GARDAVSKÝ, Vladimír: Narozeninově smutná komedie baví v Dialogu – Jan Sojka: Náměstí svatého Marka, premiéra prosinec 2014
Narozeninově smutná komedie baví v Dialogu
Plzeňský divadelní soubor Amceth kromě autorských her či režií svého uměleckého vedoucího Jiřího Č. Ulricha (naposledy Salome) uvádí i zajímavé projekty další výrazné osobnosti tohoto sdružení, herečky a režisérky Ireny Velichová (naposledy Heda Gablerová). Velichová sice pod režií „narozeninově smutné komedie“ Jana Sojky Náměstí svatého Marka v plzeňském Divadle Dialog podepsána není (mluví se o kolektivní režii), na mimořádně zdařilém nastudování má však bezpochyby lví podíl. Spolek se ovšem mohl opřít o kvalitní textovou předlohu známého plzeňského básníka, prozaika a divadelníka Sojky, od něhož má v současné době Divadlo Dialog na repertoáru ještě další dvě hry – Ženy v (ne)pokoji (JakoHost) a Hodinu historie (SPODINA).
Děj se rozvíjí od chvíle, kdy muž v nejlepších letech, outsider Marek (Marek Velebný), nervózně očekává hosty na oslavu svých narozenin, upravuje se, upíjí, kontroluje se v zrcadle, nasazuje si žertovnou čepičku, ale když potom volá pozvaným, zjišťuje, že jeho přátelé se radši šli bavit jinam, než aby čas trávili s ním. Nicméně se na něj posléze dotluče (nefunguje totiž zvonek, podobně jako i televize, rádio atp.) energická kamarádka (Soňa Kratochvílová) a hned je jasné, že Marek v umění konverzace se ženami nijak nevyniká. Z pozadí scény, v jakémsi záhrobí si čtoucí, je nucen situace občas komentovat duch zemřelého Markova otce (Zdeněk Němeček), když už se na to nemůže dívat. Jako svěží vánek se na jeviště ještě přiřítí kamarádčina sestra (Irena Velichová), která přinese jako dárek propriety pro pejska, který Markovi mezitím uhynul.
Rozjuchaná atmosféra však časem hořkne, aniž by se vytrácel vtip, to jak ve svižných rozhovorech jednotlivé postavy lépe poznáváme. Nešťastník Marek je za zády titulován jako pupkáč, koktavec, břichomluvec (častěji mu kručí v břiše) atd., jak jednou vyslechl hovor obou sester na dámském WC. Má však vnímavou povahu s bohatou fantazií, v níž například cestuje po světě, ač v reálu jezdí jen vlakem do Rokycan. Nejvíc ho láká nevyzpytatelná Itálie, kde by rád působil jako průvodce na náměstí svatého Marka (odtud název hry). Notorický smolař a samotář je srozuměn se svou situací, na níž z vrozené pohodlnosti nehodlá nic měnit. Dovede si dokonce z ní už dělat i legraci. Obě suverénní ženy, jak se postupně dovídáme, také nepatří do kategorie úspěšných, což si nerady připouštějí, ale zatím si neomylně za partnery vybírají ješity, cyniky nebo blbce. Málokteré tak lehce načrtnuté a nadmíru přesvědčivé herecké kreace umožní nechat nahlédnout do hloubek niter svých postav tak, jak se to podařilo protagonistům Amcethu.
Vladimír Gardavský
Plzeňský divadelní soubor Amceth kromě autorských her či režií svého uměleckého vedoucího Jiřího Č. Ulricha (naposledy Salome) uvádí i zajímavé projekty další výrazné osobnosti tohoto sdružení, herečky a režisérky Ireny Velichová (naposledy Heda Gablerová). Velichová sice pod režií „narozeninově smutné komedie“ Jana Sojky Náměstí svatého Marka v plzeňském Divadle Dialog podepsána není (mluví se o kolektivní režii), na mimořádně zdařilém nastudování má však bezpochyby lví podíl. Spolek se ovšem mohl opřít o kvalitní textovou předlohu známého plzeňského básníka, prozaika a divadelníka Sojky, od něhož má v současné době Divadlo Dialog na repertoáru ještě další dvě hry – Ženy v (ne)pokoji (JakoHost) a Hodinu historie (SPODINA).
Děj se rozvíjí od chvíle, kdy muž v nejlepších letech, outsider Marek (Marek Velebný), nervózně očekává hosty na oslavu svých narozenin, upravuje se, upíjí, kontroluje se v zrcadle, nasazuje si žertovnou čepičku, ale když potom volá pozvaným, zjišťuje, že jeho přátelé se radši šli bavit jinam, než aby čas trávili s ním. Nicméně se na něj posléze dotluče (nefunguje totiž zvonek, podobně jako i televize, rádio atp.) energická kamarádka (Soňa Kratochvílová) a hned je jasné, že Marek v umění konverzace se ženami nijak nevyniká. Z pozadí scény, v jakémsi záhrobí si čtoucí, je nucen situace občas komentovat duch zemřelého Markova otce (Zdeněk Němeček), když už se na to nemůže dívat. Jako svěží vánek se na jeviště ještě přiřítí kamarádčina sestra (Irena Velichová), která přinese jako dárek propriety pro pejska, který Markovi mezitím uhynul.
Rozjuchaná atmosféra však časem hořkne, aniž by se vytrácel vtip, to jak ve svižných rozhovorech jednotlivé postavy lépe poznáváme. Nešťastník Marek je za zády titulován jako pupkáč, koktavec, břichomluvec (častěji mu kručí v břiše) atd., jak jednou vyslechl hovor obou sester na dámském WC. Má však vnímavou povahu s bohatou fantazií, v níž například cestuje po světě, ač v reálu jezdí jen vlakem do Rokycan. Nejvíc ho láká nevyzpytatelná Itálie, kde by rád působil jako průvodce na náměstí svatého Marka (odtud název hry). Notorický smolař a samotář je srozuměn se svou situací, na níž z vrozené pohodlnosti nehodlá nic měnit. Dovede si dokonce z ní už dělat i legraci. Obě suverénní ženy, jak se postupně dovídáme, také nepatří do kategorie úspěšných, což si nerady připouštějí, ale zatím si neomylně za partnery vybírají ješity, cyniky nebo blbce. Málokteré tak lehce načrtnuté a nadmíru přesvědčivé herecké kreace umožní nechat nahlédnout do hloubek niter svých postav tak, jak se to podařilo protagonistům Amcethu.
Vladimír Gardavský
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.