Olešnice, o. Semily, 100 let divadla, projev Elišky Peroutkové, 2009
21.11.2009
Vážení přítomní, dámy a pánové, přátelé,
dovolte prosím, abych Vás pozdravila při příležitosti významného výročí 100 let souboru Jirásek.
Je to ochotnický soubor, soubor herců a nadšenců z ochoty dělat něco navíc než jen denní povinnost zajištující potřebnou obživu i když i ta může být naším posláním.
Nemám ráda slovo tolik používané, slovo a m a t é r s k ý soubor, protože k tomuto slovu se ihned asociativně váže slovo amatérský = méně schopný. Podíváme-li se do slovníku cizích slov, je nám hned jasné, že tomu tak zcela není. Profesionální divadelník je za svou práci placen, je to jeho profese, odtud slovo profesionál, ochotnický divadelník dělá svou divadelní činnost z ochoty, z lásky, ale tím není nikde dáno, že je méně schopnější než jeho kolegové z divadel profesionálních. I takzvaný amatér je nebo může být poučen ve svém oboru a nejen to, může být obdařen talentem, který je pilířem této ochotnické divadelní vášně.
Mnoho slavných osobností začínalo jako ochotníci a ti stateční se k tomuto svému počátku hrdě hlásí nejen proto, že pochopili, že základní význam je ve slově, ale především také proto, že se dopracovali svým životním vývojem k moudrosti, k významnému bodu slova osobnost.
Je třeba známo, že například Karel Hašler neznal noty v době, kdy působil mezi ochotníky. Důležité je, že se je nejen naučil, ale především čím se stal, oporou svými písněmi lidem k radosti a k souznění a svým životním postojem legendou, na niž národ nemůže a nesmí zapomenout.
Jsem přesvědčena, že mezi Vámi je tolik nadšenců, talentovaných nadšenců, a že od svého znovuobnovení Vašeho spolku jste se společně dokázali dopracovat významných výsledků. Za poměrně krátkou dobu máte na svém kontě řadu titulů, úspěšných titulů, autorských počinů, nejen svým provedením, ale i četností jejich repríz. Je mezi Vámi mnoho výrazných talentů a to nejen v oblasti herecké, ale i v oblasti, řekla bych, dodnes trochu mnohými opomíjené a to je oblast z historického slovníku kulisa a kostým, bez kterého divadlo není možné. Na těchto oborech leží velká pracovní zátěž a těmto lidem, kteří se svou prací na vzniku inscenací v ochotnických souborech podílejí, je třeba zvlášť poděkovat. Zrovna tak na složce hudební a pokud vím, Olešnice hudebními talenty přímo hýří, i jim patří velký dík. Základním pilířem však stále je herec, od myšlenky je prostředníkem k předání autorského slova, jež je základním kamenem.
Váš spolek se jmenuje Jirásek, jak píšete ve své kronice, samotný autor Alois Jirásek dal své svolení k pojmenování spolku po něm. Jeho stěžejní divadelní hra je Lucerna. Alois Jirásek pochází z východních Čech, z kraje spisovatelské české líhně. Narodili se v témže kraji Božena Němcová a Karel Čapek. V jeho rodném Hronově se koná festival ochotnických souborů „Jiráskův Hronov“, jenž je mekkou ochotníků, kteří se zde scházejí každý rok v prvním týdnu měsíce srpna.
Jiráskova nejznámější divadelní hra Lucerna měla premiéru 17. listopadu r. 1905 v režii Jaroslava Kvapila v Národním divadle v Praze. V roce 2005 bylo tedy Lucerně 100 let a v roce 2005 na toto výročí se obnovil Váš spolek premiérou hry J. K. Tyla Tvrdohlavá žena.
Můj manžel Zdeněk Peroutka, který Váš spolek pomohl obnovit, měl tu čest hrát na Národním divadle v Lucerně v mnoha komparzních rolích, kácel tam třeba jako Rychtář lípu. Svou divadelní kariéru začal v souboru Bozděch, kde rovněž začal jako Rychtář. Mlynáře hrál Míla Uhlíř, který Vás srdečně zdraví jménem souboru Bozděch. Za soubor divadla Bez názvu, které zde rovněž hrálo a Zdenek v něm působil, Vás srdečně zdraví paní Dagmar Kobrlová.
Zdenek zde v Olešnici nalezl svůj druhý domov, toto místo a Vás měl velmi rád, a domov, to je něco, co se jen tak nevzdává.
Lípy jsou chloubou zdejší návsi, které podle vyprávění byly zde vysazeny v roce 1918 na znamení svobody, lípy, pod které Zdenek tolik rád chodíval.
Věřím zcela, že je tady mezi námi přítomen, je na Vás hrdý a fandí Vám, i když již shora, abyste svou činnost přes asi mnohé trable nevzdali a pokračovali dál v započaté tradici zdejšího divadla. Patřilo by to jistě k jeho největším přáním.
Říká se, že náhody neexistují, že náhoda je znamením Božím. Je jen třeba dobře rozpoznat její poselství. A tak nevím, jest-li je zcela náhodou, že v Mladé Boleslavi právě teď jako Vy slaví soubor divadla 100 let od svého založení. Divadlo v Mladé Boleslavi bylo založeno a postaveno pro ochotnický soubor a svou činnost zahájilo premiérou právě Jiráskovy Lucerny. Dnes se hraje ke 100. výročí Dědeček Automobil.
Dovolte mi prosím, abych Vám jménem vedení Městského divadla v Mladé Boleslavi vyslovila pozdrav od ředitele divadla Františka Skřípka a uměleckého šéfa Josefa Kettnera a ujištění, že kdykoli se na ně obrátíte pro pomoc, jsou Vám plně k dispozici. Pan Kettner Vám vzkazuje, že když ho pozvete mezi sebe do hospody na pivo, že mezi Vás velmi rád přijde.
Počítám-li dobře, je to třetí zmíněná 100vka, je to významné výročí obsahující mnoho, ale také číslo 1 a to je vždy počátek něčeho nového, je to znovuzrození, je to Fénix z popela, je to čarovně magické číslo.
Není také zcela bez zajímavosti, že stejnou oponu, jako Olešnice, má soubor Erben v Miletíně. Miletínští pořádají přehlídky ochotnických souborů a já bych Vám členům spolku, ale především obci Olešnice, přála, kdyby se Vám podařilo něco podobného. Přála bych to především obci, které by to přineslo jistě velké obohacení jejího života a životní náplň a radost mnoha zdejším občanům. Vždyť na oponě je Přemysl Oráč, nemůže být příznačnějšího symbolu zde, kde práce na polích na úrodě země české je ústředním tématem.
Věřím, že zastupitelstvo v čele se starostou obce by takovouto aktivitu uvítalo. Že přinese starosti? Ale ano, ale kde není myšlenky, kde není touhy, tam je marnost, kde není jiskry, nevzniká nic a naší povinností je život žít.
Lucerna, to je světlo, které osvětluje všechna zákoutí, a kde je světla, není temnot; lucerna jako hlavní téma hry je světlem, které přináší svobodu.
V duchu poselství Aloise Jiráska Vám přeji, buďte lucernami, buďte světlem, které rozjasňuje den od noci, buďte září nad poli i loukami, nad lesy, nad krajinou Českého Ráje, a v nocích se staňte světluškami, buďte nositeli svobody, mravnosti, poctivosti, radosti, odpuštění i smíření a toto vše Vám i nám přináší chrám šlechetnosti lidského ducha, kterým je divadlo
Eliška Peroutková
Vážení přítomní, dámy a pánové, přátelé,
dovolte prosím, abych Vás pozdravila při příležitosti významného výročí 100 let souboru Jirásek.
Je to ochotnický soubor, soubor herců a nadšenců z ochoty dělat něco navíc než jen denní povinnost zajištující potřebnou obživu i když i ta může být naším posláním.
Nemám ráda slovo tolik používané, slovo a m a t é r s k ý soubor, protože k tomuto slovu se ihned asociativně váže slovo amatérský = méně schopný. Podíváme-li se do slovníku cizích slov, je nám hned jasné, že tomu tak zcela není. Profesionální divadelník je za svou práci placen, je to jeho profese, odtud slovo profesionál, ochotnický divadelník dělá svou divadelní činnost z ochoty, z lásky, ale tím není nikde dáno, že je méně schopnější než jeho kolegové z divadel profesionálních. I takzvaný amatér je nebo může být poučen ve svém oboru a nejen to, může být obdařen talentem, který je pilířem této ochotnické divadelní vášně.
Mnoho slavných osobností začínalo jako ochotníci a ti stateční se k tomuto svému počátku hrdě hlásí nejen proto, že pochopili, že základní význam je ve slově, ale především také proto, že se dopracovali svým životním vývojem k moudrosti, k významnému bodu slova osobnost.
Je třeba známo, že například Karel Hašler neznal noty v době, kdy působil mezi ochotníky. Důležité je, že se je nejen naučil, ale především čím se stal, oporou svými písněmi lidem k radosti a k souznění a svým životním postojem legendou, na niž národ nemůže a nesmí zapomenout.
Jsem přesvědčena, že mezi Vámi je tolik nadšenců, talentovaných nadšenců, a že od svého znovuobnovení Vašeho spolku jste se společně dokázali dopracovat významných výsledků. Za poměrně krátkou dobu máte na svém kontě řadu titulů, úspěšných titulů, autorských počinů, nejen svým provedením, ale i četností jejich repríz. Je mezi Vámi mnoho výrazných talentů a to nejen v oblasti herecké, ale i v oblasti, řekla bych, dodnes trochu mnohými opomíjené a to je oblast z historického slovníku kulisa a kostým, bez kterého divadlo není možné. Na těchto oborech leží velká pracovní zátěž a těmto lidem, kteří se svou prací na vzniku inscenací v ochotnických souborech podílejí, je třeba zvlášť poděkovat. Zrovna tak na složce hudební a pokud vím, Olešnice hudebními talenty přímo hýří, i jim patří velký dík. Základním pilířem však stále je herec, od myšlenky je prostředníkem k předání autorského slova, jež je základním kamenem.
Váš spolek se jmenuje Jirásek, jak píšete ve své kronice, samotný autor Alois Jirásek dal své svolení k pojmenování spolku po něm. Jeho stěžejní divadelní hra je Lucerna. Alois Jirásek pochází z východních Čech, z kraje spisovatelské české líhně. Narodili se v témže kraji Božena Němcová a Karel Čapek. V jeho rodném Hronově se koná festival ochotnických souborů „Jiráskův Hronov“, jenž je mekkou ochotníků, kteří se zde scházejí každý rok v prvním týdnu měsíce srpna.
Jiráskova nejznámější divadelní hra Lucerna měla premiéru 17. listopadu r. 1905 v režii Jaroslava Kvapila v Národním divadle v Praze. V roce 2005 bylo tedy Lucerně 100 let a v roce 2005 na toto výročí se obnovil Váš spolek premiérou hry J. K. Tyla Tvrdohlavá žena.
Můj manžel Zdeněk Peroutka, který Váš spolek pomohl obnovit, měl tu čest hrát na Národním divadle v Lucerně v mnoha komparzních rolích, kácel tam třeba jako Rychtář lípu. Svou divadelní kariéru začal v souboru Bozděch, kde rovněž začal jako Rychtář. Mlynáře hrál Míla Uhlíř, který Vás srdečně zdraví jménem souboru Bozděch. Za soubor divadla Bez názvu, které zde rovněž hrálo a Zdenek v něm působil, Vás srdečně zdraví paní Dagmar Kobrlová.
Zdenek zde v Olešnici nalezl svůj druhý domov, toto místo a Vás měl velmi rád, a domov, to je něco, co se jen tak nevzdává.
Lípy jsou chloubou zdejší návsi, které podle vyprávění byly zde vysazeny v roce 1918 na znamení svobody, lípy, pod které Zdenek tolik rád chodíval.
Věřím zcela, že je tady mezi námi přítomen, je na Vás hrdý a fandí Vám, i když již shora, abyste svou činnost přes asi mnohé trable nevzdali a pokračovali dál v započaté tradici zdejšího divadla. Patřilo by to jistě k jeho největším přáním.
Říká se, že náhody neexistují, že náhoda je znamením Božím. Je jen třeba dobře rozpoznat její poselství. A tak nevím, jest-li je zcela náhodou, že v Mladé Boleslavi právě teď jako Vy slaví soubor divadla 100 let od svého založení. Divadlo v Mladé Boleslavi bylo založeno a postaveno pro ochotnický soubor a svou činnost zahájilo premiérou právě Jiráskovy Lucerny. Dnes se hraje ke 100. výročí Dědeček Automobil.
Dovolte mi prosím, abych Vám jménem vedení Městského divadla v Mladé Boleslavi vyslovila pozdrav od ředitele divadla Františka Skřípka a uměleckého šéfa Josefa Kettnera a ujištění, že kdykoli se na ně obrátíte pro pomoc, jsou Vám plně k dispozici. Pan Kettner Vám vzkazuje, že když ho pozvete mezi sebe do hospody na pivo, že mezi Vás velmi rád přijde.
Počítám-li dobře, je to třetí zmíněná 100vka, je to významné výročí obsahující mnoho, ale také číslo 1 a to je vždy počátek něčeho nového, je to znovuzrození, je to Fénix z popela, je to čarovně magické číslo.
Není také zcela bez zajímavosti, že stejnou oponu, jako Olešnice, má soubor Erben v Miletíně. Miletínští pořádají přehlídky ochotnických souborů a já bych Vám členům spolku, ale především obci Olešnice, přála, kdyby se Vám podařilo něco podobného. Přála bych to především obci, které by to přineslo jistě velké obohacení jejího života a životní náplň a radost mnoha zdejším občanům. Vždyť na oponě je Přemysl Oráč, nemůže být příznačnějšího symbolu zde, kde práce na polích na úrodě země české je ústředním tématem.
Věřím, že zastupitelstvo v čele se starostou obce by takovouto aktivitu uvítalo. Že přinese starosti? Ale ano, ale kde není myšlenky, kde není touhy, tam je marnost, kde není jiskry, nevzniká nic a naší povinností je život žít.
Lucerna, to je světlo, které osvětluje všechna zákoutí, a kde je světla, není temnot; lucerna jako hlavní téma hry je světlem, které přináší svobodu.
V duchu poselství Aloise Jiráska Vám přeji, buďte lucernami, buďte světlem, které rozjasňuje den od noci, buďte září nad poli i loukami, nad lesy, nad krajinou Českého Ráje, a v nocích se staňte světluškami, buďte nositeli svobody, mravnosti, poctivosti, radosti, odpuštění i smíření a toto vše Vám i nám přináší chrám šlechetnosti lidského ducha, kterým je divadlo
Eliška Peroutková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.