VOBRUBOVÁ, Eliška: Přehlídka dětských recitátorů Liberec, 26. 4. 2014. Deník Dětské scény, č. 0., str. 15, 13.6.2014.
PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH RECITÁTORŮ
LIBEREC, 26. DUBNA
V Liberci se krajské kolo dětských recitátorů konalo jako obvykle v tamním Experimentálním studiu, jež poskytuje zúčastněným příjemné prostředí – přiměřeně velký sál pro přednes i diváckou obec i se zázemím pro porady lektorského sboru. Soutěžní postupovou přehlídku organizačně připravil na sobotu 26. dubna 2014 liberecký Dům dětí a mládeže Větrník, jmenovitě paní Anna a Kateřina Sýbovy. Krajského kola se zúčastnilo celkem čtyřiačtyřicet recitátorů Libereckého kraje, což byli postupující reprezentanti okresů Liberec, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Semily.
V krajském kole končící první kategorii recitovalo dvanáct dětí. Čestná uznání obdržely čtyři z nich: Jan Hnídek z Pěnčína za Zabijačku v Kotěhůlkách od Jiřího Žáčka, Kateřina Knížková (sestra Šárky ze 4. kategorie) z Jablonce nad Nisou za přednes textu Zuzany Pospíšilové Jak Karolínka s Kristiánkem hledali hezká slova, Matouš Prchal z České Lípy – J. V. Svoboda: Co se stalo v Kotěhůrkách – a Adam Zoubek ze Semil přednes básně Ztracená teta od Miloše Kratochvíla.
V druhé kategorii se sešlo jedenáct recitátorů, z nichž nejvíce zaujaly dvě postupující dívky – Lída Hauznerová ze Stráže nad Nisou a Matylda Homolová z Liberce.
Lída si vybrala k přednesu báseň Agniji Bartové „Hra se slovy“: Ačkoli se jedná o poměrně dlouhý a náročný text, jeho interpretaci sice s drobnými nedostatky, nicméně v zásadě s přístupem odpovídajícím poetice textu, recitátorka zvládla s pochopením a osobitým sdělením. Cenné je zejména to, že Lída je v přednesu přirozená, sděluje hravost textu, neboť má pro ni smysl. Vše se děje „tady a teď“. Byli jsme v na liberecké přehlídce svědky živého citlivého a přirozeného přednesu odpovídajícímu věku (hezká práce s veršem, dobrá práce s pauzou, asociacemi, refrény, gradací). Recitátorka je kontaktní a má zjevné potěšení z přednesu zvoleného textu, je v jeho službě a nepředvádí sebe. S ohledem na celkovou kultivovanost projevu, principiálně dobrému přístupu k textu a přednesu, jakož i neotřelé dramaturgii, se porota rozhodla tuto recitátorku doporučit k postupu na národní přehlídku. (Pokud jde o zjištěné drobné nedostatky, byla na ně recitátorka /a učitelka/ upozorněna při rozborovém semináři.)
Matylda je vybavená a kontaktní recitátorka, její přednes je výrazný a svébytný. Text Egona Bondyho Agáta s vlkodlakem přednáší se zjevným potěšením a těšením se na pointu, k níž spěje a dospěje v jasném konci. Je vypravěčkou se smyslem pro humor a poetiku Bondyho textu s představou, kterou sděluje s nadhledem. Má dobrou mluvní kulturu i celkovou kulturu vystupování.
Kromě dvou postupujících byly oceněny z této kategorie ještě tři děti čestnými uznáními: Aneta Vajsová z Vysokého nad Jizerou za citlivý přednes básně Malíř jménem podzimek (Josef Kainar), Barbora Velíšková z Turnova za přednes Fryntovy básně Švec a Tereza Vrátná z Liberce za přednes prózy O učenlivé děvečce od Jana Vladislava.
Třetí kategorie byla nejslabší nejen z hlediska počtu účastníků, o čemž svědčí i to, že kromě dvou postupujících nikdo jiný oceněn nebyl.
Filip Sedláček z Jablonce nad Nisou se představil v prvním kole s prózou Karla Čapka O dobrmanech (úryvkem z knihy Dášeňka čili Život štěněte) a v druhém kole s básní Jiřího Žáčka Blues o toulavém kotěti.
Ačkoli jsou oba texty tématicky příbuzné (o zvířatech a lidech), odlišují se autory a žánrem (próza, poesie). V obou případech recitátor oslovil citlivým a zaujatým přednesem, sdělným po obsahové i formální stránce. Z přednesů obou textů je zřejmé vědomí vnitřního propojení s textem a vědomí jeho přesahu k interpretovi. V obou případech má přednes výpovědní hodnotu. V Čapkově próze projevil recitátor své vypravěčství, přednes Žáčkovy básně dodává textu vyšší kvalitu právě citlivou interpretací a sdělností tématu. Recitátor přednáší se zjevným potěšením a radostí, „svítí“, je kontaktní. Vystoupení je v obou případech příjemné, sympatické, skromné a osobité nejen z hlediska tématu (a osobního propojení), ale i z hlediska ctění formy a žánru. Recitátor nepředvádí sebe, nýbrž sděluje a komunikuje.
Adéla Šinerová z Nového Boru postupuje s přednesem Kästnerovy básně Začarovaný telefon a s básní Josefa Kainara Velryba. Vzhledem k tomu, že úroveň celé kategorie byla dosti chabá, postupující Adéla Šinerová se vymykala svou energií a živostí, jež by ovšem bylo žádoucí zkultivovat. Zároveň nijak objevná dramaturgie se bohužel u obou textů projevila v obvyklých manýrách a chybách, jež bývají u interpretace těchto textů obvyklé a nežádoucí i u nižších věkových kategorií.
Stejně jako předchozí i čtvrtá kategorie (zastoupená jedenácti účastníky) proběhla dvoukolově. Čestné uznání obdržel Tomáš Chaloupecký z Liberce za brilantní přednes úryvku z knihy D. Adamse Stopařův průvodce galaxií (bohužel přednes Seifertovy básně Sbohem oproti próze značně kulhal) a Ester Merunková z Hejnic za vyrovnanou solidní úroveň přednesů v obou textech (Jiří Suchý: Z deníku praktické dívky Zuzany, Hana Doskočilová: Čekání).
Postupujícími z nejstarší kategorie jsou Šárka Knížková z Jablonce nad Nisou – Karel Čermák: Patálie s kozištětem, Jacques Prévert: Jako zázrakem – a Matouš Pikous z Liberce - Alphonse Allais: Sochařství, Emanuel Frynta: Písničky bez muziky.
Šárka zúročila svou vědomou práci a cestu dětské recitátorky letošním posledním vystoupením ve čtvrté kategorii a zaujala celkovou kulturou projevu i zvolenou dramaturgií. V obou přednesech vystoupila na srovnatelné, velmi dobré úrovni. V projevu je výrazná, kultivovaná, ukázněná, kontaktní a sdělná. Představila se jako vyspělá kultivovaná a osobitá přednašečka, která zvládla přednesy zcela rozdílných textů s osobním a osobitým vkladem, s pochopením pro žánr a poetiku. V próze Karla Čermáka je vypravěčkou, která přirozeně a s humorem vypravuje text psaný v nářečí. Jedná slovem, má potěšení z vyprávění; je ve službě textu, kultivovaná, kontaktní, vybavená. Má smysl pro temporytmus, stavbu, gradaci a pointu jakož i smysl pro humor a jeho sdělení a nadhled. Celé vystoupení (včetně zvoleného oblečení – kostýmu) působí přirozeně a čistě. V básni J. Préverta (překlad Petr Skarlant) stojí za povšimnutí především to, že báseň recitátorka přednáší s jasnou představou (odpovídající na jedné straně věku a na druhé straně vyspělosti recitátorky) a bez falešného patosu, se schopností vystavět a gradovat menší celky a zároveň s vědomým směřováním k pointě, se smyslem pro formu i obsah.
Matouš, svérázný, nad svůj věk intelektuálně vyzrálý interpret, se představil osobitým a dobře zvládnutým přednesem textu francouzského humoristy, spisovatele a novináře druhé poloviny 19. století Sochařství, v němž zaujal svým smyslem pro humor, který předkládá posluchačům místy skoro jakoby mimochodem. Druhým Matoušovým vystoupením byla montáž z krátkých Fryntových básní (Plž, Tygr, Krtek, Noky, Pan Soukal, Tchoři, Červotoč). Recitátor cítí i ctí poetiku a hravost textů, což se projevuje v přednesu, z něhož má evidentní potěšení. Recitátor se představil v rozdílné dramaturgii, a to v obou případech v odpovídající kvalitě, s osobním zaujetím a potěšením z přednesu, jako kontaktní, adresný a osobitý interpret, a proto byl doporučen k postupu na národní přehlídku.
Lektorský sbor přehlídky pracoval ve složení: Eliška Vobrubová, učitelka LDO ZUŠ Frýdlant, učitelka dramatické výchovy na Gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické, členka porot na přehlídkách dětského přednesu a divadla, členka odborné rady pro dětské divadlo, dětský přednes a dramatickou výchovu NIPOS Artama Praha, Veronika Kousalová, recitátorka, absolventka LDO ZUŠ Semily (žačka Mgr. Hany Mockové), studentka sociální pedagogiky a externí učitelka LDO ZUŠ Semily, Jarek Hylebrant, herec a umělecký manažer Jiráskova divadla v České Lípě, Eva Šušková, učitelka českého jazyka, hudební a dramatické výchovy na ZŠ ve Frýdlantě.
Eliška Vobrubová
LIBEREC, 26. DUBNA
V Liberci se krajské kolo dětských recitátorů konalo jako obvykle v tamním Experimentálním studiu, jež poskytuje zúčastněným příjemné prostředí – přiměřeně velký sál pro přednes i diváckou obec i se zázemím pro porady lektorského sboru. Soutěžní postupovou přehlídku organizačně připravil na sobotu 26. dubna 2014 liberecký Dům dětí a mládeže Větrník, jmenovitě paní Anna a Kateřina Sýbovy. Krajského kola se zúčastnilo celkem čtyřiačtyřicet recitátorů Libereckého kraje, což byli postupující reprezentanti okresů Liberec, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Semily.
V krajském kole končící první kategorii recitovalo dvanáct dětí. Čestná uznání obdržely čtyři z nich: Jan Hnídek z Pěnčína za Zabijačku v Kotěhůlkách od Jiřího Žáčka, Kateřina Knížková (sestra Šárky ze 4. kategorie) z Jablonce nad Nisou za přednes textu Zuzany Pospíšilové Jak Karolínka s Kristiánkem hledali hezká slova, Matouš Prchal z České Lípy – J. V. Svoboda: Co se stalo v Kotěhůrkách – a Adam Zoubek ze Semil přednes básně Ztracená teta od Miloše Kratochvíla.
V druhé kategorii se sešlo jedenáct recitátorů, z nichž nejvíce zaujaly dvě postupující dívky – Lída Hauznerová ze Stráže nad Nisou a Matylda Homolová z Liberce.
Lída si vybrala k přednesu báseň Agniji Bartové „Hra se slovy“: Ačkoli se jedná o poměrně dlouhý a náročný text, jeho interpretaci sice s drobnými nedostatky, nicméně v zásadě s přístupem odpovídajícím poetice textu, recitátorka zvládla s pochopením a osobitým sdělením. Cenné je zejména to, že Lída je v přednesu přirozená, sděluje hravost textu, neboť má pro ni smysl. Vše se děje „tady a teď“. Byli jsme v na liberecké přehlídce svědky živého citlivého a přirozeného přednesu odpovídajícímu věku (hezká práce s veršem, dobrá práce s pauzou, asociacemi, refrény, gradací). Recitátorka je kontaktní a má zjevné potěšení z přednesu zvoleného textu, je v jeho službě a nepředvádí sebe. S ohledem na celkovou kultivovanost projevu, principiálně dobrému přístupu k textu a přednesu, jakož i neotřelé dramaturgii, se porota rozhodla tuto recitátorku doporučit k postupu na národní přehlídku. (Pokud jde o zjištěné drobné nedostatky, byla na ně recitátorka /a učitelka/ upozorněna při rozborovém semináři.)
Matylda je vybavená a kontaktní recitátorka, její přednes je výrazný a svébytný. Text Egona Bondyho Agáta s vlkodlakem přednáší se zjevným potěšením a těšením se na pointu, k níž spěje a dospěje v jasném konci. Je vypravěčkou se smyslem pro humor a poetiku Bondyho textu s představou, kterou sděluje s nadhledem. Má dobrou mluvní kulturu i celkovou kulturu vystupování.
Kromě dvou postupujících byly oceněny z této kategorie ještě tři děti čestnými uznáními: Aneta Vajsová z Vysokého nad Jizerou za citlivý přednes básně Malíř jménem podzimek (Josef Kainar), Barbora Velíšková z Turnova za přednes Fryntovy básně Švec a Tereza Vrátná z Liberce za přednes prózy O učenlivé děvečce od Jana Vladislava.
Třetí kategorie byla nejslabší nejen z hlediska počtu účastníků, o čemž svědčí i to, že kromě dvou postupujících nikdo jiný oceněn nebyl.
Filip Sedláček z Jablonce nad Nisou se představil v prvním kole s prózou Karla Čapka O dobrmanech (úryvkem z knihy Dášeňka čili Život štěněte) a v druhém kole s básní Jiřího Žáčka Blues o toulavém kotěti.
Ačkoli jsou oba texty tématicky příbuzné (o zvířatech a lidech), odlišují se autory a žánrem (próza, poesie). V obou případech recitátor oslovil citlivým a zaujatým přednesem, sdělným po obsahové i formální stránce. Z přednesů obou textů je zřejmé vědomí vnitřního propojení s textem a vědomí jeho přesahu k interpretovi. V obou případech má přednes výpovědní hodnotu. V Čapkově próze projevil recitátor své vypravěčství, přednes Žáčkovy básně dodává textu vyšší kvalitu právě citlivou interpretací a sdělností tématu. Recitátor přednáší se zjevným potěšením a radostí, „svítí“, je kontaktní. Vystoupení je v obou případech příjemné, sympatické, skromné a osobité nejen z hlediska tématu (a osobního propojení), ale i z hlediska ctění formy a žánru. Recitátor nepředvádí sebe, nýbrž sděluje a komunikuje.
Adéla Šinerová z Nového Boru postupuje s přednesem Kästnerovy básně Začarovaný telefon a s básní Josefa Kainara Velryba. Vzhledem k tomu, že úroveň celé kategorie byla dosti chabá, postupující Adéla Šinerová se vymykala svou energií a živostí, jež by ovšem bylo žádoucí zkultivovat. Zároveň nijak objevná dramaturgie se bohužel u obou textů projevila v obvyklých manýrách a chybách, jež bývají u interpretace těchto textů obvyklé a nežádoucí i u nižších věkových kategorií.
Stejně jako předchozí i čtvrtá kategorie (zastoupená jedenácti účastníky) proběhla dvoukolově. Čestné uznání obdržel Tomáš Chaloupecký z Liberce za brilantní přednes úryvku z knihy D. Adamse Stopařův průvodce galaxií (bohužel přednes Seifertovy básně Sbohem oproti próze značně kulhal) a Ester Merunková z Hejnic za vyrovnanou solidní úroveň přednesů v obou textech (Jiří Suchý: Z deníku praktické dívky Zuzany, Hana Doskočilová: Čekání).
Postupujícími z nejstarší kategorie jsou Šárka Knížková z Jablonce nad Nisou – Karel Čermák: Patálie s kozištětem, Jacques Prévert: Jako zázrakem – a Matouš Pikous z Liberce - Alphonse Allais: Sochařství, Emanuel Frynta: Písničky bez muziky.
Šárka zúročila svou vědomou práci a cestu dětské recitátorky letošním posledním vystoupením ve čtvrté kategorii a zaujala celkovou kulturou projevu i zvolenou dramaturgií. V obou přednesech vystoupila na srovnatelné, velmi dobré úrovni. V projevu je výrazná, kultivovaná, ukázněná, kontaktní a sdělná. Představila se jako vyspělá kultivovaná a osobitá přednašečka, která zvládla přednesy zcela rozdílných textů s osobním a osobitým vkladem, s pochopením pro žánr a poetiku. V próze Karla Čermáka je vypravěčkou, která přirozeně a s humorem vypravuje text psaný v nářečí. Jedná slovem, má potěšení z vyprávění; je ve službě textu, kultivovaná, kontaktní, vybavená. Má smysl pro temporytmus, stavbu, gradaci a pointu jakož i smysl pro humor a jeho sdělení a nadhled. Celé vystoupení (včetně zvoleného oblečení – kostýmu) působí přirozeně a čistě. V básni J. Préverta (překlad Petr Skarlant) stojí za povšimnutí především to, že báseň recitátorka přednáší s jasnou představou (odpovídající na jedné straně věku a na druhé straně vyspělosti recitátorky) a bez falešného patosu, se schopností vystavět a gradovat menší celky a zároveň s vědomým směřováním k pointě, se smyslem pro formu i obsah.
Matouš, svérázný, nad svůj věk intelektuálně vyzrálý interpret, se představil osobitým a dobře zvládnutým přednesem textu francouzského humoristy, spisovatele a novináře druhé poloviny 19. století Sochařství, v němž zaujal svým smyslem pro humor, který předkládá posluchačům místy skoro jakoby mimochodem. Druhým Matoušovým vystoupením byla montáž z krátkých Fryntových básní (Plž, Tygr, Krtek, Noky, Pan Soukal, Tchoři, Červotoč). Recitátor cítí i ctí poetiku a hravost textů, což se projevuje v přednesu, z něhož má evidentní potěšení. Recitátor se představil v rozdílné dramaturgii, a to v obou případech v odpovídající kvalitě, s osobním zaujetím a potěšením z přednesu, jako kontaktní, adresný a osobitý interpret, a proto byl doporučen k postupu na národní přehlídku.
Lektorský sbor přehlídky pracoval ve složení: Eliška Vobrubová, učitelka LDO ZUŠ Frýdlant, učitelka dramatické výchovy na Gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické, členka porot na přehlídkách dětského přednesu a divadla, členka odborné rady pro dětské divadlo, dětský přednes a dramatickou výchovu NIPOS Artama Praha, Veronika Kousalová, recitátorka, absolventka LDO ZUŠ Semily (žačka Mgr. Hany Mockové), studentka sociální pedagogiky a externí učitelka LDO ZUŠ Semily, Jarek Hylebrant, herec a umělecký manažer Jiráskova divadla v České Lípě, Eva Šušková, učitelka českého jazyka, hudební a dramatické výchovy na ZŠ ve Frýdlantě.
Eliška Vobrubová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.