovaly kuželky, fungovaly spolky zahrádkářů, včelaři, králikáři apod. Mnoho z nás chodilo na odehrávky (tj učili jsme se hrát na hudební nástroje) k několika učitelům hudby. Mnoho lidí ani neví, proč je po republice tolik kin, která se jmenují OKO. Původ byl velmi jednoduchý . Němci zrušili existenci Sokola, a tím zůstalo vlastně mnoho biografů, které Sokol provozoval. Jak jednoduché: z nápisu SOKOL sundáme koncová písmena a Sokol je pryč a máme mnoho nových kin. Zajímavé je, že se to později docela hodilo i komunistům a kina s názvem OKO přežívají dodnes.
Ke konci války, na jaře 1945 se mnozí připravovali na osvobození. Evangelickým farářem tehdy byl pan Růžička; s jeho syny jsme kamarádili, a tak jsem se jednoho dne stavil pro kluky na faře , a tam pracovala „manufaktura“ žen : šily vlajky spojenců – tam jsem poprvé viděl americkou vlajku, ale i spoustu jiných. My jsme znali protektorátní – to byly pruhy červeno-bílo-modré a německou – Ta byla celá červená a uprostřed měla bílý kruh s černým hákenkrojcem. Tak se revoluce dělala docela lehko: z protektorátní vlajky se odpáral modrý pruh a už to byla česká vlajka červenobílá. Těch vlajek s modrým klínem bylo poskrovnu. Stejně bylo dostatek červených vlajek -–jen měly trochu znát vypáraný kruh z vlajky fašistické, ale jako revoluční sovětská se lehce použila.
Ke konci války jsme už do školy nechodili pravidelně, Chodili jsme jednou týdně do hradeckého muzea, kde nám zadávali úkoly, prakticky se neučilo. Takže v době Pražského povstání jsme byli už pořád doma.
Němečtí vojáci vyrobili ve městě řadu záseků ( byly to svisle zapuštěné klády od domu přes celý chodník a v případě potřeby bylo možno do nich vložit klády přes cestu. Tak by vznikla dokonalá barikáda) . Pokud mě paměť neklame, byla takováhle příprava udělána poblíž hostince Na roli , před mostem a snad v Boře. Posádka byla umístěna v měšťanské škole a v sokolovně. Za sokolovnou bylo spousta vozidel, nákladní auta, obrněné transportéry, motocykly; na náměstí stál tank. Most byl dost složitě zpevněn, soustava klád byla zapuštěna do Dědiny a most tak byl vyztužen, aby mohla projet těžká technika. U všech zábran, na mostě a před ubytovnami stály vojenské hlídky.
5. května , tuším v sobotu, se z rádia ozvalo ! „Es ist šest Uhr“ místo dvojjazyčného hlášení a potom to šlo už rychle. … Němci vypochodovali v plné zbroji, nastoupili na náměstí, několikrát prošli městem a posádka z měšťanky odpochodovala z města. Objevily se nejdřív sporadicky a potom masově červenobílé vlajky v oknech po celém městě, pak se od sokolovny ozvala střelba a posádka ze sokolovny odjela na vozech pryč. To střílení byl pokus něm. vojáků prostřílet nádrže všech vozů, které s sebou už vzít nemohli. Pamatuju, jak od Štorků /zámečník) vybíhali bratři sokolové a ucpávali nádrže. Benzin se tenkrát cenil velmi vysoko, Češi se k němu dostávali zcela vyjímečně – proto ta aktivita. A devátého ráno se ozvalo dunění, to už se od Týniště řítily sovětské tanky, později se objevily koňské povozy a velká nákladní americká auta. To byla slavná Malinovského armáda.

Co a jak se hrálo v protektorátu
Divadelní odbor Sokola, po zrušení Sokola Tenisový klub
Předsedou spolku byl Jaroslav Vik, st.

Rok Hra Autor Režie poznámka
1940 Smrt Hippodamie Vrchlický – Fibich Simonovi sokolovna
Hra provedena za spoluučinkování hradecké sokolské filharmonie , řízené Svatoplukem Kneprem (v té době začínalo rozpuštění Sokola). Mimořádný výkon paní Anny Simonové v titulní roli a řady dalších herců: MUDr Simon,, Jar. Šmíd, Vl.Pitrman, Egon Sucharda, A. Šťovíček,Jar.Vik, st.
1941 Lucerna Jirásek Souček sokolovn
Hrána těsně před rozpuštěním Sokola. V roli dvořana hrál František Kašpar. Ten byl zanedlouho spolu s dalšími členy Sokola zatčen a byl jedním z těch, kteří se z koncentračního tábora nevrátili.
1942 Její pastorkyně Preisová Šafář sokolovna
1942 Vzbouření v ústavu šlechtičen Breidahel Souček sokolovna
1943 Broučci Karafiát-Kuncová Kunc sokolovna
1943 Sněm duchů na Turově Michl Lacina sokolovna
1943 Ženichové Macháček Souček sokolovna
1944 Naši furianti Stroupežnický Šafář sokolovna

Za protektorátu hrával divadelní odbor DTJ .
V DTJ během války několikrát hostovaly divadelní společnosti.
Po válce
Charakteristika města
Po revoluci začal velký rozmach společenského života. S nadšením se rozběhla činnost Sokola, DTJ, Orla, skautů – bylo to obdivuhodné. Zvláště ve srovnání se situací po sametové revoluci..
Pro nás mladé byl Sokol druhým domovem . Právě ta pravidelnost byla důležitá: každé úterý a pátek jsme chodili cvičit. A bylo to přesně nadirigované: začínali žáčci, potom starší žáčci, mladší dorost, starší dorost, muži a starší muži. Tělocvična byla v provozu od 16 do 23 hodin. Dneska si uvědomuju, jaká to byla oběť od našich vedoucích. Jména bratrů Čásenský. Faltejsek, Štrasmajer, , dr.Souček, Beránek, Vídeňská stojí alespoň za zaznamenání. – V pondělí a ve čtvrtek jsme k sokolovně chodili taky, to měly svá cvičení dívky a my jsme měli možnost své obdivované dívky potkávat.
Stejně intenzivně – to už neorganizovaně – jsme využívali kluziště. Bývala v provozu tři a dávala dostatečný prostor pro všechny.

Symposion
Vznik a jeho poslání
Soubor vznikl z velkého nadšení pětačtyřicátého roku; u zrodu byly tehdy významné osobnosti třebechovického veřejného života. Dramatický odbor Sokola za předsednictví Jar. Vika st. sezval v roce 1945 všechny dram. odbory působící v místě na společné zasedání.Tam bylo navrženo spojení všech místních ochotníků a vytvoření spolku, který by se stal členem ÚMDOČ.Základ tvořil dramatický odbor Sokola, jehož činnost byla už známá a úroveň převyšovala značně běžnou úroveň. Předsedou se měl stát člověk, který nebyl vázán se žádným spolkem. Předsedou se stal učitel Rudolf Kilingr, ideově byl hlavou MUDr. Stanislav Simon, mimořádná osobnost renesančního typu. Soustředili kolem sebe plejádu vynikajících herců i lidí, kteří chtěli divadlu pomáhat . Repertoár byl náročný a odpovídal názvu souboru:  - označovalo ve starém Řecku hostinu, setkání moudrých a duchaplných pánů při dobrém jídle a pití za účelem duchaplného besedování o věcech především duchovních - jakousi duchovní hostinu.. Soubor se skutečně pokoušel po celou dobu své existence vytvářet duchovní hostinu pro své diváky i pro své členy.
Prvním společným představením spojeného souboru se stala hra A. Jiráska Gero. Obsazení hry bylo podle nejlepších herců jednotlivých spolků: za Sokol režie a hlavní role Jar. Souček, K. Steinwaldová, M.Koudelková, Vl. Pitrman, Jos. Podolský ;za DTJ Ant. Šindelář, Arn. Martinec; za Orel Lída Weinbergerová, za FDTJ a komunisty Václav Beránek. Tato hra pak byla sehrána v osvobozeném pohraničí u patronátní organizace Sokola v Rokytnici v Orlických horách.
Z význačných postav zaslouží vzpomínku J.Souček, A.Simonová, J.Vik st., V.Šafář, bratři Mrázové, bratři Pittermannové, František Brandejský, A.Martinec, J.Krystýnová, E.Klepárníková, J.Grusová,B.Souček, V.Cihlářová-Hladíková, členy však byli i mnozí třeba z Jeníkovic jako pan Macek, členové jiných místních souborů jako J. Skalický a mnoho dalších.

Stručná historie
Počátky
Počátek je charakterizován jako velký spolek. Měl přes šedesát členů, z nichž mnozí nikdy nehráli divadlo. Měl dobře organizovaný život spolku řízený pevnou rukou Rudolfa Kilingra. Spolek se scházíval po místních hostincích, nejčastěji u Halíků a Na roli. Zkoušelo se u Najmanů, kde měl spolek tři místnosti, v nichž byl především sklad kulis, rekvizit a nábytku. Celá hra se nazkoušela v těchto prostorách a na jeviště (do sokolovny) se herci dostali jen na generálku.
Soubor měl poměrně značný majetek, o který se velmi pečlivě staral Béda Mráz. Soubor měl vlastní reflektory, kabely – prakticky byl soběstačný.
Lístky se prodávaly v trafice u p.Kuchaře.
50. a 60. Léta
Zdánlivě se nestalo nic. Spolek přestal existovat jako samostatná jednotka, stal se součástí závodního klubu ROH při závodech ZAZ. Zdánlivě se nestalo téměř nic. Hráli jsme na stejném jevišti, majetek jsme měli ve stejných prostorách – jen odešli ti lidé, kteří nehráli divadlo, ztratili jsme funkcionáře. Byli nahrazeni novými, mnozí nevěděli , o co jde, z mnohých se stali báječní členové souboru , jako např. Karel Bělohoubek. Odehrála se přeměna spolku na soubor; a tak , aniž jsme to vlastně pozorovali, jsme postupně ztráceli zázemí, i když zdánlivě zázemí závodního klubu dávalo finanční jistotu. Po stránce umělecké dosahoval soubor postupně značných kvalit.

Přehled inscenací
Symposion

1945 14.IX Gero Jirásek J. Souček Za sokolovna

První představení spojených spolků. Z každého souboru někdo účinkoval. Hra dobově svou protiněmeckou myšlenkou vyhovovala tehdejší náladě.



1945
10.XI
chytrák se spálí
A.A.Ostrovskij
V.Beránek
sokolovna
24.XI Elektra Sofokles Simon sokolovna
Mimořádný výkon paní Anny Simonové. Antická tématika a vůbec světová klasika byla oblíbeným tématem doktora Simona


1946 16.III Mistr ostrého meče Krpata Kilingr DTJ
25.VIII Naši furianti Stroupežnický Beránek sokolovna
26.X Ruští lidé Simonov Beránek sokolovna
23.XI Ženichové Macháček Souček sokolovna
14.XII Smrt matky Jugovičů Vojnovič Simon sokolovna
1947 15.III Popelka Holková Beránková sokolovna
23.III Kolébka Jirásek F.Mráz sokolovna
26.IV Manon Lescaut Nezval Simon sokolovna
25.X Heslo Santa Maria Slach Steinvald DTJ
29.XI Tři sestry Čechov Simon sokolovna
25.XII Strakonický dudák Tyl Beránek sokolovna
1948 1.V Svatba Krečinského Suchovo-Kobylin Šafář sokolovna
V hlavní roli vynikl Václav Šafář. Nádherný výstup dr. St. Simona v roli Rasplujeva, snad jeho vůbec nejlepší role. Touto hrou byl soubor zařazen do Kruhu vítězných souborů.


29.VIII Jan Výrava Šubrt Beránek Za sokolovnou
Pokus o tehdy často pořádané velkolepé inscenace,v přírodě; hrálo se odpoledne. Spoluúčinkovali vojáci (kavalerie snad z Jaroměře), kočár s koňmi, na 80 účinkujících


13.XI Dům doni Bernardy Lorca Simonová sokolovna
1949 12.III Čí je to dítě Menandros
Simonová sokolovna
2.IV Matka Gorkij kolektiv sokolovna
Tato inscenace byla na Jiráskově Hronovu. V duchu tehdejší doby byla režie označena jako kolektivní, což bylo pro porotu velkým kladem. Hra byla dobově velmi ceněná.


16.VII Jánošík Mahen Mráz Bědovice
Se hrou soubor hostoval na řadě přírodních jevišť – Vojany, Kobylice, ale i na sokolském hřišti v Hradci Kálové

1950 6.V Velká tavba Bublík B.Mráz DTJ
26.V Fidlovačka Tyl Souček sokolovna
viděl jsem ji jako kluk a moc jsem se bavil tehdy báječnými výkony bratří Pittermanů – Jamervail, Mastílková – Simonová, Béda Mráz jako Kroutil, F.Brandejský jako baron Dudek …

17.VI Hadrián z Římsů Klicpera Simonová sokolovna
5.VIII Maryša Mrštíkové F.Mráz Bědovice
16.IX Xantipa Morstin Simonová sokolovna
21.X Můj syn žije Gergely Beránková sokolovna
1951 14.IV Vojmarka Jirásek Beránková sokolovna
16.VI Hrátky s čertem Drda Brandejský Bědovice
17.XI Makar Dúbrava Kornejčuk F.Mráz DTJ
25.XII Tartuffe Moliére Vik sokolovna
První a bohužel poslední režie Jar. Vika, pro mne památečná tím, že jsem dostal první roli v Symposionu. Krásná scéna Arnošta Martince. Představení to bylo pěkné, Tartuffa hrál Arnošt Martinec, Orgona Béd Mráz, hráli tehdy mladí: Jirka Vik, Jirka Pitr Vladimír Derner, Lída Bělková

1952 10.V Revizor Gogol Simonovi sokolovna
12.VI Kutnohorští havíři Tyl F.Mráz Bědovice
1.XI Výnosné místo Ostrovskij B.Mráz sokolovna
21.XII Noc na Karlštejně Vrchlický F.Mráz sokolovna
1953 16.V Benátská maškaráda Goldoni Simonovi sokolovna
25.V Setkání s mládím Arbuzov B.Mráz DTJ
25.VI Lucerna Jirásek B.Mráz Bědovice
26.IX Jan Roháč Jirásek Faltejsek Bědovice
Obrovská scéna, navrženo Jirkou Pitrem – Kulisy Jihlavy byly 7 metrů vysoké s velkými gotickými okny.


Benátská maškaráda Goldoni Simonovi sokolovna
7.XI Vassa Železnovová Gorkij Simonovi sokolovna
1954 3.VII Sen noci svatojanské Shakespeare Simonovi Bědovice
Ve hře účinkovalo obrovské množství dětí (asi padesát) a mnoho komparsu. Hráno večer, příroda na Bědovicích .ve světlech byla nádherná. Byla to jedna z nejkrásnějších inscenací v přírodě.

18.XII Mamzell Nitouche Hervé F.Mráz sokolovna
Náročná inscenace, výborný výkon Jany Grusové v hlavní roli. Sehnali se muzikanti na celý orchestr – hráli to poněkud pomalu ale uhráli to.


1955 30.X Gazdina roba Preissová B.Mráz sokolovna
25.XII Děravá škorně Petrovičová Faltejsek sokolovna
1956 20.VI Tvrdohlavá žena Tyl B.Mráz Bědovice
19.X Rozlitá číše Gleba Simonovi DTJ
Zajímavý exkurs do úplně jiné poetiky ,do světa čínské poezie; ale to bylo pro pana doktora Simona typické – stále hledal a objevoval něco nového. Báječně si tam zahrály ženy: A.Simonová, J.Faltejsková a K.Černá

1957 22.III Zkrocení zlé ženy Shakespeare Faltejsek sokolovna
20.VII Noc na Karlštejně Vrchlický Faltejsek Bědovice
Hráno večer , v umělých světlech to byla nádhernná podívaná. Bylo použito několik koní pro příjezd rytířů
1.XI Ženitba Gogol Bártová sokolovna
1958 29.V Hej, pane kapelníku Stehlík B.Mráz DTJ
25.IX Veselé paničky windsorské Shakespeare Faltejsek DTJ
25.XII Dva andělé vystupují Weisenborn Černý DTJ
1959 21.III Těžká Barbora V a W Faltejsek DTJ
19.VI Jak přišla basa do nebe Kubátová B.Mráz Bědovice
7.XI Profesor Mamlock Wolf Jaroš sokolovna
1960 26.III Moje teta, tvoje teta Cach B.Mráz DTJ
14.V Kouzelná lampa Aladinova Lír Faltejsek DTJ
Knock out Jurandot Vondráček sokolovna


Přestávka 1959 – 1963

Byla provedena přestavba tělocvičny DTJ na kulturní dům se zázemím divadla
Přestavba provedena podle ideového plánu R.Faltejska, plány Karel Schmied, stavební dozor Arnošt Martinec. Členové souboru odpracovali brigádně na stavbě na 20 000 hodin zdarma (Největší počet Jar. Vik, dále Faltejskovi, Martinec , Bělohoubek, Mráz , Vondráček… )
Bylo vybudováno: jeviště, velikosti 6 x 6 metrů hrací plochy do výše 6 metrů, s horizontem a šálami, novou oponou, osazeno 30 reflektory, s osvětlovací kabinou, se zvukovou kabinou, šatnami a zkušebnou a dostatečnými sklady kostýmů, nábytku a rekvizit. Pro diváky byly zcela přestavěny toalety, zřízena šatna a bufet.
Jak už to je běžné v ochotnickém divadle, v době nucené přestávky po sovětské okupaci se ztratila spousta nashromážděných rekvizit, stylového nábytku, ze skladu byl vybudován byt. Byla provedena přístavba, dodnes není dokončena.
Tato přestavba dala Třebechovicím důstojný kulturní dům , tehdy s bohatým životem.

Estrády v letech 1956 – 1963
Ve složení Jarmila Faltejsková, Rudolf Faltejsek, Jaroslav Vik, (St.Andr) hudební škola Týniště nad Orlicí – prováděno zdarma jako přesvědčování Krajského domu ROH pro přidělení dotace na přestavbu Kulturního domu. Peníze přiděleny byly, přestavba mohla být provedena

Týniště – nábytek Vladislav Černilov
Albrechtice Jaroměř Lípa
Olešnice Chleny Žďár nad Orlicí
Pěčín Velké Meziříčí Třebechovice – rybáři
Rychnov nad Kněžnou Stěžery Třeb. MDŽ
Vrchlabí Týniště – Agostroj Třebe. První. Máj
Nový Bydžov Týniště Voj. Stavby Libníkovice
Pouchov Žamberk – sanatorium Hradec Král. Adalbertinum
Běleč nad Orlicí Nová Ves u Albrechtic
Liberec Nová Ves na Vrchách


1963 7.XII Matka Čapek Jaroš kult. dům
26.XII Večer tříkrálový Shakespeare Faltejsek kult. dům
1964 24.X Slaměný klobouk V a W Faltejsek kult. dům
Jedna z nádherných inscenací, byly použity písničky, černé divadlo. Spousta krásných dívek – Symposion měl vždycky štěstí na krásné herečky.
1965 14.II Neočekávaný host Christie Faltejsek kult. dům
15.VI Ze života hmyzu Čapkové Faltejsek kult. dům
Tato inscenace se dostala na Jiráskův Hronov, i když zdaleka nebyla nejkvalitnější ze souborových úspěchů. Tak to tehdy se soutěžemi chodilo. Měli jsme mimořádně dobrý Večer tříkrálový, ale soudruzi slíbili účast brněnským. Tak nás „vyhodnotili“ později.
1966 30.X Nebe na zemi V a W Faltejsek kult. dům
1967 10.XII Vláda žen Merle Faltejsek kult. dům
1968 6.XII Člověk pro každé počasí Bolt Faltejsek kult. dům
Poslední inscenace po sovětské okupaci. Považuji tuto inscenaci za jednu z nejlepších a divácky nejúčinnějších. Po druhé repríze jsme spolek rozpustili.
10.III Hadrián z Římsů Klicpera Veverka kult. dům
Tato hra byla jen pokusem mladých chlapců pokračovat, ale nešlo to.


Přestávka z politických důvodů 1969 –1980

1981 16.V Veselé paničky windsorské Shakespeare Faltejsek kult. dům
Po dvanácti letech jsme se znovu pokusili o vzkříšení divadla. Premiéra této hry měla mimořádně slavnostní charakter, mnohé divačky přicházely i v dlouhých šatech. Výkony herců byly skutečně mimořádné: Falstaff Jiřího Paukerta, Veleba Jaroslava Vika, hostinský Vladimíra Černého, Vodičková Jarmily Faltejskové i Hošková Karly Bořkové byly skvostné.
1982 15.V Kaviár nebo čočka Scarnicci,Tarabusi Faltejsek kult. dům
1983 2.IV Ženský boj Klicpera Faltejsek kult. dům
1984 18.V Mír Aristofanes Faltejsek kult. dům
1985 26.IV Nebe na zemi V a W Faltejsek kult. dům
1986 Mušketýři po 30.letech Petrov Faltejsek kult. dům
1987 Ck polní maršálek Longen Faltejsek kult. dům
1988 Poprask na laguně Goldoni Faltejsek kult. dům
Mimořádně pěkná inscenace s řadou nádherných rolí. Písničky složil Miloň Čepelka, hudbu Jaroslav Hübner.
1989 Báječní muži z West Portu Dostál Faltejsek kult. dům
V listopadu 1989 jsme se rozhodli nehrát a připojit se k herecké stávce
1990 Lucerna Jirásek Faltejsek za kulturním domem
Jako všechna představení v přírodě i toto mělo potíže s počasím. V představení hrál roli mlynáře pan Petr Štěpánek z Národního divadla.
1991 Bedna u Slavkova Hrych Faltejsek kult. dům
1992 Hadrián z Římsů Klicpera Faltejsek kult. dům
1993 Těžká Barbora V a W Faltejsek kult. dům
I když byla inscenace provedena s kvalitním orchestrem, na premiéru se dostavilo asi 200 diváků a na reprizu už jen asi stovka. Proto se soubor rozhodl nadále v činnosti nepokračovat.


Divadelní přehlídka Symposion a jiné soutěže

Úvodem je třeba přehlédnout historii ochotnických soutěží, přehlídek
Tedy již za Rakousko-Uherska vznikla organizační střecha ochotnických souborů: Matice divadelních ochotníků českých; za první republiky a krátce po válce měla podobu ÚMDOČ – Ústřední matice divadelních ochotníků československých. Existovaly i jiné ústřední organizace, např. DDOČ – sdružovala dělnické soubory apod.
ÚMDOČ měl velmi kvalitní a propracovanou organizaci , členil se na okrsky a pořádal spoustu školení pro herce, režizéry, ba i pro porotce. Výsledkem byla široká soutěž, kde se soubory ucházely o jistá ocenění. Výsledkem byla i stavba divadla v Hronově a založení přehlídky Jiráskův Hronov.
Po únorovém puči se dostalo i na ochotníky. ÚMDOČ byla zrušena, byla vytvořena soustava různých kulturních domů, poradních sborů, středisek, - ty se neustále proměňovaly a obsazovaly lidmi, kteří zajišťovali realizaci stranické politiky KSČ.
Skončily přehlídky jako měření sil po stránce herecké, režijní atd. , hlavním předpokladem byla dramaturgie, která musela odpovídat opět stranickému pohledu, často realizovanémmu primitivními a nevzdělanými kádry.

Soubor Symposion se hned od počátku v r.1945 stal členem ÚMDOČ. Po řadě úspěšných inscenací se stal členem Kruhu vítězných souborů..To bylo vysoké ocenění . Soubor se dostal mezi uznávané soubory. Ve sportovní terminologii by se dalo říci, že hrál něco jako první ligu. V Padesátých letech byly soutěže organizovány jinak, postupně se došlo k rozlišení souborů na kategorie A – B – C, a skupina C byla nejvyšší. V šedesátých letech jsme hráli ve skupině C. Po normalizační přestávce jsme nastoupili do skupiny B a hned prvním rokem jsme v krajské soutěži byli inscenací Veselé paničky windsorské opět zařazeni do skupiny C.

Součástí přehlídek krajských, okresních bývala i ocenění jednotlivců. Rezizér R. Faltejsek byl oceněn celkem osmkrát za režii, a devětkrát za herecký výkon, Jarmila Faltejsková byla osmkrát odměněna za herecký výkon, Jaroslav Vik pětkrát za herecký výkon, dále byli oceněni: Jiří Paukert, Míla Paukertová, Karla Bořková , Miroslav Vik, Miroslav Táborský a někteří další.

Po našich nepěkných zkušenostech s různými porotami a jejich rozhodováním se soubor rozhodl zřídit svou vlastní přehlídku, podobnou Klicperovu Chlumci. Tedy něco, co by pro třebechovické občany mohlo být jistou událostí, společenským setkáním. Hned v počátku se akce ujal Vladimír Černý a spolu s výborem ( předsedou byl Jaroslav Vik) se s velkým nadšením zorganizovala první přehlídka. Asi tam byl ještě i zbytek nadšení z přestavby divadla, ale organizace se ujal celý soubor. Byly rozepsány služby, kdy stanovené skupiny se staraly o občerstvení souboru, pomáhaly při stavbě scény, představovaly soubor na radnici, (soubor byl vítán před radnicí), provázely soubor na prohlídku Proboštova betléma předávaly kytky po představení, loučily se se souborem při odjezdu.
Přinesla i ještě jednu výhodu: zvány byly soubory, které na oplátku pozvaly soubor domácí k sobě domů. Tím jsme si zajistili reciproční hodnotu výměny a zároveň jsme si vybírali takové inscenace, které byly něčím mimořádné. Tak jsme vyšli i po stránce ekonomické.. Tenkrát.
Přehlídka žila po více než 25 let. Samozřejmě se za tu dobu změnila, ale byla to mimořádná záležitost.
Dnes už trochu přežívá obrovským úsilím Květy Černé a Zity Zemanové, ale už skutečně není městským svátkem a společenskou událostí.Bohužel.



Osobnosti
Dr. Stanislav Simon
Byl mimořádnou osobností. Především to byl vynikající praktický lékař. Slyšel jsem vyprávět o jeho vynikajících diagnostických kvalitách od hradeckých specialistů , jeho kvality poznalo tisíce jeho pacientů. Znal dokonale celé generace.
Velmi často jsme zkoušeli u Simonů v bytě a zažili jsme, jak pro něj přicházeli pacienti nebo jejich příbuzní, aby šel na návštěvu do bytu. Jeho reakce byly dokonalé; někdy prohlásil:“Zkoušíme dál!“ – to přesně věděl, kdy ho otravují hypochondři, ale častěji jsme dostali pokyn, abychom si cvičili dál sami a pan doktor sbalil svůj kufříček a ihned odjížděl.
Byla to renezanční osobnost se zájmem o vše kolem. Pěstoval včely, vinou révu , psy, ale divadlo byla jeho veliká láska. Do souboru přinášel především filozofický nadhled, veliký přehled po literatuře. Vždycky hledal myšlenky, pokoušel se je sdělovat.
Sám nebyl velký herec, ráčkoval a občas mu vynechávala paměť na jevišti – byl velký trémista, ale jeviště a diváci ho lákali. Nádhernou rolí byl jeho Rasplujev a hejtman v Revizoru.
Lze bez nadsázky říci, že jeho osbnost měla na nás všechny obrovský vliv. Stal se skutečně naším dalším tátou; měl rád všechny lidi, nás mladé noc.

Rudolf Kilingr
Pan učitel; splňoval všechny nároky kladené na dobrého učitele. Výborný pedagog, pracovitý, dobrý organizátor, přesný, až puntíčkářský.
Stihl být vynikajícím knihovníkem Heldovy knihovny – a soustavně měl kolem sebe nadšené děti, které zasvěcoval do kouzla knih. Byl předsedou a poučeným sbormistrem pěveckých spolků Oreb a Libuše. Spolky měly vynikající úroveň, zpívaly při různých příležitostech.
Byl předsedou spolku Symposion a přesně doplňoval doktora Simona. On byl přesný, vše zařídil, měl přehled o majetku, organizoval pokladnu, reklamu a tisk plakátů. Byl předsedou do roku 1962

Václav Šafář
Akademický malíř. Trochu bohém, ale nadaný a na jevišti vždy vynikající. . Byl malé postavy, proto nosil vysoké podpatky, aby se alespoň trochu vyrovnal se svými partnerkami.Začátkem padesátých let se odstěhoval z Třebechovic. Vynikající byl jeho de Grieux z Manon Lescaut a Števo z Její pastorkyně.
Osobně jsem ho nezažil, ale vyprávělo se, že měl veliké potíže se sokolníkem panem Štorkem. Do některého z divadel si vypůjčili Štorkův otoman na jeviště, ale při jeho umisťování překážel praktikábl; tak aby se vešel, chystal se otomanu uříznout nohu. Ve svém nadšení těžko chápal, proč se pan Štorek zlobí, vždyť ta noha na jevišti překážela.
Emil Metzl
Výborný herec charakterních rolí vytvořil řadu epizodních postaviček.. Měl za sebou koncentrační tábor, nerad o tom hovořil. Snad proto měl tak rád život, lidi, divadlo. Věnoval se hodně práci se začínajícími, s dětmi
Pitrmann Vlastimil a Stanislav
Bratři, majitelé továrny na lišty a rámy. Oba báječní charakterní herci, výborní komici. Divadlu nezištně dávali, co bylo potřeba. Už dávno jim fabričku komunisti zestátnili, a v divadle pořád sloužily u nich v továrně zadarmo vyrobené mohutné dórské sloupy.
Bratři Mrázové
Byli tři a všichni se věnovali d - ivadlu. Adolf, byl holičem, věnoval se líčení. František, .vyučený nástrojař, hrál charakterní role, několikrát režíroval, hodně pracoval při výrobě scény.Nejaktivnější byl Bedřich. Ačkoliv to byl dělník, byl velmi sečtělý, divadlu rozuměl . Často režíroval, byl výborný herec. Ve Fidlovačce byl znamenitý jeho Kroutil, zajímavý Orgon v Tartuffovi. Několik let byl předsedou spolku. Staral se o majetek spolku, za jeho působení byl ve spolku velký pořádek. Béda (jak jsme mu všichni říkali) si užil své: za první světové války narukoval k marině a sloužil jako strojník na lodi, která se vzbouřila v boce kotorské.. Za druhé světové války byl nasazen na práci do Německa. Nikdy se s tím nechlubil, museli jsme z něj tyhle věci tahat.
Jaroslav Vik
Dnes nestor divadla, člověk, který prožil se Symposionem od začátku až do konce všechny doby dobré i zlé. Mimořádně nadaný herec vytvořil dlouhou řadu rolí, z nich řadu titulních Jánošíka, Jana Roháče, c.k. polního maršálka …i řadu charakterních rolí mimořádných kvalit Athose, Fortunata v Poprasku, ..daly by se vyjmenovat vlastně všechny. Byl dlouholetým předsedou spolku, měl hlavní zásluhu o přístavbu jeviště v letech 1959 – 1963.
Jiří Vik
Bratr Jaroslava, dlouholetý člen a herec charakterních rolí. Vždycky zajímavé výkony,, naposledy jako Braha v Lucerně.
Mirek Vik
Není příbuzný bratří Viků. Nadaný herec, vždycky jeho výkony byly kvalitní a zajímavé.
Vladimír Černý
Významný člen souboru, zejména v šedesátých letech. Odhodlal se k jedné režii, bohužel to víckrát nezkusil; byl nadaný. Hrával zvláštním způsobem, ale měl dar jevištního půvabu, snadno navazoval kontakt s publikem; výborný byl jeho Bartolo v Nebi na zemi, výborný Tobiáš ve Večeru tříkrálovém nebo půvabný Porthos v Mušketýrech. Mimořádně kvalitní byla jeho práce organizační; později se více věnoval sportovnímu hnutí. Do činnosti se v závěru v osmdesátých letech zapojil jeho syn Martin Černý, ing. To byla veliká naděje, objevil se mimořádně nadaný herec. Na jevišti vždycky přinášel nádherné výkony. Všechny role, které odehrál, byly výborné. Jeho Tita Nane v Poprasku a nadporučík v Maršálkovi byli vynikající.
Jarmila Faltejsková
Herečka mimořádných kvalit, sehrála na jevišti souboru na 35 rolí vesměs hlavních. Její mimořádná schopnost byla v široké škále herectví od poloh něžných ( ve Viole) přes role charakterní až ke komickým..

Jan Vondráček
Trochu uzavřený, ale velmi pracovitý; významný člen v šedesátých letech. Odehrál řadu významných rolí, pokusil se úspěšně i o režii. Mimořádný a velmi cenný byl při výrobě scény a rekvizit.
Karla Bořková
Květa Černá
Jaroslava Králová – Kristýnová
Dnes nestorka hereček Symposionu. Začínala milovnickými rolemi od Čí je to dítě až po poslední její roli babičky v Lucerně.Vytvořila těch rolí dlouhou řadu a všechny m¨byly půvabné. Skromná, pracovitá a nadaná herečka. Její manžel MUDr Ladislav Král toho na jevišti moc neodehrál, ale byl velmi platným členem po stánce společenské.
Od počátku činnosti Symposion přestal používat prefabrikované kulisy podle šablony a pro každou inscenaci byl vytvářen vlastní výtvarný projekt podle potřeb inscenace. Naštěstí měl k dispozici vždycky báječné výtvarníky. Zpočátku to byl Václav Šafář,později Arnošt Martinec. Ten vytvořil řadu technicky čistých scén. Postupně jich byla dlouhá řada: Jiří Pitr, František Štorek, Jana Bártová a v závěru činnosti to byl Pavel Matuška.

Dětské divadlo
Dětské divadlo, aneb malý Symposion


Dětské divadlo je takový zvláštní jev. Obecně je jasné, že dítě není připraveno k pokusům o uměleckou tvorbu, a tak se zhusta stává, že se při podobných produkcích děti šklebí jako příslušná postava a pohybuje se v nějaké křeči podle větší či menší obrazotvornosti režizéra. ( Ale upřímně řečeno, ono to u dospěláckého divadla nebývá lepší.) Ale je jisté, že takové seznámení s divadlem vychovává později poučeného diváka, ale skutečně může objevit talenty .
Divadlo s dětmi se jistě hrálo i dříve, ale doklady jsem nenašel. Pro děti se jistě hrálo i loutkové divadlo; po válce se loutkové divadlo hrálo pravidelně v sokolovně. Divadélko mělo pěkný fundus, krásné loutky, poměrně veliké; hrávalo se každou neděli dopoledne.
Dětské divadlo hráli skauti, za protektorátu to byla hra Heslo santa Maria. V roce 1959 zahájil činnost „Malý Symposion“, když režizér Emil Metzl začal s dětmi nacvičovat hru J.Kvapila Princezna Pampeliška. Protože premiéra byla úspěšná, pokračovlo se Vaňátkovou hrou Jak květinky přezimovaly. Při této hře spolupracoval kroužek pohybové výchovy vedený A.Hamplovou.
Emil Metzl bohužel zemřel, a tím činnost souboru skončila. Po sovětské okupaci přestává hrát i Symposion a mladý Zdeněk Veverka se pokouší ještě činnost s mládeží udržet. A nacvičí dvě hry: Zkoušky čerta Belínka a Ženichové. V době normalizace usnulo vše. Bylo zřízeno Městské kulturní středisko a do čela byl postaven jako prověřený ředitel Ota Pelant. Ten se pokusil oživit činnost v Třebechovicích dětským divadlem a postupně s dětmi nacvičil řadu her:



30,1, 1960 J.Kvapil Princezna Pampeliška Emil Metzl
23,4, 1960 Vaňátko Jak květinky přezimovaly Emil Metzl
28,12, 1969 Horynová Zkoušky čerta Belínka Zdeněk Veverka
15,4, 1979 Kvapil Princezna Pampelliška Ota Pelant
14,4, 1980 Pelant Jak Rumcajs ošidil čerty Ota Pelant
22,4, 1981 Němcová Tři ořííšky pro Popelku Ota Pelant
26,4, 1982 Lokvencová Chytrá princezna Ota Pelant
19,4, 1984 Makarius Tři bílé šípy Ota Pelant
14,10, 1985 Grym Černá královna Ota Pelant

V současné době pokračuje se stejnou vehemencí opět pokračuje Malý Symposion pod vedením dvou obětavých ochotnic: Anna Hovorková a Karla Bořková.

Na závěr
Celá práce okolo dějin ochotnického divadla mně stále ukazovala na řadu významných jmen . Nejen v Třebechovicích je vidět, co znamená osobnost. On je sice každý nahraditelný, ale některý těžko. Tak vzniká zajímavá křivka; období, kdy činnost se daří, je bohatá – vystřídá období stagnace, vlažnosti. A obyčejně to souvisí s příchodem a odchodem vedoucí, organizátorské osobnosti.

Ještě dvě myšlenky mě napadají na závěr:
1. Problematika kontaktu s lidmi.
Když jsem se po dvacetileté nucené přestávce vrátil v roce 1990 do školství, byl jsem moc zvědav , jak se za těch dvacet let změnila škola, jak se změnili žáci. – Míval jsem vždycky snadný kontakt se žáky, s většinou jsem si dobře rozuměl. Překvapilo mě, že děti v dnešní době těžko navazují kontakt, neumějí hovořit a naslouchat, snadno hovoří, když mluví někdo jiný.
Soudím, že je to jev obecnějšího významu: nejsou zvyklé na kontakt. Žijeme totiž v době, kdy kontakt v běžném každodenním životě skoro nepotřebujeme. Ráno jedeme do práce městskou dopravou – na průkazku nebo předem koupené lístky. Nemusíme říct ani dobrý den. V jídelně dostaneme objednané jídlo, odneseme použité nádobí a pojedeme domů, kde můžeme pustit televizi a někdo na nás mluví. Na nás , ne s námi. Od malička je dítě zvyklé, že ať ječí nebo je ticho, televizní hrdina bude mluvit a hrát dál. Ačkoliv na obrazovce probíhá zajímavý děj, je možné si jít něco uvařit, povídat, volat telefonem.
Divadlo je skutečně něco jiného. V divadle musíme být ticho, abychom slyšeli. Musíme se soustředit a sledovat dění na jevišti, jinak nám mnohé uteče. A konečně divadlo nepracuje obyčejně s naturalistickými prostředky – musíme zapnout vlastní fantazii a mnohé si domyslet, mnohé neslyšet.
Divadlo je skutečně zvláštní typ rozhovoru jeviště a hlediště. Každý, kdo někdy stál na jevišti, ví, jak těžce se hraje, když necítíte odezvu z hlediště. A chtěl bych zdůraznit, že to není jen otázka kvality výkonu, jde spíš o schopnost navázat kontakt. A protože jde o vzájemný kontakt, musí chtít i divák.
2. Náklady provozu.
Až do nedávné doby bylo divadlo vždy výdělečnou činností. Fungovalo stejně jako plesy, věnečky, šibřinky apod. Ochotnické soubory vždycky vydělávaly : na jeviště, na osvětlení, na kulisy a rekvizity, na knihy … soustavně budovaly svůj fundus; ale stejně tak ze zisku přispívaly na obecně prospěšné věci ( na chudé dítky, na knihovnu, na opravu sochy, na stavbu Národního divadla apod. a v neposlední řadě svým zřizovatelům přinášely důležité prostředky na jejich hlavní činnost (Orel, Sokol, politické strany apod.).
V druhé polovině dvacátého století se situace neuvěřitelně proměnila. Už nebylo možné předstoupit před diváky s papírovými kulisami, s neodpovídajícími kostýmy. Bylo samozřejmé, že divadlo muselo být dobře nasvíceno, ..“pokrok“ se nedal zastavit. Ale všechno stálo spoustu peněz. Spotřeba energie, provoz sálu, vytápění – to vše je nad možnosti platit pouze z peněz za vstupné . A tak je třeba divadlo dotovat a je problém, kdo to má udělat.


Jestli toto naznačuje vývoj, potom to dopadne stejně jako se sportem. Z ochotnického divadla se stane činnost, kterou si budou muset účastníci platit, asi formou příspěvků, aby sehnali peníze na základní provoz.

Navíc svět se řítí do do globalizované společnosti. Velcí výrobci obsazují všechny trhy a pro malé zůstává málo prostoru. A nejde jen o automobily, totéž se odehrává v oblasti kultury i sportu. Ti, kteří se dostali do velkovýroben zábavy, dostávají pohádkové odměny a přinášejí pohádkové zisky.- To se nedá zastavit, a proto bude muset sebezáchovně vzniknout mikrosvět bydliště, okresu apod., kde se bude provozovat místní, regionální kultura, sport a společenský život.
A protože je to zároveň svět médií, domnívám se, že první průlom vznikne, až bude mít každé městečko své noviny, svou televizi, …. A potom se objev místní hvězdy a hvězdičky a společenský život se znovu rozvine.


Přílohy

Plakát z roku 1868, doklad o existenci och. divadla v Třebechovicích


Ochotnické divadlo v Třebechovicích

Dne 4. dubna 1869
Ke cti povšechně milovaného a váženého zdejšího kaplana p. Antonína Flesara, čestného měšťana
Třebechovického, jednatele záložny, též co ředitele ochotnického divadla a jednatele Orebu
A NA ROZLOUĆENOU
K dobročinnému účelu provozovati se bude:
O M Y L O V É
Světem vládnou.
Veselohra ve 3 jednáních od Frant. Jaroše.
OSOBY
Koutecký, statkář Štěch
Marie, jeho dcera Sukova
Klára, jeho schovanka Uhlířova
Eusebie, jeho sestra Bidlova
Kamennský, redaktor Prokeš, strýc
Janovský, major na odpočinku Pitr Jan
Karel, jeho syn Černý
Janovský, mladý rolník Frey
Koutecký, kupec
Prokeš Josef
Policejní komisař Štorek
Jakub, sluha Mazura
Policejní strážník Nevím, kdo hrál, já jsem vrátil roli Jakuba
PŔED TÍM
PROSLOV
Přednesl Prokeš Josef obchodník
V meziaktí přednešeny budou následující solové zpěvy s průvodem piana:
Pomněnka, slova J.U.D. Staňka, hudba J.Z.Skuherského
Piano Boucký jan, zpěv Potuček učitel
Otázka od téhož
Frey
Kovářská slova od L. Riegra, hudba od Ludevíta Procházky
Frey
Věnec, z národních písní pro jeden hlas průvodem piana od V. Styblíka
Potuček
CENY MÍ ST JSOU POVĚDOMY
Cena míst byla o 10 kr. zvišena
ZAĆÁTEK V 7 HODIN


Stanovy
Spolku
divadelních ochotníku v Třebechovicích pod Orebem

A. . O oučelu a činnosti spolku
Učel
Učelem spolku jest“
1) pěstovati umění, 2) šlechtiti mravy, 3) podporovati účely dobročinné
Činnost
Aby se učelu toho dosáhlo, stará se spolek tím, že
dává divadelní představení,
odevzdává docílené příjmy po odrážce docílených výloh účelum dobročinným
B. O údech
Údové
Spolek sestává 1.)z údu činných
2.)čestných
Přijetí údů
Kdo do spolku vstoupiti chce, nechť se ohlásí u ředitele který s výborem rozhodne má-li do spolku přijat býti čili nic.
C. O povinnostech a právech údů
Povinnosti
Stávaje se členem spolku beře na se každý povinnosti tyto: 1.) Že přijme všecky sobě přidělené výkony pořadatelem (rezižerem) byť to bylo pouhé statirování, a že je svědomitě vyplní
2.) že bude šetřiti těchto stanov a řádů
3) že bude šetřiti všech usnešení spolkových
4.) že ničeho nepodnikne ke škodě spolku
5.) že přitomen bude, není-li duležité příčiny kterou rezižeru jest povinnen oznámiti ve pravý čas všem zkouškám divadelním.
Práva
Každý činný úd má právo:
1í.) Učinkovati při divadelních představeních
2.) rokovati a hlasovati při hromadách
3.) činiti návrhy, )
4.) voliti a volenu byti do vyboru
5.) nahlížeti do kněh spolkových
6.) vesti sobě stížnost u výboru nebo hromady, kdy šetřeno nebylo herecké jeho spusobylosti
D. O řízení spolku
Správa
Správu spolku vedou:
Valná hromada 2.) výbor
Valná hromada
Odbývá se svolána jsouc ředitelem dvakráte do roka a sice v říjnu a dubnu, mimo to kdy vybor za nutno uzná.-
Valná hromada uzavírá platně, je-li nejmeně polovina udu přítomná, a absolutní většinou hlasů
Rokuje o návrzích výboru a udud (§ 6,-8,) a volí v říjnu vybor
Wýbor
Výbor sestává z ředitele, pořadatele (rezižéra) pokladníka a jednatele.-
Výboru přísluší
Uzavírati ve svých schůzích zvláštních o dobru spolku po vzájemném se dohodnuti platně
Přijímati a vylučovati údy
Bdíti nad pořádkem a plnění stanov
Určovati vstupné a svobodné lístky do divadla
Povoliti k zapravení výloh běžných 10 fl. TJ. deset zlatých r.č. a ručiti za správné hospodaření se spolkovým jměním
Uvažovati a vyřizovati návrhy a stížnosti členů
Usnešení.
Veškerá usnešení jak valné hromady tak i vyboru mají ve protokole zaznamenány býti.
O ředitely
Zastupuje spolek proti třetím osobám a úřadům
Má vrchní dozor a řizení spolku
Svolává dle potřeby schůze
Rozhoduje svým hlasem při rovnosti hlasů
Podpisuje veškeré listiny spolkové
Navrhuje s rezižérem kusy
Svolácvá ten den po představení schuzy ochotníků, před kterou pokladní učty urovnává
Rezižér
1í.) navrhuje s řiditelem kusy
rozdává svědomitě hercům ulohy a laskavou radou ke provedení jích hercům pomáhá
určuje obleky
chová u sebe šatnu a knihovnu spolkovou začež jest zodpověden
obstarává knihy k divadlu
Pokladník
Pokladník má na starosti pokladnici spolkovou
Jest povinen ve schůzi svolané ředitelem (§ 11.,7.) vyplatiti veškeré vydaje při představení
Ručí spolku za hotovost kasovní
Zasílá určený obnos vytknutému učelu dobročinemu.-
O jednately
1.)Jednatel sestavuje seznam členů
2) vede protokol při schůzích (§10)
píše svobodné lístky do divadla a žádosti o povolení kusů
objednává cedule divadelní
kontroluje vstupenky při představení
E. Zvláštní ustanovení
Vystoupení ze spolku
Kdo ze spolku vystoupiti chce, oznámí to výboru a postrádá pak veškerých práv (§ 6.)
Vyloučení ze spolku.
Vyloučení se stane:
1.)Jedná-li úd ku škodě spolku, proti stanovám anebo spolkovým usnešením
2.) vrátí-li ulohu bez podstatné příčiny
3) neplní-li povinnosti údů dle § 5.
Spory
S poměrů spolkových povstalé spory vyřizuje výbor, z nichž jde odvolání jen ku valné hromadě. Spory osobní spolku se netýkající se vylučují.
Sídlo spolku
Sídlo spolku jsou Třebechovice pod Orebem
Rozpadnutí spolku
Spolek se rozpadá, kdyby jen samotný výbor zustal a žádného představení uspořádati nemohl. Tehdy odevzdá výbor jmení spolkové, obecnímu zastupitelstvu v ochranu pod výminkou, by prvnímu ochotnickému spolku, kdyby takový v Třebechovicích v život vstoupil se odevzdalo.
Změna stanov
Stanovy lze měniti jedině vůly valné hromady.

V Třebchovicích pod Orebem dne 15.února 1885

Jan Michálek Fr.Ružička
Rezižér ředitel

V. Satrapa Frant.Mrha
Pokladník jednatel

Že proti stanovám těmto ze strany podepsaného úřadu není námitek stvrzuje purkmistrovský úřad v Třebechovicích dne 16. března 1885

F.Růžička
Purkmistr

Č.J. 22 533
Že spolek ten pozůstává podle stanov víše položených stvrzuje se v smyslu článku 9. Zákona daného dne 15. listopadu 1867 z.ř.č.134
C.k. mistodržitelství v Čechách
V Praze dne 3.dubna 1885

Text je doslovně opsán bez pravopisných oprav ; i uvedené chyby mají své kouzlo. Velmi mě překvapila byrokratická rychlost C.K. úřadů! Sepsáno 16.3. a potvrzeno v Praze 3.4. !! ( a to se to podávalo prostřednictvím c.k. hejtmanství)

Hospodaření spolku divadelních ochotníků v Třebechovicích pod Orebem
Opis výsledků jednotlivých her z dochované pokladní knihy


rok datum Název příjem vydání
1887 6.III XY 28 54 27 23 do chudého ústavu 2
12.IV Zvoník u Matky Boží 44 45 37 4
17.IV Zvoník u Matky Boží 13 77 17 4
24.VII Musí na venek 23 20 18 23
14.VIII Ze Žalářů 6 54 96 64 v tom nové jeviště 100
4.XII Nevině odsouzen 29 17 28 83
18.XII Úklady a láska 17 74 17 40
26.XII Únos Sabinek 31 70 31 25
1988 6.I Na Rozcestí 13 91 14 75
20.III Pan Strejček 7 5 10 19
2.IV Dcery Pana Zajíčka 21 88 17 11
15.IV Nalezený Dědic 13 61 11 93 16.5 na Nár. div v Brně 40,3
16.V Bankrotáři 40 29 38 77
26.XII Žebračka a její syn 33 89 32 17
1989 6.I Zůzančin p. Kaprál 32 77 28 62
3.III věneček 96 53 58 67
17.III Rodinná vojna 17 89 17 65
7.IV Oll Reuth 13 79 11 11
22.IV Šňupka 13 12 25 nákup skříně, šaty, knihy 41,5
1.XII Dědoušek 17 83 16 64
15.XII Konkursi p. Notáře 23 7 27 66
26.XII Staří Blázni 47 26 47 80 pro chudé dítky 30
1890 9.II věneček 58 99 58 77
9.III Pan Měsíček Obchodník 12 67 12 22
23.III Statek Lhota 11 82 8 40
7.IV Dvě Sestry 23 56 25 50
26.XII Bodrý Venkovan 30 86 23 85
1891 6.I Bratr Honák 17 47 19 61
8.II věneček 51 40 49 85
22.II Závěť 21 47 23 27
15.II Kdo má regii? 11 70 14 20
30.III Jcí sou ti naši Muži 23 44 23 26
6.XII Medium 26 48 26 15
26.XII p. Čapek s vrchní p. porotce 42 20 39 83
1892 6.I Švédové před Vyškovem 27 40 26 92
3.IV Matka chudé Ženy 15 30 17 35
18.IV Doktor Kalous 21 19 47
11.XII Proklatci 25 18 20 90
26.XII Spekulanti 36 39 30 86
1893 6.I Břinkalovi Trampoty 24 37 20 49
12.II věneček 53 80 63 22
5.III Klub Mládenců 16 54 22 76
12.III Klášterni Mlynářka 21 7 15 54
3.IV Náš milý venkov 27 3 26 84
17.XII Krůpařovic Pepička 23 70 24 53
26.XII Můj Vojtíšek 30 65 19 77 3 vlásenky 3,6
1894 4.II věneček 91 20 66 33
18.III Sedlák kmotr Soudil 18 80 22 73
26.III Divadelní vlak 34 23 35 72 na opravu sochy Nejsv. Trojice 20
8.IV Prohrano Vousy dolů 13 45 15 8
10.XII Ďáblova bařina 28 63 23 97
26.XII Obžinky 32 75 32 65 Spolku Komensky ve Widni 16
1895 6.I Prababičin kalendář 18 20 52
21.II věneček 69 40 63 74
15.IV Pani Marjanka Matka pluku 44 16 87
12.V Kulatý Svět 15 26 18 nové divadlo 514
28.IX Utratil řeč 26 74 3 60 odb.UMŠ 23
28.IX Blázinec na cestách 30 20 20 8
26.XII Pod krovem otcovským 60 92 26 81 chudá školní dítka 34,1
1896 6.I Vzorný manžel 25 90 14 83
22.III Vosí hnízdo 30 25 25 53 líčidla 1,88
6.IV Vojt.Žák, výtečník 35 20 15 37
13.XII All right Paní představená 23 35 15 66
26.XII Zlatý pavouk 35 15 15 83
1897 28.II věneček 54 50 51 50
19.IV Růžová pouta 22 50 14 79
26.XII Náš pan velitel a Plesové rukavičky 38 37 23 70
1898 16.I. Páni doktoři 28 50 19 49
her , seznam pokračuje až do roku 1905







Příklad rozpisu vydání zl kr
Divadelní kniha 34
Rozepsání kusu 1 50
Cedule 2 56
Ze sálu atd. p. Stoňkovi 3 69
Hudba 2 50
Bourání jeviště a dekorace 1
Za nové dekorace 2
Různé potřeby p.Táborský 68
Světlo aj. p. Kánský 1 53
Za dvě latě 34
Za 10 latěk 50
Topení 1 15
Posluha a obchůzky 1 70
Úhrnem 14 515





Nejpočetnější inscenace Symposionu

Ženský boj
26 krát

C.K. polní maršálek
20 krát

Matka
19 krát

Slaměný klobouk
26 krát

Nebe na zemi
17 krát

Veselé paničky
14 krát

Poprask na laguně
13 krát

Večer tříkrálový
13 krát

Mamselle Nitouche
11 krát

Ze života hmyzu
10 krát



Kde všude hrál Symposion
Běleč, Blešno, Bohdaneč, Býšť, Bolehošť, Borohrádek, Broumov
Černožice, Červený Kostelec, České Meziříčí
Dobruška, Dvůr Králové
Heřmanův Městec, Hořice, Hostinné, Hradec Králové, Hronov,
Chleny, Chlumec, Choceň, Chrudim
Jaroměř, Jeníkovice, Jičín,
Klamoš, Kostelec,
Letohrad, Lhota pod Libčany, Libčany, Luže, Libníkovice, Librantice,
Malšovice, Meziměstí,
Náchod, Nechanice, Nová Ves, Nový Bydžov, Nový Hradec Králové,
Olešnice, Opočno
Petrovice, Police n.M., Praha, Pouchov, Předměřice,
Skřivany, Slavičín, Smiřice, Stěžery, Světlá nad Sázavou, Svitavy, Svobodné Dvory,
Trutnov, Třebechovice, Týniště,
Úpice, Ústí n.O.,
Valy u Dobrušky, Vamberk, Velichovky, Všestary, Vysoký Újezd
Žamberk


Kde se všude v Třebechovicích hrálo
Na Sahaře
Pivovarská zahrada pod Orebem
U Jarkovských
Na tvrzi
U Cejnarů
Hostinec p.Stonka
Ve starém rathouze
Černý kůň
Sokolovna
DTJ
Orlovna

V přírodě
Na Sahaře
Za DTJ
Za sokolovnou
Bědovice
Se hrálo od 24. 7. 1887

Závěr

Rejstřík

,
,Brož, Václav • 3
.
.Kerner, J. stavitel • 2
.Souček, Bohumil dr. • 10
A
Aleš Vřešťovský • 2
B
Barvíř, Josef • 3
Baše, Josef • 5
Bědovice • 8
Bělohoubek, Karel • 11
Beránek, Oldřich • viz
Borovec • 6
Bořková, Karla • 13
Brandejs, Václav • 3,5
Branžovský, Jan • 3
Brož, Václav • 5
C
Cecilské oslavy • 3
Collino • 4
C
Čapek, Karel • 7
Čásenský, Ota • 10
Čermáková, Petronka • 4
Černá, Květa • 12
Černý, Vladimír • 13
Čížek, Vácslav • 2
D
Derner, Karel • 9
Derner, Vladimír • 12
Držmýšek, kaplan • 2
F
Faltejsek, Karel • 10
Faltejsek, Rudolf • 13
Faltejsková, Jarmila • 12,13
Filip • 4
Flesar • 4
Flesar, Antonín • 5
Fray, obuvník • 4
G
Grusová, Anna • 12
H
Held, Hynek • 2
Held, Jan Depold - Theobald • 2
Heldova knihovna • 8
Hladík • 4
Hlaváč • 4
Hlaváč, František • 5
Hudební sdružení • 8
Hynek Hlaváč z Dubé • 2
Hynek Krušina z Lichnice • 2
J
Janko, František • 3
Janko, knihař • 4
Jánský • 4
Jánský, měšťan • 4
Jilovských, Aninka • 4
Jiří z Chvalkovic • 2
Johanna z Březovic • 2
K
Kilingr, Rudolf • 10
Kilingr,Rudolf • 14
Koleš Vilém • 1
Koleš, Vilém • 3
Kolloredo, hrabě • 2
Koubek, František • 10
Kramolín, Josef • 2
Kuratorium • 9
L
Libuše • 8
M
Martinec, Arnošt • 12
Martini • 4
Matuška • 5
Michálek • 6
Michálek, Jan • 3,5
Michálek, pekař • 4
Mohl • 4
Mráz • 10
Mráz, Bedřich • 12
O
Orebité • 2
Osvětová komise • 8
P
Paisker • 4
Paukert, Jiří • 13
Petr (Pitter), Bonaventura • 2
Pitr, Jiří • 12
Pitterman, Stanislav • 12
Probošt, Karel • 5
R
Raab, barvíř • 4
Rambousková, Cecilie • 4
Rutrlová Bělková, Lída • 12
Růžička, farář evang. • 9
Rykrt • 4
S
Simon, Stanislav MUDr • 10
Simon, Stanislav, MUDr • 11,12,14
Simonová, Anna • 12
Sokol • 2,8
Souček, Jaroslav • 10
spolek „Oreb • 2
Stoněk, hostinský • 6
Svobodová, Tonička • 4
S
Šafář • 10
Šafář, Václav • 11,14
Šmíd, Jan • 8
Špringar • 4
ŠtrasmajerVáclav • 10
T
Tater, krejčí • 4
Taterová, Ludmila • 4
Tepera, František • 5
Tůma, hostinský • 4
V
Valášek • 4
Vašátko • 4
Vašíček Vincenc • 8
Vik, Jaroslav • 12,13
Vinice • 1
Vitoušek Rudolf • 7
W
Wintr, Jan • 4
Z
Žižka • 2