2002 Právo, Hrdinová
Ještě jednou Místopis
Vyšetřit si chvilku v nabitém programu Jiráskova Hronova na posezení s Jiřím Valentou nad stránkami už vydaného prvního anebo připravovaného druhého dílu Místopisu českého amatérského divadla stojí zato. Nejen pro samotný text, jímž je zajímavé listovat, ale i pro zjištění, že mapovat amatérské divadlo může být docela dobrodružná činnost. Problém může nastat už při určování místa. Stačí si vzpomenout, kolik je v České republice Nových Vsí, Oseků, Hrádků, Kunratic či Kundratic... Kromě toho místo není město nebo ves, protože v jedné obci, neřkuli velkém městě, může existovat a také často existovalo hned několik souborů.
Místopis by nevznikl bez sítě cca 130 spolupracovníků přímo v regionech. Aniž by se chtěl dotknout jejich úctyhodné práce, upozorňuje Jiří Valenta na nebezpečí zkreslení shromažďovaných údajů. "Funguje tu autocenzura. Na jedné straně nenápadné a možná i nezáměrné zveličování zásluh vlastního souboru, na druhé pak retušování repertoáru. V období první republiky se týká takového toho bulvárního škváru, který soubory zhusta hrály, po válce pak zase budovatelského, socialistickorealistického repertoáru. Mám hrůzu z toho, abychom neposunuli obraz amatérského dění do chtěných ideálů neposkvrněnosti a nezkreslili to, z čeho se bude nadále vycházet."
Problémy se získáváním údajů se paradoxně týkají i období relativně nejčerstvějších. "Po listopadu 1989, když se rušila okresní a krajská kulturní střediska, se často skartovaly i archívvy, obsahující mnoho informací o amatérských souborech," lituje Jiří Valenta. Mapování amatérského divadla má smysl nejen směrem do historie, ale především do budoucna. Knižní publikace je ale konečným tvarem, proto Místopis existuje i ve forma počítačové databáze, neustále doplňované a upřesňované. Kromě místopisných údajů vzniká i databáze osobností amatérského divadla od historie po současnost a chystá se i databáze přehlídek a festivalů. Stále je na čem pracovat. "Strašně mě to baví. Posledních pět let mám pocit, že konečně dělám něco, co má smysl," tvrdí Jiří Valenta. A ono to opravdu smysl má. "Nad tímto textem jsem si víc než jindy uvědomoval, do jaké smělé a záslužné práce jste se dali a jak obdivuhodný je ve svém výsledku váš energický zátah po vlastech českých, uskutečněný v poslední chvíli, kdy bylo ještě možno se dovědět leccos od rychle už mizejících pamětníků velkého ochotnického ruchu," napsal historik českého divadla František Černý o Místopisu. A měl pravdu. Spoluautorem mapování své amatérské historie i současnosti můžete být i vy. Informace o databázi najdete na adresách artama.s@volny.cz nebo jiri-valenta@volny.cz , doplňující informace k Místopisu lze zaslat na adresu ARTAMA, Křesomyslova 7, Praha 4 - Nusle. (rh)
| 8.8.2002 Radmila Hrdinová |
Vyšetřit si chvilku v nabitém programu Jiráskova Hronova na posezení s Jiřím Valentou nad stránkami už vydaného prvního anebo připravovaného druhého dílu Místopisu českého amatérského divadla stojí zato. Nejen pro samotný text, jímž je zajímavé listovat, ale i pro zjištění, že mapovat amatérské divadlo může být docela dobrodružná činnost. Problém může nastat už při určování místa. Stačí si vzpomenout, kolik je v České republice Nových Vsí, Oseků, Hrádků, Kunratic či Kundratic... Kromě toho místo není město nebo ves, protože v jedné obci, neřkuli velkém městě, může existovat a také často existovalo hned několik souborů.
Místopis by nevznikl bez sítě cca 130 spolupracovníků přímo v regionech. Aniž by se chtěl dotknout jejich úctyhodné práce, upozorňuje Jiří Valenta na nebezpečí zkreslení shromažďovaných údajů. "Funguje tu autocenzura. Na jedné straně nenápadné a možná i nezáměrné zveličování zásluh vlastního souboru, na druhé pak retušování repertoáru. V období první republiky se týká takového toho bulvárního škváru, který soubory zhusta hrály, po válce pak zase budovatelského, socialistickorealistického repertoáru. Mám hrůzu z toho, abychom neposunuli obraz amatérského dění do chtěných ideálů neposkvrněnosti a nezkreslili to, z čeho se bude nadále vycházet."
Problémy se získáváním údajů se paradoxně týkají i období relativně nejčerstvějších. "Po listopadu 1989, když se rušila okresní a krajská kulturní střediska, se často skartovaly i archívvy, obsahující mnoho informací o amatérských souborech," lituje Jiří Valenta. Mapování amatérského divadla má smysl nejen směrem do historie, ale především do budoucna. Knižní publikace je ale konečným tvarem, proto Místopis existuje i ve forma počítačové databáze, neustále doplňované a upřesňované. Kromě místopisných údajů vzniká i databáze osobností amatérského divadla od historie po současnost a chystá se i databáze přehlídek a festivalů. Stále je na čem pracovat. "Strašně mě to baví. Posledních pět let mám pocit, že konečně dělám něco, co má smysl," tvrdí Jiří Valenta. A ono to opravdu smysl má. "Nad tímto textem jsem si víc než jindy uvědomoval, do jaké smělé a záslužné práce jste se dali a jak obdivuhodný je ve svém výsledku váš energický zátah po vlastech českých, uskutečněný v poslední chvíli, kdy bylo ještě možno se dovědět leccos od rychle už mizejících pamětníků velkého ochotnického ruchu," napsal historik českého divadla František Černý o Místopisu. A měl pravdu. Spoluautorem mapování své amatérské historie i současnosti můžete být i vy. Informace o databázi najdete na adresách artama.s@volny.cz nebo jiri-valenta@volny.cz , doplňující informace k Místopisu lze zaslat na adresu ARTAMA, Křesomyslova 7, Praha 4 - Nusle. (rh)
| 8.8.2002 Radmila Hrdinová |
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.