Česká Lípa, Jirásek, Maratův Sade, KP Lounské divadlení 2015, recenze Jaroslava Kodeše
Divadelní klub Jirásek, Česká Lípa
Václav Klapka Maratův Sade
Režisér Divadelního klubu Jirásek z České Lípy Václav Klapka napsal na motivy hry Petera Weise Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata provedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade vlastní hru a nazval ji Maratův Sade. Tu pak i s domácím souborem nastudoval.
Nová hra využívá všechny důležité postavy předlohy až na jednu, po formální struktuře je také divadlem na divadle a i syžet se nijak zásadně neodchyluje od originálu. Co je na Klapkově hře odlišné od Weise je pokus o současnější pohled na člověka jako takového, neschopného samostatně a zodpovědně užít svobody a rovnosti na pozadí ideálů všech revolucí od té Velké francouzské až po tu naši sametovou. Klapka využil řady replik a písňových textů originálu, ale píše i vlastní velmi obrazný dialog. Jestliže Weis konfrontuje prostřednictvím Marata a Sadeho dva filosofické pohledy na svobodu člověka – jeden rovnostářsky sociální a druhý vyhraněně individualistický - Václav Klapka interpretuje Marata jako snílka a idealistu, jehož myšlenky ovšem plodí zrůdu Sadeho.
Inscenace hry je zajímavá a ambiciózní. Téměř nikde neztrácí na tempu. Není prvoplánová, ale velmi invenční, pracuje s řadou vizuálních metafor, jevištních zkratek a obrazů, které umožnila dosáhnout vynikající scénografie Renaty Grolmusové a Václava Klapky. Může se stát, že vás představení jako diváky doslova zahltí emocemi, ale současně i úvahami nad dnešní společností a dobou. Ano, chce se říci, že méně by bylo více, a že inscenaci musíte vidět přinejmenším dvakrát, abyste jí porozuměli, přesto nic v inscenaci není náhodné a vše je promyšleno autorem, režisérem i herci. A právě ti posledně jmenovaní podávají opravdu velmi přesvědčivé výkony. Sade, Marat, Cordayová, ale i všichni ostatní v rolích bláznů i ošetřovatelů jsou vzácně vyrovnaní a přesvědčiví. Snad jen postava ředitele blázince by nemusela být tak prvoplánově pojatá hned od jejího první výstupu.
Představení uvedené na přehlídce v Lounech jednoznačně převýšilo ve všech svých složkách ostatní inscenace a bylo pro celou porotu opravdovým divadelním zážitkem.
Jaroslav Kodeš
Václav Klapka Maratův Sade
Režisér Divadelního klubu Jirásek z České Lípy Václav Klapka napsal na motivy hry Petera Weise Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata provedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade vlastní hru a nazval ji Maratův Sade. Tu pak i s domácím souborem nastudoval.
Nová hra využívá všechny důležité postavy předlohy až na jednu, po formální struktuře je také divadlem na divadle a i syžet se nijak zásadně neodchyluje od originálu. Co je na Klapkově hře odlišné od Weise je pokus o současnější pohled na člověka jako takového, neschopného samostatně a zodpovědně užít svobody a rovnosti na pozadí ideálů všech revolucí od té Velké francouzské až po tu naši sametovou. Klapka využil řady replik a písňových textů originálu, ale píše i vlastní velmi obrazný dialog. Jestliže Weis konfrontuje prostřednictvím Marata a Sadeho dva filosofické pohledy na svobodu člověka – jeden rovnostářsky sociální a druhý vyhraněně individualistický - Václav Klapka interpretuje Marata jako snílka a idealistu, jehož myšlenky ovšem plodí zrůdu Sadeho.
Inscenace hry je zajímavá a ambiciózní. Téměř nikde neztrácí na tempu. Není prvoplánová, ale velmi invenční, pracuje s řadou vizuálních metafor, jevištních zkratek a obrazů, které umožnila dosáhnout vynikající scénografie Renaty Grolmusové a Václava Klapky. Může se stát, že vás představení jako diváky doslova zahltí emocemi, ale současně i úvahami nad dnešní společností a dobou. Ano, chce se říci, že méně by bylo více, a že inscenaci musíte vidět přinejmenším dvakrát, abyste jí porozuměli, přesto nic v inscenaci není náhodné a vše je promyšleno autorem, režisérem i herci. A právě ti posledně jmenovaní podávají opravdu velmi přesvědčivé výkony. Sade, Marat, Cordayová, ale i všichni ostatní v rolích bláznů i ošetřovatelů jsou vzácně vyrovnaní a přesvědčiví. Snad jen postava ředitele blázince by nemusela být tak prvoplánově pojatá hned od jejího první výstupu.
Představení uvedené na přehlídce v Lounech jednoznačně převýšilo ve všech svých složkách ostatní inscenace a bylo pro celou porotu opravdovým divadelním zážitkem.
Jaroslav Kodeš
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.