VOZÁRIKOVÁ, Jana: Přehlídka dětského divadla Ostravské Šupinky, 12.4.2014. Deník Dětské scény, č. 0., str. 30 - 31, 13.6.2014.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO DIVADLA
OSTRAVSKÉ ŠUPINKY
12. DUBNA 2014
Ostravské Šupinky letos nabídly osm různorodých představení, a tak měla porota ve složení Eva Polzerová, Hana Cisovská a Jana Vozáriková skutečně o čem diskutovat mezi sebou i s vedoucími v následných rozpravách. Stejně tak se i mladí „divadlomilci“ mohli vzájemně inspirovat a sledovat zajímavou mozaiku. Od představení, která zachycují první trochu nejisté krůčky některých souborů, až po poučenou a důslednou divadelní práci. A jak už to u dětského divadla bývá, žádná cesta není bez rizika a zároveň jsou všechny otevřené a možné. Nejlépe si na tomto nejistém ledě vedla dvě představení.
Inscenace A pak se to stalo, Dětského studia DLO Ostrava vedeného Hanou Volkmerovou je dramatizací tří pohádek, které se vtipně snaží komentovat situace z běžného života dětí. Předloha odpovídá, rozsahem i jednoduchostí situací, možnostem a dovednostem hráčů. Lektorský sbor ocenil volbu divadelních prostředků, které jsou symbolické (míč je hlava, dlouhý provaz je nezvladatelná tkanička apod.) a také způsob, jak je s nimi na jevišti zacházeno. Celá inscenace má svižný temporytmus, až na poslední příběh, který by zasloužil dotažení a zpřesnění jednání. Vedoucí dobře zvolila způsob podpory dětí na jevišti - jednoduché zvuky, které jednání komentují, ale také podporují již zmíněný temporytmus. Poněkud v rozporu ke kvalitě zvolených divadelních prostředků, inscenačního nápadu i režijní práce je pokulhávající vybavenost dětí, jak po stránce mluvních dovedností, tak soustředění, vzájemného jednání a plného nasazení. Schází přirozená dětská hravost a tím i celkové vyznění inscenace zůstává jen v popisu, není sdělen postoj dětí k hraným situacím. Přesto se rozhodl lektorský sbor doporučit inscenaci do širšího výběru. Domníváme se, že by mohla být inspirací vzhledem k čistotě a nápaditosti zvolených prostředků.
Opavské soubory Štěk a Štěkáček s vedoucím Danielem Kollmannem se na letošním ročníku představily s úpravou klasické předlohy. Štěk, jehož interpreti jsou věkově starší, zvolil adaptaci pohádky Zlatovláska. Jejich Zlatohlava nabídla řadu aktualizací a her s jazykem. Na obojí jsme u tohoto opavského souboru zvyklí, stejně jako na řadu písní, které celé představení rámují. Tentokrát však celek zapůsobil dost nevyváženě. Divák se tak mohl bavit lehkostí a přirozeností jednání postav a vtipně pojatou choreografií. Jindy však naopak trochu trnul, když inscenace balancovala na hraně prvoplánovosti.
To, k čemu Štěk nakročil, dokázal Štěkáček zdařile dotáhnout. Ve svém představení STA.PO.ČE. se opaváci opřeli o Staré pověsti české. Soubor k notoricky známé předloze přistoupil hravě a originálně. Vedoucímu se podařilo přepracovat námět do živého, dětem blízkého jazyka a za pomoci vtipných a nápaditých aktualizací společně vytvořili představení, které diváka vtáhne do děje již v úvodu. Až na některé situace se dětem daří udržet svižný temporytmus po celou inscenaci.
Lektorský sbor oceňoval zejména přirozený projev dětí, které klasickou látku uchopily bez zbytečného patosu a oživily ji svým autentickým pojetím. Zaujala nás i práce souboru v hromadných scénách. Všimli jsme si rovněž propracovaných zpomalených akcí či neotřelých nápadů v živých obrazech.
Vedoucímu bylo doporučeno zamyslet se nad vyústěním inscenace a propracováním konce, který se zatím jevil jen jako naznačený. Společně jsme pak ještě hovořili o kostýmech, které mnohdy působily až zavádějícím dojmem. Stejně rozporuplně na nás působila použitá reprodukovaná hudba. Ta dokreslovala atmosféru představení, ovšem mnohdy působila až rušivě a ubírala projevu dětí na srozumitelnosti.
I přes zmíněné výhrady se lektorský sbor rozhodl navrhnout opavský soubor na národní přehlídku. Jedná se o zábavné a hravé představení, které zaujme a pobaví a může být zajímavou inspirací pro práci s větším kolektivem dětí.
Soubor ZŠ Vrchmeni Opava veden Evou Vašíčkovou přijel na přehlídku s představením Pohádky naruby. Porotu zaujal především přirozený herecký projev řady interpretů. Z jeviště doslova sálala energie a nasazení dětí. Přímo překotné tempo však mnohdy znemožnilo divákovi vstřebat a užít si množství nápadů a vtipných situací. Řada motivů a odboček také odváděla pozornost. Víme, jak snadno se z dětského projevu necitlivým vedením vytrácí spontaneita. Tu mají Vrchmeni na rozdávání. I přesto se budeme těšit, zda a jak bude v dalších představeních Vrchemům slušet pevnější režijní vedení.
Autorské představení Z deníku Isabely souboru Rebelové ze ZŠ Komenského Nový Jičín vytvořili sami interpreti jako reflexi jejich každodenního života. Jednoduchou dějovou linku kratičkého příběhu tak provázejí silně aktuální prvky a motivy jako jsou internetová a mobilní komunikace. Isabela nám dává nahlédnout do tajů svého prvního zamilování. Vše se však odehrává jen nahodile a situace nejsou vystavěné. Děti se na jevišti teprve oťukávají. Doufejme, že jejich postup do krajského kola přehlídky jim i jejich vedoucí Petře Běhalové dodá sebedůvěru a touhu po společném divadelním hledaní a nacházení.
Divadelní soubor Zvonek z CVČ Astra ve Frenštátu pod Radhoštěm zvolil k inscenaci předlohu Jamie a upíři. Napínavý příběh se stal pro soubor opravdovým oříškem a dle slov vedoucího Jiřího Hausera jsou teprve na počátku cesty a plánují ještě rozpracované představení dokončit a doladit. Nyní vše plyne v trochu monotónním tempu a bez gradace zásadních situací a motivů. Jednotlivé scény postrádají výraznější oddělení a to vše přispívá k nepřehlednosti a divák se tak v inscenaci brzy ztrácí. Soubor a hlavně jejich vedoucího čeká ještě mnoho práce a tolik potřebné odvahy vzdát se řady oblíbených, ale slepých odboček.
S kratinkým pohybovým pohlazením přijel soubor Fantazie, ŠD Tyršova z Nového Jičína. Jejich vedoucí Věra Matýsková pracuje s těmi nejmenšími dětmi prvním rokem a společně vytvořili jemnou a čistou, poeticky laděnou koláž. Porota ocenila hlavně soustředěný výkon dětí, které si i v poměrně velkém počtu osvojily základní vnímání jevištního prostoru a dynamiky.
Na závěr společně stráveného dne plného divadelních zážitků si pro nás soubor Čokíci ze ZUŠ Karviná připravil představení Havrane z kamene pod vedením Lucie Semančíkové. Inscenace nabídla asi nejzajímavější téma krajského kola. K nejsilnějším okamžikům patřily hromadné scény čarodějnic, kde soubor zdařile pracoval s tempem, dynamikou a vybudovaná atmosféra vtáhla dokonale do děje. K známé předloze přistoupil karvinský soubor velmi zodpovědně a mohli jsme se potěšit velmi čistým představením, které citlivě a účelně využilo zvolených výrazových prostředků. O to rušivěji potom bohužel působily momenty, situace a postavy, které harmonii zajímavého představení narušily. Text Tomáše Pěkného klade velké nároky na režijní i interpretační práci. Porota proto v následné rozpravě živě diskutovala o limitech, které s sebou v takových případech přináší dětský herecký projev.
Mohu s klidným svědomím napsat, že poslední ročníky vykazují jeden nesporný fakt. Že totiž dětské divadlo v moravskoslezském kraji žije a pulsuje, že nepřešlapuje, i když někdy ukročí vedle a někdy i dost odskočí. Tatam jsou představení svázaných děti odříkavajících nepochopené texty. A to je jistě zásluha všech, kteří dětským divadlem žijí. Třeba i právě vás, kteří čtete tento pokus o zachycení Ostravských Šupinek 2014. Díky.
Jana Vozáriková
OSTRAVSKÉ ŠUPINKY
12. DUBNA 2014
Ostravské Šupinky letos nabídly osm různorodých představení, a tak měla porota ve složení Eva Polzerová, Hana Cisovská a Jana Vozáriková skutečně o čem diskutovat mezi sebou i s vedoucími v následných rozpravách. Stejně tak se i mladí „divadlomilci“ mohli vzájemně inspirovat a sledovat zajímavou mozaiku. Od představení, která zachycují první trochu nejisté krůčky některých souborů, až po poučenou a důslednou divadelní práci. A jak už to u dětského divadla bývá, žádná cesta není bez rizika a zároveň jsou všechny otevřené a možné. Nejlépe si na tomto nejistém ledě vedla dvě představení.
Inscenace A pak se to stalo, Dětského studia DLO Ostrava vedeného Hanou Volkmerovou je dramatizací tří pohádek, které se vtipně snaží komentovat situace z běžného života dětí. Předloha odpovídá, rozsahem i jednoduchostí situací, možnostem a dovednostem hráčů. Lektorský sbor ocenil volbu divadelních prostředků, které jsou symbolické (míč je hlava, dlouhý provaz je nezvladatelná tkanička apod.) a také způsob, jak je s nimi na jevišti zacházeno. Celá inscenace má svižný temporytmus, až na poslední příběh, který by zasloužil dotažení a zpřesnění jednání. Vedoucí dobře zvolila způsob podpory dětí na jevišti - jednoduché zvuky, které jednání komentují, ale také podporují již zmíněný temporytmus. Poněkud v rozporu ke kvalitě zvolených divadelních prostředků, inscenačního nápadu i režijní práce je pokulhávající vybavenost dětí, jak po stránce mluvních dovedností, tak soustředění, vzájemného jednání a plného nasazení. Schází přirozená dětská hravost a tím i celkové vyznění inscenace zůstává jen v popisu, není sdělen postoj dětí k hraným situacím. Přesto se rozhodl lektorský sbor doporučit inscenaci do širšího výběru. Domníváme se, že by mohla být inspirací vzhledem k čistotě a nápaditosti zvolených prostředků.
Opavské soubory Štěk a Štěkáček s vedoucím Danielem Kollmannem se na letošním ročníku představily s úpravou klasické předlohy. Štěk, jehož interpreti jsou věkově starší, zvolil adaptaci pohádky Zlatovláska. Jejich Zlatohlava nabídla řadu aktualizací a her s jazykem. Na obojí jsme u tohoto opavského souboru zvyklí, stejně jako na řadu písní, které celé představení rámují. Tentokrát však celek zapůsobil dost nevyváženě. Divák se tak mohl bavit lehkostí a přirozeností jednání postav a vtipně pojatou choreografií. Jindy však naopak trochu trnul, když inscenace balancovala na hraně prvoplánovosti.
To, k čemu Štěk nakročil, dokázal Štěkáček zdařile dotáhnout. Ve svém představení STA.PO.ČE. se opaváci opřeli o Staré pověsti české. Soubor k notoricky známé předloze přistoupil hravě a originálně. Vedoucímu se podařilo přepracovat námět do živého, dětem blízkého jazyka a za pomoci vtipných a nápaditých aktualizací společně vytvořili představení, které diváka vtáhne do děje již v úvodu. Až na některé situace se dětem daří udržet svižný temporytmus po celou inscenaci.
Lektorský sbor oceňoval zejména přirozený projev dětí, které klasickou látku uchopily bez zbytečného patosu a oživily ji svým autentickým pojetím. Zaujala nás i práce souboru v hromadných scénách. Všimli jsme si rovněž propracovaných zpomalených akcí či neotřelých nápadů v živých obrazech.
Vedoucímu bylo doporučeno zamyslet se nad vyústěním inscenace a propracováním konce, který se zatím jevil jen jako naznačený. Společně jsme pak ještě hovořili o kostýmech, které mnohdy působily až zavádějícím dojmem. Stejně rozporuplně na nás působila použitá reprodukovaná hudba. Ta dokreslovala atmosféru představení, ovšem mnohdy působila až rušivě a ubírala projevu dětí na srozumitelnosti.
I přes zmíněné výhrady se lektorský sbor rozhodl navrhnout opavský soubor na národní přehlídku. Jedná se o zábavné a hravé představení, které zaujme a pobaví a může být zajímavou inspirací pro práci s větším kolektivem dětí.
Soubor ZŠ Vrchmeni Opava veden Evou Vašíčkovou přijel na přehlídku s představením Pohádky naruby. Porotu zaujal především přirozený herecký projev řady interpretů. Z jeviště doslova sálala energie a nasazení dětí. Přímo překotné tempo však mnohdy znemožnilo divákovi vstřebat a užít si množství nápadů a vtipných situací. Řada motivů a odboček také odváděla pozornost. Víme, jak snadno se z dětského projevu necitlivým vedením vytrácí spontaneita. Tu mají Vrchmeni na rozdávání. I přesto se budeme těšit, zda a jak bude v dalších představeních Vrchemům slušet pevnější režijní vedení.
Autorské představení Z deníku Isabely souboru Rebelové ze ZŠ Komenského Nový Jičín vytvořili sami interpreti jako reflexi jejich každodenního života. Jednoduchou dějovou linku kratičkého příběhu tak provázejí silně aktuální prvky a motivy jako jsou internetová a mobilní komunikace. Isabela nám dává nahlédnout do tajů svého prvního zamilování. Vše se však odehrává jen nahodile a situace nejsou vystavěné. Děti se na jevišti teprve oťukávají. Doufejme, že jejich postup do krajského kola přehlídky jim i jejich vedoucí Petře Běhalové dodá sebedůvěru a touhu po společném divadelním hledaní a nacházení.
Divadelní soubor Zvonek z CVČ Astra ve Frenštátu pod Radhoštěm zvolil k inscenaci předlohu Jamie a upíři. Napínavý příběh se stal pro soubor opravdovým oříškem a dle slov vedoucího Jiřího Hausera jsou teprve na počátku cesty a plánují ještě rozpracované představení dokončit a doladit. Nyní vše plyne v trochu monotónním tempu a bez gradace zásadních situací a motivů. Jednotlivé scény postrádají výraznější oddělení a to vše přispívá k nepřehlednosti a divák se tak v inscenaci brzy ztrácí. Soubor a hlavně jejich vedoucího čeká ještě mnoho práce a tolik potřebné odvahy vzdát se řady oblíbených, ale slepých odboček.
S kratinkým pohybovým pohlazením přijel soubor Fantazie, ŠD Tyršova z Nového Jičína. Jejich vedoucí Věra Matýsková pracuje s těmi nejmenšími dětmi prvním rokem a společně vytvořili jemnou a čistou, poeticky laděnou koláž. Porota ocenila hlavně soustředěný výkon dětí, které si i v poměrně velkém počtu osvojily základní vnímání jevištního prostoru a dynamiky.
Na závěr společně stráveného dne plného divadelních zážitků si pro nás soubor Čokíci ze ZUŠ Karviná připravil představení Havrane z kamene pod vedením Lucie Semančíkové. Inscenace nabídla asi nejzajímavější téma krajského kola. K nejsilnějším okamžikům patřily hromadné scény čarodějnic, kde soubor zdařile pracoval s tempem, dynamikou a vybudovaná atmosféra vtáhla dokonale do děje. K známé předloze přistoupil karvinský soubor velmi zodpovědně a mohli jsme se potěšit velmi čistým představením, které citlivě a účelně využilo zvolených výrazových prostředků. O to rušivěji potom bohužel působily momenty, situace a postavy, které harmonii zajímavého představení narušily. Text Tomáše Pěkného klade velké nároky na režijní i interpretační práci. Porota proto v následné rozpravě živě diskutovala o limitech, které s sebou v takových případech přináší dětský herecký projev.
Mohu s klidným svědomím napsat, že poslední ročníky vykazují jeden nesporný fakt. Že totiž dětské divadlo v moravskoslezském kraji žije a pulsuje, že nepřešlapuje, i když někdy ukročí vedle a někdy i dost odskočí. Tatam jsou představení svázaných děti odříkavajících nepochopené texty. A to je jistě zásluha všech, kteří dětským divadlem žijí. Třeba i právě vás, kteří čtete tento pokus o zachycení Ostravských Šupinek 2014. Díky.
Jana Vozáriková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.