ŠOTKOVSKÝ, Jan: Recenze absolventského představení KPR aneb Dopis z Brna, Amatérská scéna 2007, č. 6, str. 41.
Recenze absolventského představení KPR
aneb
Dopis z Brna
V Brně 21. listopadu 2007
Milá Simonko,
to se ti řekne, recenze! Jenže když téměř všechny lidi na jevišti znáš a o nemalé části z nich si troufneš i říct, že to jsou kamarádi, znáš nejednu historku ze zákulisí a jsi obeznámena s tím, že jejich herecké výkony jsou završením procesu, který vlastně k herecké výuce nesměřoval, o čem a jak psát? Jakými kritérii poměřovat, s čím srovnávat? Jak se tvářit objektivně? Copak má smyl zahájit nějakým tím obligátním „Ad hoc vzniklý soubor absolventů Kurzu praktické režie se nám na rakovnické přehlídce představil s i v Čechách dobře známou hrou rakouského autora 1. poloviny 20. století Arthura Schnitzlera U zeleného papouška...“ No řekni!
Ono z druhé stránky, Simonko, to se takhle nevymlouvám proto, že by mi ta produkce přišla blbá a chtěl bych se schovat za to, že je to představení se „specifickým záměrem“. Ti, co na jevišti stáli, jsou do jednoho zajímavé a silné osobnosti, a je to z toho jeviště poznat! A výkony pánů Lurieho, Vaňka, Jiříčka, Pietraszka, Slížka, madam Müllerové a řady dalších by byly ozdobou nejedné amatérské přehlídky.
Samozřejmě z třetí stránky je vidět, že to je takzvaně nedodělané, nezažité, ne vždy naplněné, že jsou tam viditelné švy a leckde čouhají dráty. Jenže z té čtvrté stránky si říkám, že jestliže vidím výstup z režijního semináře, pak vidím velice dobrý režijní plán velice dobré hry. Logické a významově přesné mizanscény, precizní vedení divácké pozornosti, jasné akcenty. A jak ti, kteří zrovna nemluví a na kterých není pozornost, nezatěžují divákovo vnímání nějakým drobnokresebným „vyhráváním“ pravděpodobných činností a různých průběžných jednání, a disciplinovaně čekají, až na ně přijde řada! (To, prosím, bez jakékoli ironie.) A že ten plán občas zůstane holou, masem přirozeného jednání neobalenou kostrou? To chce hrát a hrát a hrát...
A z páté stránky, Simonko, vidět na jevišti alespoň v malé roli herce minimálně (minimálně! to tomu Milanovi prosím Tě zdůrazni, Simonko! minimálně!) gabinovského formátu, jakým bezpochyby Milan Schejbal je, to jsou pro divadelního fajnšmekra předčasné Vánoce.
A pak těm KoPRákům ode mě ještě vyřiď, Simonko, že jsem jim celou tu následující velkolepou ceremonii vyřazování, navíc moderovanou vycházející českou hereckou superstar, hodně záviděl. Když mi dávali v Brně toho magistra umění, tak to ani z poloviny taková sláva nebyla. Kdežto v Rakovníku... I slzičku jsem uronil. A má snoubenka, bezcitná divadelní kritička, dokonce dvě.
Tak že pěkně děkuju, a až to budou hrát někde poblíž, že se zase přijdu podívat. A pozdrav i toho Schejbala, Schejbalovou, Fixovou a pana rektora, že to celou tu dobu tak pěkně koučovali. A pozdrav i sebe, že ses o ně s takovou maminkovskou láskou celou dobu starala.
V úctě Tvůj
Honza Šotkovský
aneb
Dopis z Brna
V Brně 21. listopadu 2007
Milá Simonko,
to se ti řekne, recenze! Jenže když téměř všechny lidi na jevišti znáš a o nemalé části z nich si troufneš i říct, že to jsou kamarádi, znáš nejednu historku ze zákulisí a jsi obeznámena s tím, že jejich herecké výkony jsou završením procesu, který vlastně k herecké výuce nesměřoval, o čem a jak psát? Jakými kritérii poměřovat, s čím srovnávat? Jak se tvářit objektivně? Copak má smyl zahájit nějakým tím obligátním „Ad hoc vzniklý soubor absolventů Kurzu praktické režie se nám na rakovnické přehlídce představil s i v Čechách dobře známou hrou rakouského autora 1. poloviny 20. století Arthura Schnitzlera U zeleného papouška...“ No řekni!
Ono z druhé stránky, Simonko, to se takhle nevymlouvám proto, že by mi ta produkce přišla blbá a chtěl bych se schovat za to, že je to představení se „specifickým záměrem“. Ti, co na jevišti stáli, jsou do jednoho zajímavé a silné osobnosti, a je to z toho jeviště poznat! A výkony pánů Lurieho, Vaňka, Jiříčka, Pietraszka, Slížka, madam Müllerové a řady dalších by byly ozdobou nejedné amatérské přehlídky.
Samozřejmě z třetí stránky je vidět, že to je takzvaně nedodělané, nezažité, ne vždy naplněné, že jsou tam viditelné švy a leckde čouhají dráty. Jenže z té čtvrté stránky si říkám, že jestliže vidím výstup z režijního semináře, pak vidím velice dobrý režijní plán velice dobré hry. Logické a významově přesné mizanscény, precizní vedení divácké pozornosti, jasné akcenty. A jak ti, kteří zrovna nemluví a na kterých není pozornost, nezatěžují divákovo vnímání nějakým drobnokresebným „vyhráváním“ pravděpodobných činností a různých průběžných jednání, a disciplinovaně čekají, až na ně přijde řada! (To, prosím, bez jakékoli ironie.) A že ten plán občas zůstane holou, masem přirozeného jednání neobalenou kostrou? To chce hrát a hrát a hrát...
A z páté stránky, Simonko, vidět na jevišti alespoň v malé roli herce minimálně (minimálně! to tomu Milanovi prosím Tě zdůrazni, Simonko! minimálně!) gabinovského formátu, jakým bezpochyby Milan Schejbal je, to jsou pro divadelního fajnšmekra předčasné Vánoce.
A pak těm KoPRákům ode mě ještě vyřiď, Simonko, že jsem jim celou tu následující velkolepou ceremonii vyřazování, navíc moderovanou vycházející českou hereckou superstar, hodně záviděl. Když mi dávali v Brně toho magistra umění, tak to ani z poloviny taková sláva nebyla. Kdežto v Rakovníku... I slzičku jsem uronil. A má snoubenka, bezcitná divadelní kritička, dokonce dvě.
Tak že pěkně děkuju, a až to budou hrát někde poblíž, že se zase přijdu podívat. A pozdrav i toho Schejbala, Schejbalovou, Fixovou a pana rektora, že to celou tu dobu tak pěkně koučovali. A pozdrav i sebe, že ses o ně s takovou maminkovskou láskou celou dobu starala.
V úctě Tvůj
Honza Šotkovský
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.