STUCHLÍK, Jaroslav: Petr HAKEN, *1. února 1963, Divadelní HROMADA, 2012, podzim, s.48
Petr HAKEN, *1. února 1963
Petra jsem poprvé potkal na začátku devadesátých let, když se vrátil do Turnova doslova nabitý chutí dělat divadlo. Předtím jsme o sobě věděli, ale ač jsme oba rodáci z nevelkého Turnova, nějak jsme se míjeli. Petr v osmdesátých letech ostatně studoval vysokou školu, a pak následovaly jeho profesionální herecké štace v divadle v Chebu, Hradci Králové, a pokud se nepletu, tak také v Horáckém divadle v Jihlavě. Naše první setkání zato ale bylo náramné. Petr tehdy založil na gymnáziu v Turnově studentský soubor, začal vychovávat divadelní potěr na základkách a doslova na plné pecky rozjel první ročníky divadelního festivalu Modrý kocour, který v té době byl postupovou přehlídkou na Šrámkův písek. Soustředil kolem sebe skupinu mladých lidí zaujatých divadlem. Stihl k tomu ještě učit na gymnáziu, starat se o tradiční turnovský Ochotnický soubor Antonín Marek, který mu předal jeho otec - legendární turnovský ochotník, věnovat se veřejnému životu jako městský radní a užívat si hektický život v opojnou svobodou prozářených devadesátkách. Všichni jsme fascinovaně sledovali, s jakou dávkou energie se snaží omladit turnovské amatérské divadlo a jak díky svému nadšení objevuje další a další mladé talenty pro divadlo.
Mladé talenty pak zazářily už v prvních Petrových inscenacích. Připomenu Ze života hmyzu nebo dnes už takřka legendární Biloxy blues. O tom, že to bylo silné a intenzivní svědčí i to, že z tehdejších Petrových herců mnozí zůstali divadlu a umění věrní a budují si dnes profesionální kariéry. Mimochodem, i mě tehdy Petr tak trochu pomohl z tvůrčí krize a navrátil k divadlu. Ke konci devadesátých let se také díky Petrovi soubory z Turnova pravidelně objevovaly na národních přehlídkách a získávaly ocenění. Z Modrého kocoura se stala respektovaná divadelní přehlídka, kde se potkávají divadelníci z celé republiky a také z Polska, kam Petr pravidelně jezdí se svými inscenacemi.
Po roce 2000 došlo v Turnově k poměrně značné generační obměně, a tak Petr musel vybudovat nové soubory. Možná mu to také tak trochu umožnilo splnit si svůj sen: nemuset režírovat a mít možnost být zase na chvíli hlavně hercem. Zajímavou roli dostal například v inscenaci Inferno. Mimořádný úspěch měl ale s představením Tři bratři, které se úspěšně hraje a baví diváky ještě dnes, a kde doslova exceluje v jedné z hlavních rolí, a kde potvrdil, že je také výborný herec. Malíř Michail, jeden ze tří bratrů, v Petrově skvělé interpretaci v sobě má rusky velkolepou, ničím nespoutanou duši umělce. Určitě se v tom odráží Petrova dlouholetá spolupráce se Sergejem Fedotovem a “herecký tréning”, který díky tomu získal. V mnohém je to ale zároveň skvělý obraz Petra, který zůstává fascinovaný divadlem, zaujatý - možná až sympaticky fanatický v chuti dělat to. Petrův tvrdošíjný, někdy až buldočí “tah na branku” vždycky inspiroval jeho okolí a nepřestává vzbuzovat obdiv. Tohle všechno se také odráží v téhle skvělé Petrově roli ve výborné inscenaci.
Neměl bych ještě zapomenout, že se Petr na mnoha svých inscenacích podílel také jako scénograf a připomenout jeho cestovatelskou vášeň. Petr je v mnohém osobnost až renezanční, která žije doslova “na plný plyn” a těžko tak dokáži vypsat vše, čím Petr byl a je. Osobně mu na závěr chci hlavně popřát, aby mu zůstala “noha na plynu” a aby dál mohl dělat divadlo na plný pecky.
jS/prosinec,2012/
Petra jsem poprvé potkal na začátku devadesátých let, když se vrátil do Turnova doslova nabitý chutí dělat divadlo. Předtím jsme o sobě věděli, ale ač jsme oba rodáci z nevelkého Turnova, nějak jsme se míjeli. Petr v osmdesátých letech ostatně studoval vysokou školu, a pak následovaly jeho profesionální herecké štace v divadle v Chebu, Hradci Králové, a pokud se nepletu, tak také v Horáckém divadle v Jihlavě. Naše první setkání zato ale bylo náramné. Petr tehdy založil na gymnáziu v Turnově studentský soubor, začal vychovávat divadelní potěr na základkách a doslova na plné pecky rozjel první ročníky divadelního festivalu Modrý kocour, který v té době byl postupovou přehlídkou na Šrámkův písek. Soustředil kolem sebe skupinu mladých lidí zaujatých divadlem. Stihl k tomu ještě učit na gymnáziu, starat se o tradiční turnovský Ochotnický soubor Antonín Marek, který mu předal jeho otec - legendární turnovský ochotník, věnovat se veřejnému životu jako městský radní a užívat si hektický život v opojnou svobodou prozářených devadesátkách. Všichni jsme fascinovaně sledovali, s jakou dávkou energie se snaží omladit turnovské amatérské divadlo a jak díky svému nadšení objevuje další a další mladé talenty pro divadlo.
Mladé talenty pak zazářily už v prvních Petrových inscenacích. Připomenu Ze života hmyzu nebo dnes už takřka legendární Biloxy blues. O tom, že to bylo silné a intenzivní svědčí i to, že z tehdejších Petrových herců mnozí zůstali divadlu a umění věrní a budují si dnes profesionální kariéry. Mimochodem, i mě tehdy Petr tak trochu pomohl z tvůrčí krize a navrátil k divadlu. Ke konci devadesátých let se také díky Petrovi soubory z Turnova pravidelně objevovaly na národních přehlídkách a získávaly ocenění. Z Modrého kocoura se stala respektovaná divadelní přehlídka, kde se potkávají divadelníci z celé republiky a také z Polska, kam Petr pravidelně jezdí se svými inscenacemi.
Po roce 2000 došlo v Turnově k poměrně značné generační obměně, a tak Petr musel vybudovat nové soubory. Možná mu to také tak trochu umožnilo splnit si svůj sen: nemuset režírovat a mít možnost být zase na chvíli hlavně hercem. Zajímavou roli dostal například v inscenaci Inferno. Mimořádný úspěch měl ale s představením Tři bratři, které se úspěšně hraje a baví diváky ještě dnes, a kde doslova exceluje v jedné z hlavních rolí, a kde potvrdil, že je také výborný herec. Malíř Michail, jeden ze tří bratrů, v Petrově skvělé interpretaci v sobě má rusky velkolepou, ničím nespoutanou duši umělce. Určitě se v tom odráží Petrova dlouholetá spolupráce se Sergejem Fedotovem a “herecký tréning”, který díky tomu získal. V mnohém je to ale zároveň skvělý obraz Petra, který zůstává fascinovaný divadlem, zaujatý - možná až sympaticky fanatický v chuti dělat to. Petrův tvrdošíjný, někdy až buldočí “tah na branku” vždycky inspiroval jeho okolí a nepřestává vzbuzovat obdiv. Tohle všechno se také odráží v téhle skvělé Petrově roli ve výborné inscenaci.
Neměl bych ještě zapomenout, že se Petr na mnoha svých inscenacích podílel také jako scénograf a připomenout jeho cestovatelskou vášeň. Petr je v mnohém osobnost až renezanční, která žije doslova “na plný plyn” a těžko tak dokáži vypsat vše, čím Petr byl a je. Osobně mu na závěr chci hlavně popřát, aby mu zůstala “noha na plynu” a aby dál mohl dělat divadlo na plný pecky.
jS/prosinec,2012/
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.